Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě

Vlivem vlasteneckého hnutí vzniklo r. 1898 v Uherském Brodě Jubilejní krajinské muzeum. V letech 1899 - 1951 vykonávala muzejní práci Musejní společnost pro jihovýchodní Moravu (1899 - 1904) a Musejní společnost pro Moravské Slovácko (1904 - 1951). V činnosti Společnosti pokračovala muzejní společnosti až do r. 1955, kdy došlo k profesionalizaci a převedení muzea do státní správy.

V roce 1945 bylo muzeum oficiálně přejmenováno na Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě. Jeho pozdější činnost ovlivnil především výnos ministerstva školství a kultury z r. 1957, který ukládal zřídit při muzeu Komeniologické dokumentační středisko. 1. ledna 1991 se stalo novým zřizovatelem muzea.Ministerstvo kultury České republiky. Úkolem muzea je soustřeďovat dokumenty o životě a díle J. A. Komenského, jeho soudobém ohlasu a významu a umělecká díla všech oborů, mající vztah k činnosti a osobnosti J. A. Komenského.

Rozsah působnosti muzea pokrývá území celého našeho státu a muzeum úzce spolupracuje i se zařízeními obdobného charakteru v zahraničí. Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě plní své poslání již od svého zřízení jako specializované muzeum pro historii a národopis Uherskobrodska.

Podívejte se s námi na hrad Karlštejn.

Čerpáno z těchto zdrojů.

Uherské Hradiště

Královské město Uherské Hradiště bylo založeno Přemyslem Otakarem II. v roce 1257 s cílem zabezpečit jihovýchodní hranici českého království proti zhoubným nájezdům. Od poloviny 14. Století bylo opevňováno kamennou hradbou, která byla v následujících stoletích stále zdokonalována. Ve středověku patřilo Uherské Hradiště k významným moravským městům. Nejvyššího rozmachu dosáhlo na přelomu 15. a 16. století, především za vlády Jiřího z Poděbrad. Za věrnost, kterou město prokázalo českému panovníkovi v době válek s Uhrami, udělil Matyáš Korvín Uherskému Hradišti nový městský znak a právo pečetit listiny červeným voskem.

Následující staletí přinesla řadu nepřátelských vpádů a vojenských střetů, k válečným útrapám se přidružily i časté požáry a epidemie. To vše se odrazilo nejen v životě obyvatel města, ale i v jeho architektonickém vzhledu. Svou strategickou úlohu si město zachovalo až do zrušení pevnosti v roce 1782. V průběhu 19. století, kdy se město stalo sídlem řady úřadů, došlo k dalšímu rozvoji města, které se rozšířilo vně původních hradeb a postupně získalo svou dnešní polohu. Lávka pro pěší u soutoku Moravy a Baťova kanálu Údolní niva řeky Moravy, na západě ohraničená Chřiby jejichž dominantu dnes tvoří hrad Buchlov, na východě posledními výběžky Vizovské vrchoviny byla již od dávné minulosti příhodným místem k osídlení. V období Velkomoravské říše zde vzniklo jedno z center tohoto prvního státního útvaru Slovanů. Dávnou slávu nám dnes již připomínají jen archeologická naleziště, z nichž jedno se nachází v těsné blízkosti soutoku Moravy a Baťova kanálu. Uprostřed staroměstského hřbitova stojí kostel sv Michala, který má románské základy a v jeho těsné blízkosti byly objeveny pozůstatky velmožského paláce. Na katastru Starého Města byly objeveny základy dvou velkomoravských kostelů s rozsáhlými pohřebišti. Řeka Morava tvořila v minulosti i přirozenou hranici, rozlévala se ze svých břehů, vytvářela četné meandry slepá ramena i ostrovy Jeden z těchto ostrovů byl v polovině 13. století vybrán jako příhodné místo pro založení Uherského Hradiště. Řeka neskýtala jen ochranu, ale také obživu, na jejím břehu vznikaly osady rybářů. Byla však i živlem ničivým, v době povodní zalévala svými vodami celou údolní nivu. Již od 16. století se datují snahy o podporu plavby na řece Moravě, v 17. století vznikly první projekty na propojení Moravy s Odrou a Labem, od 18. století byly stavěny první plavební komory. K vybudování skutečné vodní cesty došlo teprve ve 20. Století vybudováním Baťova kanálu. Galerie Slováckého muzea - pevnost na řece Moravě Uherské Hradiště bylo založeno v polovině 13. století Přemyslem Otakarem II. na ostrově v řece Moravě s cílem chránit východní hranici českého království. Aby město mohlo plnit tento úkol, muselo být opevněno. Nejstarší hradby byly dřevěné, od poloviny 14. Století byly budovány hradby kamenné. Hradební systém tvořily dvě hradební zdi - vnitřní a vnější, mezi nimi byl vodní příkop napájený vodou z řeky Moravy. Vnitřní hradební zeď úzce obepínala střed města, její součástí bylo 7 věží (3 válcové, 4 hranaté). Hradební zeď dosahovala šíře až 150 cm, výška byla rozdílná podle úrovně terénu. Součástí vnější hradební zdi bylo i 11 bastionů, které sloužily k lepší obraně města.

Po celou dobu trvání hradištské pevnosti (do roku 1782) byly hradby neustále zdokonalovány, o jejich kvalitě svědčí i ta skutečnosti, že město nebylo nepřáteli nikdy dobyto. Po zrušení pevnosti se město rozrůstalo i za hradby které byly postupně bourány. Do dnešních dob se dochovaly již jen jejich pozůstatky na několika místech ve městě - jedním z nich je i prostor před Galerií Slováckého muzea. Budova Galerie Slováckého muzea byla postavena v letech 1721 - 1723 jako císařská vojenská zbrojnice podle projektů vojenských inženýrů Leandra Anquisoly a Jacoba Albla. Původně zde stávala tzv Červená věž, která sloužila jako skladiště střelného prachu. Po zrušení pevnosti byla budova využívána jako skladiště, vojenský lazaret i pošta (odtud lidové pojmenování "stará pošta"). V letech 1960 - 1962 byla rekonstruována pro galerii výtvamých umění. Barokní stavba je nejen významnou historickou, ale i technickou památkou, dochovala se zde originální vazba krovů tzv ondřejské kříže. Galerie Slováckého muzea nabízí návštěvníkům stálou expozici Umění jihovýchodní Moravy a ve třech výstavních sálech výstavy výtvarných umění našich i zahraničních umělců. V těsné blízkosti městských hradeb u jedné ze dvou hlavních bran vedoucích do města byla v 15. století postavena kaple sv Alžběty. Jádro budovy je gotické, průčelí bylo přestavěno v 17. století ve slohu barokním. Kaple byla v první polovině 90. let opravena a dnes je v ní umístěna lékárna. Ve středověku stával u kaple městský špitál a byl zde i nejstarší městský hřbitov. V místech někdejšího špitálu dnes stojí budova, v níž jsou umístěny lékařské ordinace. Nedaleko kaple stojí barokní objekt někdejšího františkánského kláštera. Zakladatelem kláštera byl na sklonku 15. století kancléř krále Matyáše Korvína Jan Filipec, který je pohřben v klášterním kostele. Osudy hradištských františkánů byly pohnuté, v polovině 16. století byli donuceni město opustit, počátkem 17. století se však vrátili a započali znovu s budováním kostela a kláštera. I přes některé nepříznivé události (přírodní pohromy požáry atd.) byla jejich snaha dovršena na počátku 18. století dobudováním kláštera, v němž nejkrásnější místností je barokní refektář, zdobený štukami z dílny Baltazara Fontany.

Naproti klášteru stojí budova někdejší sokolovny dnes sídlo Slováckého divadla, v blízkosti je i budova gymnázia postavená v letech 1884 - 1885 pro první českou střední školu na Slovácku. Naproti gymnáziu je budova synagogy, postavená v roce 1875, dnes v ní sídlí Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana. Mariánské náměstí je jedním ze dvou historicky nejstarších náměstí ve městě. Zachovalo si svůj původní středověký obdélníkový půdorys, po jeho obvodě stály původně gotické domy, které byly po požáru v roce 1681 nahrazeny domy barokními. K nejkrásnějším patří dům č. 45, 46 a 61, jehož portál je zdoben latinským nápisem s chronogramem 1711. Náměstí dominuje morový sloup zasvěcený P.Marii, postavený v letech 1718 - 1721 brněnským sochařem Antonínem Rigou jako výraz díků města za odvrácení morové epidemie v roce 1715. Na nárožích sloupu jsou plastiky světců, ochránců před morem, také v grottě je plastika sv. Rozálie, která je morovou patronkou. V místě, kde dnes stojí sloup, stávala původně kašna, která byla před stavbou sloupu posunuta na dnešní stanoviště. Pochází z konce 17. století, je zdobena maskarony a jejím tvůrcem byl Karel Josef Rossi. Třetí
významnou památkou uprostřed náměstí je sloup se sochou sv Floriána, postavený v polovině 18. století.

Budova Staré radnice stojí uprostřed města mezi oběma náměstími- její poloha je více než symbolická. V roce 1257 vydal Přemysl Otakar II. tzv zakládací listinu města, v níž stanovil, aby se do nově budovaného města přestěhovali obyvatelé královské trhové vsi Kunovice a klášterní vsi Veligrad (dnešní Staré Město). Noví osídlenci, v závislosti na své poddanské příslušnosti, vybudovali dvě náměstí - Kunovičtí dnešní Masarykovo náměstí a staroměstští dnešní Mariánské. Budova radnice, odkud bylo město spravováno, však byla postavena uprostřed ulice, která obě náměstí spojovala. Jádro radnice je pozdně gotické, budova prošla mnohými přestavbami v pozdějších stoletích. Ulice, která obě náměstí spojuje, se nazývá Prostřední. Odnepaměti byla živou obchodní tepnou, v níž sídlili řemeslníci a obchodníci, dodnes jsou zde některé obchůdky, v nichž na vás dýchne doba dávno minulá. Druhému ze dvou historických náměstí vévodí komplex jezuitských budov na západní straně. Tvoří jej někdejší jezuitská kolej, kostel sv. Františka Xaverského a budova někdejšího gymnázia, zvaná Reduta, s divadelním sálem. Celý komplex byl postaven v 17. a na počátku 18. století ve slohu barokním, na jeho stavbě i výzdobě se podílela řada významných umělců, za všechny jmenujme malíře Ignáce Raaba a sochaře Ondřeje Schweigla. V rohu náměstí, v sousedství Reduty stojí budova nové radnice, postavená na sklonku 19. století. V její obřadní síni jsou nástěnné malby zachycující výjevy z dějin města, které vytvořil známý malíř Joža Uprka. Na východní straně náměstí stojí dvě nejkrásnější budovy ve městě - renesanční dům hotelu Fojta, postavený v roce 1578 a barokní lékárna U Zlaté koruny. Uvnitř lékárny se v jedné místnosti dochovala původní barokní výzdoba - nástropní malby Josefa Ignáce Sadlera zpodobňující slavné antické lékaře a lékárníky.

Podívejte se s námi také do Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě.

Zdroj: www.hradiste.cz

Velehrad

Velehradská tradice sahá až do 9. století, kdy na Moravě působili verozvěstové Konstantin (Cyril) a Metoděj. Současný chrám měl významného předchůdce v bazilice, dokončené roku 1250. Cisterciánský klášter s kostelem, který svou délkou 100 metrů patřil k největším v Evropě, zažil i těžké časy.

V husitské době byl chrám poničen a cisterciánci natolik ochuzení, že mohli začít s většími opravami až koncem 16. století. Další pohromu přinesla třicetiletá válka. Bazilika byla poté plně obnovena až v letech 1684 - 1735. V roce 1784 pilný rušitel klášterů, císař Josef II., zrušil i cisterciánský klášter ve Velehradě, jmění zkonfiskoval a úředně přeměnil slavnou baziliku ve venkovský kostel. Ve druhé polovině 19. století však došlo k novému rozmachu cyrilo-metodějské úcty a před oslavou tisíciletého příchodu obou bratří na Moravu (1863), situovaných především na Velehrad, došlo k jeho opravě.

Další navázala v letech 1935 - 39. Na konání Josefa II. navázali ještě záludnějšími praktikami komunisté roku 1950, ale ani v tomto případě nezvítězilo zlo nad lidským duchem, vírou a pokorou. V dubnu 1990 sloužil papež Jan Pavel II. před touto bazilikou v přítomnosti půl milionu poutníků bohoslužbu.

Podívejte se s námi také do Uherského Hradiště.

Čerpáno z těchto zdrojů.

Zámek Buchlovice

Buchlovice jsou nepochybně jedním z nejpůvabnějších zámků Moravy. Jsou jako krásná dáma, která tají svůj věk (zámek dobu vzniku) a svůj původ (zámek svého stavitele).

Je až úsměvné, že v době, kdy se se značnou přesností datují Buchlovice, pohled ze zahrady stavební etapy hradů podle zbytků klenby, se nedokáží vědci shodnout na období výstavby celého zámku, krásně zachovaného a navíc poměrně nového. Nezbyde než se spokojit s konstatováním, že nejpozději po prvé čtvrtině 18. století zámek již stál, a že se na jeho výstavbě podíleli architekti Domenico Martinelli a Mořic Grimm. Zámek byl postaven pro Jana Gerharda Petřvaldského z Petřvaldu a je možné, že tento pán nechal vybudovat honosný zámek, pojatý na způsob italské vily, ve snaze vytvořit pro svou italskou manželku prostředí co nejbližší. Na sklonku 19. století a počátkem 20. století byl zámek citlivě upravován architektem D. Feyem a prof. Leixnerem jako reprezentační sídlo diplomata rakousko-uherského mocnářství Leopolda Berchtolda.

Buchlovický zámek se skládá ze dvou samostatných budov zhruba půlkruhového půdorysu, obrácených proti sobě nádvorními průčelími. Protože jsou budovy situovány na stupňovitém terénu, jsou nazývány horním a dolním zámkem, přičemž hlavním je ten níže položený. Interiéry tohoto dolního zámku jsou bohatě zdobeny štukem a malbami. Krásná je výzdoba sálu oválného půdorysu, prostupujícího dvěma patry. Tento sál s ochozem vyloženým do prostoru je zaklenut kopulí, kterou vidíme i z vnějšku na exteriérovém snímku. Zámek Buchlovice obklopuje zahrada, původně italská, později pozměněná ve francouzském stylu a v 19. století připojený anglický park. Zahrada i park obsahují četné domácí i cizokrajné dřeviny, v tomto počtu a kvalitě zřídka vídané. Obojí doplňuje sochařská výzdoba.

Podívejte se s námi také na Velehrad.

Čerpáno z těchto zdrojů.

Hrad Buchlov

V oblasti blízké někdejším velkomoravským centrům, ve východním výběžku Chřibů, vznikl koncem poloviny 13. století významný opěrný bod panovnické moci, hrad Buchlov. Na budování nejstarších hradních částí, Buchlov, Rytířský sál především masívní hranolové věže s palácem a kaplí, se téměř jistě podílela kamenická huť, která před polovinou 13. století pracovala nablízkém Velehradě. Kaple byla vystavěna v 80. letech 13. století po vzoru St. Chapelle - královského hradu v Paříži. I když byl hrad v trvalém majetku krále až do konce 16. století, byl často dáván do zástavy šlechtickým rodům. Na konci 15. století jej vlastnili páni z Cimburka, za kterých byl vystavěn v pozdně gotickém slohu reprezentační rytířský sál. Na Buchlově probíhaly stavební úpravy ještě v duchu renesance a baroka. Hrad Buchlov v podzimním obdobíOd 16. století vlastnili panství s hradem postupně Žerotínové, Zástřizlové a Petřvaldští z Petřvaldu, které nakonec vystřídali Berchtoldové.

Buchlov, obytný interiér

Příslušníci obou posledních jmenovaných rodů již sídlili jinde a o to více jsme jim vděčni za to, že se nadále starali o objekt, v jejich době již málo praktický a tak se hrad dochoval do dnešních dob v "plné kráse". Nevlastní bratři, osvícenci Leopold a Bedřich Berchtoldové, navíc větší část hradu proměnili v muzeum, přístupné již v polovině 19. Stoleté veřejnosti. Dnešní stylová instalace společně s přírodovědnými sbírkami a bohatou knihovnou dokumentují vývoj bytové kultury od 15. do 19. století. V Buchlově zaujme vzácná kolekce habánské keramiky, soubor pozdně renesančních vítacích číší, manýristické malované přízední lavice. Také je možné navštívit hrobku majitelů v kapli sv. Barbory.

Podívejte se s námi také na zámek Buchlovice.

Čerpáno z těchto zdrojů.