Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 08/2017 - Stránka z Archívu

Policie vs. Babiš: Jediným výsledkem bude mezinárodní ostuda

Zanedlouho uplyne 10 let od údajného podvodu při získávání dotace pro Čapí hnízdo. Současné problémy Andreje Babiše ukazují buď na naprostou neprofesionalitu české policie nebo na to, že se někdo snaží ovlivnit volby.

První variantu můžeme zavrhnout, naši policisté si nezaslouží, abychom je pokládali za naprosté idioty.

Zůstává možnost druhá. Někdo se pokouší ovlivnit volby poukazováním na podezření z nekalého jednání.

Marně.

Týdeník Ekonom udělal hezký přehled podobných snah:

1997 - Václav Klaus

Skandál kolem financování ODS skončil pádem Klausovy vlády a rozštěpením strany. K pohromě vedla slova lidí z centrály ODS o existenci (dodnes nepotvrzeného) zahraničního konta strany. Dva měsíce poté Klause za jeho cesty do Sarajeva vyzvali k rezignaci Jan Ruml a Ivan Pilip. V čele strany se udržel, pak s ní ale prohrál dvoje volby.

2005 - Stanislav Gross

Neschopnost sociálního demokrata Stanislava Grosse doložit, kde vzal peníze na pořízení bytu, a vysvětlit podnikání manželky ho připravila o premiérské křeslo. Jeho majetkové poměry vyšetřovala policie a demisi opakovaně požadovala nejen pravicová opozice, ale také koaliční lidovci v čele s Miroslavem Kalouskem. V čele kabinetu i ČSSD jej vystřídal Jiří Paroubek.

2006 - Jiří Paroubek

Zveřejnění tajné zprávy šéfa ÚOOZ Jana Kubiceho, která předsedu ČSSD Jiřího Paroubka obvinila ze styků s podsvětím, zřejmě zabránilo vytvoření levicové vlády. Volby, které se uskutečnily týden po úniku informací, skončily těsným vítězstvím ODS a kabinet sestavoval Mirek Topolánek. O tom, že zpráva sebrala hlasy ČSSD, byly podle STEM přesvědčeny dvě třetiny tázaných.

2010 - Mirek Topolánek

Neuctivá slova šéfa ODS Mirka Topolánka na adresu členů úřednické vlády, Židů a homosexuálů, která přes Blesk.cz unikla z natáčení rozhovoru pro časopis LUI, odstartovala jeho pád. Přemysl Sobotka, Miroslava Němcová a Alexandr Vondra pak dosáhli změny ve vedení ODS. Podle expertů strana v následujících volbách dosáhla lepšího výsledku.

2013 - Petr Nečas

Policejní razie na Úřadu vlády, která vedla k zatčení premiérovy milenky Jany Nagyové, znamenala pád vlády Petra Nečase. Obvinění, že Nagyová z osobních důvodů úkolovala tajné služby, ale soudy ani po čtyřech letech neproměnily v trest. Aféra přitom podlomila postavení ODS a vlastně všech tradičních politických stran, vedla k předčasným volbám a ke vzniku dnešního kabinetu.


(kráceno)

Co mají tyto kauzy, které se (mimochodem) týkaly obou v minulosti vládnoucích stran, společné? Krom blbých keců Mirka Topolánka se žádné nekalé jednání neprokázalo.

Český volič se poučil z minulosti, jen tak něco s ním nepohne.

Babišova mazaná kampaň a kvalita jeho oponentů naznačuje, že volební vítězství hnutí ANO nemůže ohrozit žádná aférka. To už je pravděpodobnější Andrejův útěk z politiky.

K čemu tedy policejní akce směřuje? K mezinárodní ostudě. O České republice světová média v poslední době moc neinformují. To se, až budou probíhat setkání (od-)souzeného premiéra Babiše s různými zahraničními papaláši, dozajista změní.

Kam dál?
Chápu, proč lidi chtějí volit Babiše
2 největší problémy ČR: EET a uprchlíci. Opravdu?

Štítky:

Povinné očkování - Stát a rodiče musí převzít odpovědnost

Debata o povinném dětském očkování krásně ukazuje, že jsme jako společnost ztratili schopnost diskutovat a vést konstruktivní dialog.

Dále ilustruje naprosté dno, do kterého se zabořil náš právní řád. Školka nesmí přijmout dítě bez očkování, ale do posledního ročníku to samé dítě přijmou musí. Typický příklad hezkého českého absurdna.

Zároveň lze v rámci sporu o povinné očkování vysledovat pár obecných charakteristik doby, ve které žijeme.

1) Pravda neexistuje

Očkování prý může způsobit autismus. Tvrdí to někteří rodiče (třeba Robert De Niro) postižených dětí. Tvrdí to nejrůznější alternativci a odborné kapacity pohybující se na hraně nevědeckosti.

Autority mají jasno. Výzkumy neprokázaly spojitost mezi očkováním a autismem. Jde o podobné tvrzení, jako že výzkumy neprokázaly spojitost mezi mobilními telefony a rakovinou.

Nikdo všeobecně respektovaný neřekne: "Očkování nezpůsobuje autismus." Nebo: "Mobily nemůžou za rakovinu." Řeknou: "Výzkumy to neprokázaly."

Žádný výzkum zatím nedokázal existenci inteligentního mimozemského života. Znamená to, že nemůže existovat?

K pravdě se nedoberete, výše zmínění vědci už se ani nesnaží svá tvrzení za pravdu označovat. Osobně cokoli garantovat odmítají.

2) Nikdo nechce nést odpovědnost za svá rozhodnutí

Čímž se dostáváme k bodu druhému.

Stát nařizuje. Ujišťuje o naprosté bezpečnosti očkování. Ovšem odmítá převzít odpovědnost nejen u případů možná v budoucnu prokázaného spojení mezi očkováním a autismem, ale také dojde-li k alergické reakci.

Rodiče, kteří machrují se svými často pouze pseudoodbornými názory a nechtějí dát dítě naočkovat, odmítají přijmout odpovědnost v případě, kdy dítě kvůli chybějící vakcinaci onemocní (popř. bude také šiřitelem choroby).

Stát a rodiče brojící proti očkování musí být ochotni za svá rozhodnutí platit nejen v rovině morální, ale také penězi. Když dojde k průšvihu, musí cvakat samozřejmě také farmaceutické firmy.

Význam plošné vakcinace při boji s nemocemi je nesporný. Ke sporným otázkám se bohužel odmítáme postavit čelem.

Také Vás zajímá:
Zakažme reklamu na léky, je to pěkné svinstvo
Nadané dítě: Jaké by mělo být, aby v životě uspělo?

Štítky:

Jsem moc rád, že jsem byl mladý v 90. letech

Ať už použijeme jakoukoli hranici pro konec mládí, jsem za ní.

Osobně mám jasno. Mládí je v trapu, jakmile člověk vyleze ze školy. Někteří spolužáci šli hoblovat v 17 letech. Pak už si moc nezajuchali.

Zlatá devadesátá

Jsem vděčný osudu za to, že jsem mohl být mladý v 90. letech.

Doba byla plná naděje.

Zvládli jsme důstojně rozchod se Slováky.

Vyhráli jsme Nagano, fotbalisti byli druzí nejlepší v Evropě, Sparta hrávala pravidelně Ligu mistrů.

Doufali jsme, že jsme ekonomickými tygry a stačí jen vytrvat, abychom překonali divoký přechod od reálného socialismu k bohatému kapitalismu a abychom se měli dobře.

Neexistovala městská policie, pokud už se vyskytla, byli příslušníci krotcí jako beránci.

Nikde na nás nečíhal les kamer.

Veřejná prostranství byla prostorem, kde mohli lidé žít a spolu se bavit.

Různé veselice probíhaly bezpečně i bez nutnosti každého šacovat. Noční klid byl většinou dodržován, ale pokud se odehrávala (třeba pouze lokálně) významná událost, přimhouřilo se oko.

O všem se svobodně debatovalo. Stýkali se lidé s odlišnými názory. Probíhaly sáhodlouhé rozhovory, nikdo furt nečučel do monitoru.

Mládeži bylo hodně odpouštěno, dospělí počítali s jistou mírou rebelie. Ale každý znal nějaké hranice.

Šedivá současnost

Problémy, které nás v 90. letech trápily, zůstaly nevyřešeny.

Stovky miliard už nemizí pomocí tunelování. Ztrácejí se během daňové optimalizace, převodů do daňových rájů a odvádění mateřským firmám.

Zdravotnictví, školství a sociální oblast pořád trpí podfinancováním.

Dopravní infrastruktura je nedostatečná, bydlení předražené, důchody malé, podpora pracujících rodičů minimální, sociálně nepřizpůsobiví jsou pořád nepřizpůsobiví...

Oproti 90. letům máme 830 000 spoluobčanů v exekuci. A téměř dodyndané prachy z EU.

Úžasný posun nastal jen v rámci žabomyších válek, které přinesly a odnesly nejrůznější reformy, jejichž jediným efektem byla zátěž pro veřejné rozpočty.

Pokroku bylo rovněž dosaženo při všemožné buzeraci občanů. Až polezu z hospody a budu někde decentně chcát do křoví, zachytí mě kamera v HD rozlišení. Třeba pak přijede městská policie...

Kam dál?
Proč za komunistů nebyly banány a mandarinky
Život začíná aneb Co po maturitě

Štítky: ,

Hitler měl poslat do Ruska cyklisty, nic by je nezastavilo :o)

Tento článek jest ódou na ty nejodolnější, nejvytrvalejší, nejodhodlanější. Jest ódou na cyklisty.

Obdiv. Tak lze vyjádřit můj postoj k amatérským kolařům. Nezastaví je nic, všechno překonají, vyjíždějí za jakýchkoli podmínek na jakékoli cesty.

Závidím jim. Také jsem mezi ně patřil. Byl jsem hodně aktivní, bez kola jsem nedal ani ránu. Do doby, kdy jsem si to osamoceně svištěl z kopce po lesní cestě a vítr mi vlál ve vlasech. Připadal jsem si svobodně. Připadal jsem si jako král světa. Probral jsem se až v sanitce. Následovala měsíční rehabilitace. Pak jsem to s bicyklem ještě mnohokrát zkoušel. Ale radost byla pryč.

Aktuálně potkávám cyklisty jako chodec nebo řidič.

Potkávám je v zimě, kdy je ještě ráno tma. Šinou si to úzkou namrzlou silnicí. Kolem nich duní kamiony.

Vidím, jak se proplétají centrem města v tom nejhustším provozu.

Předjíždím je na mezinárodní silnici, když teplota přesahuje 36 stupňů ve stínu.

Ani déšť je neodradí od vyjížděk po frekventovaných dopravních tepnách.

Cyklistika znamená pro mnohé kolaře víc než koníček. Jde o životní styl, jehož nedílnou součástí je zvládání utrpení.

Speciálně zřízené stezky téměř nelákají. Chybí na nich adrenalin. Schází výfukové plyny. Nemůže dojít k hezkému lidskému kontaktu třeba s rumunským řidičem tiráku.

Už slyším ty naštvané hlasy: Teď bude kafrat o bezpečnosti!

Nebudu.

Rozbil jsem si na kole hubu na hrbolaté lesní cestě, kde žádný provoz nebyl. Šlo o moji chybu. Aspoň myslím, držkopád si nepamatuju. Z vyprávění vím, že jsem byl nalezen brzo. Třeba šla lesem rodina s dítětem, to mi vběhlo do dráhy a já nasadil život, abych ho zachránil :o)

Nicméně tento text není o mé maličkosti.

Tento text jest ódou na hrdinné cyklisty, kteří si mohou užívat tisíce kilometrů stezek v přírodě při hezkém počasí. Místo toho ovšem neohroženě vyrážejí na přecpané silnice za nejhorší možné sloty.

Jest ódou na ty, které nezastaví nic.

Závěrečná odbočka: Hitler cyklisty opravdu na samém konci války nasadil. Pozdě.

Kam dál?
O dopingu a sportech, které by se měly zakázat
Vzpomínka na studium v Kunovicích u Kratochvíla

Štítky:

Do práce autem nebo hromadnou dopravou? Auto jasně vítězí

Zelení Pražáci se snaží zbytku republiky vnutit, jak moc cool je jezdit do práce hromadnou dopravou a jak free je ten, kdo se nenechá spoutat řetězy automobilismu. Jistě, oni se vozí v krtkovi, který je během chvilky vyhodí před arbeitem. Za to platí krásných 10 korun za den, pokud si pořídí celoroční jízdenku.

Realita mimo hlavní město je (ostatně jako ve spoustě jiných oblastí lidského života) úplně jinde. Ve velkých sídlech, které mají vlastní dopravní systém, to ještě celkem jde.

Nebudu zde psát o místech s katastrofální obslužností, kde jezdí autobus či vlak párkrát za den. Podělím se o zkušenosti z hustě osídlených regionů, které si vedou nadprůměrně (kraje Zlínský, Jihomoravský, Pardubický).

S čím se setkává člověk, který dojíždí sockou za prací třeba jen pouhopouhých 10 až 20 kilometrů z vesnice?

1) Obří časové ztráty

Musíte přijít z domu na zastávku. Spoj pak mnohdy sbírá cestující z co největšího počtu obcí, což navyšuje jízdní dobu i cenu. Pak musíte v lepším případě dojít ze zastávka do práce. V tom horším přestupujete.

U mě činí časová ztráta oproti autu 45 minut za den. Vynásobíme-li to 20 pracovními dny v měsíci, dostáváme 15 hodin. Skoro jako bych si dal 2 šichty navíc.

2) Vysoké ceny

Autobusem projedu 56 korun/den, staví naštěstí kousek od úřadu. Vlakem musím přestupovat v jedné stanici, pak ještě na MHD, kterou je třeba zaplatit, což činí tuto variantu drahou a nepoužitelnou. Slevy u časových jízdenek jsou naprosto zanedbatelné. Pokud člověk párkrát nejede, pak je úspora veškerá žádná.

Použiju-li auto, dám za benzín 68 korun/den. Další výdaje se dopočítávají těžko. Povinné ručení platíme tak jako tak. Pneumatiky se víc opotřebovávají, součástky jak by smet. Provozní kapaliny je třeba doplňovat častěji, než když auto stojí.

Nicméně, mám-li srovnávat s ušetřenými 45 minutami, není o čem uvažovat.

Parkování = Jediné mínus auta

Z čeho mám občas hlavu v pejru, je parkování.

Kdybych jezdil na osmou, mám prostě smůlu. Musel bych zaparkovat dál od práce a 5 - 10 minut se projít. Pořád bych ale oproti autobusu vyzískal každý den půlhodinu. Kolem sedmé jsem se za úřadem naštěstí vždycky chytil.

Hromadnou dopravou jen z nostalgie a kvůli pohodlnosti

V autobusech se mnou jezdí pořád míň lidí.

Používám spoj, kterým by se měli dopravovat středoškoláci do výuky, pozdějším by nestíhali, předchozí by je vyklopil ve městě o půl sedmé. Ačkoli je obsluhována aglomerace čítající více než 5 000 lidí, študentíky v busu bych obvykle spočítal na prstech ruky. I oni jezdí auty.

Přes všechno výše popsané jezdím většinou autobusem. Podřimuju, odpočívám, možná jsem dokonce rád s lidmi. Navíc mám tenhle druh cestování spojený se zlatými devadesátými lety.

Jak nalákat lidi do hromadné dopravy?

Zelení fašisti navrhují represi vůči automobilistům.

Já navrhuji snížení ceny lístků na polovic a takovou úpravu jízdních řádů, aby bylo cestování oproti autu delší jen o dobu, po kterou nastupují či vystupují pasažéři.

Také Vás zajímá:
Kdo nejvíc prudí na silnicích? Lepiči a zpomalovači
Jak jsem neudal lístek na hromadnou dopravu ZDARMA

Štítky: , ,

Zrcadlo - přehled textů