Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 06/2011 - Stránka z Archívu

Tipsportca /Tipšestka/ versus Sportka: Kde vyhrajete víc?

Aktualizováno:

Soud vyhověl Sazce, Tipsport musel svou loterii přejmenovat. Nový název zní Tipšestka.

Další parametry zůstávají nezměněny, proto i obsah tohoto článku ponechávám (krom odkazu na herní plán) v původní podobě.

Národ je na nohou! Po více než 50 letech končí čekání. Monopol Sazky na číselné loterie je otřesen. Přicházejí nové hry, ve kterých vyhrajete víc!

Takový dojem jsem získal z PR článků na českých zpravodajských webech. Kritických ohlasů je minimum, vládne bezbřehé nadšení.

Pojďme si na základě dostupných faktů ukázat, jak dopadá srovnání Sportky (6 ze 49) a konkurenční loterie Tipsportca (6 ze 36).

Losované sázky nejsou žádnou novinkou

Úvodem zbořím jeden malý mýtus. Ačkoli se o tom nyní mlčí, spousta sázkových kanceláří už roky losuje čísla, při jejichž uhodnutí vyhrajete.

V čem je rozdíl? Doposud nebyl jackpot, Vaše případná výhra byla stanovena pevným kursem. Jeden příklad za všechny: U hry Grand (Tipsport) tipujete 5 čísel ze 30, vsadíte-li 10,- Kč a všechny uhodnete, vyhráváte vklad x 100 000, což dává rovný milión.

Jackpot má tu výhodu, že roste. Ovšem pokud vyhraje více lidí, dělí se mezi ně. U Grandu víte přesně, o kolik hrajete. Jackpot 10 milionů si mohou rozdělit 2 výherci, stejně jako 20 výherců.

Sportka versus Tipsportca: Kolik jde na výhry?


Zde se kupodivu revoluce nekoná. Kdo doufal, že dá Tipsport na výhry o hodně víc než 50%, které dává Sazka na Sportku, musí být zklamán. Klucka z Berouna budou vyplácet 55% vkladů, což je výrazně méně, než kolik vyplácí na kurzových sázkách. Mají fanoušky loterií za blbce?

Co se týká rozdělení na jednotlivá výherní pořadí, opět se (asi je to logické) nedočkáme žádného překvapení. Nejvíce procent jde na první a poslední pořadí.

Podrobnosti se dočtete v Herním plánu číselné loterie Tipsportca a v Herním plánu číselných loterií a sázkových her společnosti Sazka (obojí PDF).

Poradí si Tipsportca s malým růstem jackpotu?

Jak uvádím výše, Sazka i Tipsport dávají na výhry zhruba stejné procento vkladů. Sportky se losují vždy 2 tahy (vklad na jeden je 8 korun), u Tipsportcy bude prozatím jeden tah za 15 korun.

Jackpot Tipsportcy by proto měl růst výrazně rychleji. Brání tomu 2 faktory:

1) Pravděpodobnost výhry 1. pořadí je 7x větší než u Sportky. Lidé budou vyhrávat častěji, ovšem nižší částky.

2) Tipsport má přibližně 6x méně poboček než Sazka. Proto bude počet sázejících výrazně menší než u Sportky. Navíc dojde k rozdrobení mezi další konkurenty, jakmile oni spustí své loterie.

Jackpot v desítkách milionů je nejlepší reklamou. Může na něj Tipsportca v dohledné době dosáhnout?

Tipsport musí vytáhnout eso z rukávu

Chce-li Tipsport využít oslabení Sazky, jistě dělá dobře, když rozjíždí novou loterii jako první.

Ale to nestačí. Stejně jako nestačí maskot Leoš Mareš.

Co je třeba udělat? Využít § 7 Herního plánu (Tipsport může v rámci této loterie organizovat losování mimořádných peněžitých prémií.) a nalít pro začátek do jackpotu alespoň 30 000 000,-. To se zatím nestalo.

Pokud se k umělému navýšení jackpotu Tipsport neodhodlá, rozhodně Sazku neporazí. To samé lze říci i o dalších nováčcích v tomto segmentu herního byznysu.

Aktualizováno:
Podobně jako Sportka láká na superjackpot (musíte dát celý tiket + Šanci), tak i Tipšestka nabízí prémii (je nutné vsadit alespoň 5 sloupečků). Obě loterie požadují pro výhru celé sumy úspěch v doplňkové hře (Šance u Sazky a sudá-lichá u Tipsportu).

Kam dál?
Tipy na fotbal: Stránky, kde předpovídají výsledky

Štítky: ,

8 článků o tom, jak co dělat - Návody od Bacha po Vlacha

Vzhledem k mottu stránek Zrcadlo.blogspot.com (citát od Alberta Camuse nahoře) si můžeme dovolit bez jakýchkoli výčitek radit. A také radíme. Variabilita návodů, které jsme v průběhu let publikovali, je na českém Internetu unikátní.

Abyste se mohli sami přesvědšit, připravil jsem pro Vás výběr 8 článků o tom, jak co dělat. Posuďte, zda obsahují přínosné informace.

Jak přeložit titulky pomocí Google překladače


Pro filmového fanouška, který neovládá cizí jazyky a neuspěje při hledání českých či slovenských titulků, je Google překladač nejlepší možnou volbou. Překládání titulků v sobě má několik zádrhelů, na které upozorňujeme.

Jak předcházet domácímu násilí

Kilo prevence vydá za tunu represe. Domácí násilí se v ČR bohužel řeší vždy, až někdo dostane (či opakovaně dostává) na budku. Šíření potřebných informací se nekoná možná proto, že trpíme přehnaným strachem z pravdivého pojmenování příčin tohoto jevu.

Jak vybrat bazén, údržba bazénu, bazénová chemie


Článek, který zase začíná být aktuální. Předsezónní slevy ani kola štěstí nedokáží to, co umí hic. Kromě toho, na co si dát pozor při výběru bazénu a jeho údržbě, se dočtete (mimo jiné) také o zazimování. Třeba Vás to zchladí :)

Jak pomoci Africe? Konečně přestat páchat dobro.

Bída v Africe není mediálně právě moc in. Nikomu se nechce poslouchat každý den ve zprávách, kolik dětí umírá na AIDS kvůli tomu, že jejich HIV pozitivní rodiče kvůli ježíškářům nepoužívali antikoncepci.

Jak na autostop, ztráty a nálezy

Zkušenosti s autostopem u nás i v zahraničí, vzpomínky na nejlepší a nejhorší svezení...

Jak se zbavit nezvané návštěvy

Návod pro ty, kteří se doposud nechali obtěžovat nezvanými návštěvami a nedovedli je včas zpacifikovat.

Jak lidi legálně oškubat o prachy a jak zbohatnout


Obvykle se v podobných textech nic konkrétního nedozvíte, jen obecné kecy a kontakt pro bližší informace. To není případ tohoto článku. Poradíme Vám, jak zbohatnout nejen legálně, ale i relativně bezpracně, rychle, bez velkých investic a rizik. Řiďte se našimi radami a úspěch je zaručen.

Jak pomoci Romům? Individuálním přístupem.

Z ministerského postu zmizela dryáčnická Džamila, zmizel také málovlasý Kocáb. S nimi ze zřetele našich volených zástupců zmizela romská problematika. Výše jmenovaným se musí přiznat velké plus za to, že jich bylo plné zpravodajství a díky tomu bylo více (často jen deklarované) snahy o zlepšení situace.

Štítky: ,

Podpořili jsme stávku, byli jsme za blbce

Uběhl týden od brutální stávky. Česká republika byla paralyzována blokádami, do ulic vyšly statisíce zaměstnanců, přidali se také studenti, důchodci, maminky na mateřské... Kalousek s Nečasem na kolenou prosili odboráře, aby podobnou akci neopakovali. Vláda přislíbila okamžitou změnu připravovaných zákonů.

