Andrej Babiš dopadne stejně jako Vít Bárta

Blíží se volby do Poslanecké sněmovny. Mediální vody čeří strana, kterou založil bohatý podnikatel. Kandidátky povedou známé osobnosti, na billboardech se krom jiných vyskytuje jeden z nejpopulárnejších novinářů. Hlavním sdělením kampaně je opovrhování současnými politiky a sliby, že oni to budou dělat jinak a lépe.

Preference se pohybují kolem 10 procent, je tedy reálné, že zástupci této partaje skutečně zasednou do parlamentních lavic.

Ne, nepíše se rok 2010. Ne, výše zmiňované se netýká Věcí veřejných Víta Bárty.

Máme podzim 2013 a Českou republiku se chystá spasit hnutí ANO Andreje Babiše.

Babiš není jako Bárta pouhým multimilionářem. Vlastní mediální impérium, odhady jeho majetku kalkulují s deseti nulami. V tomto nápadně připomíná jistého kdysi velmi úspěšného politika z jižní Evropy, který je v současné době rád, že netráví své stáří ve vězeňské cele.

Jak Babiš dopadne?

Malá ostuda

Nepřekročí-li ANO hranici nutnou pro vstup do Poslanecké sněmovny, může si Babiš gratulovat.

Všichni mu neúspěch odpustí. Projekt byl totiž dimenzován na řádný termín voleb a čas citelně schází.

Pokud to Andrej Babiš myslí upřímně, otřepe se z porážky. Začne budovat standardní členskou základnu, třeba i uspěje v místní politice či v Senátu a za 4 roky ho máme zpět tentokrát již se stabilizovaným politickým uskupením.

Velká ostuda

Slepenec populárů projde.

Názorová roztříštěnost se začne projevovat už při prvních hlasování.

Vstoupí-li ANO se skřípěním zubů do vládní koalice, nebude tam mít hlavní slovo. Pokud chytí otěže do svých rukou buldozer typu Miroslava Kalouska, nezbude z Babišových předvolebních slibů nic.

Dojde ke štěpení partaje a k praní špinavého prádla na veřejnosti.

Andrej Babiš zvyklý sám rychle rozhodovat bude frustrovaný z neakceschopnosti zákonodárců. Bude litovat, že ho kdy napadlo se na tenký led české politiky pouštět. Možná uteče před skončením mandátu.

Pokud chce Babiš něco opravdu změnit, ať to udělá

Předpokládáme-li, že chce Andrej Babiš opravdu pomoci České republice, musíme si položit otázku, proč tak nečiní za použití obřích finančních zdrojů, kterém má k dispozici.

Pokud by například začal s výstavbou rodinných domků a bytových domů s nulovou marží (ceny přibližně o třetinu nižší než u stavebního kartelu by garantovaly obří poptávku), snadno by dosáhl mnohého ze svých priorit:

- dal by lidem práci a šanci na úspěch,
- naplnil by státní pokladnu,
- pomohl by sociálně slabým.

Nic takového se svými miliardami nedělá. Místo toho startuje dobrodružství, které nemůže skončit jinak než ostudou a zklamanými nadějemi.

Kam dál?
Absurdní ceny bydlení ruinují veřejné rozpočty. Co s tím?