Ochránci autorů vs. Ulož.to: Směšný souboj

Evropská unie chce přimět Ulož.to a podobné servery, aby neumožňovaly nahrávání obsahu chráněného autorským právem.

Do toho zuří mediální přestřelka ohledně soudu, který rozhodl, že Ulož.to musí ve vyhledávání zablokovat 6 českých filmů, mj. Obušku z pytle ven natočeného v roce 1955, ze kterého jsou zřejmě naživu už jen děti hlavního hrdiny.

Argumenty obou stran sporu jsou úplně mimo mísu, lze se jim jen trpně pousmát.

Bijci za svobodu z Ulož.to

Ulož.to prezentuje celou kauzu jako souboj o svobodu.

Samozřejmě velmi dobře ví, že celý jejich byznys stojí a padá s nelegálním obsahem. Bude-li tento teoreticky úplně nedostupný, mají po žížalkách.

Šéfům Ulož.to slouží ke cti jejich transparentnost. Jsou českou společností, která spadá pod českou jurisdikci. Sami ochránci autorů přiznávají, že proto jdou právě po nich. Stačilo vynaložit minimální úsilí, virtuálně se přesunout mimo EU a byl by klid.

Ulož.to hraje o čas. Musí si být dobře vědomi dlouhodobé neudržitelnosti současného stavu.

Připitomělí ochránci autorů?

Ochránci autorů ze sebe dělají pitomce.

Přece nemůžou být tak tupí, aby jim uniklo, že je stahování za zenitem. Nejen mládežníci sledují ilegální obsah on-line na chytrých telefonech. A to nikoli na Ulož.to, kde by museli dát symbolický poplatek, ale na pochybných stránkách zaplevelených reklamou.

Přece nemůžou mít tak krátkou paměť, aby nevěděli o předchůdcích Ulož.to, jako byl například Rapidshare a aby jim unikl dříve masově oblíbený warez.

Pro později narozené vysvětlím jednoduchý princip. Film byl rozdělen na několik zabalených zaheslovaných částí a nahrán do úložiště. Pak bylo na warezáckém webu zveřejněno heslo a adresy, kde jednotlivé kusy sídlí. Uživatel stáhl, odemkl, sloučil a bylo.

Dosáhnou-li ochránci autorů svého, tato praxe se vrátí.

Od stahování to odradí jen ty, kdo neumí extrahovat komprimované soubory, tzn. úplné lamy. Jejich počet odhaduji na nižší jednotky procent uživatelů.

Nezbude než přitvrdit

Budou-li ochránci autorů chtít uspět, musí hodně přitvrdit a připravit se na sáhodlouhý boj.

Jedinou možností, jak pirátům zatnout tipec, je neumožnit na žádném zařízení přehrávání bez zaplacení. Technicky to možné je. Teď jen přesvědčit zákonodárce.

Staré mašiny časem odejdou nebo budou povinně aktualizovány. Nové se budou smět prodávat jen, budou-li blokovat nelegální obsah.

Pak nás sranda přejde.

Související text:
Autorské právo - Spravedlnost nebo absurdita?

Válka proti serverům na sdílení dat: Co tím kdo sleduje?

Poslední dobou si připadám jako v Jiříkově vidění. Válka se servery, které umožňují nahrávání a následné sdílení dat, nabírá na obrátkách. Absurdita tohoto údajného boje za svobodu Internetu na jedné straně a hájení autorských práv na straně druhé jakoby vypadla z divadelní hry nedávno zesnulého Václava Havla.

Co se stalo

Weby jako Uloz.to, Rapidshare nebo Megaupload poskytují prostor, který jde využít k uložení rozličných dat (texty, hudba, obrázky, filmy..). Žijí z reklam a poplatků registrovaných členů.

V minulých dnech nechala americká FBI zadržet na Novém Zélandu zakladatele Megauploadu a stránky zablokovala. Vyšetřovatelé jej viní z celosvětového spiknutí, které mělo připravit majitele autorských práv o půl miliardy dolarů.

Reakce bojovníků za svobodný Internet na sebe nenechala dlouho čekat. Hackeři zosnovali odvetu (vyřadili z provozu web ministerstva spravedlnosti USA, Universal Music a mnohé další), anglická Wikipedie 24 hodin stávkovala.

Jak funguje ochrana autorských práv na Uloz.to

Uloz.to je (jak určitě víte) největší český server na sdílení dat. Funguje na podobných principech jako Rapidshare a Megaupload.

Jak postupují proti nelegálnímu obsahu?
"Pokud je někdo upozorní, že tam ten obsah je, tak mají armádu lidí, kteří to mažou. Dám příklad – někdo nahlásí, že se na serveru objevilo nové album Lady Gaga, tak oni to maximálně do 24 hodin smažou." říká v rozhovoru pro Ihned.cz IT odborník Jan Sedlák.

Na každé své stránce umožňuje Uloz.to nahlásit závadný obsah a ve svých pravidlech uvádí (bod 3.8):
Je zakázáno ukládat soubory, které zejména:
a) porušují autorská práva, práva související s právem autorským, práva k ochranné známce, obchodní jméno, chráněné označení původu nebo práva průmyslová...

Testujeme Uloz.to

Ať jsem googloval, jak jsem googloval, nenarazil jsem na jediný(!) případ, kdy byl server pro sdílení dat požádán o smazání určitého obsahu a neudělal to.

Inu vyrobil jsem z jednoho svého staršího textu PDF. Soubor jsem nahrál na Uloz.to, adresa: http://www.uloz.to/12779798/chvala-kapitalismu-pdf. 24. ledna 2012 ve 14:00 budu chtít od Uloz.to jeho odstranění. Brzy se bude moci každý přesvědčit, zda a kdy se tak stane. Aktualizováno: Smazání souboru jim trvalo necelé 2 hodiny. Prokázal jsem, že jsem autor a poprosil o to. Toť vše.

Absurdní válka nebo promyšlená strategie?

Majitelé autorských práv se předhánějí ve vyčíslování škod, za drahé peníze se soudí, vyhrožují. Přitom by stačilo jediné: Dát k dispozici sdílecím serverům seznam toho, co mají smazat. Ovšem to oni neudělají, dobře jsou si vědomi, že (snad s výjimkou prodeje hudebních nosičů) bohatnou právě díky obrovské propagaci, kterou jejich ovečkám pirátství přináší.

Druhou stranou mince jsou bojovníci za svobodný Internet. Náhle jsou z nich hvězdy, užívají si záři reflektorů. Bohužel mi zatím nikdo z nich nebyl schopen vysvětlit, jak stahování nelegálního obsahu souvisí se svobodou jednotlivce. Nebylo by vhodnější zaměřit svou aktivitu na miliardy lidí, kterým hrozí vězení (nebo smrt), označí-li některého papaláše své země za blba?

Ani jedna strana sporu se nechová racionálně. S největší pravděpodobností je celá válka proti serverům na sdílení dat pouhou mediální bublinou a vše půjde do ztracena.

Ovšem je zde také nepatrná možnost, že jisté kruhy vlivných lidí mají své záměry. Třeba nás čekají světlé zítřky, v nichž bude prezentováno odstavení Megauploadu podobně jako výstřel z Aurory za časů nedávno minulých.

Kam dál?
Pirátství 3. díl - Důsledky a budoucnost

Autorské právo: Spravedlnost nebo absurdita?

Pokud se zamyslíme nad tím, v jaké oblasti překračuje slušný člověk nejčastěji zákon, musíme chtě nechtě dospět k závěru, že se jedná o autorské právo. Jakýkoli předpis, který je masově nedodržován, by měl být změněn, protože se míjí s realitou.

Jsme všichni zloději?

Kampaně za dodržování autorského práva často pracují s pojmem krádež, např. "Auto byste neukradli, mobilní telefon byste neukradli, film byste neukradli...". Pokud něco ukradete, logicky by to mělo poškozenému chybět, měl by o něco přijít. Používat pojem krádež u autorského práva je pitomost nejen podle selského rozumu, ale i podle Trestního zákona (§ 247, odst. 1):

Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak škodu nikoli nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Nebudu zde meditovat nad tím, proč "ochránci" autorských práv používají nevhodně zvolená ostrá slova. Chci krátce popsat, jak by měla být ochrana autorských práv v různých oblastech realizována.

