Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 01/2017 - Stránka z Archívu

Ženatí chlapi, školení a marné naděje

Škoda, že tady na školení není víc mladých kluků.

To zní, jako bych tíhnul k osobám stejného pohlaví. Leč netíhnu.

Radost by mi udělali taky chlapíci pár let před důchodem. Ti jsou totiž většinou rádi, když si můžou v klidu vypít pivo, přičemž sem tam utrousí nějakou moudrost. Ale ty na školení nikdo nezve.

Mladí se zase chtějí bavit.

Bohužel jsem obklopen švarnými ženatými čtyřicátníky, kteří tráví večery obluzováním více či méně atraktivních slečen.

Nerad bych působil jako kakabus, proto nevěnuju veškerý volný čas četbě a mé kroky občas míří do místního baru.

Marná snaha prošlých baličů

Pokud někdo něco umí, je radost na něj pohledět. To platí o všech oborech lidské činnosti.

Kdyby tady byl profík, který po pár drincích odchází z nejkrásnější slečinkou vstříc noci plné vášně na vedlejším hotelu, uznale bych ho poplácal po rameni.

Pinožení zdejších trapáků vyvolává spíše sklony k pláči.

Podávají ženštinám mladších ročníků hektolitry alkoholu, snaží se být třeskutě vtipní, vrhají mnohoznačné pohledy, smějí se každé blbině jako naprostí idioti.

Asi zapomněli na svůj pupek a pomalu mizející vlasy.

Slečinky jsou samozřejmě rády, když je o ně zájem. Rády také ušetří nějakou tu stokorunu. Nicméně nejdou dále než k platonickému sbližování.

Máme za sebou předposlední večer, s největší pravděpodobností zatím k ničemu nedošlo. A také nedojde.

Co by kdyby

Prošlí baliči ovšem nepřestávají doufat. Žijí v iluzi, že schází jen poslední kapka a užijí si.

Třeba i vzpomínají na školení před lety, kdy se zadařilo.

Otázkou je, zda mají po kapsách pár tisícovek na výše zmíněný sousední hotel. Vzdělávací zařízení totiž praská ve švech. Na miliskování před publikem slečinku neutáhnou, i kdyby byli již před branami ráje. Krom pokoje se spolubydlícími je k dispozici už jen záchod na chodbě nebo kumbál s uklízecími prostředky.

Ohňostroj trapnosti

Dost odsudků. Újma nikomu nevznikla, nevěry se nekonaly. Všichni vypadají relativně spokojeně.

Trpím pouze já, když sleduju tento ohňostroj trapnosti.

Kam dál?
Peciválova zpověď: Necpu se, kde mě nechtějí
Romský koordinátor: Tady mi pšenka nepokvete

Štítky: ,

U Babiše na školení - Takhle nás řídí jako firmu

Andrej Babiš má za sebou 3 roky v čele Ministerstva financí.

Co se mu povedlo? Vyměnil své nejvýše postavené podřízené a relativně úspěšně spustil dlouho slibované projekty jako EET nebo kontrolní hlášení.

Co se mu nepovedlo? Nepovedlo se zvýšit efektivitu práce. Jeho vize o lepším fungování Finanční správy se (obrazně řečeno) nedostaly za hranice pražských kanceláří.

Jako malý důkaz o tom, jak běží u obyčejných pracovníků všechno ve starých kolejích, nabízím několik vět o školení, které jsem v rámci těchto mrazivých dní absolvoval.

Jak se školí u Babiše

Jednalo se o vzdělávací akci zaměřenou na práci se dvěma počítačovými programy.

Sešli jsme se v počtu 24 osob a hodně různorodém složení. Přijela slečna, která je u nás 3 měsíce, a také příjela paní, která je u nás 17 let.

Probíraná látka proto začínala od úplných základů. Počítačů bylo méně než účastníků, v obsluze jsme se museli někteří střídat (vzpomínám na rok 1996, kdy jsme se na střední škole podobně střídali u Internetu).

Zapamatovat si toho vzhledem k výše uvedenému a rychlému tempu výkladu příliš nešlo, zapisovat dění na obrazovce do sešitu také nebylo tím pravým ořechovým.

Zopakoval jsem si, co jsem znal. Poznačil si naťuknutí toho, co jsem neznal. Dostali jsme vytištěné materiály.

Lektoři byli dobří, v rámci dané situace dělali maximum. Personál vzdělávacího zařízení byl fajn. Kuchaři zaslouží absolutorium, s rozpočtem 88,50 Kč/strávník/den dokázali zázraky (Andrejův pejsek jí dozajista za víc peněz).

Kolik tohle všechno stálo:
- jízdné, ubytování, jídlo pro 24 účastníků a 2 lektory,
- týdenní plat pro 24 lidí, tj. 960 člověkohodin,
- odměna lektorů.

Jak to dělat lépe

Byl-li by pořádán kurz formou e-learningu, zabral by u jednoho účastníka místo 40 placených hodin přibližně deset hodin. Každý by se logicky soustředil pouze na dovednosti, které odpovídají jeho pokročilosti, proto lze kalkulovat se 75 procentní úsporou.

Ušetřilo by se za jízdné, týdenní stravování a ubytování pro 26 osob, nemusela by se platit odměna lektorům.

Náš software neprochází bouřlivými změnami, slouží destítky let. Jednou zaplacené výukové programy by mohly být využívány ještě dlouho.

Školení jako odměna

Jistě, můžete namítnout, že u podobných výjezdních školení jde také o utužení kolektivu a odpočinek na pěkných místech.

To by ovšem muselo být rozkvetlé jaro, vysmáté léto nebo sluncem prohřátý začátek podzimu. Nikoli hnusná zima s minimem sněhu a obřími mrazy.

Související texty:
Jak u nás na úřadě myli okna
Definitiva pro úředníky? Jen novinářský blábol

Štítky: ,

O štěstí a radosti aneb Narozeninový dárek :)

Můj manžel má zítra narozeniny. Tenhle článek by pro něj rád byl takovým malým dárkem. :-)

Milé zlato, začnu ho, hrdě na Tebe odkazujíc, citací Tvé roky opakované rovnice: „Zdraví + peníze = štěstí“ (podotýkám, že rovnice platí, funguje-li - alespoň zdraví - i u nám blízkých lidí).

Myslím, že v ní máš v základu pravdu. Nebyla bych to ale já, abych nepřidala pár dalších myšlenek nebo možná i drobnou polemiku.

Ostatně jsi mě k ní inspiroval Ty sám, když jsi na mou větu: „Chtěla bych být šťastná.“ odpověděl: „Tak prostě buď.“ Vrtalo mi to hlavou. A jo, nakonec je v tom velká pravda. Štěstěnu jako takovou asi k výhře Eurojackpotu neukecám. Ale za to, jak se cítím, jsem skutečně odpovědná jen já sama. Zvlášť pokud budu mít tu kliku a z Tvé rovnice mi zůstane zdraví a budu mít uspokojené základní potřeby (což díkybohu většina lidí u nás má).

Pokud jsem zdravá, mohu spoustu věcí dělat. A taky nedělat. Můžu se rozhodovat. A můžu vidět svůj život jako s těmito rozhodnutími spojený. Nemusím prožívat tolik bezmoci a také přestane být místo pro sebelítost.

Protože se můžu na některé věci zaměřit. A jinými se prostě nezatěžovat, protože se nedají změnit. V duchu modlitby Fridricha Öttingera: „Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil.“ si můžu si uvědomovat, kde mám své hranice. Co mohu, nemohu, co je můj byznys a co zase ne.

Můžu hledat radost, můžu se snažit si jí všímat, protože Ti garantuju, že jí určitě mám fůry, jen si ji někdy ne úplně dobře uvědomuju. A že kvalitu svého života můžu zvýšit už jen tím, že přestanu některý věci brát jako samozřejmý.

Můžu, chceš-li (a to by mě potěšilo) hledat radost s Tebou. Můžem v tom klidně závodit, jestli chceš, nebo jen porovnávat svoje nápady a sdílet zážitky.

Představuju si, že by to bylo krásné. A proto navrhuju: pojďme si zavést Zápisník radosti. Udělejme si tabulku a vpisujme do ní, co nás potěšilo. A v duchu kognitivně behaviorální terapie, dělejme to denně a najděme pro začátek vždycky ty věci aspoň tři. Tady jsem nám na to vytvořila tabulku (pouze ilustrativní kousek):

Jasně, můžeš jí pohrdnout. Někdy dárek není úplně vhodný. Ale nech si to aspoň projít hlavou ;-)

Já věřím, že jsi měl pravdu. Můžeme se cítit šťastní, když se pro to rozhodneme.

Velice Ti, Lásko, přeju štěstí. Ještě víc pak radost. Tenhle úžasný prožitek vnitřní spokojenosti Ti přeju ze všeho nejvíc (a nejlépe navždy)!

PS: Jestli se vám dnešní článek líbí, zvu vás na palubu lodičky radostného proplouvání životem :-) Pokud už máte kapánek větší děti /my s ročákem to asi ještě nezvládnem ;D/, přizvěte je k tomu taky. Když budete s nimi odmalička doma sdílet pozitivní pocity, budujete dobré základy pro to dovedně projít i náročnějšími obdobími.

Také vás zajímá:
Proč se Češi neusmívají?
Nadané dítě: Jaké by mělo být, aby v životě uspělo?

Štítky:

Trocha sněhu: Auta stojí, vlaky jedou? Cha, cha, cha :)

Možná to změní přicházející víkend, ale zatím jsme letos nebyli na velké většině našeho území svědky extrémního počasí. Teploty neklesly pod minus deset stupňů a kvůli sněhulákovi aby si člověk zvalchoval většinu předzahrádky.

Silničáři jako obvykle zaspali.

Dalo by se předpokládat, že České dráhy chytnou příležitost za pačesy a předvedou, jak skvělé je jezdit po kolejích.

Úplně se vidím, jak díky včasnému příchodu machruju v práci.

Tato představa mě zlákala. Když před pár dny nevypadaly cesty po ránu zrovna hi-fi, svěřil jsem se do péče státního dopravce.

Asi tušíte, jak jsem dopadl.

Svěží čtvrthodinka v mrazivém větru na nástupišti.

Samozřejmě, mohl jsem jít přes dvoje schody a podchod do vyhřáté čekárny.

To by se ovšem nádražáci museli vzdát svého obvyklého žertování, kdy nejdřív zpoždění tají, pak hlásí 5 minut, potom 10 a v reálu vlak mešká 15 minut. Rekord jsem zažil, když takto kdysi posouvali zpoždění až na 135 minut.

Ujel mi návazný spoj, v práci jsem byl s největší sekerou ze všech. Hoši, děkujem!

ČD a SŽDC: Nezvedené sestry

Před lety došlo (prý kvůli konkurenci na železnici, doopravdy kvůli čachrování s miliardami) k oddělení Českých drah a Správy železniční dopravní cesty. Jsou to takové nezvedené sestry, obě organizace vlastní stát, zaměstnanci byli dlouho dobu na jedné lodi.

Pokud se urve kolo od vagónu nebo zaspí strojvůdce, jde o odpovědnost Českých drah.

Když dojde k poruše zabezpečení na kolejích nebo obcházíte u nástupiště zvratky, je na vině Správa železniční dopravní cesty.

Kdo může za bordel?

Následující den se vlakem neprozřetelně vypravila navzdory mému varování kolegyně. Sekera 45 minut.

V rádiu jsem si poté vyslechl předlouhý seznam zpožděných spojů. A nebylo to tehdy, když nějaký dement nahlásil bombu ve vlaku.

Příčinou byl pouze drobný mráz s troškou sněhu, což bylo nad síly Českých drah a Správy železniční dopravní cesty.

Jaká část viny je na kom, zůstává utajeno. Možná se objeví nic neříkající svodka za celý měsíc.

Nikdy se nedozvíme, kdo v tyto konkrétní 2 dny zařídil u desítek tisíc lidí pozdní příchod do zaměstnání a škol. Proto bude bordel přetrvávat.

Také Vás zajímá:
Kdo nejvíc prudí na silnicích? Lepiči a zpomalovači
O prolhaném autobusákovi a připosraném studentíkovi

Štítky:

Zrcadlo - přehled textů