Zpět do reality

Trapnost. Tak lze jedním slovem shrnout odborářskou akci z minulého čtvrtka. Výsměchu se dostalo organizátorům od představitelů koaličních stran, své polínko přihodil také prezident Klaus.

Výsledkem stávky byli pouze zahraniční turisté, kteří zůstali trčet na vlakových nádražích.

Demonstrace se zúčastnily dvě tisícovky lidí. České dráhy mají téměř 30 000 zaměstnanců, Dopravní podnik hlavního města Prahy kolem 10 000. Velká většina z nich využila stávkové volno k popíjení v putykách poblíž svého domova, k práci na zahrádce a jiným bohulibým činnostem.

Odborářští bossové si užili záři reflektorů. Zviditelnili se trapnými projevy, které svou formou a obsahem nezapřely dělný původ řečníků.

Apatičtí studenti

Budoucnost národa si mezitím odpočívala po státních maturitách.

Napsali otevřený dopis ministrovi školství, kde vyjadřují hlubokou nespokojenost s průběhem a kvalitou nové státní maturity.

Jak zareagoval ministr Dobeš? "Přímou odpověď jsme nedostali. Ministr rozšířil své vyjádření do médií a ředitelům škol poslal dopis, který nazval Reakce na otevřený dopis. Přímo na naše námitky tím ale nereaguje, jen šíří lži," říká spoluatorka dopisu Dana Večerková (zdroj Idnes.cz). Jak konkrétně ministr lhal, si můžete přečíst ve článku slečny Večerkové zde.

Co na to studenti? Nic. Nepodpořili protivládní akce, nešířili po Facebooku výzvy k odstoupení kabinetu, jen si hezky od plic zanadávali.

Mlčící většina

Více než tři čtvrtiny lidí se dle průzkumu společnosti SANEP ztotožňuje s názorem politoložky Vladimíry Dvořákové, která tvrdí, že je ČR v rozkladu a příčiny vidí v nefunkční vládě, v zájmových skupinách využívajících politických stran k prosazování svých cílů, v nekoncepčnosti jednotlivých ministerstev a v popírání principů právního státu (zdroj: Parlamentnilisty.cz).

Za komárů se Češi vymlouvali, že nemohou vystoupit proti vládě kvůli strachu z perzekuce. Na co se asi vymlouvají teď?

Jak jsme byli za blbce

Zatímco si stávkující lid užíval volný den a na protivládní akce z vysoka kašlal, já umístil (po domluvě se spoluautory) na stránky Zrcadlo.blogspot.com velký banner s obřím nápisem STÁVKA!. Zároveň jsme se rozhodli neuveřejnit pravidelný čtvrteční článek.

Naivně jsem se domníval, že podobně vyjádří svou nespokojenost s vývojem ČR spousta lidí. Doufal jsem, že je trpělivost u konce. Věřil jsem v semknutí národa proti zkorumpované, neschopné a pekelně lakomé vládě.

Zůstal jsem v tom téměř úplně sám, připadal jsem si jako onen pověstný kůl v plotě. A taky jsem si připadal jako blb. Takový ten trouba, který řekne, co si ostatní myslí, zatímco oni zarytě mlčí.

Kdybych uměl nějaký cizí jazyk, asi bych emigroval. Když vidím, jak moc si nechají mí spoluobčané srát na hlavu, je mi smutno. Po schválení vládních šíleností mi bude ještě smutněji. Neveselo bude všem, až pocítí negativní dopady přímo na sobě.

Aspoň budu moci říct, že jsme na stránkách Zrcadlo.blogspot.com nedrželi hubu. Těm, kteří hubu drželi, posílám tento vzkaz: Ze srdce Vám přeji, ať Vám osud umožní naplno si vychutnat důsledky reforem!

Související text:
Kdo vládne světu? Obyčejný člověk.

Štítky:

Havel a Klaus: Usmíří se, než jeden z nich zemře?

Je jim přes 70 a pořád soupeří, kdo dál dočůrá. Tak by se dal v kostce shrnout vztah současného a bývalého prezidenta České republiky. Jak ukázala korepondence kolem Klausových narozenin, ani jeden z nich nevynechá žádnou příležitost k popíchnutí toho druhého.

Václav Havel a Václav Klaus jsou bezesporu nejvýznamnějšími českými politiky přelomu tisíciletí. Stárnou, jejich životy se chýlí ke konci. Najdou dostatek pokory k tomu, aby uhasili roky doutnající (mnohdy žabomyší) spory? Nebo bude jejich hašteření součástí těch několika málo řádků, které se o nich dostanou do učebnic dějepisu?

Soupeření místo uvědomění si rozdílů

Rivalita Václavů postrádá jakoukoli logiku. Absurditu tohoto soupeření bych přirovnal k (hypotetickému) souboji hokejisty a fotbalisty o to, kdo je lepší sportovec.

Ano, oba jsou politici (Havel již neaktivní), mají stejné křestní jméno, v určitém období prezidentovali (Klaus ještě prezidentuje). Ale to je asi tak všechno, co je spojuje. Jejich osobnosti a role ve vývoji po listodadu 1989 jsou naprosto nesouměřitelné.

Václav Havel - Myslitel s hlavou v oblacích

Havlovu důležitost v revolučním období netřeba dlouze rozebírat. Byl hlavním hybatelem událostí, mezinárodně uznávaným maskotem, morální autoritou.

Ale také byl (zůstává jím pořád) lehce pomateným snílkem.

Kdyby chtěl, mohl snadno zabrzdit Klausův vzestup. Ale tušil (možná i věděl), že tým jemu názorově blízkých lidí nemá odborně na to, aby rozjel nezbytné ekonomické reformy.

Zatímco Klaus je víceméně konzistentní, Havel již dávno není rozevlátým intelektuálem. Opustil své kamarády z undergoundu a působí dojmem starého posmutnělého šlechtice.

Impuls ke smíření od něj lze očekávat snad ještě méně než od Klause. Je totiž otázkou, jakou duševní kondicí Havel aktuálně disponuje. Propagace Strany zelených a současné přátelství s uhlobaronem Bakalou nenapovídá v tomto ohledu nic dobrého.

Václav Klaus - Arogantní ekonom na svém místě

Klaus provokuje. Provokoval vždycky. Proto se mu za jeho života nedostane takového uznání jako Havlovi.

Neustále je mu předhazováno, že způsobil údajné škody související s přeměnou ekonomiky. Jak vysoké by byly náklady transformace bez Klause? Kdo by ji měl pod palcem? Tlučhuba Valtr Komárek? Prošlí hipísáci blízcí Havlovi? Nebo snad osmašedesátnící propagující socialismus s lidskou tváří?

Klausův radikální přístup neumožnil lidem se rozkoukat. Šikovně využil nadšení z pádu režimu, čímž předešel prodlužování agónie centrálně plánovaného hospodářství.

Je obdivuhodné, s jakou sebejistotou prezentoval své názory. Vzbudil ve veřejnosti dojem, že ví, co dělá. Pochopitelně věděl (stejně jako všichni ostatní) houby. Přeměna socialismu zpět na kapitalismus byla naprosto unikátním procesem, metoda pokus-omyl byla jediná možná.

Klaus je snad ještě větší ješita než Havel. Paradoxně právě proto může být motorem usmíření on. Třeba nebude chtít mít ve svém životopise kaňku za neuspořádáné vztahy s Havlem.

Havel, Klaus a jejich míjení se

Je zajímavé, že k přímému souboji (například v televizní debatě) mezi nimi nikdy nedošlo. Proč by také mělo?

V roli velkého Fru-Fru se totiž prostřídali. Zatímco Havel byl vnímán jako hlavní politická autorita v období revolučním a kráce po něm, Klaus kraloval za ekonomické transformace.

Usmíření nebo vítězství malosti?

Klaus a Havel již nemají co nabídnout. Další událostí, kterou se zapíší do dějin, bude pohřeb.

Jedinou významnou věcí, kterou ještě mohou udělat, je jejich vzájemné usmíření.

Ne trapné mediálně vděčné usmíření, ale upřímné lidské usmíření, o kterém se nebude referovat v Televizních novinách. Pokud k němu dojde, lidé nově nabytý vzájemný respekt vytuší ze stylu jejich běžné komunikace. Nebo si o tom alespoň přečtou v pamětech.

Budou mít naši prezidenti k tomuto kroku dostatek síly a pokory?

Související text:
Listopad 1989 - Co jsme chtěli a co z toho zbylo

Štítky:

Písničky od legendární skupiny Katapult - video z YouTube

Skupina Katapult již více než 35 let nesmiřitelně rozděluje hudební fandy. Na ty, kteří podlehli vidláckému (toto slovo nepoužívám jako invektivu) kouzlu jednoduché hudby s drsně obyčejnými texty. A na ty, kdo nevidí žádné kouzlo, ale jenom čirou stupiditu.

Netroufám si rozsoudit, zda Olda Říha vytvořil specifický sound elektrické kytary nebo zda tento nástroj neovládá. Ovšem mohu napsat, že Katapulty rozhodně nelze obvinit z toho, že by v jejich tvorbě přebíjela forma obsah. A v tom je jejich největší síla. Na nic si nehrají, nic nepředstírají.

Krom této upřímnosti nesmím opomenout další (a ještě podstatnější) klad skupiny Katapult. Jsou jím texty, ve kterých se mnohdy odehrává příběh. Příběh ze života, kde ne vždy všechno funguje ideálně.

Katapult: Hlupák váhá


Katapult: Vojín XY hlásí příhod


Katapult: Svobodárna


Katapult: Blues opuštěný postele


Kam dál?

František Sahula: Videoklipy z Youtube

Štítky:

Bulvární okénko: Krampolová krade, divoši tančí u Vozové hradby

Místo obvyklých pseudointelektuálních keců Vám dnes nabízím trochu pokleslé zábavy a (slovy písně od skupiny Kryštof) legálního fetu. Ano, jak již bystřejší čtenáři odhalili, podíváme se do světa slavných lidiček, kteří existují v dokonalé symbióze s bulvárními novináři.

Jak toto soužití funguje?

Krampolová: Pekelně mazaná nebo úplně blbá?

Manželka nestárnoucího baviče Jiřího Krampola patří mezi celebrity, které nikdy nic nedokázaly a sluní se v záři reflektorů jen kvůli příbuzenskému (či partnerskému) vztahu s někým opravdu populárním.

To, že zde píši zrovna o paní Krampolové, je čirá náhoda. Hodí se mi jako příklad, protože aktuálně kraluje bulváru (každých 14 dní vládne někdo jiný). Internetové i tištěné plátky obsáhle referují o krádežích v obchodech, které prý páchá jako na běžícím pásu.

V hledáčku pochybných médií byla kvůli svému vzhledu a vystupování již dříve, čile s nimi komunikovala. V současné době probírané zlodějny jen trošku více rozzářily její hvězdu.

Z nařčení je Krampolová zoufalá, její Jirka kvůli tomu začal znovu pít a kouřit. Přesto dál s bulvárem spolupracuje. Nechala vyrobit exkluzivní fotografie, na kterých je při činu. Dává rozhovory, v nichž provokativně lže (řekne, že abstinuje, pak se nechá přichytit se skleničkou v ruce) a navštěvuje večírku populárů.

Proč to dělá?
1) Líbí se jí pobyt mezi smetánkou smetánky.
2) Zvyšuje cenu svého manžela na trhu bavičů.
3) Požívá výhod, které život slavných nabízí.
4) Lichotí jí pozornost bulvárních médií.

Nebo je prostě jenom krystalicky blbá.

Daniel Landa: Ztracená přestárlá pleška

Daniel Landa je příkladem celebrity, jejíž sláva nevzešla z bulváru. Velkou část své kariéry pokleslé plátky nepotřeboval. Jeho tvorba byla natolik oblíbená, že se bez nich obešel a bez problémů uživil.

Co bylo včera, není dnes. Snížení kvality jeho díla razantně zmenšilo počet těch, kteří mu jsou ochotni platit. V posledních letech je na Landu smutný pohled. Stává se parodií sám na sebe, v očích občas probleskne zoufalství přestárlé plešky ztracené v dnešní chaotické době.

Nedávno převzal ocenění za 1 milion prodaných nosičů. Kdyby měl z každého pouhopouhých 10 korun, vydělal by už teď výrazně více než většina lidí za celý život.

To, že musí spolupracovat s bulvárem, souvisí s jeho nenažraností a rozmařilým životním stylem, který je na hony vzdálený dělnickým masám, pro něž pěje. Možná i proto chybí Landovi inspirace.

Letos bude pořádat turné s názvem Vozová hradba (shoda se stejnojmennou písní Orlíku je čistě náhodná). Jakou formu propagace zvolil? Pozval údajné divochy z Velikonočního ostrova, kteří na tiskovce téměř bez oblečení zatančili a provedli s Landou rituál přátelství. Všude je toho plno, úkol splněn.

Kam Landa ještě klesne? Obnoví kolem roku 2030 s Matáskem skupinu Orlík? Nechá si nastřílet vlasy?

Komu bulvár opravdu škodí

Pokud se někdo slavný s bulvárem nebaví, tak tam není (např. Jaromír Nohavica). Kdo s nimi komunikuje, ten je více či méně šikovně využívá pro své potřeby a na oko nadává.

Nejhorší situace nastává, když se do spárů pochybných médií dostane obyčejný člověk. Zničí ho během chvilky, obrana neexistuje. Namátkou zmíním kauzu vychovatele Hradní stráže Miloše Topolovského, z něhož bulvár udělal úchyla, který znásilňoval vojáky. Soud ho následně osvobodil, protože bylo obvinění vymyšlené.

Kam dál?
HROM revival: Pocta legendárnímu časopisu

Štítky: , ,

Drsná romantika Hobo

Generální ředitel společnosti, kterou nehodlám jmenovat (řediteli říkejme třeba pan Bedřich), u které jsem nastoupil do pracovního poměru a přebral veškerou agendu týkající se logistiky, působil dojmem seriozního, vzdělaného, na první pohled distingovaného pána ve středních letech. Jediné, co by se mu snad na jeho vzezření dalo vytknout, byl nedbale udržovaný prošedivělý plnovous. Něco mně však na jeho osobnosti našeptávalo, že zrovna on nebude žádný obyčejný suchar v kravatě.

Šokující odhalení

Domněnka o tom, že můj nadřízený je muž dvojí tváře, se potvrdila jednou nad ránem! Čekám na peróně na spoj, který mě měl odvézt přímo do postele snad z nějakého večírku. Nepřítomně se dívám opřený o kandelábr před sebe na nákladní vlak, který přibržďuje asi o dvě koleje před nástupištěm. Vtom zahlédnu, jak z dobytčáku vyskakuje chlap v prošoupaném koženém kabátu a celý uválený si na hlavu nasazuje zmačkaný stetson. Byl to pan Bedřich. Dopadl přímo naproti. Bylo mu jasné, že jsem ho poznal. Klobouk si posunul do čela a prošel kolem mě.

Kdo jsou nebo byli Hobo?

Snad přijel z Ameriky divokého západu nebo tím dojmem jenom působil, ale na sto procent měl starej západ vypálený do tváře a do svého myšlení. Později jsme se spřátelili, ale nikdy jsem o tom podivném setkání na perónu nemluvil. Bedřicha jsem takhle na různých nádražích přistihl ještě několikrát. Pátral jsem a od té doby mám základní pojem o tom, co jsou to Hobo. A to, že nemám dát na první dojem a být drzý.

Hobo jsou zvláštní sorta lidí. Objevili se v USA a Americe celkově, když se budovala železnice. Dali by se označit za nádražní trampy. Jednalo se o jedince, kteří původně využívali železnici k cestování za prací na nákladních vlacích a zadarmo. Tímto způsobem se přemisťovali dle potřeby z místa na místo. Období jejich začátků se traduje od občanské války.

Označení a název Hobo nebo Hoboes je v oblasti jazykovědy téměř nevysvětlitelná záležitost. Toto slovo neexistuje v žádném jazyce jako označení člověka. O názvu se dnes dohadují přední světové kapacity pracující v oblasti jazykovědy. Slovo Hobo se nejčastěji vyskytuje či používá v USA ve státě California. Spekuluje se o tom, že je to neidentifikované slovo z indiánského jazyka.

Pocta Hobo

Pár let po tom, co jsem odešel z továrny, a po tom, co jsem se vrátil domů po toulkách světem, otevřu místní tisk a v rubrice Vzpomínáme vidím fotku pana Bedřicha. Pamatuju se, že mě to tenkrát docela zamrzelo. Dozvěděl jsem se, že spáchal sebevraždu. Prej se nechal přejet vlakem. Našli ho na kusé koleji s ujetýma nohama. Strojvedoucí nikoho neviděl. Já o tom vím svoje.

Miki Ryvola: Mrtvej vlak



Kam dál?
Vzpomínky na autostop: Jak na to, ztráty a nálezy

Štítky:

COOP Premium 74% - Opravdu hnusná čokoláda

Už ani nevím, jestli jsem čokoládu COOP Premium 74% dostal nebo sprostě uzmul ze zásob mých rodičů. Ovšem určitě vím, že z této kategorie cukrovinek jsem nic horšího (krom kakaových pochoutek, které si na čokoládu jen hrají) ve svém životě nejedl.

Abych Vás varoval, pozřu tento hnůj znovu a popíšu, jaké chutě přináší.

Co zarazí ihned po vložení do úst, je prapodivná konzistence. Krémovou se tato čokoláda skutečně nazvat nedá. Jakmile se začne rozpouštět, ucítíte takové malinké kousíčky, které se podobají syrové mouce. Slinám naštěstí neodolají.

Následně se po puse rozlije naprosto nekultivovaná hořká chuť.

Když si myslíte, že máte nejhorší za sebou, dostaví se obzvláště vypečený ocas. Ačkoli jsem nikdy nežral hlínu, přirovnal bych tuto pachuť právě k ní.

Obecně působí čokoláda dojmem, že do ní bylo velejemně pomleto naprosto všechno, co se kolem během výroby ochomítlo. Krom standardních součástí tipuji režné pytle a bahno.

Kdo a kde tento zázrak dělá, se z obalu (jak bývá u podobných sraček zvykem) samozřejmě nedozvíte. Jisté je, že v prodejnách COOP stojí 20 - 30,- Kč za 100 gramů.

Ilustrační foto:
Čokoláda COOP Premium 74%

Pokud máte hluboko do kapsy, musíte nakoupit v COOPu a rádi byste si dali čokoládu, nenechejte se zlákat 74% kakaa. Raději utraťte stejné (nebo menší) peníze za Orion hořkou. Pochutnáte si víc.

Aktualizováno:
Uplynulo 6 let a musím napsat, že se dá COOP Premium 70% (zlehka změněna voltáž) jíst. Každopádně gramáž snížena na 80 gramů. Ale když nic jiné není...

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů