Práce o dovolené = Projev poruchy osobnosti

Onehdy jsem zahlédl v novinách anketu, kde se ptali top manažerů našich významných firem, zda pracují o dovolené. Všichni do jednoho odpověděli kladně. Největší rebel otevírá maily jen večer, ostatní jsou on-line v podstatě pořád.

Co nám tím novodobí stachanovci říkají?

1) Jsem nenahraditelný.

Mí podřízení jsou neschopní. Je naprosto evidentní, že pokud zůstanou týden bez mé moudrosti, vzniknou obří škody a všechno, co jsem díky své genialitě vybudoval, půjde do prdele.

2) Nastavil jsem špatný systém řízení.

Jakmile se za mnou zaklapnou dveře, nastane chaos. Zaměstnanci začnou pořádat divoké večírky, nebudou zvedat telefony, péče o zákazníky se zhroutí.

3) Vůbec nikomu nevěřím.

Lidi makají, jen když je buzeruju. Jinak jsou to hrozné svině. Nikomu z nich nevěřím ani "Dobrý den." Má nepřítomnost povede ke kompletnímu rozkradení firmy od zásob až po know-how.

4) Neumím si zorganizovat čas.

Nestačím, nestíhám a nezvládám plnit úkoly v rámci běžné pracovní doby. Svou neschopnost převlékám za hrdinství.

5) Kašlu na rodinu.

Celý rok seru na manželku a děcka. Vydělávám kotel prachů, tak ať drží hubu. A pokud si myslí, že se s nima budu otravovat na dovolené, pěkně se pletou. Aby stará nepičovala, zaletíme na Seychely. Ale se dvěma podmínkami: Neustále připojený notebook k Internetu a zapnutý mobil.

6) Začínám být zralý na psychiatrii.

Asi jsem si "uhnal":
- paranoidní poruchu osobnosti,
- disociální poruchu osobnosti,
- narcistickou poruchu osobnosti.

7) Měl bych si najít jinou práci.

Zuby nehty se držím na pracovní pozici, která pro mě není ideální. Odnášejí to podřízení, odsírá to rodina, začínám vnímat první příznaky zhoršování zdravotního stavu.

Kam dál?
5 důvodů, proč dnes máme kapitalismus s lidskou tváří