Obec pronajme hospodu. Jít do toho?

Zaslechl jsem hlášení místního rozhlasu. Obecní úřad nabízí k pronájmu hospodu včetně zařízení a vybavení. O ceně taktně pomlčeli, kdo má zájem, nechť kontaktuje starostku. 

Do zmíněné hospody jsem párkrát nakoukl. Nejde o žádný pajzl, vypadá slušně. Leč dlouhodobě je prý ve ztrátě a koronavirus jí zasadil poslední ránu. 

Přiznávám, kdybych se topil v penězích, pořídil bych si restauraci. 

Nepatřím mezi ty, kdo podobným podnikům přinášejí obživu. Ale rád zajdu tak dvakrát do měsíce, posedím, popiju a je-li možnost něco normálního sníst, také jídlo dám. 

Hodně mi tento rituál chybí. Naposled jsem byl v září. 

Mám poměrně jasnou představu, jak by měla hospoda na vesnici, kde schází turistický ruch, fungovat. 

Čistota a příjemná obsluha je samozřejmostí jako všude jinde. 

Dál bych se zaměřil na jednoduchost. Žádné stovky nápojů a desítky jídel. Dobré pivo, základní sortiment značkového alka a nealka, pár obyčejných jídel. 

U piva bych šel do levnější značky, která má velkou marketingovou podporu a získává si stále větší oblibu. Točil bych dvanáctku Radegast. Desítku bych nechal na výběru štamgastů. 

Nabízel bych hezky vypečené špekáčky na pivu, skvělý nakládaný hermelín...

Hosté by dostávali zdarma slané oříšky a brambůrky, aby měli větší žízeň. 

Ovšem mám obavu, že častí návštěvníci mají jiné požadavky. Jde jim především o příznivé ceny. Nejsou ochotni dát za pivo o 5 korun víc oproti patoku. A vyžadují trpělivého posluchače pro své kecy.

Hospoda, jež je k pronájmu, se sice nachází uprostřed obce, ale dědina je dlouhá jako týden před výplatou. Ochota chodit 2 kilometry tam a 2 zpět se (obzvláště při špatném počasí) limitně blíží nule.

Navíc si lidi odvykli. 

No nic. Promyslím. Uvidím. Možná vznesu dotaz, kolik si obec měsíčně představuje. Jestli je opravdu vše k dispozici, nemusel by to být drahý špás. 

Termín stanovili do 15. ledna.

Děti se mu (jí) budou smát...

Mnohokrát jsem zaslechl (z druhé ruky), že pokud dítě nebude mít ten správný model mobilního telefonu, značkové oblečení, drahý notebook a kdejaké další blbiny, budou se mu ostatní ve škole (školce) smát a stane se terčem šikany. 

Korunu tomu nasadila rehabilitační sestra, která se při projíždění mých zad zmínila o dětech, které jsou vysmívány, protože je rodiče vozí málo drahým autem. Škodovka prý v žádném případě, ideální jsou SUV německých značek. 

Velkou část dětství jsem prožil v 90. letech. 

Kamarádili jsme se podle osobních sympatií, brali jsme jako normální, že někdo má víc. Třeba ve skautu se scházely děti od nejchudších po nejbohatší (také např. od úplných ateistů po kované katolíky). 

Na střední škole jsem měl spolužáka, který jezdil novým Audi a motocyklem Honda 750. A taky jsem měl spolužáky, jejichž rodina nevlastnila ani omlácenou 120ku. Ve společném dělání rutiky nás to nijak nelimitovalo.

Nicméně doba se posunula. Tlak médií na konzum zde máme od nejútlejšího věku. Viz předchozí článek. 

Zatímco já jako pětiletý zažil akorát tak pana Vajíčka a reklamu na spoření mladých, dnešní děti jsou zpracovávány globálními kampaněmi za miliardy. 

Plus rodiči, pro něž jsou peníze a společenský status vším. 

Často jde (jak ukazuje letošní rok) o bohatství, které je taženo dluhy. 

Tito lidé mají desítky let vysoce nadprůměrné příjmy, ale nevlastní (téměř) nic. Vila na hypotéku. Provozovna v nájmu. Auta na leasing. Telefony pořízené (samozřejmě na firmu) v rámci ultravýhodných akcí se dvouletým závazkem. 

Když pak přijde výpadek příjmů, nastává panika. 

Hrozí děsivý pád do hlubin nižší střední třídy. 

Děti, jež machrovaly s majetkem, který nebyl jejich rodičů, posmívaly se ostatním a šikanovaly, se mohou rázem dostat na druhou stranu barikády. 

Nevidím to tak tragicky. 

Samozřejmě, může se vyskytnout rozmazlený spratek. Ale že by byla dynamika dětského kolektivu postavena na údajném bohatství rodičů? Nevěřím. 

To si spíš dospělí dělají alibi pro svou hrabivost.

10 000/měsíc každému = Nejlepší kompenzace

Rozhazování peněz z vrtulníku není žádným objevem. Jako kompenzaci zvažovala tuto formu podpory např. Česká národní banka. 

Pojďme se podívat, proč právě tohle je to pravé ořechové. 

Jarní řádění koronaviru zařízlo do státního rozpočtu sekeru půl bilionu. Možná bude nakonec vyčerpán necelý. 

Vznikl nepřehledný slepenec nejrůznějších na rychlo spíchnutých kompenzačních opatření, což nevyhnutelně přineslo obří administrativní zátěž pro veřejný a soukromý sektor. 

Plus to přineslo snahy nabízenou pomoc zneužít. 

Vznikly tak další zbytečné náklady, jejichž výši lze odhadout na desítky miliard. 

Mnozí se nevešli do parametrů a nedostali nic. Jiní zase čekali na pomoc zbytečně dlouho. 

Teď zde máme druhou vlnu koronaviru. 

Nepoučili jsme se. Znovu slyšíme politiky komu, kolik a za jakých podmínek rozdají. 

Už zase vzniká nepřehledný slepenec nejrůznějších na rychlo spíchnutých kompenzačních opatření, což nevyhnutelně přinese obří administrativní zátěž pro veřejný a soukromý sektor. 

Opět vyletí oknem desítky miliard. 

Pokud by dal stát každému 10 000 měsíčně, Češi by nestrádali. 4členná rodina za čtyřicetník přežije. 

Zaměstnavatelé, jejichž provoz je přerušen, by pak samozřejmě nepropláceli mzdy a nechali si pracovníky ve stavu. 

Jarní omezení trvala cca 3 měsíce. Stát by vrtulníkové peníze za toto období vyšly na přibližně 300 milard.

Našim politikům vzkazuji:

Hlavně nic (složitého) nevymýšlejte!

On-line zábava - Konec předplacených služeb

Když tak spočítám, kolik bychom museli zaplatit za všechnu on-line zábavu, kterou konzumujeme, blížím se ke dvěma tisícovkám měsíčně. 

Ne, že bychom furt na něco čuměli. Hodinku za den.

Vyzobáváme to nejlepší. 

Poskytovatelů on-line zábavy je spousta. Žádný z nich vám nedá všechno. Ani skoro všechno. ČT, Český rozhlas, Netflix, O2, Spotify, Nova, Telly, Amazon, Sport 1, HBO... 

Běží na bázi předplatného. Každý měsíc cvakáte, ačkoli třeba vůbec nesledujete. 

Nabízí se tudíž možnost surfovat na vlně akcí, služby zakládat, rušit, obnovovat. Hezký koníček.

Samozřejmě jsou i poskytovatelé, kteří nabízejí za poplatek puštění 1 filmu nebo sportovního přenosu. Cena je bohužel tak vysoká, že stačí využít jednou týdně a proděláte. 

Platíme tudíž, co musíme (za připojení + veřejnoprávní média) a semtam nějaký měsíc jinde. 

Což je pro poskytovatele škoda. Byli bychom totiž ochotni platit jim více.

Dokážu si představit nějakou obdobu telefonní karty. 

Člověk by ji koupil on-line nebo třeba v trafice.

A měl by (například) za 250 korun 20 hodin zábavy u hlavních poskytovatelů. Sám by pak rozhodl, kolik času profrčí u kterého.

Předplacené služby končí!

Nová doba.

Svět kupuje zábavný kredit!

Optimalizace zdravotnictví – Ušetřili jsme, teď zaplatíme

Slovo optimalizace by mělo být oficiálně zařazeno do seznamu vulgarismů. Slušným lidem by mělo být od zítřka zapovězeno jeho používání.

Kam optimalizace vede, možná brzy uvidíme. Až přestanou stačit kapacity našeho zdravotnictví.

Pokud se tak (nedej Bůh) stane, viníky budou všichni, kdo byli v minulých desetiletích u vesla a snažili se o efektivitu bez ohledu na dlouhodobá hlediska. Všichni ti, kdo mleli o tom, jak je drahé mít hustou síť kvalitních nemocnic, jak je zbytečné držet nevyužívané vybavení, přebujelé úřady zabývající se hygienou atp. 

Princip jednoduchý.

Všechno běží jako po drátkách. Jako zodpovědný politik ze statistik snadno vyčtete, kolik procent lůžek a přístrojů využíváte z kolika procent. Kolik platíte za energie, nájmy, údržbu spousty budov. Kolik stojí přebytečný personál.

A vy vidíte možnost obřích úspor.

Budete geroj! Žádné deficity. Rozpočet v cajku. A ještě zbude na zakázky spřáteleným firmám.

Najednou průšvih.

Epidemie.

Zrovna ve volebním období, kdy jste u koryta! Pekelný pešek.

Zjišťujete, že díky totálně nepružnému systému řízení veřejných záležitostí vám nestačí ani spousta měsíců a téměř neomezený budget k tomu, abyste znovu vybudovali, co bylo v minulých desítkách let optimalizováno (=zrušeno).

Hněv lidí se obrátí na vás. Ačkoli většina kapacit byla omezena dávno před vaším zvolením.

Končíte. Zaplatíte i za ostatní politiky.

A občané zaplatí (někteří životem) za to, jak dobří hospodáři v jejich zájmu krásně optimalizovali.

Odboráři na úřadě = Opravdoví dravci

Brzy tomu bude rok, co jsem slavnostně vstoupil do odborů.

Představoval jsem si, jak se budeme každý týden scházet, plánovat stávky a pod rudým praporem bojovat proti vykořisťování pracujících.

Na schůzi mě zatím nepozvali. Asi jsem moc velký zob.

Jediným hmatatelným efektem mého členství je tudíž dárkový poukaz na nákup v Kauflandu, který přifrčel před Vánocemi.

Kdyby bylo mistrovství republiky, kde by se soutěžilo o nejneschopnější odboráře, ti z úřadu by byli jasné jedničky.

Minulý rok byl plán dát 34 pracovišť do optimalizovaného režimu, tzn. v podstatě je zrušit.

Kolik uhájili odboráři?

0 (slovy nula).

Dále bylo navrženo zrušit stovky pracovních míst.

Můžete hádat 3x, kolik ti naši dravci uhájili.

Ano, 0 (slovy nula).

Vedení odbory neignoruje. Vše, co má být, je s nimi řádně projednáno.

Dovedu si živě představit, jak to probíhá. Každý dostane pár chlebíčků a Mattonku. Vedení vylíčí své plány. Odboráři reagují v tom smyslu, že se jim to dvakrát nelíbí. Pak je schváleno.

Před časem jsem si psal na Twitteru se zástupci odborů v jiných organizacích včetně hlavního republikového bosse pana Středuly ohledně dobrovolně povinných neplacených přesčasů. Prý je potřeba se ozvat.

Už vidím, jak se sám pozvu na schůzi, kde pronesu plamenný projev, abych všem, kteří roky svorně dělali houbel, otevřel oči.

Vážení a milí, být za takového blba, na to se vám na stará kolena můžu vysrat.

Jak jsem (ne)zbohatl na botách

Dostaly se k nám boty po strejdovi.

Jednalo se o vymazlené kousky. Hanwag Alaska GTX stojí v obchodě přes 5 000 korun. Nikdy nenošené. Strejdovi byly stejně jako mně malé. V originální krabici.

Zalesklo se mi v očích při vidině snadného zisku. Za polovinu je musí někdo koupit!

A taky koupil.

Pán byl nadšený:
Boty jsem převzal, vyzkoušel a sedí. Jsem moc spokojen.

Bohužel jen malou chvilku:
Vyšel jsem v nich do patra v našem domě, pyšně je ukázal dětem a manželce. Pak jsem z patra sešel. Najednou cítím nějaký měkký došlap. Podívám se pod sebe a vidím, že se úplně rozpadla podrážka! V botách jsem udělal 30 kroků. Jsem z toho v šoku, guma se samovolně úplně drolí. Nic podobného jsem neviděl.

1 obrázek vydá za 1 000 slov:


Inu, napsal jsem právem rozčarovanému kupci, ať mi pošle boty zpět, že vrátím peníze. A nabídl případnou možnost slevy.

Pán zapátral, co se dá s botami dělat:
V pondělí jsem byl s botami v Hudy sportu, popsal jim tam problém a boty ukázal. Řekli mi, že to je běžný jev, rozpadla se PU pěna v podrážce. Majitel prodejny říkal, že to je normální a že to je celkem běžná situace. Nabídl mi, že boty pošle na výměnu podrážek s tím, že to vyjde na 2300,- Kč a bude to trvat měsíc. Zdálo se mi to jako výmluva a dohadoval jsem se tam s ním. Rozčiloval jsem se marně, více nenabídli. Doma jsem žhavil Internet a zjistil, že to je skutečně běžná situace, že po pár letech se PU část podrážky samovolně rozpadne a dokonce rychleji u nenošených bot.

Odpověděl jsem:
Aspoň teď víme, jakou značku nekupovat. Až boty dorazí, pošlu Vám zpět peníze.

Takže si to shrneme.

Německá firma Hanwag GmbH založená v roce 1921, která se pyšní výrobou v Bavorsku a hrdě hlásá Echte Handarbeit, prodává boty za 5 litrů, které se Vám po pár letech samy rozpadnou. Oprava stojí přes 2 tisíce. Firma prosperuje, zákazníci kupují jako diví.

Laik se diví, odborník žasne.

Peníze = Starosti

Kdo je bohatý?

Úvodem článku ukončím debaty o tom, kdo je bohatý. Stanovuje-li stát minimální částku, za kterou lze přežít, bohatý je ten, kdo má více než desetinásobek.

Aktuálně jde u jednotlivce o čistý měsíční příjem 38 600,00 Kč a třeba u rodiny s malým dítětem o 87 200,00 Kč.

Peníze = starosti

Nebavme se o superboháčích odtržených od reality.

Představme si, že máme s manželkou a synkem k dispozici 100 000,00 Kč čistá ruka/měsíc.

Určitě bychom si koupili auto, které se nám líbí. Asi by to nebyla 16 let stará omlácená Oktávka. Pak by nám to nedalo a museli bychom o vysněné fáro pečovat. Jezdit do myčky, udržovat interiér, řešit drobné ťukance...

Starosti.

Určitě bychom se snažili pro malého zabezpečit lepší vzdělávání a volnočasové aktivity. Ještě nějaký pátek by to znamenalo vozit ho na x více či méně vzdálených míst.

Starosti.

Určitě by se nám nechtělo otravovat s hromadnou dopravou. Takže koupit druhé hezké auto. Servis, myčka, údržba interiéru...

Starosti.

Určitě bychom investovali do lepšího bydlení. Rekonstrukce. Rozšíření. Víc prostoru. Hezčí prostředí. Zvýšené nároky na úklid a údržbu.

Starosti.

Řešení? Vydělávat výrazně víc

100 000,00 měsíčně by nám přineslo krom pozitiv také spoustu starostí. Ubralo by z už tak minimálního množství volného času.

Řešením by mohlo být najmout personál. V poslední době čím dál běžnější praxe.

Personál musíte vybrat, úkolovat, kontrolovat. Navíc se bude někdo cizí motat po domě a místo vás bude trávit čas s vašimi dětmi.

Starosti.

Co dělat? Mít výrazně víc než sto litrů/měsíc a pořídit si osobního tajemníka, který všechno zařídí.

2021: Konec papírových daňových přiznání

Finanční správa dlouhodobě plánuje umožnit snadné elektronické podávání přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Kdy bude realizováno, je ve hvězdách.

Vzhledem k obrovským nákladům, které každoročně vznikají kvůli papírovým přiznáním pro občany i pro stát, bylo rozhodnuto, že dojde k maximalizaci úsilí, aby většina občanů používala elektronickou formu již od roku 2021.

Bariéru představuje malá informovanost o možnostech, jak zřídit datovou schránku či elektronický podpis. Informace jsou navíc často podávány v takové formě, že spíše odrazují.

Nemá-li občan elektronický podpis či datovou schránku, musí po vyplnění e-formuláře odeslat nikterak uživatelsky přívětivé papírové potvrzení s vlastnoručním podpisem poštou nebo zanést na úřad sám.

Většina tudíž vyplní přiznání v elektronické formě, vytiskne, připne přílohy a dopraví na finanční úřad stejně, jako by tam museli dopravit výše zmíněné potvrzení.

Jak dosáhnout rychlé změny beze změn legislativy a bez toho, aby byli občané k něčemu nuceni?

Řešení je jednoduché:

Každý, kdo letos podal papírově, dostane začátkem roku 2021 klasický dopis.

Žádné úřední kecy. Ani politická propaganda. Jednoduché vysvětlení výhod elektronické formy. Prosba o zvážení této možnosti. Jednoduché vysvětlení s popsáním dalších výhod (snad jsou) zřízení elektronického podpisu nebo datové schránky.

Vážený daňový poplatníku, nechcete-li si výše zmíněné opatřit, přikládáme obálku s adresou Vašeho finančního úřadu a papírové potvrzení Vašeho elektronického podání. Doplňte do něj, prosím, číslo podání, které uvidíte po vyplnění elektronického formuláře. A nezapomeňte na datum a vlastnoruční podpis. Obálku doručí Vašemu finančnímu úřadu Česká pošta zdarma.

A v roce 2022 repete. S prosbou, ať si potvrzení příští rok poplatník opatří sám. Obálku na poště.

Předpoklad? Příští rok bude většina přiznání k dani z příjmů fyzických osob podána elektronicky. Následně pak více než 70%.

Česká pošta takovou dopisovou kampaň zrealizuje za dobrou cenu, nebavíme se o stamilionech. Úspory na straně občanů a státu budou mnohonásobně vyšší.

Už se těšíte?

Marně.

Všechno jsem si vymyslel.

Mělo být realizováno už v době, kdy jsem byl ještě jinochem bez závazků.

Místo toho lidi v roce 2020 ťukají do kompu, tisknou, dodávají přílohy, cpou do velké obálky a za draho posílají. Nebo přinášejí na úřad osobně.

A úředníci (jde o stovky hodin práce na hlavu ročně, spousta neplacených přesčasů) z papírů zadávají do PC tyto již jednou nacvakané cifry.

ČR 2020.

Pár měsíců normální existence

Pomalu nám končí zajímavá doba, kdy jsme dostali od osudu neočekávanou možnost zpomalit.

Někteří bohužel přišli o práci. Věřím, že se do ní brzy vrátí.

Jiní přišli o peníze. Ty se zase přikutálí.

Všichni jsme si užili (a ještě užijeme) více či méně velkou porci strachu. Každý dle svého naturelu.

Jsou i lidé, kteří zažili největší příval práce v životě. Ale obecně se dá říci, že jsme jako společnost zařadili o dva rychlostní stupně níž. A jeli jsme bezpečnou padesátkou.

Mnozí měli takovou příležitost po spoustě let.

A pomineme-li finanční trable, mnozí si to užili.

Nikomu nic nescházelo. Krom komických záležitostí jako droždí nebo toaleťák. Měl-li bych doplnit, pořád máme problém sehnat Jesenku a Pikao v tubě.

Ukázalo se, že lze zvládat práci (školu) za polovinu času.

Kolegyně to daly v pohodě. A měly ještě x hodin, aby mi pomohly.

Pro mě to byl očistec. Nastoupil jsem v lednu a než jsem se rozkoukal, seděl jsem 6 týdnů sám v kanclu, protože nás rozpůlili. 10 a víc hodin za den.

Naštěstí po 2 dnech 2 dny volna + případný víkend.

A o tom chci na závěr napsat.

Manželka na homeofficu, přirovnal bych k půl úvazku. Já takový 0,6 úvazek. Normální důstojná existence bez jazyka na vestě.

Akorát dítěti chybí kolektiv. Skoro pořád ve společnosti dospělých.

Doplnit tedy snížené úvazky o 3 dny školky/týden a byl by ráj na Zemi.

Třeba nám prožité trable otevřou oči.

Daňové přiznání: Formulář? Raději čestné prohlášení

Podívejme se, kdy má formulář smysl.

Typickým příkladem je třeba tiket na Sportku. Je jednoduchý, přehledný, strojově zpracovávaný, po celé ČR stejný. Krom tipovaných čísel obsahuje jen málo možností ke kreativitě. Najdete na něm vše, co potřebujete.

Jistě, můžete přijít do trafiky s lístečkem, kde vlastnoručně popíšete svou cestu k milionům a slečinka to do mašiny přepíše. Nebo jí můžete šeptat do ouška.

Ale vzhledem k frontě za Vámi se shodneme, že formulář představuje ideální řešení.

Což nelze říci třeba o daňovém přiznání.

Donedávna jsem si naivně myslel, že existuje 1 formulář pro daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Nikoli. Kreativitě se meze (téměř) nekladou.

Například jedna naše nejmenovaná politická strana před lety zjednodušovala daně tak, že se přiznání k dani z příjmů ze závislé činnosti vešlo na 1 list.

1 list, který je bez příloh k ničemu. Dříve se přílohy zavíraly do 2 listu, vznikly tak přirozené desky. Nyní se různě připínají a odepínají z onoho 1 listu.

Důležité ovšem je, že lze podat přiznání na 1 listu. Prakticky ovšem pouze nulové, jelikož jakékoli příjmy dokládáte přílohami.

Hoši, děkujem!

Tím, jak je formulářů x verzí, je vše dokonale znepřehledněno pro občana i úředníka. Jsou zde třeba kolonky, které vyplňuje méně než 1 procento lidí. Na některých formulářích kolonky přebývají, jinde chybí.

Pokud ovšem schází, co je pro formulář zásadní, musí se to složitě opravit, byť by i bez opravy dával smysl.

Přitom obrovská většina lidí by mohla napsat něco jako:

Já, Antonín Vomáčka, rodné číslo: 1234567890, čestně prohlašuji, že jsem v roce 2019 vydělal u firmy Vopička v superhrubé mzdě 500 000 korun a na zálohách zaplatil 70 000. Dál jsem měl příjem 110 000 z nájmu bytu (uplatňuji 30 % paušál), zaplatil 20 000 na úrocích z hypotéky a dal 20 000 na penzijní spoření. Přikládám prohlášení manželky, že neuplatnila daňové zvýhodnění na syna Rudolfa Vomáčku, rodné číslo 1122334455. Případný přeplatek mi pošlete na číslo účtu: 987456/3210.

Datum, podpis. + Přílohy

Učme děti na školách, jak podobná prohlášení psát. Ukončeme nadvládu formulářů. Nejen těch daňových. Udělejme z úřadů lidštější místa. Bavme se o podstatě věcí, ne o tom, že aby mohl být formulář platný, musí být vyplněna ta a ta kolonka.

Ukončeme honbu za centralizací. No co, tak bude úřad v Horní Polomi rozhodovat trochu jinak než v Dolní Polomi. Důležité je, že v rámci zákona.

Nenechejme se dál svazovat pustou byrokracií, která bezesporu přinesla v určitém stádiu historie obří pozitiva, ale v roce 2020 (také bezesporu) přišel čas posunout se dál.

Samozřejmě platí, důvěřuj, ale prověřuj. Tady by se muselo hodně přitvrdit. Viz související text:
Čestné prohlášení - Klidně lžete

Zásadní otázka: Zůstanou bohatí v klidu?

Běžní občané počítají s tím, že vzhledem k nastalé situaci přijdou o výraznou část příjmů.

Nemají z toho radost, ale zůstávají v klidu.

Budou se muset uskromnit. Takový už je život.

Klíčovou otázkou je, co bohatí.

Využívali výhody globalizace a centralizace. Teď nastává doba, kdy budou za své krátkozrace vydělané zisky muset skládat účty.

Celosvětová provázanost všeho způsobí velké problémy.

Stejně jako třeba v případě živelné katastrofy se najednou těžce nevyplácí mít jednu gigantickou továrnu místo 5 velkých fabrik v různých lokalitách.

Nevyplácí se mít obří budovu úřadu místo x pracovišť, které mohou fungovat nezávisle na sobě atp.

Centralizace si teď vybere svou daň.

Jediné klady globalizace? Můžeme dostat zaplacenou pomoc z Číny, když se na nás (stejně jako na ostatní) EU vykvákla. Aktualizováno: EU dala peníze. A můžeme spolupracovat na vývoji léku.

Vraťme se k bohatým.

Přijdou o výraznou část příjmů, vzrostou jim výdaje.

Pokud to vezmou se stejnou pokorou jako obyčejní lidé, můžeme se vyhnout vleklé krizi.

Jestli začnou panikařit, zběsile propouštět a zbavovat se hystericky cenných papírů, přijde hubených (možná až) 7 let.

Jako vždy zůstávám optimistou.

A věřím tomu, že si nejbohatší spočítají, jaké následky by měl obří hospodářský propad pro každého.

Pro úplně každého.

Jak zbohatnout a zůstat slušným člověkem

Zbohatnout lze snadno.

Pár návodů najdete třeba tady.

Daleko vyšším levelem je zbohatnout a zároveň zůstat slušným člověkem. Vždycky, když už to vypadá, že někoho takového máme, přijde jen další zklamání. Třeba nedávno se zostudili do té doby výhradně zbožňovaní šéfové našeho výrobce antivirových programů.

Dost tlachání.

Bohatý je, kdo vydělá aspoň 50 000 čistého každý měsíc. Za takové peníze se dá královsky žít.

50 000 měsíčně, to je takových 400 korun na hodinu čistého, nechcete-li obětovat život práci.

Slušnost, to není jen hezké chování k lidem.

Je slušné mít na potravinách v maloobchodě marži vyšší než 100%?

Je v pořádku, když idol mládeže napálí ceny vstupenek tak, že děti z chudších rodin nemohou na akci jít?

Je etické stanovit ceny za své běžné služby tak, aby byly pro výraznou část populace nedostupné?

Chcete-li 400 korun/hodina čistého a chcete-li poctivě platit odvody v takové výši, aby na vás vyšel aspoň průměrný důchod, dostáváte se na nějakých 600,-/hodina.

To už je částka, která je pro výraznou část populace těžko k zaplacení. Kdo vydělá 13 000 čistého, popřípadě má takový důchod, pro toho je podobná suma opravdu hodně peněz.

Pak si vemte, že jsou profese, které investují obří sumy do vzdělání, vybavení, supervize atp. Profese, kde hodina práce vyžaduje hodinu (či několik hodin) příprav. Chtějí-li takoví zbohatnout, musí vydělat 1 500 na hodinu a více. Kolik procent spoluobčanů si může dovolit platit?

Těžko najít cestu, jak zbohatnout a zároveň zůstat slušným člověkem.

Snad jen prodávat spoustu produkce s nízkou marží. Viz Tank ONO. Ale takový kšeft dnes těžko na zelené louce vybudujete.

Nebo se třeba věnovat téměř zdarma distribuovanému umění pro masy...

Úřad mimo centrum města = Skvělý nápad

Již jsem zde zmiňoval rušení pracovišť a naňahňání všeho do krajských měst.

Dnes napíšu o dalším manažerském majstrštyku.

Jedná se o přesuny úřadů z centra.

Dle hezkých vizí se obvykle postaví na zelené louce nový areál, kde občan vyřídí všechno, kde bude spousta parkovacích míst a zeleně, kam bude často jezdit hromadná doprava.

Realita?

V díře, kde je pouze nonstop benzínka a zaplivaný diskont, se pořídí stará barabizna, která se opraví.

Opraví se tak, že nesplňuje ani nejzákladnější požadavky na kancelářskou budovu. Například je pozapomenuto na klimatizaci. Nebo schází pořádné parkoviště.

Do lokality nezajíždí z nádraží téměř žádné přímé spoje.

Pro občany a úředníky zkrátka ráj.

Prostředí krásné. Z obřího okna, které v létě vyhřeje kancelář na 39 stupňů Celsia, si užívám výhled na opuštěné polorozbořené kdysi snad skladiště s rezavou plechovou střechou.

Kdyby aspoň někoho napadlo (tento jistě velmi lukrativní prostor) koupit, shodit to a udělat plac pro auta...

Občané se musí motat do řitě, kde (skoro) nic jiné nevyřídí. Mnozí se před tím ochomýtnou v centru, tam ještě pořád sídlí pár odborů a tam se dozví skvělou novinu, že musí jinam.

Hezké české kolečko po úřadech (obvykle okořeněno návštěvou zdravotní pojišťovny) nabobtnává na krásný půlden i víc.

Stejně jako u zrušených pracovišť se jedná o změny nevratné. Žádná budoucí vláda nenajde peníze na zpětný krok k normalitě.

Snad aspoň někoho napadne, že nejvíc uspoříme, když úředník, který právě není ve styku s veřejností, bude čučet do počítače u sebe doma.

Windows? V r. 2050 muzejní exponát

Až si tohle přečte nějaký ajťák, vyletí z kůže.

Nicméně, pojďme se zasnít.

Proč existuje software?

Elimininuje nedokonalosti hardwaru.

Hardware není tak pružný, aby mohl řešit veškeré možné požadavky uživatelů. Není dost chytrý. Potřebuje instrukce. Jinak neví, co dělat. Tyto instrukce dodává software.

Posuňme se o pár desítek let do budoucnosti.

Vznikne inteligentní hardware, který bude disponovat pekelnou výpočetní kapacitou.

Sítě se oproti dnešku stonásobně zrychlí.

Hardware přestane být vlastnictvím uživatelů. Bude sídlit u velkých poskytovatelů. Uživatel bude mít pouze terminál.

Hardware bude natolik chytrý, že přestane být potřeba software typu operační systém nebo kancelářský balík. Železo dostane požadavek, samo zvládne realizovat cokoli.

Už teď jsme svědky toho, jak se snaží giganti prodávat předplatné.

Kolik bych už zaplatil za náš Office 2003?

Neodbíhejme od tématu.

Obří centra nacpaná harwarem také skončí.

Pokrok dospěje do stadia, kdy se potřebné železo vejde každému do dlaně.

Závislost na gigantech skončí.

Odhaduji kolem roku 2050.

Tou dobou už budou nejrůznější technologie běžnou součástí lidského těla.

Třeba nás to posune k větší svobodě.

90. léta - Chvála rozkrádání

Zavřeme oči.

A představíme si, že podniky nebyly tunelovány, banky nekrachovaly, státní majetek se neprodával pod cenou. A nebyla kupónová privatizace s fondy, které stvořily novou šlechtu.

Krom komunistů a zločinců zde bohatí téměř nebyli.

Nebyl by tudíž zdroj, ze kterého zaplatit cenu za privatizovaný majetek.

Pokud by banky úvěrovaly zodpovědně, půjčku by nedostal skoro nikdo. V socialistickém Československu jste se mohli těžko naučit, jak vypracovat podnikatelský záměr schvalitelný finanční institucí.

Ceny nemovitostí nízko, nebylo čím ručit.

Nabízí se tudíž varianta prodat vše do zahraničí.

Máme dobré příklady takové privatizace, máme i příklady špatné.

Každopádně rozhodně není dvakrát strategické, aby Češi nevlastnili žádnou velkou firmu.

Začátkem 90. let se hodně diskutovaly zaměstnanecké akcie jako alternativa ke kupónové privatizaci.

Mají stejnou slabinu, jakou by měla kupónovka, povedla-li by se bez privatizačních fondů.

Všichni by dostali kus majetku. Bylo by to fér.

Ale co s ním?

Ne každý by se chtěl aktivně podílet na řízení své firmy. Docházelo by ke sporům. Soudům. Zablokovanému rozhodování. Snaze zájmových skupin o převzetí.

Pak by se vynořil hodný zahraniční investor.

A vyvstala by otázka, zda zůstat makat ve fabrice a otravovat se se schůzemi a žabomyšími spory bez jistoty zisku nebo prodat akcie třeba za čtvrt mega a dál makat ve fabrice.

Jen díky rozkrádání, tunelování a praktikám na hraně zákonů vznikli v první polovině 90. let naši boháči. Jinak to nešlo.

Jen díky těmto boháčům si můžeme říct, že do zahraničí proudí z ČR každý rok obří peníze, ale ne všechny peníze.

Související text:
17. listopad po 30 letech - Bitva pamětníků

Čestné prohlášení - Klidně lžete

Během svého několikaletého působení na úřadě jsem se osobně nesetkal s nepravdivým čestným prohlášením, takže jsem tuhle problematiku nijak zvlášť neznal.

Ovšem přišlo školení.

Během sdílení, co kdo dělá, zaznělo u jednoho případu, že lhali v čestném prohlášení.

Inu, vznesl jsem dotaz.

Jak budeme dále v souvislosti s tím postupovat?

Zkušené kolegyně se mi vysmály. Policie nesedne na zadek kvůli nepravdivému čestnému prohlášení, které se týká roku 2015.

Snad neprozradím státní tajemství, když zjednodušeně popíšu, o co šlo.

Firma dělala výběrko za dotační peníze. Doklady už nemá. Ale díky Bohu našli v kompu cenové nabídky uchazečů. A čestným prohlášením stvrzují jejich pravdivost.

Nicméně v tabulkách se liší pouze ceny celkové, nikoli jednotkové.

Jasná lež.

Samotné nepravdivé čestné prohlášení může být sankcionováno pokutou.

Tudíž chápu Policii ČR, že se po podobných kauzách nevrhá jako slepice po flusu.

Ovšem při troše snahy jde na takovéto cigánění navázat trestné činy.

Třeba dotační podvod.

A to už jsou trochu jiné pálky.

Nicméně úřad na řešení lživých čestných prohlášení rezignoval, anžto nevěří policii.

Z čehož vyplývá:

Čestně prohlašujte cokoli. Pohoda jazz.

Zodpovědné spoření na důchod = Kolaps ekonomiky

Dnešní článek začnu netradičně. Odpovědí, kterou jsem napsal na Twitter:

Představme si, že začal každý vydělávající občan navíc spořit na důchod 2 000,-/měsíc.

U našeho modelu nebereme v úvahu, zda na to lidé mají.

Co se stalo?

5 milionů spořících x 2 000 x 12 měsíců = 120 miliard.
Z nich nich nic odvedeno, koupeno, vyrobeno...
Ekonomický kolaps.

— Zrcadlo | Uvidíš VÍC 🇨🇿 (@blogzrcadlo) October 3, 2019

Pojďme se na to podívat podrobněji.

Dle kalkulačky Komerční banky budu mít při spoření 2 000,-/měsíc, pokud si nechám pomoct státem, za 30 let skoro 1 a půl milionu.

Dejme tomu, že budu žít dalších 20 let. Jak mi to vypomůže?

Budu mít 6 250,- měsíčně navíc. Lákavé.

Ovšem při dnešních cenách.

Vezmeme-li inflaci od roku 1988 do roku 2018 dle kalkulačky inflace na Penize.cz, zjistíme, že česká koruna ztratila během 30 let hodnotu téměř pětinásobně (co jste tehdá koupili za 100 000 korun, teď za více než půl mega).

Najednou máte navíc k důchodu reálných 1 250,-

Předpokládejme, že nás nečeká taková divočina jako v 90. letech. I tak inflace minimálně dvě třetiny úspor sežere. Nechávám na zvážení každému, zda se vyplatí 30 roků spořit 2 000,-/měsíc, aby si pak člověk po dobu 20 let přilepšoval o 2 000,-/měsíc.

Druhý aspekt.

Pokud začne každý oproti tomu, kolik spoří teď, dávat mimo spotřebu navíc 2 tisíce, dá to za rok 120 miliard, které budou v ekonomice chybět.

Velká část z nich by byla utracena za výrobky a služby, daly by lidem práci. Stát by z nich desítky miliard vysosal prostřednictvím daní.

Česká republika má HDP na úrovni kolem 5 bilionů.

Jestli dobře počítám, odlilo by se z reálné ekonomiky 2,4 % HDP.

Došlo by k ekonomickému kolapsu.

Takže až zase uslyšíte naprosto nezávislého odborníka, jak radí, kolik si máte spořit, abyste v důchodu nemuseli vařit sekerkovou polévku k obědu a žužlat kořínky k večeři, zůstaňte v klidu.

Polské potraviny - Echt levné, echt dobré

Polské potraviny válcují v našich obchodech konkurenci.

A to nemluvím jen o hotových produktech. Je-li něco vyrobeno v ČR, je klidně možné, že suroviny přišly od našich severních sousedů.

Občas se vyskytne průšvih.

Ale vzhledem ke kvantům potravin, které k nám míří, jde o naprosto zanedbatelný počet případů.

Negativní publicitu živí čeští konkurenti. Lidé na to slyší. Zatím.

Tvrdit, že co je české, musí být automaticky kvalitní? Podobně naivní jako označovat za zdravé vše, co pochází z přírody.

Cítím příležitost.

Měl-li bych peníze a čas, představil bych Polákům koncept obchodního řetězce:

Polské potraviny - Echt levné, echt dobré

Poláci jsou velcí vlastenci. A rození kšeftmani, milují obchodování. Určitě by se chytli.

A dali by výhodné podmínky.

Prodejny by nabídly přehledně rozlišen jednak sortiment se supernízkými cenami, druhak skvělé polské potraviny.

Kvalitní jídlo totiž naši nákupčí od Poláků povětšinou nepožadují.

Objednali jste si laciné nic moc, dodali jsme.

Přístup českých výrobců je ostatně stejný. Strýc pracuje pro významného výrobce alkoholu. Když jeden z řetězců chtěl neznačkový tuzemák, měl 2 požadavky: co nejnižší cena a plachetnice na etiketě. Víc je nezajímalo.

Na rozjezd mám slogan:
Polské potraviny - Echt levné, echt dobré. Přijďte se přesvědčit!

Teď jen sehnat půl miliardy a jdu do toho.

Zajímá Vás:
Vystoupit z EU? To může chtít jen blázen nebo blb

Kontrola dotací - Situace se zhoršuje

V době, kdy média referují o tom, jak budeme muset z těch či oněch důvodů vracet miliardy Bruselu kvůli nedostatečné kontrole dotací, Nejvyšší správní soud omezil nezávislou kontrolu a rozhodl, že kdo u některých projektů financovaných z veřejných peněz pochybí, nebude tratný (aplikace § 14f ZRP).

Dřív to obvykle fungovalo tak:

Bylo-li podezření na nesrovnalost u čerpání dotace, prověřil vše finanční úřad. Pokud se podezření potvrdilo, část peněz musel dotyčný vrátit. Výjimečně u velkých průšvihů všechno.

Navíc bylo vyměřeno penále za dobu od porušení povinností do zaplacení odvodu. Penále bývalo za určitých okolností prominuto. Dělo se tak často.

Jak to obvykle funguje teď:

Poskytovatel dotace (nejčastěji ministerstvo) získá podezření, že něco není OK. Vyzve hříšníka k nápravě, je-li možná. A v některých případech vyzve k vrácení části (nebo celé) dotace.

Bez penále.

Příklad? Vydyndám 10 milionů. Na podmínky dotace kašlu. Třeba na to nepřijdou. A když budu odchycený? Vrátím 10 mega. Nic víc. Zadarmo jsem si pohrál s erárníma penízkama, heč :)

K finančnímu úřadu se dostanou jen případy, kdy nebude příjemce souhlasit. Půjde o zlomeček celkového počtu.

Finanční úřady začínají kontrolu dotací utlumovat, agendy ubude.

Hlavní břemeno zůstane na poskytovateli. Kdo veřejné peníze rozdá, ten bude zároveň kontrolovat jejich využití. Střet zájmů jako vyšitý. Nejvyšší správní soud z toho udělal obvyklou praxi. Zde je kritika ze strany EU oprávněná.

Opravdu nechápu, co může Česká republika takovým přístupem získat.

Kam dál?
S. R. O. globálně zrušit! Přichází éra osobní odpovědnosti