Tomáš Klus: Něco jako Nohavica

Je tomu už více než půl roku od okamžiku, kdy jsem svou sbírku hudby obohatil o první tři alba Tomáše Kluse. Dával jsem mu mnohokrát šanci. Třeba zaujme na další poslech, když je lidmi tak oblíbený a kritikou chválený.

Nezaujal.

Jistě, snahu nelze upřít. Bere svou úlohu slušňácké hvězdy vážně. Má s písničkami spoustu práce.

Ale já z jeho tvorby necítím žádné emoce.

Intelektuálněji zabarvený Martin Maxa

Pokud vezmu hudební podkres, zjemním hlas a odhlédnu od intelektuálněji laděných textů, slyším v tom produkci zpívajícího tělocvikáře Martina Maxy.

Maxa se (naštěstí) nesnažil o žádný přesah. Image v posilovně namakaného, zkušeného a citlivého baliče určovala obsah textů.

Rebel v mezích zákona

Tomáš Klus se tváří, jako by byl něco víc.

Dává ruce pryč od plytkého šoubyznysu. Ale nabízí pouze povrchní reflexi, jak on sám vidí svět. Neumí vycítit nic obecnějšího. Bojí se hloubky.

O tom, že Karlu Krylovi (k němuž se hlásí pomocí vykastrovaných coververzí) nesahá ani po kotníky, není třeba řečnit.

Zatím je na hony vzdálený i svému dosažitelnějšímu vzoru Jaromíru Nohavicovi.

Od Nohavici stačí jeden verš:
Šest milionů srdcí vyletělo komínem,
svoje malé lži si lásko dnes prominem...

A Klus najednou vypadá jako zoboidní popař.

Kde nic není, ani čert nebere

Klusovi chybí silné zážitky a empatie k tomu, aby směřoval texty jinam než ke svému egu.

Vytváří hezkou kulisu do autobusu. Pobaví, nikoho neurazí.

Naštěstí už nechrlí každý rok album. Určitě si uvědomil, že není zlato všechno, co se mu vyléhne v hlavě, a že ne všechno se musí nutně vydat.

Pracoval na finanční nezávislosti.

Teď snad bude mít dost času, aby získal trochu moudrosti a převedl ji do svých písní. Pak může být Nohavicovi důstojným nástupcem. Nezvládne-li to, zřejmě zastydne jako starý mladý Richard Krajčo.

Kam dál?
Jaromír Nohavica: Písničky z YouTube, které možná neznáte