Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace

Druhé mateřství? Totální bláznovství?

Mateřství Vás změní. Říkám to, protože mě změnilo a to samé slyším i od svých kamarádek. Ta změna je mnohovrstevnatá a zajisté ne u každé ženy stejná.

Je to ostatně logické. Jak by taky něco tak velikého a významného mohlo projít kolem vaší osobnosti a vašich způsobů fungování bez toho, aby Vás to ovlivnilo?

Je to jasný jak facka a přesto to říkám s určitým údivem a lítostí. Patřila jsem mezi ženy, které se na miminko moc těšily. A svého syna miluju. A jsem šťastná, že je tu s námi.

Nedovedu si bez něho život představit.

Nicméně musím říct, už to nejsem já. Syn má teď přes 18 měsíců a přišel do období, kdy na mě přestal být úplně závislý. Zatímco prvního 1,5 roku jsem s ním byla skoro pořád, teď si i několikrát v týdnu užívám hlídání.

Mám pocit, že mám konečně prostor také sama pro sebe.

Kdysi jsem to byla prostě jen já. Holka se sny, věčně filozofující o životě, zaměřená na partnerský vztah, na profesi. Pak jsem se potopila do symbiózy s dítětem.

Chvíli jsem měla i pocit, že jsem přestala existovat – že existuju prostě jen v té dyádě s ním. Jen občas jsem zahlídla, že pořád ještě mám i něco svého (třeba některé pracovní kompetence). A zároveň jsem se musela učit asi milion nových věcí zcela cizích mé spíš abstraktní nátuře.

Teď cítím, že jsem z tý úplně odlišný reality, z toho jakéhosi mateřského snu, zpátky. Že už mám třeba (krom jiného) zase kapacitu pro kontakt s lidma.

Celkově z toho vycházím jaksi hlubší. Prostě jsem víc viděla a zažila. Taky jsem si zkusila, že některý věci zvládnu, i když si třeba předem nedovedu úplně představit, jak. V něčem jsem trochu poničená, snad zbavená některých iluzí.

Zažívám nepříjemný pocit větší závislosti na partnerovi, než jakou bych si asi úplně přála.

Součástí té mateřské změny totiž je, že toho od něho víc potřebuju. Obyčejnejch praktickejch a provozních věcí. A taky toho věčnýho hlídání.

Už nejsme jen my dva a obzor zalitý sluncem. Jsme tři. Má to svý výhody a nevýhody.

Milé matky dvou a více dětí, obdivuji vás a tleskám vám. A závidím vám vaši sílu. Hlavně těm, který do toho vědomě šly znovu. Sama ji teď intenzivně hledám.

Kam dál?
Mateřství jako výzva k rozhodnosti
Vláda: Maminky od malých dětí, hurá do práce!

Štítky: ,

Diskuse o článku Druhé mateřství? Totální bláznovství?

Blogger Sedmikraska:

Mám tři děti, poslední syn se narodil neplánovaně, ale chtěně :-)
Je dokázáno, že těhotenství, porod a kojení změní mozek ženy i na fyzické úrovni ;-)
Přemýšlíme s mužem o čtvrtém... Problém je věk a finanční zátěž... Přeci jen násobit vše dvěma třema nebo čtyřmi je rozdíl.
Chodila jsem sem počíst, abych si připomněla své původní bezdětné já :-D
Ale neměnila bych.
Držím ti palce, to dáš :-)

 
Anonymous Matylda:

Nebojte se toho :-) Mít první dítě je obrovská životní změna, u druhého se toho zase až tolik nezmění. Dáte to.

 
Anonymous Anonymní:

Třetího dítěte si člověk už skoro ani nevšimne.
Prostě to přibývá... ☺
Míla

 


Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku