Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 05/2017 - Stránka z Archívu

AKCE! Praha - Ostrava vlakem od 0,- Kč

Železniční dopravci se v rámci reklamních kampaní předhánějí v tom, kdo nabídne cestujícím lepší cenu. Pro neznalého vzniká dojem, že je možné přejet půl republiky za několik desetikorun.

Ovšem inzerované ceny nedosáhnete, když přijdete chvilku před odjezdem na nádraží a koupíte si lístek.

Nechci slevu zadarmo

Klíčové je slovíčko OD, které najdete před každou lákavou cifrou.

Znamená, že abyste ušetřili, musíte splnit jednu či více podmínek. Jde především o tyto:

- pořízení věrnostní karty,
- koupě jízdenky s velkým předstihem,
- cestování pouze mezi některými stanicemi,
- jízda v době, kdy se přepravuje málo lidí,
- nákup lístku přes Internet,
- mládí či stáří pasažéra.

Drahá dráha

U soukromých dopravců nelze mluvit o běžných cenách, dynamicky reagují na poptávku. Během loňské vánoční špičky jeden z nich nabízel trasu Praha - Ostrava za svěžích 959,- Kč.

České dráhy mají (mimo akce) stálé ceny. Jsou pro cestující, kteří nesplňují žádné podmínky k udělení slevy, naprosto mimo ceny inzerované. Například Praha - Ostrava vyjde v obyčejném vlaku na krásných 484,- Kč.

Když už, tak už

Divím se, že tvůrce reklam pro železniční dopravce nenapadlo zajít dál než k inzerování cen, kterých lze jen těžko dosáhnout.

Ono jde totiž jezdit s Českými drahami úplně zadarmo.

Stačí pouze splnit některou z těchto podmínek:

- mít věk do 6 let,
- pořídit si kartu se slevou IN 100 za 19 900,- Kč na rok,
- být zaměstnancem ČD, SŽDC nebo Drážního úřadu (popř. jeho příbuzným).

Takže jen houšť. Když už děláte z lidí blbce, dělejte z nich úplné blbce. Inzerujte tvrdě a drsně cenu OD 0,- Kč!

Související text:
Seznam vlaků, ve kterých Vás České dráhy okradou

Štítky:

To jsou ale paradoxy, pane Rejžku, že?

Jan Rejžek je nesmlouvavým hudebním kritikem. Ve svém životě (jak o něm kdosi trefně napsal) pochválil snad jenom Pink Floyd, a to z mladické nerozvážnosti.

Stejně přímočaře jako k muzice se pan Rejžek vyjadřuje také k celospolečenskému dění. Sám sebe označuje jako příslušníka pražské lumpenkavárny. Každý týden se těším na jeho drsné Poslední slovo v Lidových novinách.

Protože mám Jana Rejžka rád, dovolím si ho třikrát pošťouchnout.

1) Milovaná Slavia, nenáviděný Zeman

Pan Rejžek se často rozplývá nad tím, jak se aktuálně daří fotbalové Slavii Praha.

Zároveň peskuje Miloše Zemana za to, že je příliš servilní k čínským papalášům. Ovšem pokud by jim Zeman nelezl do zadku, Rejžek by se nemohl radovat z úspěchů milovaného klubu. Vzpomeňme na trapné sezóny před přílivem čínských peněz.

Rejžek podporuje Slavii, tzn. podporuje čínskou investici. Ale plive na toho, kdo ji zařídil.

2) Poslechové pořady díky komárům

Jan Rejžek objíždí republiku s poslechovými pořady, má jich na kontě stovky.

Nevyhýbá se novinkám. Ovšem pouští především interprety, kteří nebyli před rokem 1989 u našich soudruhů příliš oblíbeni.

Nedostupnost nosičů v běžné obchodní síti způsobila, že šlo o srdcovou záležitost, lidé muziku společně poslouchali, tajně si ji půjčovali, kopírovali, pokoutně prodávali.

Hudba byla něčím víc než jen hudbou.

A proto má dnes pan Rejžek úspěch s poslechovými pořady.

3) Estébák nejúspěšnějším porevolučním písničkářem

Jan Rejžek často vytýká Jaromíru Nohavicovi spolupráci se Státní bezpečností.

Právě Nohavica jako jediný z písničkářů komunistické éry důstojně zvládl příchod nových časů. Dodnes jeho tvorba snese přísnější měřítka. Samozřejmě nahrál i spoustu kýčovitých nebo pitomých songů, ale také umí jít do hloubky a reflektovat současné dění.

Otázkou zůstává, nakolik byla spolupráce s tajnou policií příčinou Nohavicova (dávno překonaného) alkoholismu a nakolik ho drásá špatné svědomí. Faktem je, že většina umělců ze sebe vymáčkne to nejlepší, pokud trpí.

Kdo ví, jak by hodnotil hudební kritik Rejžek písničkáře Nohavicu pouze skrze jeho tvorbu.

Dinosaurus Rejžek

Jan Rejžek je pro mě ztělesněním starých dobrých časů, kdy byli kladně přijímáni ti, kteří měli svůj názor, byli sami sebou a neměli strach říct, co si myslí.

Ale doba je jinde. Marta Kubišová to trefně popsala v jednom rozhovoru. Lidé se dnes bojí stejně jako za Husáka.

Až Jan Rejžek nebude, bude mi hodně chybět.

Také Vás zajímá:
Charta 77 versus AntiCharta - NĚKOLIK VĚT o souboji gerontů
Proč nefunguje komunismus? Zničí ho 1 černý pasažér

Štítky: ,

Renesance - Přelomová epocha euroamerické kultury

Pojem renesance pochází z francouzského renaissance – obrození, obroda, rozkvět. Epocha materiálního, kulturního a ideového vývoje ve 14.-16. století ve většině západoevropských a středoevropských zemí. Je to období, které nastupuje po gotice, svého vrcholu dosáhlo ve 14. století v Itálii, nejrozvinutější zemi té doby. Konec renesance v 16. století souvisí s nástupem feudální katolické reakce, střídá ji baroko.

Renesanci můžeme dělit na ranou (14. stol. - quatrocento), vrcholnou (15. stol. – cincocento) a pozdní, která je ve výtvarném umění pojmenovávána jako manýrismus. Jinak byla renesance poměrně jednolitým proudem, který na různých místech vykazuje podobné znaky. S jejím nástupem, trváním a zánikem souvisí dvě historické události – roku 1453 byl Cařihrad dobyt Turky, čímž končí dominance Byzance na Balkáně. Roku 1517 teze Martina Luthera a příklon velkého počtu západních křesťanů k reformaci rozštěpí římskou církev, což vede v podstatě k ústupu renesance způsobenému nástupem velkých teologických rozporů způsobujících občanské války a jiná krveprolití.

Renesance je obdobím tradičních monarchií, v nichž se obyvatelstvo dělí na tři stavy: šlechta, měšťanstvo a nevolníci. Nevolníci - vlastněni šlechtou, neměli v podstatě žádná práva. Měšťanstvo je právě vznikající vrstvou, která stojí za rozvojem měst v tomto období. Jsou svobodní a živí se řemesly a obchodem. Šlechta, jejímž členem se člověk mohl stát jen dědičně, případně sňatkem s některým jejím členem, podléhá králi, který přiděluje majetky i tituly. Renesance je obdobím velkých zeměpisných objevů (1492 – Kolumbus – Amerika, Magalhaes – 1519-1522 - obeplutí zeměkoule), pokroku vědy i techniky (1450 – knihtisk), rozvoje matematických a experimentálních metod studia přírody i vesmíru (Galileo Galilei – zdokonalení dalekohledu, kulatost Země, Mikuláš Koperník – heliocentrismus, Giordano Bruno – představa nekonečnosti vesmíru, Slunce je jen jednou z mnoha hvězd), rozvoj anatomie a lékařství a dalších věd.

Renesance je obdobím odvratu od gotického ideálu Boha, je pro ni typický antropocentrismus. Člověk je stvořen k obrazu božímu, je dobrý, má řadu schopností poznávat a tvořit, a tak je na špičce jeho hodnotové orientace místo víry snaha o pravdivé poznání světa (=věda), umění se z oslavy boží dokonalosti stává spíše oslavou pozemského života. Charakteristický je světský protifeudální a protiteologický humanismus, který přinášel a zpřístupňoval hodnoty světské antické kultury a filozofie. Renesance zasáhla do všech oblastí života – je patrná v architektuře a výtvarném umění (techniky: olejomalba, sgrafito, štuk, bronz, terakota, fajáns, sklo, dochází k znovuoživení podobizny, aktu, krajinomalby, zátiší, jezdeckých pomníků, náhrobních monumentů, městský palác, zámek, vila, letohrádek, ale i chrámové stavby; zesvětštění a zpohanštění sakrálních témat, heslo: člověk je měřítkem všech věcí), literatuře (odvrat od teologického k světskému myšlení, inspirace antikou a jejími komediemi a tragédiemi, kratší vtipné povídky, světská poezie); v divadle (inscenace antických tragédií a komedií, tvorba podle jejich vzorů, vliv antické tradici patrný i v lidové commedia dell´arte, nové žánry: opera, balet, pastorále; stavba nových divadel), hudba (vokální polyfonický sloh, imitační technika, drobné skladby – frottoly, villanelly, canzonety, dále madrigaly, nástroje – loutna, varhany, virginal).

Hlavním rozdílem mezi renesancí a jí předcházející gotikou je opozice teocentrismus – antropocentrismus. V gotice se člověk před bohem sklání, bojí se ho, stavby sahají až do nebes, na člověka působí monumentálně, je proti nim maličký; v renesanci je člověk sám mírou věcí, rozhoduje podle toho, co vyhovuje jemu, baží po poznání, snaží se obsáhnout co nejvíce znalostí (např. učenec Erasmus Rotterdamský).

Hlavními představiteli renesance byli – ve výtvarném umění: Leonardo da Vinci (malby Mona Lisa, Dáma s hranostajem, Poslední večeře páně), Michelangelo Buonaroti (fresky v Sixtínské kapli – Poslední soud a Stvoření světa, sochy – Pieta, David), Sandro Botticelli (malby Zrození Venuše, Příchod jara), Rafael Santi (malba Sixtínská madona), Tizian (malby Venušina toaleta, Bakchus a Ariadna) v architektuře: Fillipo Brunelleschi (dóm ve Florencii), Leon Battista Alberti, Donato Bramante. V literatuře: jedno z prvních renesančních děl – Dante Alighieri (duchovní epos Božská komedie), poezie: Francesco Petrarca (Sonety Lauře), Francois Villon (Velký a Malý testament, Balada o tlusté Margot), próza – Francois Rabelais (Gargantua a Pentagruel), Giovanni Boccacio (Dekameron), Miguel de Cervantes Saavedra (Důmyslný rytíř Don Quijot de la Mancha), Geoffrey Chaucer – Canterburské povídky, eseje – Michel de Montaigne, drama – William Shakespeare (historické hry: Jindřich VIII, Richard III , tragédie: Romeo a Julie, Král Lear, Hamlet, Othello, komedie: Sen noci svatojánské, Paničky windsorské, Jak se vám líbí, Kupec benátský), Moliere (komedie Lakomec, Zdravý nemocný, Tartuffe), Lope de Vega (Fuente Ovejuna – česky: Ovčí pramen).

Další významné osobnosti: Erasmus Rotterdamský – všestranný vzdělanec, překladatel, spojoval humanistický ideál s hlubokou křesťanskou vírou, dílo – Chvála bláznovství, Thomas More – autor utopistického filosofického díla Utopia, Thomasso Campannela – autor utopistického díla Sluneční stát, Nicollo Machiavelli – pragmatický italský politik – spis Vladař, filosofové Francis Bacon, Thomas Hobbes.

K myšlenkám a postupům uplatňovaným v renesanci se evropská kultura vrátí opět v klasicismu, který stejně jako renesance čerpá prvotní inspiraci z antiky. Mezi renesanci a zmiňovaný klasicismus se vklíní ještě baroko, které znamená návrat k myšlenkovým konstrukcím středověku, k ideálu boha a posmrtného života. V dnešní postmoderní době můžeme najít odkaz snad všech období naší kultury – odkaz renesance hájí například ti, kteří se snaží žít naplno teď a tady, poznávat sebe a svět, jejichž ideálem je sebezdokonalování.

Použitá literatura
1. KOLEKTIV AUTORŮ. Encyklopedický slovník. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1980
2. DEBICKI, Jacek; FAVRE, Jean – Francois; GRÜNEWALD, Dietrich; PIMENTEL, Antonio Filipe. Dějiny umění. Praha: Argo 2001
3. SOCHROVÁ, Marie. Dějepis I v kostce pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment 1999


Kam dál?
Čtenářský deník - W. Shakespeare: Romeo a Julie
Paul Verlaine: Podzimní píseň (překlad František Hrubín)

Štítky:

Varovné obrázky na alkoholu - První návrhy

Na každé krabičce kuřiva máme varovný obrázek, který naturalistickým způsobem ukazuje, co nás může potkat, pokud podlehneme. Negativní celospolečenský dopad konzumace alkoholu je násobně větší než u cigaret.

Proto je logické, že nás u chlastu dřív nebo později nemine explicitní grafické znázornění důsledků nezřízeného pití.

Aby si nemohly tabákové firmy stěžovat na diskriminaci, varování bude také zabírat 60 procent plochy etikety.

Co s rozlévaným alkoholem? Není nic jednoduššího než uzákonit povinnost připojit ke každé skleničce letáček s nezbytnými informacemi.

Jaké varovné obrázky a nápisy nás čekají?

Alkohol může způsobit nekontrolovatelné blití!

Doplněna bude fotografie dobře vypadajícího sympaťáka, zlehka (ale jen zlehka) nezávislého teenagera, který se vyválel ve vlastních zvratcích.

Po alkoholu můžete být agresivní!

Tady bude vyobrazena žena ve středních letech s rozbitým obličejem.

Alkohol Vám může zničit život!

Sem se připojí fotka s pěkně špinavým a notně prochcaným bezdomovcem.

Kvůli alkoholu umírají lidé při dopravních nehodách!

Stejně jako jsou některé obrázky na krabičkách cigaret hodně drsné, také tady bude něco pro tvrďáky, spousta krve, vyhřezlá střeva, také mozek ukápne.

Alkohol rozbíjí rodiny!

Na city zahraje ubrečená holčička, které zjevně schází úplná rodina.

Varianty u konkrétních nápojů:

Nadměrné pití piva způsobuje obezitu!

Zde bude vyfocet sličný chlupatý padesátník v minislipech s pořádným bierbauchem.

Pokud vypijete láhev tvrdého alkoholu, zemřete!

Sem přijde výživná mrtvola.

Po vínu Vás může bolet hlava!

Tady nás obšťastní vyobrazení mladé ženy s krvavýma očima a výrazem ve tváři, ze kterého je na první pohled zřejmé, že jí v hlavě bouchá sada silvestrovských raket.

Dočkáme se odrazujících obrázků na alkoholu už v příští pětiletce?

Také Vás zajímá:
Pivní kultura končí, národ vyhlíží světlé zítřky
Zavřeli kvůli EET hospodu? Zřiďte klubovnu s korkovným

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů