Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo | ZDE uvidíte víc | Jasně a přehledně

Synovi ve školce nechutná. Co já s tím?

Počet sledujících
Jak to bylo

Nastoupil jsem do školky v roce 1983. Tamní stravování mě děsí ještě dnes.

Mrkvová omáčka, hnusné hovězí odřezky, vařená masa, rozblemclý rýžový nákyp...

V obchodech se mnohé potraviny těžko sháněly, část surovin byla používána jinde než ve školkové kuchyni. Co po dětech zbylo, snědli pašíci zaměstnanců.

A (nejen) po mně toho zbývala spousta. Obvykle jsem se nadlábl až doma.

Do toho všudypřítomné mléko a kakao s přeodporným škraloupem. Bylo zakázáno nosit vlastní pití. Žízeň byla horší než hlad. Tajně jsem upíjel vodu z kohoutku.

Jak to je

Tady došlo k posunu. Syn chodí vybaven lahvičkou.

Jídlo bohužel stále žádný výkvět.

K obědu lečo s bramborem? Nebo šoulet se zelím? To bylo v oblibě za války, ne?

Doma dostává na svačinu 100% ovocné přesnídávky, jogurty nebo třeba (domácí) termix.

Ve školce obvykle servírují nejobyčejnější chleba s roztodivnými pomazánkami, které dle mého skromného názoru často stojí na margarínu.

Byli byste z takového menu urvaní?

Stejně jako za komárů se nepřipouští výjimky. I důvod zůstal: prý by je chtěli všichni. To o kvalitě kuchyně samo o sobě hodně říká.

Syn něco sní, něco nesní. Hladem netrpí. Pokud bude hůř, zkusím zabojovat s větrnými mlýny.

Dle učitelky máme juniora doma učit dlabat školková jídla.

To určitě!

Související text:
Když máte rádi pravidelnost, je s dítětem pohoda

Štítky: , ,

AKTUÁLNĚ | Špatné zákony vyhovují bohatým darebákům
 Hodnocení:
 Spokojenost?

Diskuse o článku Synovi ve školce nechutná. Co já s tím?



Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku