Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 03/2012 - Stránka z Archívu

Odposlechy = Na 100% jistá likvidace jakéhokoli politika

Česká média i široká veřejnost milují odposlechy a tajné nahrávky. Ostatně šmírování má u nás dlouholetou tradici. Poslouchání za dveřmi, nakukování klíčovou dírkou či přikládání hrnku na sousedovu zeď patří k národnímu koloritu snad odjakživa. Vždyť slušný člověk se přece nemá za co stydět. Zlotřilce je třeba bystrým zrakem nebo sluchem odhalit a promptně nahlásit.

Pomocí odposlechů můžete odstranit kohokoli

Václav Klaus se oprávněně bojí toho, že odposlechy představují vážnou hrozbu pro demokracii.

Proč jsou prezidentovy obavy na místě?

Čistý není nikdo. Politici se dají rozdělit na ty, kteří jsou přímo zapojeni v pochybných praktikách, a na ty, kteří o tom vědí.

Nejužší vedení partají tvoří malá hrstka lidí. Znají se mnohdy spoustu let. Jen naprostý naiva může tvrdit, že např. současní lídři ODS nic netušili o kontaktech Pavla Béma.

Tolerovali to. Stejně jako jiní tolerují jiné kontakty jiných. Ono se vždycky hodí, když se má člověk kam obrátit.

Abyste se dostali v rámci politické strany nahoru, musíte mít širokou podporu. Kariérista snažící se být Mirkem Dušínem to nemůže daleko dotáhnout jednoduše proto, že ho slušnost nutí se od významné části vlivných lidí distancovat.

Odposlechy a tajné nahrávky se tak stávají nástrojem, kterým lze odstranit každého, je-li na tom patřičný zájem.

Kterak političtí mazáci potopili zobáka Bártu

Vít Bárta se nespokojil se stovkami milionů a šéfování ABL. Chtěl být větším bossem, chtěl rozhodovat o desítkách miliard. Politika pro něj byla jasnou volbou.

Zainvestoval do Věcí veřejných, najal mediálně známé tváře, rozjel obří kampaň, dohoukal naivní šprtky a snaživé posluhovače. Veverky uspěly.

Jako tajfun pak vtrhnul na ministerstvo dopravy. Svým počínáním vyděsil staré struktury a na ně navázané firmy.

Co s ním? Odstraníme ho. Najít někoho, kdo byl ochoten (či donucen) pomoci, bylo jen otázkou času.

Ovšem Bárta není žádný nazdárek. Právě jsme svědky prvního levelu pomsty, kterou dle jeho not vykonávají média.

Řekněme šmírování NE!

Odposlechy a tajné nahrávky jsou nástrojem špinavého politického boje. Umožňují zlikvidovat libovolného člověka. Kdo se nikdy ničím neprovinil, ať hodí kamenem. Podívejte se sami sobě do svědomí: Kdyby bylo možné zveřejnit veškeré Vaše poklesky, obstáli byste před českými novináři?

Neobstál by nikdo.

Proto je na čase říci šmírování jasné NE.

Související text:
Co je větší svinstvo - Úplatky nebo známosti?

Štítky:

Jak upravit časování titulků? Pomocí Subtitles Wizard

Stáhli jste si film, našli české nebo slovenské titulky a zjistili, že ani jedna jejich verze nesedí s tím, jak herci mluví. Co teď? Existuje řada programů, které umí časování upravit. Já si oblíbil jednoduchý Subtitles Wizard (k dispozici zdarma například tady). V tomto článku bych chtěl upozornit na několik jeho čertových kopýtek.

Přípona souboru titulků

Po spuštění se automaticky nabízí ukládání jako MicroDVD, ovšem pro nejčastěji používané .srt a .sub je třeba zvolit SubRip:
Subtitles Wizard: Úprava přípony titulků

Snímkový versus časový formát titulků

V poslední době se naštěstí snímkový formát příliš nevyskytuje (začátek a konec zobrazení titulku je určen pořadím "okének" filmu). Pokud na něj přece jenom narazíte, zjistíte počet snímků za sekundu po kliknutí pravým tlačítkem na video soubor, dále Vlastnosti a Podrobnosti.

U jednoduššího časového formátu vidíte rovnou, kdy po začátku přehrávání se konkrétní titulek objeví a zmizí. Proto zkuste, nedaří-li se Vám se snímkovým formátem, převod:
Subtitles Wizard: Převod titulků na časový formát

Co dělat, pokud posunutí titulků nepomůže

Stačí-li posunout titulky tam či zpět (popř. změnit rychlost u snímkového formátu), máte brzy vyhráno. Pokud to nejde tak jednoduše, nemám bohužel lepší radu, než abyste to zkoušeli. Nebo Vám třeba pomohou funkce Subtitles Wizardu, které jsem zatím nevyužil.

Sedí-li začátek i konec, mohou být titulky úplně špatně načasovány nebo (pravděpodobnější varianta) máte jinou verzi filmu (např. režisérský sestřih).

Pozor na přesnou shodu názvů a kódování

Časování na počítači sedí, ale v televizi nejsou titulky vidět. Co může být příčinou? Některé přístroje vyžadují 100 % shodu názvu souboru filmu a titulků. Abyste toho s jistotou dosáhli, vyhněte se podivným znaků, tečkám mezi slovy, velkým písmenům, háčkům a čárkám.

U některých přístrojů mohou nastat problémy s kódováním, upravíte znovuuložením v Poznámkovém bloku jako ANSI (případným varovným hláškám Windows nevěnujte pozornost):
Poznámkový blok: Úprava kódování titulků

Kam dál?

Jak přeložit titulky pomocí Google překladače

Štítky: , ,

JZD Slušovice - Výběr z názorů pamětníků

Článek JZD Slušovice: Zázrak nebo gigantický podvod? patří dlouhodobě mezi nejčtenější. V diskusi pod textem se shromáždila velká spousta názorů. Jejich rozsah mnohonásobně překračuje, co jsem napsal já. Celková délka komentářů činí diskusi téměř nečitelnou.

To je velká škoda. Právě z útržků vzpomínek pamětníků si lze, ještě před tím než budou JZD Slušovice podrobeny serióznímu vědeckému bádání, skládat kamínky do mozaiky zvané pravda.

Co se třeba dozvídáme?

Anonymní:
O zázrak nešlo v žádném případě. Gigantický podvod to asi také nebyl. Byl to prostě produkt tehdejší doby. O tom, že se prodejny ve Slušovicích nějak blížily nabídkou zboží dnešním marketům, ale nemůže být vůbec řeč. To může tvrdit někdo, kdo tam tehdy buď nebyl, nebo má krátkou paměť. Se slušovickými výrobky jsem se tehdy setkal právě v podobě počítačů. Bylo to v roce 1985. Co si pomyslíte o situaci, kdy v republice jen jedna firma dostane licenci k výrobě počítačů a dovozu komponent? Co si myslíte o skutečnosti, kdy státní podniky dostanou ve velkém ze státních peněz proplaceny tyto šunty? Konkrétní případ. Dělal jsem ve firmě, která dostala od svého generálního ředitelství milión korun na nákup 4 počítačů. Jeden stál tedy 250.000 Kčs. Monitor byl černobílý vykuchaný přenosný televizor Merkur, počítače neměly harddisk, operační systém byl na obrovské disketě. Za ty peníze by tu hrůzu koupil jen totální pablb. Podobně "nevýkonný" počítač se dal pořídit v NSR za cca 40.000 Kčs. Jelikož ale peníze na nákup počítačů by propadly a už by je nikdo neviděl, tak byly přivezeny k nám na firmu a uloženy na půdu. Nešlo tedy o podvod, ale o bordel, kdy jeden ze subjektů byl zvýhodňován, byl preferován a následně byl za to veleben. Troufám si tvrdit, že kdyby podobné podmínky a výjimky dostaly některé jiné firmy, tak by dosáhly ještě větších "úspěchů".

lední brtník:
Výhrada k větě: "Jisté je, že horliví revolucionáři po roce 1989 Čubu smetli a JZD Slušovice se rozpadlo." to je nesmysl, slušovičtí družstevní funkcionáři si své jzd rozkradli sami, byli prvními divokými privatizátory v republice.

Anonymní:
Já jsem dělal chvíli ve Slušovicích a můžu srovnávat jak to tam chodilo oproti jiným jzd. Celý zázrak spočíval v tom že se tam makalo. Práce se kontrolovala,když byla špatně , dotyčný férově nedostal peníze!! To jsem jinde nezažil. Nezapomentě, že Čuba ani nebyl ve straně a vykuků co ho chtěli sestřelit bylo opravdu dost.

Anonymní:
Zažil jsem slušovické počítače TNS v síťovém spojení 16 ks 8 bitových s procesorem Z80 a centrálním 16 bitovým strojem. Je pravda, že monitory byly jak je výše uvedeno vykuchané tele vizory merkur, prostě neměly přijímací obvod, a byly velmi náchylné na sttickou elektřinu. Systém se zaváděl z diskety, tuším 8 palců, programovací jazyk basic a paccal. uměl 16 barev(vlastně 15 odstínů černé). Celý systém stál v roce 89 1600000 Kčs. V porovnání s počítačem ZX Spekrum, který byl k dostání v elektru za 4600 Kčs uměli mnohem méně, alespoň v oblasti grafiky a zvuku, ale přesto jsme je měli rádi.

Anonymní:
Doc. Čuba nebyl podvodník ani kouzelník, dokonce ani neměl stranickou knížku. Ale byl a je vizionář a dokonale odhadl vývoj technologií a doby akorát o 25 let dříve. Dokázal zásobovat celý region rajčaty, které vypěstovali technologií počítačem řízených technologií výživy rostlin v 80. letech, tyto technologie se dnes teprve začínají standartně zavádět. Doc. Čuba i v současnosti prezentuje své vize a názory na různých konferencecích a domnívám se, že řada jeho úvach předbíhá dobu o cca. 5. let. To co prezentoval např. v roce 2006 na konferenci Prosperující olejniny - vznik výrobních jednotek pro enrgetické zdroje, již v současnosti jsou budovány a některé jsem již v provozu viděl a prosperují.

Anonymní:
Já jsem v tomto JZD pracovala 10 let. Můžu jen říct, že jsme makali jak šroubci. V obchodech sice bylo k dostání opravdu hodně, ale bylo těžké se vůbec přes davy lidí, kteří přijížděli autobusy z celé republiky, do toho obchodu vůbec dostat. Myslím, že v té době prostě uměl předseda v tom chodit. Určitě i hodně riskoval.

Jirka16indigo:
Na jedné straně firma, kde si šlo za odpovídající úsilí vydělat třikrát víc než jinde, takže výstavní síň režimu, zároveň i případ, který byl režimem spíš trpěn a mnohými stále navrhován k politickému "řešení", jenže někteří významní členové ÚV KSČ nad ním drželi ochrannou ruku ("Slepice, co snáší zlatá vejce"). Asi nejblíže bych tuto firmu hodnotil jako jeden z klasických pomníků té doby: Jediná razantněji fungující firma v mnoha oborech najednou a dost.

Anonymní:
Pan Devátý nebyl lenoch a lepmpl, ale signatář Charty 77, kterému Slušovice umožnily pracovat ve vývoji (!) počítačů, zatímco jinde by měl zřejmě problém dostat místo topiče. Odejít z družstva v roce 1988 musel, protože se stal mluvčím Charty 77 a zaměstnávat takového člověka už nemohlo projít ani Slušovicím - přesto se ho pan Čuba pokujsil "zachránit" .. ovšem Devátý nabízený kompromis odmítl. Slušovice byly založeny nejen na tvrdé a efektivní práci (odměňování jen za výsledky, nikoliv za "práci" nebo dokonce za politickou příslušnost). Pokud by po roce 1989 nebyl uspořádán totální "Hon na Slušovice", jsem přesvědčen, že by přežily a vyvinuly se v silný mezinárodní holding. Důkazem toho může být např. fakt, že některé části Slušovic přežily a nyní jsou z nich docela silné podniky.

Žabák Kvak:
Úspěch Slušovic byl založen především na tom, že špičkový podnikatel pan Čuba dokázal plně využít možností, keré byly tehdy otevřeny VŠEM zemědělským družstvům ... i když to obvykle znamenalo překonat kolosální byrokracii ... takže pan Čuba postupně budoval podnik řízený podle principů moderní tržní ekonomiky, což v té době byla docela odvaha.

Stanislav Panacek:
Muj otec jezdil v te dobe jako strojvudce nakladnich vlaku a vypravel me jak vecer navazeli vagony obili z jizniho slovenska do Vizovic, Zelechovic a rano je oznacene Jzd Slusovice odvazeli pryc. Na druhy den uz bylo v televizi ze Jzd Slusovice jako prvni v republice sklidili obili a meli obrovsky vynos atd.

Anonymní:
Prvek socialistické kooperace je obohacen o prvek kapitalistické motivace. Kapitalistická motivace je založena na základním kameni družstevního hospodářství => zaměstnanec = majitel firmy. Každý zaměstnanec má podíl na rozhodování firmy a má své akcie. Zaměstnanec je motivován tím, že "čím efektivnější a pracovitější budu, tím lépe na tom bude má firma a čím lépe na tom bude má firma, tím vyšší hodnotu budou mít mé akcie". Družstevní hospodářství, toho jsme se měli po roce 89 držet a dnes bychom se měli jako prasata v žitě! :(

Příspěvky byly kráceny, jinak jsou ponechány v původní podobě (včetně chyb a překlepů).

Štítky: ,

Teletubbies - Nejvypečenější kousky z YouTube

O víkendu jsem pouštěl své neteři Teletubbies. Narodila se 12 let po tom, co BBC ukončila natáčení tohoto seriálu pro nejmenší. Přesto se moc dobře bavila a konec obrečela. Vybral jsem krom 2 úryvků, které jsme viděli, ještě další dva, kdyby si vymohla pokračování :)

Podle Wikipedie vzniklo rovných 365 dílů. Tinky Winky, Dipsy, Laa-Laa a Po Vás mohou navštěvovat každý den po dobu celého jednoho roku.

Teletubbies: Houbičky


Teletubbies: Seřizování


Teletubbies: Spánek


Teletubbies: Chrobáčiky (roztomilé slovenské)


Kam dál?

Písničky z pohádek na YouTube

Štítky:

Restaurace Thalie v Brně: Recenze večeře pro dva

Poslední dobou se zrovna netopíme v penězích, marně bych lovil v paměti, kdy jsme naposled jedli v restauraci. Ovšem svého času jsem se stravoval po hospodách a hotelech kvůli pracovním povinnostem více než často, proto (ač nejsem žádný Pohlreich) dokážu posoudit, co je standard, a troufám si na napsání této amatérské recenze.

Restaurace Thalie se nachází v úplném centru Brna poblíž Malinovského náměstí. Původně nebyla naší volbou. Ovšem podnik, kam jsme mířili, zrovna okupovali fanoušci hokejové Komety. Rozhodli jsme se tudíž stravenky, které usyslila moje přítelkyně, uplatnit v Thalii.

Prostředí restaurace Thalie

Restaurace sídlí ve sklepních prostorách, je rozdělena na kuřáckou a nekuřáckou část, interiér zlehka navozuje atmosféru retra (cihly, model starého motocyklu...).

Co se týká čistoty, nedá se nic moc vytknout.

Nepříjemně nás překvapila absence papírových ručníků na záchodech.

Kvalita, cena a množství jídla

Jídelní lístek je příliš rozsáhlý, což většinou nevěstí nic dobrého. Ovšem obsazenost restaurace se ani neblížila polovině, proto jsme si řekli, že to kuchař musí zvládnout.

Já si objednal Dozlatova smaženou kuřecí kapsu v sezamové strouhance (150,- Kč). Jako přílohu jsem zvolil Brambory pečené v alobalu s jogurtovo-pepřovým přelivem (40,- Kč). Přítelkyně si dala Steak z lososa ve vinném těstíčku zdobený broskví (180,- Kč) a k tomu Kořeněné brambory (40,- Kč).

Čekání na vyřízení objednávky nebylo nikterak dlouhé.

Přineseny nám byly obří porce bez (zbytečné) oblohy.

Ač nerad, tady musím začít s kritikou. Sezamová semínka na mém hlavním jídle šly spočítal na prstech pracovníka pily. Jogurtovo-pepřový přeliv bych spíše nazval koprovou omáčkou, pepř neviděl ani z rychlíku. Lososový steak mé přítelkyně zapomněl kuchař dozdobit broskví, kořeněné bramborové kousky smažené ve friťáku byly bez koření a na první pohled děsily tmavě hnědou barvou (hořké naštěstí nebyly).

Vady na kráse nebyly tak velké, abychom jídlo vraceli, inu pustili jsme se do konzumace. Chuťový zážitek jsme si užili veskrze průměrný, nejvíc se povedl losos, který nebyl vysušený, jak bývá v mnohých českých restauracích zvykem. Pečené brambory byly zajímavé.

Obsluha v restauraci Thalie

S obsluhou jsme byli relativně spokojení. Jen jsem měl celou dobu pocit, že by se číšník choval trošku jinak, pokud bychom patřili mezi stálé hosty nebo brněnskou smetánku.

Mé podezření se potvrdilo, když jsme dojedli. Číšník se zeptal, zda bylo vše v pořádku. Přítelkyně se k výtkám neuchýlila. Já jsem zmínil výše popsané vady svého jídla. Očekával jsem omluvu nebo (jak bývá v seriózních podnicích zvykem) nabídku na slevu či drink zdarma. Místo toho mi číšník vesele sdělil, že si chybějícího sezamu sám všimnul, že kopr je součástí všech přelivů a na pepř kuchař zapomněl. Jinými slovy: Jste vidláci, nikdy jste tu nebyli, asi už nikdy nepřijdete, proč bych se z vás měl posrat.

Hodnocení restaurace Thalie Brno


Pepř musí v kuchyni mít, broskve taky, sezam také (vyskytuje se na lístku víckrát). Proč se tyto ingredience neocitly na talířích? Proč nám číšník přinesl jídlo, o kterém věděl, že není v pořádku? Proč se pak neomluvil?

Kdo ví. Ale jsem přesvědčen, že pokud bychom byli ne dva nýmandi, ale druhořadý herec Mahenova divadla s přítelkyní, tak by se to nestalo.

Dokud se nenaučí v restauraci Thalie přistupovat ke všem hostům stejně, zajděte raději jinam. Průměrné jídlo za tyto peníze (i levněji) pořídíte kdekoli. Ve většině restaurací Vám navíc přinesou přesně, co si objednáte.

Štítky: ,

Liberální demokracie: Ráj svobody nebo peklo relativizace?

Neutopme se v definicích. Liberální demokracie je politický systém, který funguje ve většině Evropy (od roku 1989 i u nás), v USA, Kanadě, Austrálii... Myslíme si, že občané států, kterým se nedostalo tohoto výdobytku, velice trpí, a proto se snažíme exportovat liberální demokracii do zemí, kde ji zatím nemají.

Zajímavé je, že ani současná hospodářská krize, která přímo souvisí s tím, jak je naše společnost nastavena, nic nezměnila na namyšlenosti euroamerických elit.

Iluze o ráji plném šťastných a svobodných lidí

Onehdy jsem viděl velice zdařilý íránský film Rozchod Nadera a Simin. Mimochodem: Z íránské kinematografie toho rozhodně stojí za shlédnutí víc.

Uvědomil jsem si, jak málo zasahuje stát do životů obyčejných občanů v tzv. totalitních zemích. Každodenní starosti jsou jinde, řešení běžných konfliktů probíhá na nepolitické bází. Ostatně ani u nás za komárů lidé nevstávali a neusínali s myšlenkou na vládu jedné strany.

Svoboda či nesvoboda slova, možnost volit a kandidovat, političtí vězni, to vše trápilo jen zanedbatelnou část populace. Ovšem ekonomická realita dopadala neúprosně na všechny. Každý chtěl volněji dýchat, nemuset lhát a přetvařovat se.

Jak jsme na tom v roce 2012? Stát se stal parazitem, který bere a nic nedává. Peníze z daní přesouvá těm nejbohatším, od nichž si půjčuje na principu revolvingového úvěru. Kdo se ve svém volném čase neprojevuje dostatečně loajálně, dopadne jako pomatený Ladislav Bátora. Kdyby se to samé stalo v Číně, mohl by obrážet svět jako disident. Kdo si dovolí obléci něco jiného než ostatní (např. u mužů kalhoty a košile), sežene jen podřadnou práci a všichni jím budou opovrhovat (porovnejte s ženami v Íránu).

Základní životní potřeby (bydlení, jídlo...) zdražily na takovou úroveň, že se ze svobodných občanů stávají otroci těch samých institucí, kterým cpou biliony státy. Pod kotlem přitápí všudypřítomný marketing a nalévá nám do hlavy pohádku o štěstí založeném na konzumu.

Já si uvědomuji nadbytek. Užívám si ho. Mám co jíst, kde spát. Navíc jsem zdravý a všichni kolem mě (klep, klep na dřevo) také. Na druhé straně chápu permanentní frustraci lidí, kteří se chtějí mít (ať už jsou na tom jakkoli) lépe. A vadí mi zbožštění údajné svobody.

Peklo relativizace

Relativizace hodnot pohřbila jakoukoli pravdu. Političtí vůdcové se vzdali myšlenek na hlásání ideálů, zaměřují se na nejnižší pudy. Stali se z kormidelníků pouhými pozorovateli, popřípadě je jim dovoleno čerpat vodu z podpalubí.

Včera jsem se díval na Otázky Václava Moravce, Petra Nečase mi bylo skoro líto. Působil dojmem zoufalého člověka, na něhož se valí události, které může jen stěží ovlivnit. Obdobně vypadají i jeho zahraniční kolegové.

Běžní lidé nemají kam se obrátit, zbývá jim jen doufat v elementární spravedlnost a to, že kapitáni světové ekonomiky nějak ukočírují svoje hrátky s penězi.

Když změna, tak radikální

Bylo by naivní očekávat zlepšení od stávajících elit. Často se dostaly do popředí kvůli podivným praktikám, jsou navzájem provázány a nemají motivaci k jakýmkoli podstatným změnám.

Něco visí ve vzduchu...

Kam dál?
VÍME, jak EU a USA vybruslí z dluhové pasti

Štítky: ,

Markovič Gipsy Groove: Funky jazzová jízda v novém kabátě

Štěpána Markoviče není třeba našim čtenářům představovat (viz článek Rok jazzmana Štěpána Markoviče). Co se ale stane, když začne nejvýraznější český jazzman experimentovat s hudebními žánry a odhodlaně se pustí do spojení sobě nejbližšího jazzu s rytmikou funky soul kapely? Vznikne hudební projekt, který svou originalitou upoutá pozornost nejen mezi odborníky na jazzovou muziku...

Hudební projekt Markovič Gipsy Groove je určen pro výjimečné koncertní vystoupení. Kapelu jazzmana Markoviče, který doprovázel například i Ray Charlese či Lizu Minnelli, tvoří hlavní jádro brněnské romské skupiny Gulo Čar (Pavel a Vladimír Dirdovi, Ladislav Richter, Pogo). Ta svou muzikálnost potvrdila třeba spoluprací s legendárním Jamesem Brownem nebo Dougem Wimbishem ze slavných Living Colour.

Štěpán MarkovičSamotný projekt Markovič Gipsy Groove není ovšem žádnou novinkou na naší hudební scéně. Dříve vystupovali pod označením Gulo Čar Rhytm, dokonce v závěru loňského roku romské kapele v čele s holohlavým jazzmanem pokřtil jejich první společnou desku prezident Václav Klaus. Křest desky se mj. uskutečnil při koncertu Štěpána Markoviče a Laco Decziho na Pražském hradě.

Kapela rovněž uváděla společně s hercem Karlem Rodenem slavnou Minu Agossi na festivalu South Bohemia Jazz Fest (2011).

Do tohoto roku už ovšem projekt vstupuje s novým pojmenováním Gipsy Groove. "Přejmenování je společným rozhodnutím členů kapely", uvedl manažer Gipsy Groove Vladimír Lachout.

Podotknul, že nové označení je z důvodu velké odlišnosti obou kapel a došlo k jeho realizaci po dohodě mezi dvěma hudebními agenturami. "Jazz Agency, která exkluzivně zastupuje všechny projekty pana Markoviče, se stará výhradně o projekt Gipsy Groove. Funky kapela Gulo Čar se zpěvačkou Irenou Dirdovou má svůj stávající management. Nevidím ve dvojím managementu žádný problém, oba projekty jsou hodně rozdílné a v jiné kategorii, rozhodně si konkurovat nemohou a ani nebudou," dodal Lachout, který kromě Štěpána Markoviče a kapely Gipsy Groove zastupuje i šansony Chantal Poullain nebo koncerty u Karla Rodena.

Představu o funky jazzových Gipsy Groove vám přiblíží krátká videoukázka zde nebo můžete navštívit některý z jejich společných koncertů (např. 3.5. Náchod, 4.5. Praha). Kapela je publikem vždy velmi dobře přijata, a to nejen díky své muzikálnosti, ale i kvůli ohromné energii a show na pódiu. Přesvědčte se sami.

(PR článek)

Štítky:

Dospěje Václav Klaus k pokoře?

Už jen rok zbývá Václavu Klausovi z jeho druhého prezidentského období. Kupodivu se nedá říci, že by si byl starý lišák vědom toho, jak rychle mu čas utíká. Jakoby byl pořád ještě zaskočený úmrtím svého předchůdce a nevěděl, kterými cestami směřovat své poslední kroky na politickém vrcholu.

Škoda. Václav Klaus má co nabídnout. Obzvláště v dnešní době, kdy bumbrlíček zvaný Česká republika levicově požírá poslední zbytky toho, co zbylo lidem v kapsách a pravicově odmítá vydávat sebemenší peníz na plnění základních funkcí civilizovaného státu.

Ve stínu aférek a žabomyších sporů

Místo aby se Václav Klaus zabýval tím, co trápí velkou většinu běžných lidí, zabředává do žabomyších válek, nedokáže ohlídat své zvlčilé spolupracovníky, kteří tu a tam něco hloupě plácnou do bulváru, neumí zabránit udělování podivných milostí (nejsem tak paranoidní, abych věřil ve spiknutí).

Nebo je za tím nenávist ze strany médií? A prezident poctivě pracuje na důležitých věcech?

Odpovědi nejsou důležité, každého zajímá výsledek. Krom jakéstakés podpory současné vládě (co by na Nečasův dream team asi řekl Klaus z roku 1996?) se jen těžko hledá sebemenší závan snahy o jakýkoli silněji deklarovaný postoj k něčemu podstatnému z našich luhů a hájů.

Dokážete si představit sochu Klause hrdě vedoucího český národ přes minové pole hospodářské krize?

Klaus měl pravdu - Nikoho to nezajímá

Možná až příliš pozdě dospěje Václav Klaus k zásadnímu poznatku:

"Měl jsem se na celou Evropskou unii vyfláknout!"

Ačkoli měl Klaus ve spoustě věcí pravdu (nikdy nejásal z eura, vždy byl proti biopalivům, varoval před centralismem...), téměř žádné uznání na mezinárodním poli nezískal.

Pravda není podstatná. Důležité jsou kompromisy a kamarádské vazby. Kluk, kterého jsme nevzali do party, měl pravdu? Pořádně mu nabančíme!

Pokud by se Klaus netoužil stát globální politickou superstar, měl by víc času na to, aby zanechal v českých dějinám počátku třetího tisíciletí výraznější stopu.

Nikdy není pozdě

Rok je dlouhá doba. Třeba Václav Klaus dospěje k pokornému poznání, že přišla doba každému mimo ČR nakašlat. Třeba se začne v dalším kroku snažit o pochopení toho, do jakých sraček jsme se dostali...

Kam dál?
Přežili jsme rozpad sovětského bloku, přežijem i rozpad EU

Štítky: ,

Opravdu osobní blog versus Ohledy k lidem

K napsání tohoto článku mě inspiroval jeden starší příspěvek v diskusi: Na tento blog jsem narazil opravdu náhodou a musím říci, jo, líbí se mi. Tak tři autoři? To již snad není osobní. Autor komentáře měl na mysli zařazení mezi Osobní blogy v auditu Toplist (jinak nabízejí jen Odborné blogy), dle jeho názoru by měl psát osobní blog jen jeden člověk.

Moje dnešní úvahy budou směřovat trochu jinam.

Jaká hlavní úskalí přináší tvorba opravdu osobního blogu?

1) Prozradíte na sebe víc, než může být zdrávo

Lidé vystupují v řadě různých rolích: Soused, spolupracovník, kamarád, spolužák, příbuzný, milenec...

Každý modifikuje své chování podle toho, jakou roli právě zastává. Třeba člověk, který v práci jedná jako absolutní hovado (například strážce koncentračního tábora), může působit na své děti jako ten nejhodnější otec.

Ani Facebooku se nepodařilo tuto zeď zbourat, snad jen zlehka podčůrat. Nevybízí totiž ke psaní komplexních textů. V šumu neustále proudícího toku kratičkých zkazek se mnohé ztratí.

Zatímco opravdu osobní blog bortí všechny bariéry. Ostatně právě proto publikují blogeři tohoto ranku většinou anonymně. Hezkým příkladem je Citová prostitutka.

2) Spoustu lidí urazíte a naserete

Za svůj život jsem se setkal s desítkami stloukačů másla. Většina z nich se nedá označit jinak než jako egoistická prasata. Nemají vůbec žádné morální zásady, zato oplývají schopností podojit všechny kolem.

Kdybych takto psal o nějaké reálné skupině, neprávem bych urazil menšinu, která se chová normálně.

Obvykle totiž ti s hroší kůží ignorují kritiku a odůvodní si všechno tak, aby byli kladnými hrdiny. Zatímco slušní lidé mnohdy až příliš přemýšlejí nad tím, zda někomu neublížili.

Hvězdám se odpouští

Společnost je zvyklá odpouštět hvězdám. Kdyby byl Váš soused stejný sukničkář a nezvladatelný pijan jako Václav Havel (o mrtvých jen dobře), budete na něj plivat. Ale uznávaná osobnost může mít své libůstky.

Proto jsou i velcí spisovatelé bráni na milost. Pokud o mně napíše nějaký nýmand, že jsem se poblil, budu naštvaný. Udělá-li to nositel Nobelovy ceny za literaturu, budu hrdý na svou přítomnost v jeho knize.

Náš čas přijde

Stanou se stránky Zrcadlo.blogspot.com opravdu osobním blogem? Nechte se překvapit.

Související text:
Co mi dalo psaní blogu aneb Proč psát blog

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů