Suďte se! Jen tak bude líp

Úvodem musím zdůraznit, že rozhodně nevyzývám k tomu, abyste spáry české justice protáhli souseda, jehož pes Vám údajně zakousl slepici, či k podobným sporům.

Vyzývám, aby se každý z nás začal bránit zvůli firem, jejichž vlastníci a manažeři porušují zákony, čímž zvyšují své osobní bohatství. Nejde o neznalost. Jde o vědomé protiprávní jednání.

Soud = Martýrium, které se vyplatí

Před časem se jeden můj známý pustil do soudního sporu v případě, u kterého by 99 procent lidí mávlo rukou a nechalo to být.

Byl v právu.

Soud se táhl jako smrad, protistrana se odvolávala, dokud to bylo možné. Ostatně odvolávání je českým národním sportem. Co takhle přidělit mimořádné odměny soudcům, jejichž rozsudky jsou napadány odvoláním méně než u kolegů?

Spravedlnost nakonec zvítězila, známý dostal náhradu škody, protistrana musela jako bonus zaplatit výlohy.

Amerika versus Česká republika

V USA se firmy třesou strachy, že je někdo zažaluje.

Mnohdy jejich právní systém generuje kuriozity, kterými se bavíme v bulvárním tisku.

V České republice se smějí darebáci poškozeným přímo do očí.

"Klidně mě zažalujte," říkají s vítězoslavným výrazem ve tváři.

Suďte se! Jen tak bude líp

Média neustále informují o pochybných rozhodnutích naší justice. Zveřejňují obří počty případů, kterými jsou soudy zavaleny. Brečí nad průměrnou délkou sporu. Vypočítávají obří náklady na soudní řízení.

Snaží se lidi přesvědčit, že nemá smysl soudit se.

Má to obrovský smysl.

Rozsudek postihující zlouna vysílá signál všem, kdo vědomě škodí, aby si dobře rozmysleli porušování zákona.

K tomu, aby bylo líp, nepomůže nová vláda. Pomůže, když bude výhodné chovat se v souladu s právem.

Kam dál?
Listopad 1989: Co jsme chtěli a co z toho zbylo