Film

Je nesporným faktem, že komerčně nejúspěšnější filmy všech dob vznikly až po nástupu Internetu a nelegálního stahování. Kšeftu prospívá tato forma propagace. Proč tedy vláčet po soudech pubescenty, kteří se snaží, aby zamachrovali, natočit v prachmizerné kvalitě aktuální kinohit přímo v sále? Proč buzerovat stahovače? Protože je to reklama, tisková zpráva zadarmo: "Policie zadržela mladíka, který se snažil v kině natočit trhák XY."

Zrušme jakékoli postihy za distribuci filmů pro soukromé účely. Kinům to prospěje, starší filmy se lépe dostanou mezi lidi, následně o ně budou mít větší zájem televizní stanice, tj. další peníze filmařům. Návštěva kina je malinká společenská událost, televize je zase médium profitující z minimálních nároků na uživatele (zmáčknete knoflík, jede), obavy ze zániku těchto fenoménů jsou liché.

Hudba

Nahrávací firmy si žijí nad poměry, dokud si to neuvědomí, nebudou na tom lépe. Úroveň tvorby dnešních hvězdiček (nemyslím staré pardály) je naprosto tragická. Přesto musí mít při natáčení alba drahého producenta, nóbl studio, spoustu prachů na propagaci a milion čičmundů, kteří se starají o různé hovadiny.

Proboha proč? Má-li někdo co říct, stačí mu hudební nástroj(-e) a hlas. Je-li někdo rychlokvašená star, která nic neumí, nepomůže ani George Martin a nahrávání v Abbey Road Studios.

Ideální variantou je návrat ke kořenům, nahrávání za pár šupů a poctivé koncertování. Peníze z prodeje pevných nosičů by měly být jen nepatrným doplňkem k celkovým příjmům interpretů a autorů. Už dnes si velká část lidí kupuje originální CD nikoli proto, že by si jej nemohli pořídit bezplatně, ale kvůli sympatiím k hudbě a těm, kteří ji dělají. Proč na tom nepostavit budoucnost?

Možná i k Vám se dostaly zkazky o placení OSE z hudby na dětských besídkách nebo o hospodských, kteří cálují za TV znělky k fotbalu. O šíleném sdružení, jež se jmenuje OSA – Ochranný svaz autorský, se toho dá napsat hodně, třeba se na ně zaměřím jindy.

Software

Nejvíce s autorským právem prudí výrobce Woken. V roce 2008 měla společnost Microsoft tržby 60,42 miliard amerických dolarů a zisk 17,68 miliard (zdroj: finance.econsultant.com). Na zemi je přibližně 6 miliard lidí, tzn. při kurzu 20,- Kč za USD Microsoft jen za rok 2008 každého člověka oholil o 200,- Kč, přičemž téměř 60,- Kč tvořil zisk této korporace.

Jsou-li na tom v Microsoftu natolik dobře, nevidím důvod, proč by měli nadále dyndat prachy od občanů. Rozdávejte Windows pro všechny zadarmo, ať platí jen firmy, stát, školy atd. Dlouhodobě na tom vydělají všichni.

Ostatní výrobci softwaru by také mohli valit stylem: Komerční využití za peníze, pro jiné účely freeware. Někteří fungují tímto způsobem léta a úspěšně.

Literární díla

Co se týká velké literatury, zde si myslím, že pokud konečně někdo nevymyslí důstojného nástupce knížky, žádné velké černoty nehrozí. Všechny svazky Káji Maříka hold na jakémkoli současném zařízení nikdo (je-li soudný) v posteli nepřečte.

Horší je to s texty v elektronické podobě. Kopírovat, vložit a je. Občas jsem trošku vytočený, když vidím svůj text bez uvedení zdroje na cizích stránkách (obzvlášť pokud je ve vyhledávačích výš než originál). Ale domluva byla zatím vždycky možná a do budoucna se to určitě nějak ošéfuje. Chce to jen první rozsudek :)

Spravedlnost nebo absurdita?

Vymahatelné autorské právo by mělo být samozřejmou součástí fungování spravedlnosti v ČR. Dát jej do souladu s realitou života tak, aby nebyla velká část národa mimo zákon, musí být prirotou. Situace, kdy téměř všichni porušují zákony a semtam se náhodou sebere někdo, koho stát vytahá za uši, je absurdní a neudržitelná.

Přečtěte si také článek Pirátství 1. díl - Minulost.


Stránky komiksu Vesnička

Pirátství 3. díl - Důsledky a budoucnost

Je zbytečné se rozepisovat o důsledcích porušování autorských práv pro uživatele: Trestní postihy, pokuty, propadnutí věci. Jaké má ale pirátství reálné dopady na vydavatele a autory? A jaká je budoucnost tohoto fenoménu? Budeme na pirátství za pár let se slzou v oku jenom vzpomínat?

Software

Abychom si uvědomili důsledky nelegálního užívání programů např. na softwarového giganta Microsoft, stačí zavřít oči a představit, jaké by to bylo, nebylo-li by nikdy žádné pirátství. Je evidentní, že zisky by byly o několik řádů nižší. Pirátství rozšířilo Windows tak, že takřka každý od úřadů po malé živnostníky používá PC a platí. Navíc podpora platícím zákazníkům této firmy se limitně blíží nule. Osobní zkušenost: Když jsem vytvořil a dal k dispozici na Internet 3 hry na principu puzzle, při pokusu o stažení vyskočila varovná hláška "upozornění zabezpečení". Zaslal jsem tedy dotaz na Microsoft, co dělat, aby jejich program Windows takto neodrazoval milovníky skládaček. V odpovědi mi bylo napsáno, že řeší jen záležitosti týkající se licencí. Jinými slovy: Zaplatili jste a my na vás kašlem.

Filmy

K tomu, aby si udělal průměrně inteligentní člověk skutečný obrázek, jaké důsledky má pirátství (zejména internetové) pro filmový průmysl, stačí žebříček (červenec 2008) komerčně nejúspěšnějších filmů všech dob a hlavně údaj s rokem jejich premiéry:

Titanic (1997)
Pán Prstenů: Návrat krále (2003)
Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže (2006)
Harry Potter: Kámen mudrců (2001)
Piráti z Karibiku: Na konci světa (2007)
Harry Potter: Fénixův řád (2007)
Pán Prstenů: Dvě věže (2002)
Star Wars:Skrytá hrozba (1999)
Shrek2 (2004)
Jurský park (1993)

Hudba

U hudby je situace jiná. Tady je opravdu v posledních letech velký pokles prodeje. Interpretů a autorů se to zas tak moc netýká, dostávají z každého prodaného kusu částku v řádu desetikorun, příjmy z živých vystoupení (nelegální kopie propagují koncerty) a od OSY rostou. Ale vydavatelé úpí. Je otázkou, na kolik si tyto ztráty způsobili sami svou neschopností vyhledat talenty + lpěním na braku a produktech na jedno použití.

10 koncertů s největší návštěvností - O2 arena
Madonna 18 628
Madonna 17 798
Depeche Mode 16 407
Roger Waters 16 279
Ozzy Osbourne 15 681
Red Hot Chili Peppers 15 548
Queen 15 527
Eric Clapton 15 268
R. E. M. 14 563
Phil Collins 14 392

Copak nám říkají tyto údaje? Že díky "osvícené" politice vydavatelských firem nejsou žádné hvězdy pod 40 let věku a velká většina z nich má těžce přes 50. Kariéra těchto interpretů začala před více než 20(!) lety, masivnější výskyt stahování začal před zhruba 9 lety. To, že hvězdy nevznikají kvůli pirátství (nevyplatí se do nového interpereta investovat, když se hudba málo prodává), je naprosto lichý argument. Je cosi shnilého ve státě vydavatelském.

Budoucnost

Jak jsem naznačil již v minulém díle: Cesty, jak snížit internetové pirátství na minimum už v dnešní době existují. Ale nejsou využívány, válka je vyhlášena, občas padne náhodný výstřel, který někoho zasáhne, velká ofenzíva se nekoná. Proč? Zatím je to všechno taková "ochutnávka zdarma". Jakmile si ani ten nejprostší člověk nebude umět představit svůj život bez počítače (či jiného zařízení) připojeného na Net a naběhnou nové obchodní modely, všichni budou platit, platit a platit. A i s úroky zaplatí všechno, o co nyní vydavatelé a autoři přicházejí.

Přečtěte si také článek Autorské právo: Spravedlnost nebo absurdita?

Pirátství 2. díl - Současnost

V dnešní době je situace ohledně pirátství hodně podivná. Vydavatelé a protipirátské organizace se tváří bojovně a zároveň zoufale. Občas je stylem "loterie" vytažen z miliónového osudí pirátů někdo, kdo je zbuzerován a exemplárně potrestán. Přitom, pominu-li kopírování "na koleně" + pár sofistikovaných jedinců, kteří si dávají záležet na anonymitě, je naprosto bezproblémové (byla-li by k tomu vůle) vyhmátnout každého, kdo stahuje to, co by neměl i poskytovatele služeb, které to umožňují. Ale to už brousím do připravovaného 3. dílu našeho miniseriálu. Jaké praktiky tedy piráti v současnosti nejvíc používají?

Pevné nosiče

Udělat si kopii pro svou potřebu je legální. Masový výskyt padělků originálních CD nebo DVD v oficiální prodejní síti u nás nikdy nebyl (narozdíl od sousedního Polska), není a kvůli Internetu ani nebude. K největšímu zneužívání pevných nosičů dochází u softwaru a her, kdy je často jedna originální kopie nainstalovány na více počítačů nebo je rozkopírována po známých. S čím dál větším rozšiřováním Internetu ztrácí tento druh pirátství postupně na významu.

Uploadovací servery

V současné době je pro laiky používání serverů jako , nebo třeba pravděpodobně nejsnažší možností, jak "pirátit". Principy fungování jsou jednoduché: Někdo nahraje na výše uvedené servery soubor (nebo jeho části) a adresu umístí na Internet. Člověk, který baží po MP3, filmu, hře nebo softwaru, zadá do Googlu, po čem touží, doplní jméno poskytovatele a jsou mu vyhledány odkazy, kde se dá daný obsah stáhnout. Stahování bez jakýchkoli poplatků je obvykle omezeno rychlostí a nutností čekat několik desítek sekund před zahájením downloadu. Ale není to pravidlem.

Sdílení souborů

Dnes zřejmě vede v této kategorii , je to program pro sdílení souborů v síti Direct Connect, můžeme ho považovat za neoficiálního nástupcem Napsteru nebo dříve oblíbeného Kazaa. Na rozdíl od a jiných výše uvedených je nutné nainstalovat tento software a pak se připojit do tzv. hubu, což je komunita uživatelů, kteří sdílejí soubory uložené u sebe na počítači. Většina hubů neumožnuje připojení, pokud uživatel neposkytne svůj obsah. Po úspěšném zapojení do hubu je možné prohledávat spřátelené harddisky a stahovat z nich soubory.

Torrenty

Torrent je malý soubor, který obsahuje údaje potřebné pro stažení požadovaných dat. Stejně jako u je nutná instalace speciálního softwaru. Torrenty se dají najít přes Google nebo jiný vyhledávač, uživatel je stáhne a pomocí programu (např. ) zahájí download obsahu, který požaduje.

Kam dál?
Pirátství 3. díl - Důsledky a budoucnost

Pirátství 1. díl - Minulost

Nelegální šíření a používání softwaru, hudby, filmů, textů je fenoménem, který se týká snad každého z nás. Vydavatelé a autoři mluví o krádežích, brečí nad údajně ušlým ziskem. Uživatele to netrápí. Zatím. Připravili jsme pro Vás 3 dílný miniseriál na toto téma. Dnes se podíváme na minulost.

Staré časy

Troufám si říct, že používání děl bez souhlasu autora a jeho řádného odměnění, je stejně staré jako umění samo. Ono v období Věstonické Venuše ani nebylo možné dopátrat toho úplně prvního, kdo daný motiv vymyslel. Napodobování obrazů, soch a jiných uměleckých děl bylo běžné, nikdo v tom etický či právní problém dlouho neviděl. V těchto starých časech byla výroba kopie neuvěřitelně pracná, výsledky často na první pohled rozeznatelné od originálů. U literatury (kde je hlavní obsah, nikoli vizuální dojem) už od zrodu placeného psaní vznikají autorům škody.

Jak to bylo za "Komárů"

Přeskočme do doby, kterou mnozí z nás pamatují. Pro mladší ročníky musím zdůraznit: tehdy se nekopírovalo primárně kvůli úspoře peněz, ale proto, že minulý režim sem nepouštěl spoustu uměleckých děl ze západu, která shledával jako nevhodné. Lidé měli tyto možnosti: pašovat, "stahovat" ze zahraničních stanic a kopírovat. Tyto aktivity nebyly postihovány kvůli újmě autorům, ale kvůli ideologické závadnosti šířených děl.

Gramofonové desky byly "na koleně" nekopírovatelné. Rozvoj pirátství u nás přichází až z nástupem magnetofonových pásků. Skutečný boom kopírování nastává díky kazetovým magnetofonům. Malé rozměry znamenaly snadnou přenositelnost kazet i přehrávačů, přístroje na baterie umožňovaly poslech kdekoli. Nastává zajímavá a z dnešního pohledu neuvěřitelná situace: prázdný nosič (kazeta) stojí více peněz než nosič nahraný, na konci 80. let se prodává na černém trhu prázdná kazeta zahraniční značky za cenu kolem 90,- Kčs, cena socialistického výrobku s prověřeným umělcem se pohybovala někde u 60,- Kčs. Proč lidé nekoupili nahranou kazetu a nepřehráli její obsah oblíbeným interpretem? Důvody byly 2: naprosto příšerná kvalita pásků + jejich kratší stopáž.

Softwarové pirátství před rokem 1989 příliš nebujelo, rozšířenost počítačů mezi lidmi byla malá. Avšak pro vlastníky počítačů jako ZX Spectrum, Atari 800 XE a jiných herních mašin nebyla jiná možnost než kopírovat. Hry se koupit nedaly, možná snad v Tuzexu za bony (to je ale téma na celý článek).

U literatury se o pirátství hovořit nedalo, zakázaní autoři se šířili tzv. samizdatem (přepisování, později xeroxování). Samizdat je vnímán vesrkze pozitivně, ačkoli de iure šlo o porušování autorských práv. Šírení myšlenek díla má v totalitním režimu evidentně před těmito právy přednost.

Ke konci vlády jedné strany se začalo rozšiřovat filmové pirátství na stále používaných nosičích VHS a u pár lidí se špatným odhadem i na tzv. Betách (BETA prohrála válku s VHS). Ceny přístrojů byly astronomické, pohybovaly se kolem 20 000,- Kčs i výše (v dnešních cenách přibližně čtyřnásobek), kvalita kopií byla příšerná s dnes už legendárním rychlodabingem (1 znuděný většinou mužský hlas, překládáno pravděpodobně na první pokus). Ani tyto překážky nezabránily lidem vychutnat si takové hity jako Rambo 1 a 2 či Terminátor, hong-kongské akční filmy nebo pornografii.

Časy porevoluční a nástup Internetu

Nově nabytá svoboda znamenala na krátkou dobu v autorských právech anarchii. Každý mohl cokoli, nepostihovalo se nic. Později vypalovačky CD umožnily věc dosud nevídanou, kopie měla stejnou kvalitu a trvanlivost jako originál. I představitelé softwarových gigantů s odstupem času přiznávají, že rychlé rozšíření počítačů ve východním bloku bylo možné jen díky pirátství.

V počátcích masového užívání Internetu to vypadalo obdobně: všechno zadarmo v přibližně stejné kvalitě jako originál, navíc se člověk nemusel zvednout ze židle. Kvůli nízké rychlosti připojení nebylo možné stahovat filmy, zato textů, hudby, programů, her se objevily tuny a to přímo na webových stránkách. Stačilo jen kliknout. Tomu se udělala velmi záhy přítrž, nastoupily zlaté časy sdílených souborů, kde se asi největším fenoménem stal Napster. Nejčastěji se uvádí, že naplno fungoval mezi červnem 1999 a červencem 2001. Jeho klasický provoz utnuly žaloby od hudebních skupin (Metallica).

Kam dál?
Pirátství 2. díl - Současnost