Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Zrcadlo: 11/2017 - Stránka z Archívu

RECENZE - Tichá dohoda: Textově ubohá Hlasitá revoluce

Skupina Tichá dohoda je legendou. V divokých devadesátých letech byla zjevením.

Kapela fungovala jako dobře sehraný orchestr, kytarové riffy byly ostré jako břitva, texty měly co říci. Vše korunovala neopakovatelná zpěvačka Blanka Šrůmová.

V tisku jsem zachytil pochvalné články o aktuálním albu Tiché dohody. Dan Šustr do kapely definitivně začlenil Zuzanu Vintrovou.

Ano, zvuk je jako za starých časů. Skoro. Chybí syrovost, dravost, opravdovost. Zato je zde takové rádobymoderní pokroucení.

Zuzana Vintrová umí zpívat. V rámci každé vesnice umí spousta lidí zpívat.

Bohužel jí schází tah na branku. Nejde po textu (možná ví, proč). Nevěřím jí.

Nicméně hlavní slabina desky je jinde.

Zatímco ve zlatých časech byly texty univerzální, hovořily o životě, vztazích či pocitech, teď se vyjadřují k aktuálním problémům.

Jako zaplacená reklama nějaké neziskovky zní třeba písnička Úvěr. Dluhy jsou špatné, áno...

Zakázaný slova pak naprosto prvoplánově brojí proti politické korektnosti. S českým jazykem zacházejí neobratně, je vidět vynaložení obří snahy na to, aby se text aspoň nějak rýmoval:

Opatrneeeeji,
neřikeeej...


Oni už zapomněli pak dědkovsky zaprděným způsobem tepe do mladých, kteří už zapomněli na rock 'n' roll.

Vrcholem je Jedenáctý přikázání, kde jest zhuštěna snad všechna moudrost světa.

Nicméně publicita dozajista zafunguje, z prodeje alba pár korun bude. Především se opět rozjede mašina na peníze zvaná koncerty.

Třeba i na staré hity dojde.

Ovšem kdo nemá co říci, měl by raději mlčet. Tichá dohoda by byla daleko přijatelnější jako vlastní revival než je jako hlásná trouba pozdě zmoudřelého rockera Šustra.

Pokoru a čas. Pak bude líp. Snad.

Kam dál?
Filmy a hudba na mobilu: Úžasný kulturní zážitek
Tomáš Klus: Něco jako Nohavica

Štítky:

Moje tělo je můj hrad = Dobrý vtip

Onehdá jsem na Mikroblogu a Twitteru psal, jak stačí pouhá rýmička, aby si člověk uvědomil, že své tělo nemá pod kontrolou.

Postoj k tělu lze mít dvojí. Buď je naší schránkou trvalou nebo jsme pouze dočasnými hosty uvnitř těla.

Pokud je tělo trvalým útočištěm, znamená to, že po smrti nic není. A my skončíme tak, jak skončí naše ostatky.

Náboženství napříč světem se shodují. Jsme v těle pouze na návštěvě.

Poškozování těla náboženství netrestají ani nenařizují, že se máme k tělu chovat hezky. Pokud tedy opomeneme zákazy některých poživatin.

Sebevraždu jako zkratku na cestě za lepší existencí všechna významná náboženství zakazují.

Je to logické. Těžko by mohlo být dlouhodobě úspěšné náboženství, jehož přívrženci by se sami zbavovali vlastních životů.

Smutné je, že tělo téměř neovládáme.

Jakmile si postaví hlavu, nic s ním neuděláte.

Často skuhrám, že naše zdravotnictví sice umí zabránit, aby pacient zemřel, ale už neumí zajistit elementární důstojnost a normální fungování.

Zdravotnictví si pěstuje věčné pacienty.

Přesvědčuju se o tom pokaždé, když musím k doktorovi.

Třeba včera tam byl pán po dvou mrtvicích, který pravidelně obrážel nejrůznější zdravotnická zařízení, protože se mu přitížilo v té či oné oblasti.

Dle doktora by potřeboval domů sestru. Pán nemá nárok. Místo toho spolu s manželkou kočují: praktický lékař, neurologie, psychiatrie, infekční, ortopedie, urologie...

Každopádně pán nebyl v pořádku a (ačkoli bych mu tipoval teprve kolem šedesáti) asi nikdy v pořádku nebude. Když už (prý) nelze pomoci, je potřeba zajistit takovou péči, aby mohl plus mínus důstojně existovat.

Tělo mu zkrátka vypovídá službu.

Tělo není hrad. Tělo je křehká schránka. Dočasná nebo trvalá.

Také Vás zajímá:
Kdy začíná dávno?
Větrání = Přeceňovaná pitomina

Štítky:

Telemarketing může už brzy zažít zlaté časy

Nakupování nepatří mezi mé koníčky.

Nedá se říci, že bych tuto milovanou kratochvíli některých spoluobčanů přímo nesnášel, nepatří mezi nejotravnější povinnosti. Podle mě jde o nudnou ztrátu času.

Chrámy konzumu navštěvuju s jasnými záměry. Efektivně splním misi a těším se, až bude všechno doma za asistence našeho malého vybaleno.

Po Internetu je to snad ještě větší pruda. Vybírat, porovnávat, vyplňovat, objednávat. Srovnávače jsou fajn věc, ale neobsáhnou celý trh, podmínky prodejců se liší, jejich reputace také. Občas má nejvýhodnější obchod o zboží málo informací a je potřeba dohledávat jinde.

Nakupovat po telefonu je pro mě optimální volba.

Škoda, že má telemarketing tak špatnou pověst. Svého času jsem se mu věnoval. Když se dělá, jak má, je to umění. Proto si rád popovídám s operátorem a vyslechnu jakoukoli nabídku. Většinou to není žádná sláva.

Onehdá jsem udělal dobrou zkušenost. Volali z banky. Nabízeli půjčku. S díky jsem odmítnul. Pak jsem se rozpovídal o tom, že zvažuju přechod ke konkurenci, která nabízí lepší podmínky. Byl jsem přepojen. Byly mi nabídnuty lepší podmínky. Sjednáno po telefonu.

Když si představím ideální průběh nákupu, co vidím?

1) Vím, že chci stavebnici Lego Duplo (alespoň 50 kostiček, ne vláček, ideálně něco s auty) pro dvouletého kluka.

2) Vytočím číslo, ozve se operátor. Řeknu, co chci. On mi poví, že posílá odkazy (2-3). Během prohlížení budeme s operátorem hovořit o tom, jak nabízeném zboží odpovídá mým představám. Třeba ještě dodá alternativu.

3) Řeknu, pro co jsem se rozhodl. Operátor sdělí, na kolik peněz vyjde optimální objednávka při doručení domů a na kolik při vyzvednutí v zásilkovně. Přidá hodnocení e-shopu. Vyslovím souhlas.

4) Operátor mi pošle odkaz, kde budou možnosti platby.

Umělá inteligence zatím není tak na výši, aby podobnou komunikaci zvládla.

Několik let by museli službu zajišťovat lidé, což by byla docela drahá sranda. Nicméně spokojení zákazníci by zůstali i po tom, co by je za pár šupů začali obsluhovat roboti. Tedy nepoznali-li by rozdíl.

U dražšího zboží si dokážu představit globální fungování. Operátor by nabízel také zaslání přímo třeba z Číny se všemi výhodami a nevýhodami.

Nejde začít takovýto kšeft na zelené louce s hypotékou na krku.

Počkám, kdo mi nápad ukrade a zbohatne na něm.

Kam dál?
Proveon Brno: Snesitelná brigáda v telemarketingu
LION Teleservices v Pardubicích - Dobrá brigáda

Štítky:

Absolventi jako úředníci? Ano, pokud stát nabídne home office

U nás na úřadě (a věřím, že v tom nejsme sami) máme velký problém s obsazováním volných míst. Nábor nových pracovníků je svázán služebním zákonem, personalisté to nemají lehké.

K tomu připočtěte nic moc platové podmínky, neflexibilní úvazky, složitost řešené problematiky a zmatečné zákony, kterými se musí úředníci řídit.

Co se peněz týká, tam nebude stát jako zaměstnavatel nikdy na špici.

Služební zákon se dočká novelizace, kdo ví kdy.

Zbývá tedy dát absolventovi, který zvažuje práci na úřadě, v rámci stávajících možností to jediné, co on chce a co zároveň dát lze.

Mladí chtějí svobodu. Stát jim musí jako svým zaměstnancům nabídnout bonus ve formě jistoty, aby mohli zakládat rodiny.

Home office udělá ze státu štiku trhu práce. Zároveň mu vzniknou nezanedbatelné úspory.

Osobně neznám na úřadě nikoho, kdo home office má. Ale prý takoví lidé existují. Není jich víc kvůli obavě o bezpečnost dat.

Pravdou je, že operujeme s citlivými údaji.

Pravdou také je, že naše kanceláře navštěvuje veřejnost.

Občas se tam pohybují externí pracovníci, kteří myjí okna, provádějí revize, stěhují... Nikdo je nijak zvlášť neprověřuje.

Pokud návštěvník bude chtít ukrást jakékoli dokumenty, při troše snahy je ukrade.

Přijde Vám rizikovější než pohyb cizinců po kancelářích, když si zaměstnanec vezme práci domů na zakódované flashce nebo dělá přes Internet? Nebo když odnese pár papírů?

Ostatně papíry s naprosto zásadními sděleními posíláme poštou, kde je zabezpečení téměř nulové. Jsou třeba některé dokumenty, které po desetidenním nevyzvednutí končí ve schránce adresáta, ať už se ten nachází kdekoli.

Takže drazí šéfové úřadů, vykašlete se na předsudky a nabídněte zaměstnancům home office. Pokud ještě zavedete flexibilní úvazky, budete vzorem pro soukromé firmy. V rámci stávající legislativy to jde. Stačí jen chtít.

Snadněji pak seženete nové pracovníky, ušetříte na nákladech, podřízení vás budou milovat.

A třeba vás pochválí samotný Andrej :)

Štítky: , ,

Samořiditelná auta - Víme, proč neovládnou silnice

Samořiditelná auta vyřeší problémy s dopravou. Její hustota se ostatně stane tak velkou, že nebude jiná cesta, než přenechat řízení umělé inteligenci.

Ubude nehod. Řidičské průkazy se stanou muzeální relikvií. Peníze za povinné ručení ušetříme a probendíme.

Odpovědnost za škody nebude na majiteli vozu, padne na výrobce auta.

Testy probíhají dobře. Zatím sice schází odvaha pustit automat do běžného provozu v extrémních podmínkách (nepřízeň počasí, naňahňaní lidé v asijských metropolích atp.) a jsou první mrtví, ale lze objektivně hovořit o úspěchu.

Teď už jen dostat novinku k masám.

A tady přichází to, nač vývojáři téměř nemysleli. Přicházejí právní aspekty.

Jak jsem zmínil výše, odpovědnost za škody musí (logicky) nést výrobce. Samořiditelné auto, jehož omyly platí majitel, je neprodejné.

Samozřejmě, co se týká peněz, vždycky se to dá nějak ošéfovat.

Průšvih nastane v momentě, kdy bude výrobce tvrdit, že je na vině nedostatečná údržba vozu. Vlastník bude muset provádět veškeré opravy v autorizovaném servisu, jinak bude mít peška on.

Do pekla se dostaneme, když se zamyslíme nad tím, co nastane v případě, kdy vůz někoho vážně zraní nebo zabije.

V současnosti řidič zaplatí tučnou pokutu a odškodné obětem. Navíc obvykle odchází s podmínkou. Několik let pak nesmí sednout za volant. Opakované či obzvlášť závažné případy jsou trestány kriminálem na tvrdo.

Excesy v rámci testování byly ututlány. Ale masové nasazení přinese (i pokud bude vše maximálně bezpečné a nebude docházet k hackování aut) tisíce mrtvých ročně.

Kdo půjde sedět, když budou samořiditelná auta opakovaně zabíjet?

Ředitel? Majitel výrobce? Tvůrce softwaru? Nějaký bílý kůň, který bude garantovat bezpečnost?

Nikdo neví.

Ovšem jsou i otázky, na které existují jednoznačné odpovědi.

Dovedete si představit, jak značky soupeří v tom, čí vůz usmrtil míň lidí?

Jste ochotni vzdát se kontroly nad autem?

Štítky:

Zrcadlo - přehled textů