Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 09/2011 - Stránka z Archívu

STOP retardérům - Zakažme zpomalovací prahy!

Zvuky brždění, bum-bum (přední a zadní náprava), motor v otáčkách. Takto si užívají průjezd každého vozidla lidé, kteří bydlí poblíž retardéru. Bonus představují nákladní automobily, ty otřásají celým domem od základů.

Majitelé firem, které na silnice instalují zpomalovací prahy, musí mít velké přesvědčovací schopnosti, když se jim daří ukecávat stále více zástupců obcí a měst k pořízení tohoto zázraku. Nebo možná jenom příspívají do těch správných kapes.

Proč by bylo nejlepší retardéry zakázat?

1) Zpomalovací prahy neplní svůj účel

Retardéry mohou mít své opodstatnění jen v blízkosti přechodů pro chodce. Tam (snad) zvyšují bezpečnost silničního provozu. Jinde působí spíše opak. Řidiči nedodržující povolenou rychlost prudce zpomalují těsně před retardérem, pak to zase rozkalí.

2) Retardéry vadí záchrankám

Zavřete oči a představte si sanitku, která veze člověka v ohrožení života. Jde o sekundy. Plný plyn, noha na brzdě, 2 nárazy o retardér, plný plyn, noha na brzdě, 2 nárazy o retardér, plný plyn... Takto vypadá jízda záchranky v místech osazených zpomalovacími prahy.

3) Hrozí škody na nemovitostech

Nejsem statik. Ovšem to, jak velké otřesy domu způsobují nákladní auta (hlavně, když si řidič retardéru nevšimne), mě vede k odůvodněné obavě ze vzniku reálných škod na (především starších) budovách. Kdo má povinnost je zaplatit?

4) Zvyšuje se opotřebení vozidel, roste spotřeba a emise

Cituji z Wikipedie (kráceno):
Příčné prahy výrazně zvyšují opotřebení vozidel (nápravy a tlumiče pérování). Ztížen je i úklid sněhu, při němž může docházet k poškozování úklidové techniky. Britská automobilová asociace provedla výzkum srovnání spotřeby paliva při stálé rychlosti 30 mph (48 km/h) oproti jízdě přes zpomalovací prahy a zjistila vzrůst spotřeby ze 4,9 na 9,1 litrů/100 km. Jiný výzkum provedla britská Laboratoř dopravního výzkumu, podle níž na silnicích se zpomalovacími prahy jsou zvýšeny emise oxidu uhelnatého až o 82 procent a oxidu dusného až o 37 procent.

Je k retardérům alternativa?

Ohledně kontrolování dodržování povolené rychlosti ze strany obcí docházelo v minulosti k divokým změnám právních úprav. Současná situace je taková, že toto mohou činit na úsecích schválených policií ČR.

Vybrané pokuty zůstávají v obecním (či městském) rozpočtu. Při jejich výši si může i malá vesnice dovolit najmout vlastní policisty nebo koupit zařízení, které hříšníky vyfotí. Retardéry představují výdaje, jiná řešení naopak příjmy.

Kam dál?
Bílá Octavia v akci aneb Dopravní policie zasahuje

Štítky:

1. česká fotbalová liga: Play-off a posunutí sezóny

Fotbal je (nejen) v České republice nejoblíbenějším sportem. Vítězí v televizní sledovanosti, celkovém počtu diváků na stadionech i množství zaregistrovaných hráčů. Přesto se nedá ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi říci, že by byl u nás naplno využitý potenciál této hry.

Jednou z příčin je vedení fotbalového svazu, které se roky rokoucí nedokáže zbavit až příliš konzervativního přístupu k organizaci nejvyšší soutěže.

Přestože zkušenosti s Ligou mistrů (dříve Pohár mistrů evropských zemí) a Evropskou ligou (dříve Pohár UEFA a Pohár vítězů pohárů) dokazují mimořádné přínosy změn směrem k divákovi, tady jako by se čas zastavil.

Proč se hraje v bahně?

Otázku z podnadpisu mi často klade přítelkyně, když zahlédne záběry z 1. české fotbalové ligy v některých z tzv. jarních nebo podzimních termínů.

Například minulý ročník skončil 28. května 2011. Letošní byl zahájen 29. července. Mezi tím se nehrálo dospělé mistrovství Evropy ani světa. I kdyby ano, stejně by se tyto události týkaly buď naprosto minimálního počtu kopálistů z ligy, popřípadě nikoho, neprobojoval-li by se tam náš reprezentační dream team.

99% procent hráčů ligových mužstev si může (na rozdíl od top fotbalistů) i v průběhu velkých turnajů užívat dovolenou.

Není žádný logický důvod, proč hrát v únoru nebo necelý měsíc před Štědrým dnem. A je evidentní, že zápasy ve vlahém letním večeru pod umělým osvětlení jsou trochu jiné kafe než klouzání se po břečce.

Boj o druhé místo

Když píšu tento text, nevím ještě výsledek derby pražských S.

Přesto je o mistru ligy s největší pravděpodobností rozhodnuto po necelých osmi odehraných kolech z celkových 30. Tato trapná situace nenastává poprvé, také mnohokrát v minulosti nebylo již velmi brzy o co hrát.

Řešení je jednoduché jako facka: Play-off. Rozhodně bychom nebyli s tímto systémem závěru nejvyšší fotbalové soutěže v Evropě takovými exoty, jako budeme například díky jednotné sazbě DPH.

Dokážu si představit systém se 12 mužstvy, každý s každým doma a venku (to je dle mých chabých matematických znalostí 22 kol). Pak play-off pro nejlepších 8 týmů (1x doma, 1x venku) s velkým finále a jedním soubojem o třetí místo (semifinalisté by absolvovali celkem 27 ligových zápasů, čtvrtfinalisté o 2 méně). Konec tabulky by se porval ve čtyřčlenné skupině o 2 místa zaručující účast v dalším ročníku (22+6=28 utkání).

Vždy by o něco šlo, hráči by měli více odpočinku, diváci by nemuseli mrznout na stadionech, běhalo by se po zelených trávnících, soutěž by se zbavila týmů věčně balancujících na hraně sestupu, Slavia s Baníkem by se museli začít snažit... Prostě idylka.

Kdy se dočkáme? Pravděpodobně nikdy.

Optimisticky laděný článek musím bohužel zakončit střetem s drsně neradostnou skutečností. Nic z toho, o čem píši, se nebude realizovat. Žádné takové návrhy nejsou na stole.

Štítky: ,

Pozvánka na jazzový večírek u Karla Rodena

Na statku a zámečku Karla Rodena v obci Skrýšov se posledního září uskuteční exkluzivní koncert. Zřejmě nejúspěšnější a nejznámější současný český herec společně s předním jazzmanem Štěpánem Markovičem připravili jazzový večírek s názvem Podzimní jazzový večer u Karla Rodena.

"Karla Rodena a Štěpána Markoviče spojuje nejen dlouholeté přátelství, ale i velká láska k jazzové hudbě. Minulý měsíc například oba umělci podpořili svou účastí nový jihočeský festival South Bohemia JazzFest; společně také před dvěma lety otevírali největší pražský jazzový klub Jazz Time..." prozradil producent koncertu a šéf Jazz Agency Vladimír Lachout.

Areál Rodenova statku se otevře veřejnosti v 18. hodin. Na volném prostranství bude mimo dobu hlavního koncertu hrát kapela složená z mladých nadějných studentů konzervatoře, tzv. Markko Band. Návštěvníci akce jistě ocení i občerstvení v podobě argentinské steakové show Timyho Barrery či ochutnávku dobrých vín. Prostor hlavního koncertu doplní i malá výstava fotografa Patricka Marka.

Hlavní koncert, který představuje Štěpána Markoviče a jeho hosty Balkan Dynasty, proběhne ve velké jízdárně Rodenova statku. Saxofonista Markovič, který hrál vedle řady tuzemských a světových osobností i s Ray Charlesem, Lizou Minneli či Billem Clintonem, se tak stane prvním muzikantem, který odstartuje projekt jazzových večírků, z nichž by se mohla zrodit každoroční tradice.

Omezený počet vstupenek na "Podzimní jazzový večer u Karla Rodena" je v prodeji výhradně v síti TicketPortal. Pro objednání stačí kliknout na obrázek:
Jazz u Rodena

Další informace nabízí oficiální prezentace www.jazzurodena.cz, ze které také pochází náhled, který vidíte výše.

Kam dál?
Majitel Jazz Agency Lachout.com: Americký sen v ČR

Štítky:

Tlačítko Like od Facebooku: Kam přivedlo nejvíc čtenářů?

Díky spojení tlačítka Like od Facebooku a Google Analytics si může každý udělat přehled o tom, které články (nebo třeba produkty z jeho e-shopu) mají návštěvníci této sociální sítě nejraději. Dnes se s Vámi podělím o naši top sedmičku.

U stránek s takovou variabilitou obsahu jako Zrcadlo.blogspot.com výběrem těch nej vzniká všehochuť připomínající složením dort pejska a kočičky. Snad je žebříček toho nejoblíbenějšího u čtenářů z Facebooku věrným odrazem našeho širokého tématického záběru. A ne upozorněním na to, že nic nevíme a o všem píšeme.

Všimněte si, že množství liků není ani zdaleka v přímé úměře k počtu návštěvníků, kteří se k nám s jejich pomocí dostali. Pravděpodobně záleží na osobnosti likujícího a kontextu, do kterého titulek aktuálně zapadá.

Typický český blb: 7 základních charakteristik
52 liků,
229 čtenářů z Facebooku,
4 175 čtenářů celkem.

Čtenářský deník - W. Shakespeare: Romeo a Julie
25 liků,
194 čtenářů z Facebooku,
26 976 čtenářů celkem.

Proč Češi milují hnusné jídlo
63 liků,
159 čtenářů z Facebooku,
2 204 čtenářů celkem.

Egon Bondy: Hovno
63 liků,
151 čtenářů z Facebooku,
2 308 čtenářů celkem.

Čtenářský deník - E. M. Remarque: Na západní frontě klid
1 like (?),
82 čtenářů z Facebooku,
9 397 čtenářů celkem.

Lékaři hanby: Pravda o lidských morčatech v Osvětimi
4 liky,
78 čtenářů z Facebooku,
858 čtenářů celkem.

Babyboxy: Ano či ne?
22 liků,
62 čtenářů z Facebooku,
1 897 čtenářů celkem.

Aktualizováno:
Google, který vlastní Blogspot.com, začal násilně přesměrovávat návštěvníky z ČR na koncovku .cz. Proto došlo k vymazání Liků. Klaníme se citlivému přístupu velkého mistra G. a těšíme se na další kopance od něj.

Související text:

Zvýší tlačítko Like od Facebooku návštěvnost Vašeho blogu?

Štítky: ,

Proč Kalousek škrtá? Aby si mohl víc půjčit

Česká republika je zemí zaslíbenou pro skuhraly, kteří v každé době tvrdí, že je špatně. Kvůli tomuto folklóru (a krycím mediálním pseudokauzám) lidem nedochází vážnost situace, v níž se aktuálně nacházíme. Zatím se nic moc neděje, k reálnému zhoršování podmínek pro život dochází pozvolna.

Názor je jako otvor do prdele, každý má nějaký. Proto se dnes zaměřím na fakta.

Vláda boří naději na lepší budoucnost

Pokud odfiltrujete ze zpravodajství nepodstatný balast, uvidíte skutečné dopady politiky vlády a zhrozíte se. Vybírám několik novinek z tohoto týdne:

- V prvním pololetí letošního roku prudce klesl oproti stejnému období roku 2010 počet narozených dětí (o 4 400, což je téměř 10%). (zdroj: Mediafax.cz)

- Oproti roku 2009 je dvaapůlkrát více lidí (celkem 5 milionů), kteří žijí v oblastech se zhoršeným ovzduším. (zdroj: Tyden.cz)

- Loni bylo uzavřeno nejméně manželství od roku 1918. Celkem 46 746, což je o 10 000 méně než před 3 lety. (zdroj: Lidovky.cz)

Ve smutném výčtu bych mohl pokračovat. To, co se dařilo mravenčím úsilím v naší republice zlepšovat, bylo za krátkou dobu rozmetáno na prach. Už zase dýcháme hnusný vzduch, protože se navzdory rozsáhlé plynofikaci topí pevnými palivy. Nejistota a strach z budoucnosti už zase neumožňují zakládat rodiny.

Zadlužování České republiky pořád roste

Státní dluh se od ledna do konce června 2011 zvýšil o 69 miliard korun. Mezi lety 1993 a 2006 narostl ze 159 miliard na 803 miliard (rozdíl 644 miliard). Od roku 2007, kdy se stará o státní kasu Miroslav Kalousek (u Fischera ho vystřídal jeho kamarád Eduard Janota), zadlužení vzrostlo na 1 413 miliard (rozdíl 610 miliard). (zdroj: financninoviny.cz)

Stejnou sumu, jako předchozí vlády probendily za 13 let, stihnul rozpočtově odpovědný Kalousek prošustrovat za necelých 5 let.

Proč? Tupé škrty a zvyšování daní jdou ruku v ruce s neustálým plýtváním tam, kde se z toho dá vydyndat prospěch pro spřátelené organizace. Namátkou jmenujme třeba církevní restituce (katolická církev totiž přišla k většině majetku za časů, kdy se mohl každý svobodně rozhodnout, v co bude věřit a zda jí něco daruje).

Zpět do středověku

Souvisí to s pomýleným viděním světa. Lakota je charakterová vada. Hlavně, ať nikdo (kromě mě) nic nemá. Ideologicky pevným skrblíkům nevysvětlíte, že rozpočtu nejvíce pomůže, budou-li se mít lidé lépe. Zaplatí pak více na daních (i když se nezvýší procentní sazby) a nebudou potřebovat dávky od státu.

Ideál zřejmě představuje pro ministra financí středověk. Všichni žijí skromně, chodí do kostela, rodina drží při sobě, lesbičky hoří na hranici, zneužívaní ministranti nekafrají v televizi...

Proč to všechno

Když dostane malé dítě skvělý nápad pohladit kamna, popálí se a příště to nezkouší. Mnozí dospělí nejsou tak chytří. Opakují pořád stejné chyby, nechtějí ztratit tvář.

Škrty nefungují, proto si musíme pořád víc půjčovat. Věřitelé a ratingové agentury požadují úspory, aby bylo z čeho splácet. Škrtáme tedy dál, kvůli tomu potřebujeme půjčit... Nekonečný příběh.

Má slova potvrzuje sám Miroslav Kalousek: "Kdo nám půjčí? Za kolik? Úvěry budou čím dál dražší. Přijde čas, kdy nám nemusí půjčit vůbec. Proto potřebujeme fiskální disciplínu." (zdroj: Aktualne.cz)

Kam dál?
EXKLUZIVNĚ: Rozumná koncepce důchodové reformy

Štítky:

...a bude hůř - Neprávem zapomenutý český film

Národ miluje laskavé pohledy do minulosti. Klaní se mozaikám osudů z dob normalizace, směje se vtipným hláškám, vzpomíná na vše dobré, co nás ve zlatých časech reálného socialismu potkávalo. Filmy s tímto zaměřením pokořují divácké rekordy, tvůrci jsou uznale poplácáváni po ramenou. Obzvláště dokáží-li vykouzlit také pár dojemných scén.

Je smutným vysvědčením o kulturní úrovni občanů České republiky, že nejzdařilejší snímek odehrávající se za vlády soudruha Husáka, téměř nikdo nezná.

Film ...a bude hůř natočil s (většinou) neznámými herci v roce 2007 režisér Petr Nikolaev. Původně ani neměl jít do kin. Promítal se po hospodách a klubech. Až díky příznivému přijetí v tomto netradičním prostředí se dostal do širší distribuce.

Bohužel ve snímku absentovala smířlivost, kterou naše publikum vyžaduje. Navíc se nestřílelo, neprdělo, nehláškovalo, chyběly speciální efekty, ani modelky v pěkných hadrech nekorzovaly. Proto na film, který obdržel 2 české lvy a na 4 byl nominován, do kina zavítalo minimum diváků.

Aby náhodou nebylo plivání na ...a bude hůř málo, tak (mám-li správné informace) zatím nevyšel na DVD a nebyl vysílán žádnou celoplošnou televizí.

Nenechte se zmást prapodivným textem, který film doprovází na csfd.cz. Raději se podívejte na 2 ochutnávky z Youtube, snad Vás nalákají:





Kam dál?
Egon Bondy: Hovno

Štítky:

Snaha potrestat Bátoru - Co vypovídá o českých politicích?

Mnoho ušlechtilých lidí bojuje za svobodu slova pro pravdoláskaře v totalitních zemích. Za svobodu slova pro pomateného úředníka Bátoru nebojuje nikdo. Vypovídá to hodně o české povaze. Pokud se nám nelíbí něčí názor, kašleme na jeho základní práva. Ovšem šíří-li myšlenky, s nimiž souhlasíme, rvali bychom se do roztrhání těla.

Odmyslíme-li obsah toho, co Bátora hlásá, a zaměříme se pouze na následky, které to pro něj má, musíme objektivně konstatovat, že je perzekuován.

Ve svém volném čase se vyjadřuje k dění v oblastech, které se absolutně netýkají výkonu jeho práce. Proto byl vyhozen z místa. Jen díky neústupnosti svého nadřízeného neskončil na dlažbě, ale zastává méně prestižní post.

Co snaha o Bátorovo potrestání vypovídá o našich politicích?

1) Naprosto nerespektují základní lidské právo na svobodu slova.

2) Vyžadují, aby úředníci drželi hubu a krok.

3) Nemají dostatek sebevědomí, proto se jich dotýká kafrání kdejakého nýmanda.

4) Zasahují do kompetencí jiných politiků bez ohledu na resorty.

5) Jsou ochotni se sáhodlouze dohadovat jako malé děti (či senilní staříci) o úplně nepodstatných maličkostech.

6) Místo poctivé práce pečlivě monitorují, co dělají jejich podřízení ve volném čase.

7) Mají potřebu vyjadřovat se ke kdejaké kravině, čímž dostávají do médií lidi, kteří tyto kraviny hlásají.

Nebo je všechno jinak

Ovšem také je zde varianta, že jsou naši volení zástupci mazanější, než by se mohlo při pohledu na jejich tupé obličeje zdát.

Třeba je celý kolotoč kolem Bátory jenom kouřovou clonou, aby se k lidem nedostaly důležité informace.

V parlamentu právě schvalují velké balíky tzv. reformních zákonů, státnímu rozpočtu se daří špatně, ekonomika kvůli škrtání zpomaluje...

Prostor a čas, který média poskytují úředníčkovi ministerstva školství, by totiž byl při jeho neexistenci věnován tomu, co v následujících letech poznáme na stavu svých peněženek.

Kam dál?
Zpravodajské servery o Ladislavu Bátorovi
Hříchy našich politiků

Štítky:

ATARI 800XE - Vzpomínka na legendární herní mašinu

O svých začátcích s počítači jsem psal před nějakým časem ve článku Vzpomínka na Svazarm. Po revoluci a konci této organizace jsem byl chvilku jako ryba na suchu. Naštěstí ne dlouho. Díky vstřícnosti rodiny jsem se stal hrdým majitelem legendární herní mašiny Atari 800XE.

Pokud snad nevíte, o jaký zázrak se jednalo, jeden obrázek vydá za tisíce slov:
Atari 800XE
Ilustrační foto, zdroj: Inzertal.cz

Co balení obsahovalo, kolik Atari 800XE stálo

Samotný 8 bitový počítač byl jednolitým celkem s klávesnicí, harddisk žádný, paměť 64 Kb.

Data se do mašiny dostávala přes kazeťák. Jako přídavné zařízení, které načítalo tzv. turbo (zrychlovalo nahrávání her) a další potřebné prográmky, sloužil cartrige TURBASCOP zapojovaný dozadu. Nutnou součástí ke kalení her byly samozřejmě 2 joysticky.

Cena Atari 800XE se točila kolem 6 000,- Kčs, což tehdy představovalo přibližně 10% dvoupokojového bytu.

Jak Atari 800XE fungovalo

Stroj se připojoval ke klasické televizi, zvuk šel z jejich reproduktorů.

Po zapnutí se stisknulo tlačítko TURBASCOPu a naskočila úvodní obrazovka. Bez tohoto kroku jste byli automaticky šoupnuti do Basicu. I bez cartrige šlo fungovat, turbo se dalo načíst přímo z kazety.

Pak už se mohlo začít s nahráváním hry. Nezbytností byly pečlivé záznamy o poloze hry na kazetě, k tomuto účelu se samozřejmě využívalo počítadlo přehrávače.

Kde se daly sehnat hry na Atari 800XE

O Internetu jsme tehdy ještě ani nesnili, hry se získávaly přes inzeráty a známé ataristy.

Drobný problém nastával při kopírování. Absence harddisku neumožňovala jiné řešení než nahrání každé jednotlivé hry do počítače a pak na kazetu. Dalo se to obejít použitím dvojčete, ale kvalita trpěla (časté chyby).

Co z Atari zůstalo

Značka Atari skončila neslavně. Jednoho z lídrů tehdejšího herního trhu již většina dnešních pařmenů ani nezná. Příčinou úpadku byla průlomová konzole Atari Jaguar z roku 1993. Ačkoli šlo o první 64 bitový stroj ve své třídě, neuspěl kvůli absenci CD mechaniky (dodávána, až když bylo pozdě).

A moje Atari 800XE? To si už dlouho spinká ve skříni. Musím ho zase někdy oprášit. I když mám obavu, že zub času u kazet zapracoval a už si nezahraju :(

Kam dál?
SNES emulátor: Další porce herní nostalgie

Štítky: ,

Režisér Radu Mihaileanu - Neobvyklý pohled na Židy

Mohlo by se zdát, že o osudech Židů ve 20. století již vznikly všechny filmy, které měly být natočeny. Dostalo se i na zdařilé snímky takových žánrů jako komedie (Život je krásný) nebo akční řežba (Hanebný pancharti).

Bohužel v poslední době začala spousta tvůrců používat toto téma jako berličku. Místo originálních nápadů osvědčená jistota, na kterou se peníze najdou a diváci přijdou.

To naštěstí není případ režiséra, jehož kořeny jsou v Rumunsku a od 90. let tvoří v rámci evropských koprodukcí. Radu Mihaileanu prokazuje neobvyklou odvahu tnout do živého. Ta je ve spojení s velkým talentem základem mimořádné působivosti jeho filmů.

Zatím jsem od něj viděl dva, které bych Vám zde chtěl stručně představit. Nebojte, o ději toho moc neprozradím :)

Vlak života

Zuří 2. světová válka. V židovské vesnici sílí obavy z deportace do koncentračního tábora. Místní rázovití obyvatelé se rozhodnout Němce přečůrat a vytvoří falešný transport do Palestiny. Část z nich se převlékne za dozorce, jiní jsou v roli vězňů.

Děj popisuje přípravy (šití uniforem, opatření si vlaku, němčina...) i samotnou cestu.

Vše se odehrává v poetickém, odlehčeném a trošku pohádkovém duchu. Naprosto kouzelná je scéna, kdy se vlak setkává s deportovanými Cikány.

Asi nejlépe vystihl kvality filmu uživatel Dexx na csfd.cz:
Komedie, která je vlastně nesmírnou tragédií. U žádného filmu jsem neviděl, aby CELÉ plné kino zaraženě a ztichle sedělo po celé závěrečné titulky a ještě chvíli potom. Mrazivost tohoto filmu to dokázala a kdo jej uvidí, pochopí proč.

Jdi, žij a někým se staň

V osmdesátých letech se rozhodl stát Izrael poskytnout azyl pro černé Židy z Etiopie.

Když v rámci přesunu zemře chlapec, jeho matka propašuje do transportu místo něj malého křesťana.

Osudy hlavního hrdiny začínají selekcí v přijímacím lágru, kde oklame komisi a proto není odeslán zpět. Dále příběh vypráví jeho zážitky, trable s tajením identity, školou...

Film je neobvyklý tím, jak naplno zobrazuje pocit nadřazenosti, který mají mnozí Židé vůči lidem jiné národnosti a barvy pleti. Demonstrace proti černochům, deportace (i po letech) do Afriky, určování toho, kdo je či není dostatečný Žid. I tak vypadala realita Izraele.

Dějiny jsou holt plné paradoxů a lidé se nepoučí nikdy z ničeho.

Kam dál?
Moji oblíbení režiséři 1 - Pedro Almodóvar
Moji oblíbení režiséři 2 - Emir Kusturica

Štítky:

Zrcadlo - přehled textů