Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

Stránka pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Proč neuspěly videohovory a virtuální realita

Technické novinky jsou lidem cpány horem dolem.

Přes obří marketingovou masáž bývají ovšem snahy o jejich prosazení často marné.

Proč?

Stává se to, pokud inovace vycházejí z pomazaných hlav na vyšších místech, nikoli z potřeb a tužeb zákazníků.

Chytré mozky třeba napadne, že telefonování pouze se zvukem je málo a všichni baží po tom, aby se navzájem viděli. Velcí páni manažeři se bohužel nepodívali do svého nitra. Plus se zapomněli zeptat drahých poloviček.

Teď vrcholí vlna veder. Tento článek píšu jen v trenýrkách. Jakou asi radost bych měl, kdyby mi zavolala s mimořádkou šéfová a já na ni vystrkoval holý pupek? Jak by byla nadšená ona?

Jakou asi radost by měly ženy, které bez make-upu ani nevynesou koš, pokud by byly u každého telefonátu viděny?

Dalším krásným příkladem nechtěné inovace je virtuální realita.

Během studií koncem devadesátých let proběhla první vlna snah tuhle pitomost prosadit.

Helma tehdá stála kolem 50 000,- a jediné, co se s ní dalo dělat, bylo procházet se po Marsu (či co to bylo) nebo hrát hry typu Doom 2 v rozlišení naprosto nedostačujícím pro virtuální realitu.

Od té doby jsme zaznamenali x pokusů vnutit falešný svět spotřebitelům.

Ceny brutálně klesly. Hry a další aplikace se pekelně zlepšily.

Pořád nezájem. Téměř nikdo totiž netouží být úplně mimo a ztratit se z tohoto světa.

Přišly tudíž snahy prosadit rozšířenou realitu. Ani takový gigant jako Google neuspěl. Jeho brýle skončily v propadlišti dějin.

Jedinou možností jak lidem vnutit, co nechtějí, je to nařídit.

Viz opakovaná digitalizace televize a připravovaná digitalizace rozhlasu.

Sebelepší marketing nepomůže, pokud tlačí nesmysl, který nikdo nechce.

Štítky:

ČD klidně prodají místo, kde zrovna sedíte

To, že občas kritizuju ČD (někdy i trochu drsněji, třeba loňský článek Seznam vlaků, ve kterých Vás České dráhy okradou), značí jediné. Mám je rád.

Jinak bych s nimi nejezdil a šetřil inkoustem na jiná témata.

Místo toho přichází čas na další láskyplné štípance. Tentokrát opět zavlají místenky.

Jak by to mělo být

Vlak odjíždí ze startovní stanice. Všechna sedadla, na která byly zakoupeny místenky s předstihem, jsou označena.

Štítek (či displej s textem) Expresní rezervace informuje, kam možná časem přistoupí cestující s místenkou pořízenou na poslední chvíli.

Neoznačená sedadla jsou volná.

Jak to je

Přijde nějaký sympaťák či sympaťačka:

Dobrý den, mám sem místenku.

Ačkoli není sedadlo nijak označeno a vlak není povinně místenkový, musíte se pakovat.

Co se stalo?

Nastoupili jste třeba v Luhačovicích. Hodinu poté si někdo pořídil místenku na sedadlo, kde vy už se dávno vyvalujete. V Olomouci jdete na stojáka.

Jak to bude

Dle deníku Právo nás čeká v souvislosti s jednotnou jízdenkou skvělá inovace. Místenka půjde pořídit až po nástupu do vlaku.

S trochou fištrónu to lze už dnes, ale budoucnost přinese oficiální posvěcení.

Jak bude vše fungovat v praxi?

Stoupnete si nad požadované sedadlo, pojezdíte prstem po telefonu a oznámíte smolaři pod Vámi:

Dobrý den, právě jsem si sem koupil místenku.

Vybírat flek můžete dle osobních preferencí u okýnka, po směru, vedle někoho vonícího + tak, abyste nevyhodili důchodce, těhotnou, postiženého atp.

Partičky závadové mládeže či odpůrců kohokoli pak mohou šikanovat své neoblíbence tím, že zapříčiní během 15 minut jejich 7 přesunů.

Už se těším. Vy taky?

Štítky: ,

Proč být na TWITTERu a koho tam sledovat

Udělal jsem malý soukromý průzkum a zjistil jsem, že z lidí, které znám osobně, je na Twitteru jenom jediný.

V ČR není Twitter populární. Bohužel.

Twitter je totiž ideální sociální sítí pro všechny, kdo nechtějí trávit brouzdáním moc času.

Dříve omezoval příspěvky na 140 znaků, což občas nutilo k otravnému přemýšlení o krácení. Dnes dostupných 280 znaků je tak akorát, vyjádřit se jde, vykecávat nikoli.

Twitter nebombarduje uživatele reklamou a nestaví na nakukování do soukromí.

Na Twitteru se stručně a přehledně dozvíte, co se právě děje. Pobavíte se tam bez nánosu pitomostí.

Aktuální příspěvky z @blogzrcadlo vidíte v levém menu, na mobilech by se měly vyskytovat dole pod přehledem článků.

Koho na Twitteru sledovat?

Politici a podobná stvoření

@realDonaldTrump, to je povinnost. Píše povětšinou sám a z jeho vyjádření pak novináři skládají hlavní zprávy.

@MirekTopolanek jede. Kdo ví, co má za lubem. Trefný, sarkastický, vtipný.

@PREZIDENTmluvci stojí na opačné straně barikády. Jiří Ovčáček spolehlivě rozesměje a kupodivu i spoustu zajímavých informací podá. Slabší chvilku má občas každý.

Sportovci a další umělci

Z našich sportovců předvádí třeba @Petra_Kvitova, jak má vypadat normální příjemná komunikace s fanoušky. Osobní, nebulvární, lidská.

Média a novináři

@Reflex_cz patří na Twitteru mezi českou špičku. Je sympatické, že málokdy (vůbec?) odkazuje na placené texty.

To takový Miloš @cermak nepředstírá tweetování pro srandu králíkům a občas jde hodně po penězích. Krom toho je také hodně dobrý.

@karelkilian je tím jediným, koho na Twitteru osobně znám. Píše poutavě, odkazuje na zajímavé texty.

Koho nesledovat?

Vyhněte se těm, kteří nepíší své příspěvky sami. Pokud někomu nestojím za to, aby dal dohromady pár slov, dlabu na něj.

Jak vybírat?

Vyberte si ke sledování lidi s různými pohledy na svět. Uzavření v bublině stejně smýšlejících vede nevyhnutelně ke zblbnutí.

Štítky: ,

Jak dlouho vydržíte v jedněch hadrech?

Máme tu dobu výletů do přírody, letních táborů a hudebních festivalů. Proto přichází čas položit si otázku z nadpisu.

A možná také zavzpomínat.

V první polovině devadesátých let jsme v rámci jednoho tábora založili hnutí Humus. Celou dobu jsme se krom zubů nemyli.

Po 10 dnech jsme dospěli do fáze:

Ty jsi krásně opálený!

Néé, to su tak špinavý.

V plné nahotě se vše ukazovalo při ošetřování zranění. Desinfekce nekompromisně odhalila bílou kůži.

Ponožky nebylo třeba řešit, běhali jsme v sandálech nebo naboso. Kraťasy jsem měl dvoje, trička 3, trenýrky určitě taky. Plus výbava pro nepřízeň počasí.

V pozdějších letech jsem zažil i vyšší levely.

Vždycky jsem hluboce obdivoval mistry, kteří byli schopni chrápat v botech. Nevzpomínám si, že bych během svých dobrodružství takhle zamachroval.

Člověk není skála.

Při přípravách na dva dny mimo domov včetně přespání, jsem nadhodil manželce, co kdybychom včetně malého byli v jedněch hadrech.

Jedeme autem. Neklaplo to.

Nicméně, měl-li bych vše vláčet na zádech, dokážu si představit být v jedněch hadrech 3 dny. Při nejrůznější úrovni svlékání pro účely noclehu.

Jak jste na tom Vy?

Anketu nepořádám. Jestli chcete, napište komentář.

Štítky: ,

Než tu mít Muslimy, to ať se radši vrátí Rusáci

Konečně mi to docvaklo. Média jdou proti uprchlíkům, aby byl vylepšen obraz Ruska.

Hlava mi nebrala, kdo stojí za obří dlouhodobou kampaní proti muslimským uprchlíkům, přestože v ČR téměř žádní nejsou a ani nechtějí být.

Od roku 1990 se v Evropě odehrálo x daleko větších katastrof, než jakou představuje současná migrační vlna. Namátkou zmíním třeba válku v Jugoslávii.

U nás lidi nic z toho extra nedojalo. Starosti cizích států jsme vždy rádi nechávali cizím státům. Zahraničí nikdy nehýbalo českou politickou scénou.

Teď je vše jinak.

Aktuálně z toho profitují výtečníčci jako Tomio Okamura a Tomáš Ortel. Ovšem tito vejlupci nemají možnost určovat mediální agendu, pouze se vezou.

Profesionální a amatérští novináři mají jinou motivaci. Jsou podporováni Ruskem.

Rusko bylo v ČR až dosud dlouhodobě masově neoblíbeno. Oprávněně. Hnát se do jeho náruče kvůli buzeraci z EU chtěl jen zlomek voličů.

Nyní se karta pomalu obrací.

A možná se budeme divit, pokud uděláme průzkum, kde respondenti budou vybírat z těchto hypotetických variant:

1) Zůstaneme v EU a zapojíme se do přijímání uprchlíků, kterých sem časem mohou přijít stovky tisíc.

2) Uprchlíky nepřijmeme, raději vystoupíme z EU, přestože to bude logicky znamenat větší vliv Ruska.




Média nám cpou, že Rusko není zas tak špatné, ostatně za komárů (prý) bylo celkem fajn.

Média nám cpou, že nás rozsekají muslimské hordy, pokud je sem pustíme. Slované, na stráž!

Co je důležité?

Ačkoli to v ČR nebyla během minulých 30 let často žádná hitparáda, hraje se jiný divadelní kus, než byl na programu před revolucí. Nepostavila se potěmkinova vesnice. Stát a firmy nejsou v holportu, ač probíhají intenzivní snahy o zařízení opaku. Máme svobodu, po volbách může být všechno jinak.

V Rusku ze změnily kulisy. Předstírají demokracii. Ale hraje se stejné představení jako v časech SSSR. Všichni stojí v jednom šiku za moudrým vládcem. Kdo nesouhlasí, dostane po paštice. Putin je u absolutní moci od roku 2000, jeho veletoč prezident - premiér - prezident hovoří za vše. Velká banánová republika.

Rusko by nás ojebalo daleko víc, než nás ojebávají korporace ze západu. Tomu věřte!

Také Vás zajímá:
Proč s Ruskem byly, jsou a budou problémy
Vystoupit z EU? To může chtít jen blázen nebo blb

Štítky:

V Africe pohoda a hlad, v Evropě shon a plná břicha

Před lety jsem napsal článek Jak pomoci Africe? Konečně přestat páchat dobro, dnes volně navážu.

Můžeme najít spoustu důvodů, proč se mají lidé v Africe špatně. Zmíním nejčastěji uváděné:

- politická nestabilita a války,
- k zemědělství nevhodné podmínky na části kontinentu,
- špatný přístup ke vzdělání,
- negativní dopady koloniální éry,
- extrémně vysoká porodnost,
- dlouhodobě zanedbávané zdravotnictví.

Pak zde máme ještě jednu zásadní příčinu mizérie, o které slušní Evropané na veřejnosti nemluví.

Nechám tedy hovořit rwandského akrobata, který před časem navštívil ČR.

V MF Dnes se pan Elisé Niyonsenga vyjádřil takto:

Češi a Evropani jsou prostě divní. Musí být všude včas, pořád někam běhají, neustále honí tramvaj, autobus. Přišlo nám, že se nemůžeme ani pořádně vyspat.

Zkusme si tedy ukázat na příkladu, jak by to u nás mělo dle pana Niyonsengy vypadat.

Na 6:00 přijde do fabriky (vyrábí třeba potraviny) pouze nepatrný zlomek pracovníků, kteří mají být na šichtě. Někomu ujela hromadná doprava, nespěchalo se. Jiní si o pár hodin přispali. Pořádně vychrnět se potřeboval také řidič jednoho z autobusů, který měl zaměstnance přivézt.

V 10:00 to vypadá na happy end. Téměř všichni u strojů.

Bohužel dispečer dodavatelské firmy vyznává aktuálně trošku drsnější hakuna matata. Už týden ho neviděli. Nikdo se nehoní, aby ho nahradil. Suroviny k výrobě tudíž nedorazily.

Což je ovšem jedno, protože obdobně funguje také odběratelská část řetězu. Produkci by neměl kdo odvézt a převzít.

Teď si uvědomuju, že dle pana Niyonsengy se (pravděpodobně) ani naši tátové, dědové, pradědové (a jejich drahé polovičky) neměli nikam honit. Takže stroje nejsou, fabrika nestojí.

A v roce 2015 není HDP na obyvatele ČR 32 622 dolarů, ale je 1 762 dolarů jako ve Rwandě.

Štítky: ,

OČR - Často jediný důvod, proč jít s dítětem k lékaři

Mít malé dítě v podmínkách České republiky?

Člověk si často připadá jako v blbákově.

Malý byl (ještě vlastně trochu je) nachlazený.

Teplota jeden den zlehka přeskočila magickou sedmatřicítku. Junior usoplený, ale hodný. Chvikama získával roztomilý skřehotavý hlásek. Semtam zakašlal.

Kam s ním?

Potřebovali jsme pořešit interval pondělí - středa. Ve čtvrtek už směr školka. Manželka pořešila 2 dny.

Jeden den zbyl na mě. Takto vyplácám během roku týden dovolené.

Další variantou bylo zajít k doktorce, kde by byl malý vystaven nebezpečí, že chytí něco výrazně horšího než rýmičku.

Odměnou za toto riziko, otravování doktorky a dojení zdravotní pojišťovny by mi byla úspora dovolené.

Jako v blbákově.

Před časem jsem zmiňoval novou mladou kolegyni. Má krásně propočítané, jak bude splácet vysokou hypotéku.

Když si pořídí potomka a dá volno na 3 roky, bude v rámci rodičovské každý měsíc mínus 10 000,- oproti své mzdě. Skromné dítě stojí 5 000,- měsíčně.

Bude-li její manžel pracovat, nikdo jim nic nedá.

Budou vděční za trapné daňové zvýhodnění.

Po jeho započtení jsou v mínusu o přibližně 13 000,- měsíčně, což dá za rok sekeru přes 150 000,- korun. 150 000,- korun ročně by byla jejich odměna za bezdětnost.

Jako v blbákově.

Lkám tady na podobné téma už po několikáté.

Marně. Politici si vystačí sami se sebou, dobře se zabaví, aniž by cokoli užitečné dělali. Tanečky kolem vlády jen tak neskončí.

Ovšem i kdyby papaláši makali, udělali by zrovna tito opravdu zásadní kroky k podpoře pracujících rodičů? Nebo by zůstali (stejně jako jejich porevoluční předchůdci) u planých slibů?

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů