Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 08/2012 - Stránka z Archívu

3 dobré rady pro začínající blogery

Nečekejte moudra jako: "Pište o tom, co Vás baví." Rady, o které se chci podělit, jsou zásadnějšího charakteru. Mohou ve velké míře ovlivnit úspěch Vašeho blogu a ušetřit spoustu nepříjemných chvilek.

Jak to vím?

Sám jsem se spálil. Na chyby, před kterými varuji, roky doplácím. Ale čas vrátit nejde. A přesouvat zaběhnutý blog s téměř 600 články jinam (popř. ho rozdělovat) není žádná sranda.

1) Pořiďte si vlastní doménu a hosting.

Tato rada je nejdůležitější.

Investujte pár stokorun do domény a hostingu. Pokud to neuděláte, ztrácíte svobodu. Jste plně v moci serveru, kam svůj blog umístíte.

Může změnit majitele, všeobecné podmínky, uživatelské rozhraní, adresu Vašeho blogu. Může cenzurovat, co napíšete, a omezovat volnost v tom, co můžete použít.

Zkrátka a dobře může cokoli. Ovšem nemusí komunikovat ani hradit škody, které vzniknou kvůli jeho chybám.

Straším zbytečně? Určitě ne. Naposled mi udělal Blogspot (kde sídlí tento web) radost tím, že násilně a bez možnosti odvolání změnil adresu z původní http://zrcadlo.blogspot.com na http://zrcadlo.blogspot.cz (na Slovensku s koncovkou .sk, v Německu .de atp.).

Toto vylepšení přineslo (mimo jiné) propad návštěvnosti ze Seznamu o 80% a ztrátu všech Liků z Facebooku.

2) Raději více menších blogů než jeden obří.

Máte spoustu zájmů, o kterých chcete psát? Založte si více na sobě nezávislých blogů a propojte je mezi sebou.

Google a Seznam to ocení.

Ocení to také Vaši návštěvníci. Ne každý chce číst jednou text o jídle, podruhé o politice a potřetí študovat záludnosti starých počítačových her.

Monotematický blog najde snadněji čtenáře, kteří se budou ochotni vracet.

3) Nezapomínejte na vyhledávače.

Nemusíte se dopodrobna zabývat SEO magií.

Stačí, když nastavíte nadpisy, popisky a klíčová slova tak, aby byl každý článek originálem. Výměnou odkazů s příbuznými weby určitě nic nezkazíte, umístění do nejvýznamnějších katalogů také není na škodu.

U starších textů jsou vyhledávače prakticky jedinou možností, jak se k nim lze dostat. Myslete na to.

Kam dál?
Opravdu osobní blog versus Ohledy k lidem

Štítky: ,

Odpuštění

Odpuštění patří k základním pilířům euroamerické civilizace. Díky odpuštění mohou spolupracovat národy, které se kdysi téměř vyvraždily. Bez odpuštění si nelze představit fungování naší společnosti.

Odpuštění - definice

Odpustit neznamená zapomenout. Odpuštění neuchrání od bolesti.

Odpuštění = Netrestání za zlé skutky z minulosti.

Jako zásadní zde vnímám to, že zlo již není pácháno. Stalo se. S přehlížením aktuálně prováděných křivd nemá odpuštění nic společného.

Vědomě pomíjím duchovní rozměr odpuštění.

Odpuštění se nedá koupit

My vám dáme kompenzaci, vy nám pak odpustíte.

Historie nás naučila, že tak to nefunguje.

Odpuštění nesouvisí s lítostí

K odpuštění nejsou potřeba dva.

Křesťané nemají monopol na odpuštění

Často mají k odpuštění nejdál ti největší pánbíčkáři.

Třeba ministr Kalousek určitě nevěří v Boha milujícího a odpouštějícího. Proč? Sám si hraje na Boha přísného a trestajícího.

Záludnost odpuštění

Člověk neumí žít bez nenávisti. Jako živočišný druh k tomu není přizpůsoben.

Co se stane, pokud někdo vědomě a upřímně každému odpustí?

Idylka se nekoná. Přichází další level. Pekelná jízda, kterou téměř nelze ustát.

Je potřeba odpustit sám sobě.

Kam dál?
O bohatství a štěstí aneb Krize smrdí od hlavy

Štítky:

Cikáni stavějí barák – Sledujte v TV novou reality show!

V porevolučním období vznikla spousta kampaní, jejichž cílem bylo zlepšit postoj většinové společnosti k Romům. Některé byly více zdařilé, jiné se povedly méně. Jedno ale mají společné: Dokázaly hovno. Nebo si snad myslíte, že obliba Cikánů roste?

Reality show Cikáni stavějí barák přinese skutečnou změnu.

Dosáhne toho nějakým kouzlem? Ne. Jednoduše všem ukáže, jak Romové umí pracovat.

Přípravu a vlastní realizaci show lze rozdělit do těchto fází:
(Jde o stručný nástřel, celý projektový záměr dodám na vyžádání, viz předposlední odstavec.)

1. fáze (říjen)

- rozpočet,
- sestavení projektového týmu,
- stanovení přesných pravidel a harmonogramu,
- oslovení sponzorů (nejen finance, ale i stavební materiál, služby atd.) a spolupracujících organizací.

2. fáze (listopad – prosinec)

- výběrové řízení na architekta,
- vytipování vhodné lokality,
- koupě stavebního pozemku.

3. fáze (leden – únor)

- výběrové řízení na firmu, která bude stavět (alespoň 75% zaměstnanců romského původu, možnost propojení více menších firem),
- stanovení, kolik činností lze zadat externím dodavatelům,
- plány od architekta.

4. fáze (březen)

- spuštění propagace a internetových stránek,
- úvodní díly reality show (přípravy),
- začátek stavebních prací.

5. fáze (duben – červen)

- stavební práce,
- pravidelné vysílání reality show,
- dražba rodinného domu (výtěžek pro neziskové organizace, které opravdu pomáhají Romům).

Co z toho budu mít já

Očekávám standardní odměnu za nápad a práci v rámci projektu. Chci se podílet na výběru stavební firmy. Mám obavu z přílišné kreativity televizních pracovníků, z toho, že zabijí hlavní myšlenku. Ať si TV stanice vydělá peníze prodejem reklamy, ale ať nevznikne pouťová atrakce. To raději od záměru ustoupím.

Kdo rozhodne, zda se bude reality show Cikáni stavějí barák vysílat?

Vy.

Chcete-li ji sledovat na svých obrazovkách, dejte vědět o tomto článku svým přátelům. Dřív nebo později se dostane k rukám člověka, který sedí na správném místě. Může mě kontaktovat formou komentáře nebo na mail ve spodní části levého menu.

Aktualizováno: Dostal jsem informaci, že mám očekávat pozitivní zpětnou vazbu ze Slovenska. Konzervativní manažery českých televizí prý nezaujmu. Uvidíme, třeba nás příjemně překvapí.

Kam dál?
Proč pobírají Romové vysoké sociální dávky

Štítky: , , ,

O dobrodružné cestě vlakem s fanoušky fotbalového Slovácka

V neděli odpoledne jsem se nic zlého netuše vydal vlakem ze Starého Města do Pardubic. Před nádražím mi úlekem spadla čelist. To nejtvrdší jádro fotbalových hooligans cestovalo se mnou! Podchodem se blýskaly nože, vzduchem létaly popelnice, řinčelo rozbité sklo. Sebral jsem veškerou odvahu a zamknul se na záchodě. Drncání pražců přerušovaly mé tiché modlitby.

A teď Vám povím, jak to bylo doopravdy :)

V neděli odpoledne jsem se nic zlého netuše vydal vlakem ze Starého Města do Pardubic.

V nádražní hale se houfují fotbaloví fanoušci. Domlouvají se, jak nejvýhodněji pořídit hromadné jízdné.

Jedná se (většinou) o muže mezi 15 a 25 lety. Až na klubová trička jsou oblečeni naprosto standardně, tetování nebo holou lebku aby člověk pohledal.

Venku před nástupištěm dav houstne. Vládne desetistupňové pivo a pozitivní nálada.

České dráhy, jak bývá zvykem, nevychytaly špičku. To, že se někdo vydává vlakem na zápas, je pro nádražáky naprostým šokem.

Fanoušci se spořádaně nasunuli do posledních dvou vagónů. Atmosféra začíná být cítit. Ozývá se občasné skandování a i první popěvky:
"My drogy neberem,
radši se ožerem..."


Vždycky, když zastavíme nebo míjíme jiný vlak, jsou fotbaloví příznivci o trochu hlasitější. Potřebují publikum.

Se mnou byla krom fanoušků v kupé také maminka s malým dítětem. Bavící se omladina nevyděsila ani ji.

Uličkou se někdo prodírá. Průvodčí. Chystám lístek. Zbytečně. Paní má v očích děs, jako by se právě propadla do legendárního filmu Proč? a neodváží se ke kontrole.

Lahvové desítky pořád táhnou, dvanáctku ani víno jsem nikde nezahlédl. Kořalka kolovala s téměř nulovým úspěchem, kdo si dal, ten se škňouřil, jako by právě kousl do shnilého citrónu.

Přichází Přerov. Text jedné z písní dostává lokální zabarvení:
"Chodím po Přerově hladov sem a tam,
chodím po Přerově hladov sem a tam,
práci nedostanu, nedostanu,
protože já černou kůži mám."


Jsme v Olomouci, kde přestupuju a fanoušci vystupují. Do dobře naladěného davu se přirozeně přimíchávají další cestující včetně důchodců, není důvod uhýbat stranou.

Vycházím před nádraží, kde čeká zřejmě obvyklá součást fotbalového povyražení: Policisté v černém s helmami, obušky a pejsky.

Kordon obkličuje fanoušky.

Všichni se společně vydávají směr stadion. Já vyrážím směr Pardubice.

Asi se ptáte...

...proč o tak banálním zážitku píšu.

Pro mě bylo vše OK až do chvíle, kdy jsem téměř s otevřenou pusou zíral na tlupu policistů. Nevím, proč tam byli, třeba měli chránit fandy Slovácka před místními. Ovšem vím, že nemuseli exhibovat před veřejností, mohli jistit situaci ze zálohy.

Jaký má asi mládež postoj k českému státu, když musí toto pravidelně snášet?

Frekvence policejních kontrol v hospodách a rockových klubech si nic nezadá se situací před rokem 1989. Opět ve velkém operují práskači v civilu.

Je opravdu takový problém rozlišit zlouny a slušné lidi, kteří se jdou po náročném týdnu pobavit?

Štítky: ,

Práce o dovolené = Projev poruchy osobnosti

Onehdy jsem zahlédl v novinách anketu, kde se ptali top manažerů našich významných firem, zda pracují o dovolené. Všichni do jednoho odpověděli kladně. Největší rebel otevírá maily jen večer, ostatní jsou on-line v podstatě pořád.

Co nám tím novodobí stachanovci říkají?

1) Jsem nenahraditelný.

Mí podřízení jsou neschopní. Je naprosto evidentní, že pokud zůstanou týden bez mé moudrosti, vzniknou obří škody a všechno, co jsem díky své genialitě vybudoval, půjde do prdele.

2) Nastavil jsem špatný systém řízení.

Jakmile se za mnou zaklapnou dveře, nastane chaos. Zaměstnanci začnou pořádat divoké večírky, nebudou zvedat telefony, péče o zákazníky se zhroutí.

3) Vůbec nikomu nevěřím.

Lidi makají, jen když je buzeruju. Jinak jsou to hrozné svině. Nikomu z nich nevěřím ani "Dobrý den." Má nepřítomnost povede ke kompletnímu rozkradení firmy od zásob až po know-how.

4) Neumím si zorganizovat čas.

Nestačím, nestíhám a nezvládám plnit úkoly v rámci běžné pracovní doby. Svou neschopnost převlékám za hrdinství.

5) Kašlu na rodinu.

Celý rok seru na manželku a děcka. Vydělávám kotel prachů, tak ať drží hubu. A pokud si myslí, že se s nima budu otravovat na dovolené, pěkně se pletou. Aby stará nepičovala, zaletíme na Seychely. Ale se dvěma podmínkami: Neustále připojený notebook k Internetu a zapnutý mobil.

6) Začínám být zralý na psychiatrii.

Asi jsem si "uhnal":
- paranoidní poruchu osobnosti,
- disociální poruchu osobnosti,
- narcistickou poruchu osobnosti.

7) Měl bych si najít jinou práci.

Zuby nehty se držím na pracovní pozici, která pro mě není ideální. Odnášejí to podřízení, odsírá to rodina, začínám vnímat první příznaky zhoršování zdravotního stavu.

Kam dál?
5 důvodů, proč dnes máme kapitalismus s lidskou tváří

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů