Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

Vystoupit z EU? To může chtít jen blázen nebo blb

Je hořce komické sledovat špičky české žurnalistiky, jak seriózně diskutují se zástupci euroskeptických stran o našem vystoupení z unie.

Když probíhalo referendum o vstupu, byl jsem proti. Nesouhlasil jsem s podmínkami, byl jsem proti závazku k přijetí eura. Česká republika měla být při vyjednávání ostřejší. Důsledky? Třeba zánik cukrovarnictví a rozmach řepky.

Byli jsme z Bruselu posraní, přistoupili bychom na cokoli.

Později vzali taky Rumunsko. Laťka nebyla nastavena nijak vysoko.

Nicméně co se týká nutnosti být členem EU, tu jsem nikdy nezpochybňoval.

Ne že bych byl příznivcem mnohonárodnostních soustátí.

Třeba rozdělení Československa jsem vítal. Říkal jsem si, že až Rusáci naberou dech do plic, možná jim budou stačit bratia a vždy k Slovanům přirozeně lnuvší Maďaři. No a my s Polákama zůstaneme západu.

Dost humoru.

Hlavním přínosem Evropské unie je volný pohyb zboží a služeb.

Příslušností k EU dáváme světu najevo, kam patříme.

Miluju Dostojevského, protože v jeho postavách poznávám sebe a lidi z okolí. V každém z nás je kus Rusa. A nemyslím si, že by to byla ta lepší část.

Příklon k západu je pro Českou republiku klíčový.

Češi totiž mají rádi pohodlíčko. A jak říkal onehdá Vladimír, za pohodlí se tvrdě platí. Těžko se budeme mít dobře, když nebude ekonomika šlapat.

A euroskeptici jako Václav Klaus, ml. sami přiznávají, že můžeme o třetinu zchudnout.

Pro něj a čerstvě zbohatlé šéfy SPD to nic moc neznamená. Pro naši rodinu by znamenaly dlouhodobě o třetinu nižší příjmy pád do naprosté chudoby.

Už teď je 834 000 lidí v exekuci. Po vystoupení z EU 2 miliony? 3 miliony?

I kdyby nás Rusko nechalo na pokoji a vládli bychom si sami, nebyl by to žádný zázrak. Ostatně před vstupem jsme si víc než 10 let dělali, co chceme. Byl to snad nějaký zázrak? Více než bilion v prdeli, například jen za televizi Nova 10 miliard.

Buďme rádi, že jsme rádi. Soustřeďme svou energii na řešení reálných problémů. Netřepme zbytečně hubou o takové fantasmagorii jako je prosperující ČR mimo EU. Začátkem devadesátých let, kdy se tvořil nový svět, jsme se možná mohli udělat pro sebe. Ale ten vlak už jel.

Vzkaz politikům: Chovejte se při jednání se zástupci Bruselu a politiky ostatních členských států slušně. Tím myslím celkové dekórum, ne jen nemlaskat, jíst příborem, nevyhrožovat, netrucovat, nechytračit, používat deodorant...

K nadpisu:
Když někdo prosazuje odchod z EU, musí být nutně bláznem nebo blbem? Ne, také může být dobrým hercem a lhářem.

Štítky: ,

Ortel nad Slavíkem

Není třeba připomínat skandály, které Slavíka provázely dávno před vzestupem skupiny Ortel. Slavík ze skandálů dlouhodobě žije. Nebylo-li by skandálů, těžko by někoho zajímalo, zda opět vyhraje Mistr a zda se tentokrát osobně dostaví.

Je dobře, že Slavíka máme.

Populární hudba je významnou součástí kultury. Obklopuje nás možná víc, než si sami uvědomujeme. Formuje názory a módní trendy, ta inteligentnější nastoluje témata.

Účastnit se každoročně galavečeru, kam přijde smetánka smetánky a jsou dekorováni šampioni, by mělo patřit k bontonu.

Problém je, jak určit vítěze.

Odborná kritika je málo lidová, což by nebylo tak velkým problémem jako zub času, který jejím minulým ortelům mnohdy nedal za pravdu.

Anketa oblíbenosti je ošidná.

Chcete-li, aby byla vypovídající, máte 2 možnosti:

1) Přimějete stovky tisíc lidí hlasovat

V minulosti se to nejednou podařilo. Slavík tím získal punc národní události a byl plus minus skutečným odrazem obliby.

V takovém počtu hlasů se ztratí koumáci, kteří chtějí zmanipulovat výsledek. Na vítězství jim nestačí síly, dav je ubije čepicemi.

Dnes, kdy posluchači pro své (kdysi opravdové) miláčky nejsou ochotni obětovat téměř nic, přiměje k masové volbě snad jen slosování o deset či více milionů korun.

2) Uděláte sociologický průzkum

Vyberete reprezentativní vzorek z populace nad 10 let věku (odhaduji, že kolem 2 000 respondentů bude stačit), přeptáte se a získáte jasný přehled o tom, kdo je nejpopulárnější.

Prestiž Slavíka se dotkne hvězd.

Manipulace s hlasováním bude vyloučena. Nevznikne pouhý přehled oblíbenců těch lidí, kteří se rozhodli odeslat svůj hlas. Ovšem je otázkou, co sledovanost.

Slavíka by měl pořádat někdo s mozkem

Když komáři nepředali trofej vítězné Martě Kubišové, Slavíka to nezabilo.

To, že se aktuální pořadatelé rozhodli k obdobnému kroku, svědčí o jejich nevalné inteligenci. Historický kontext je jasný, dopad na skupinu Ortel předpokládatelný.

Zůstane-li počet hlasujících tak malý, že půjde snadno ovlivnit výsledek, bude se letošek opakovat. A bude-li postup pořadatelů stejný, opakovaný vtip už nebude vtipem.

Slavík zhyne.

Snad se tak nestane.

Poznámka:
Zjistil jsem, že články s názvem Ortel nad Slavíkem už kolují Internetem (např. komentář na webu Novinky.cz).


Také Vás zajímá:
HROM revival - Pocta legendárnímu časopisu
Zavřeli kvůli EET hospodu? Zřiďte klubovnu s korkovným

Štítky: ,

RECENZE - Tichá dohoda: Textově ubohá Hlasitá revoluce

Skupina Tichá dohoda je legendou. V divokých devadesátých letech byla zjevením.

Kapela fungovala jako dobře sehraný orchestr, kytarové riffy byly ostré jako břitva, texty měly co říci. Vše korunovala neopakovatelná zpěvačka Blanka Šrůmová.

V tisku jsem zachytil pochvalné články o aktuálním albu Tiché dohody. Dan Šustr do kapely definitivně začlenil Zuzanu Vintrovou.

Ano, zvuk je jako za starých časů. Skoro. Chybí syrovost, dravost, opravdovost. Zato je zde takové rádobymoderní pokroucení.

Zuzana Vintrová umí zpívat. V rámci každé vesnice umí spousta lidí zpívat.

Bohužel jí schází tah na branku. Nejde po textu (možná ví, proč). Nevěřím jí.

Nicméně hlavní slabina desky je jinde.

Zatímco ve zlatých časech byly texty univerzální, hovořily o životě, vztazích či pocitech, teď se vyjadřují k aktuálním problémům.

Jako zaplacená reklama nějaké neziskovky zní třeba písnička Úvěr. Dluhy jsou špatné, áno...

Zakázaný slova pak naprosto prvoplánově brojí proti politické korektnosti. S českým jazykem zacházejí neobratně, je vidět vynaložení obří snahy na to, aby se text aspoň nějak rýmoval:

Opatrneeeeji,
neřikeeej...


Oni už zapomněli pak dědkovsky zaprděným způsobem tepe do mladých, kteří už zapomněli na rock 'n' roll.

Vrcholem je Jedenáctý přikázání, kde jest zhuštěna snad všechna moudrost světa.

Nicméně publicita dozajista zafunguje, z prodeje alba pár korun bude. Především se opět rozjede mašina na peníze zvaná koncerty.

Třeba i na staré hity dojde.

Ovšem kdo nemá co říci, měl by raději mlčet. Tichá dohoda by byla daleko přijatelnější jako vlastní revival než je jako hlásná trouba pozdě zmoudřelého rockera Šustra.

Pokoru a čas. Pak bude líp. Snad.

Kam dál?
Filmy a hudba na mobilu: Úžasný kulturní zážitek
Tomáš Klus: Něco jako Nohavica

Štítky:

Moje tělo je můj hrad = Dobrý vtip

Onehdá jsem na Mikroblogu a Twitteru psal, jak stačí pouhá rýmička, aby si člověk uvědomil, že své tělo nemá pod kontrolou.

Postoj k tělu lze mít dvojí. Buď je naší schránkou trvalou nebo jsme pouze dočasnými hosty uvnitř těla.

Pokud je tělo trvalým útočištěm, znamená to, že po smrti nic není. A my skončíme tak, jak skončí naše ostatky.

Náboženství napříč světem se shodují. Jsme v těle pouze na návštěvě.

Poškozování těla náboženství netrestají ani nenařizují, že se máme k tělu chovat hezky. Pokud tedy opomeneme zákazy některých poživatin.

Sebevraždu jako zkratku na cestě za lepší existencí všechna významná náboženství zakazují.

Je to logické. Těžko by mohlo být dlouhodobě úspěšné náboženství, jehož přívrženci by se sami zbavovali vlastních životů.

Smutné je, že tělo téměř neovládáme.

Jakmile si postaví hlavu, nic s ním neuděláte.

Často skuhrám, že naše zdravotnictví sice umí zabránit, aby pacient zemřel, ale už neumí zajistit elementární důstojnost a normální fungování.

Zdravotnictví si pěstuje věčné pacienty.

Přesvědčuju se o tom pokaždé, když musím k doktorovi.

Třeba včera tam byl pán po dvou mrtvicích, který pravidelně obrážel nejrůznější zdravotnická zařízení, protože se mu přitížilo v té či oné oblasti.

Dle doktora by potřeboval domů sestru. Pán nemá nárok. Místo toho spolu s manželkou kočují: praktický lékař, neurologie, psychiatrie, infekční, ortopedie, urologie...

Každopádně pán nebyl v pořádku a (ačkoli bych mu tipoval teprve kolem šedesáti) asi nikdy v pořádku nebude. Když už (prý) nelze pomoci, je potřeba zajistit takovou péči, aby mohl plus mínus důstojně existovat.

Tělo mu zkrátka vypovídá službu.

Tělo není hrad. Tělo je křehká schránka. Dočasná nebo trvalá.

Také Vás zajímá:
Kdy začíná dávno?
Větrání = Přeceňovaná pitomina

Štítky:

Telemarketing může už brzy zažít zlaté časy

Nakupování nepatří mezi mé koníčky.

Nedá se říci, že bych tuto milovanou kratochvíli některých spoluobčanů přímo nesnášel, nepatří mezi nejotravnější povinnosti. Podle mě jde o nudnou ztrátu času.

Chrámy konzumu navštěvuju s jasnými záměry. Efektivně splním misi a těším se, až bude všechno doma za asistence našeho malého vybaleno.

Po Internetu je to snad ještě větší pruda. Vybírat, porovnávat, vyplňovat, objednávat. Srovnávače jsou fajn věc, ale neobsáhnou celý trh, podmínky prodejců se liší, jejich reputace také. Občas má nejvýhodnější obchod o zboží málo informací a je potřeba dohledávat jinde.

Nakupovat po telefonu je pro mě optimální volba.

Škoda, že má telemarketing tak špatnou pověst. Svého času jsem se mu věnoval. Když se dělá, jak má, je to umění. Proto si rád popovídám s operátorem a vyslechnu jakoukoli nabídku. Většinou to není žádná sláva.

Onehdá jsem udělal dobrou zkušenost. Volali z banky. Nabízeli půjčku. S díky jsem odmítnul. Pak jsem se rozpovídal o tom, že zvažuju přechod ke konkurenci, která nabízí lepší podmínky. Byl jsem přepojen. Byly mi nabídnuty lepší podmínky. Sjednáno po telefonu.

Když si představím ideální průběh nákupu, co vidím?

1) Vím, že chci stavebnici Lego Duplo (alespoň 50 kostiček, ne vláček, ideálně něco s auty) pro dvouletého kluka.

2) Vytočím číslo, ozve se operátor. Řeknu, co chci. On mi poví, že posílá odkazy (2-3). Během prohlížení budeme s operátorem hovořit o tom, jak nabízeném zboží odpovídá mým představám. Třeba ještě dodá alternativu.

3) Řeknu, pro co jsem se rozhodl. Operátor sdělí, na kolik peněz vyjde optimální objednávka při doručení domů a na kolik při vyzvednutí v zásilkovně. Přidá hodnocení e-shopu. Vyslovím souhlas.

4) Operátor mi pošle odkaz, kde budou možnosti platby.

Umělá inteligence zatím není tak na výši, aby podobnou komunikaci zvládla.

Několik let by museli službu zajišťovat lidé, což by byla docela drahá sranda. Nicméně spokojení zákazníci by zůstali i po tom, co by je za pár šupů začali obsluhovat roboti. Tedy nepoznali-li by rozdíl.

U dražšího zboží si dokážu představit globální fungování. Operátor by nabízel také zaslání přímo třeba z Číny se všemi výhodami a nevýhodami.

Nejde začít takovýto kšeft na zelené louce s hypotékou na krku.

Počkám, kdo mi nápad ukrade a zbohatne na něm.

Kam dál?
Proveon Brno: Snesitelná brigáda v telemarketingu
LION Teleservices v Pardubicích - Dobrá brigáda

Štítky: