Jak přežít ze státního důchodu? Chodit volit

Už od dětství jsem byl fanouškem apokalyptických vizí.

Děsil jsem se, co bude, když se nedostaví Temelín. Lokálně mě ohrožovaly polychlorované bifenyly, které zaneřádily významnou část okresu Uherské Hradiště a jediným řešením byla (nikdy nerealizovaná) spalovna.

Strachy jsem na přelomu osmdesátých a devadesátých let často nemohl usnout kvůli docházejícím surovinám (uhlí, ropa, pitná voda...), jejichž nedostatek měl během následujících dekád nastat.

Nové milénium nezklamalo.

Krom tušení absolutního konce kolem roku 2000 a v prosinci 2012 nabídlo řadu opravdu povedených předpovědí katastrof, které měly soužit nebohé lidstvo.

Zpravodajství okupovaly nejrůznější mutace chřipky, záhubu mělo přivodit globální oteplování.

Ekonomická realita dostala strašily na zem.

V současné době u nás z přehledem vede (dluhy jdou z módy) iracionální obava, že nebude na důchody.

Důkazem jsou demografické předpovědi, které na jasně vypovídajích křivkách ilustrují, jak se bude zvyšovat doba dožití a snižovat podíl obyvatel v (nyní) produktivním věku.

Správnost (diskutabilní) těchto předpovědí ale ještě nutně neznamená špatné hmotné zabezepečení budoucích seniorů.

Proč?

1) V horizontu 30 let nelze ve středoevropském prostoru predikovat téměř nic. Pro důkazy se stačí podívat do historie.

2) Pojetí práce jako nutnosti může projít naprosto zásadní změnou.

3) Technologický pokrok reaguje na potřeby společnosti. Prostředí se přirozeně přizpůsobuje, aby vyhovovalo masám.

4) Dojde-li k zachování tržní ekonomiky, nelze očekávat její efektivní fungování bez plného zapojení penzistů.

5) Předpokládáme-li demokratické volby, těžko si můžeme představit vítěze, který nezajistí důstojnou výši starobních důchodů.

Z toho vyplývá:
Na důchody bude vždycky. Stačí chodit k volbám!

Kam dál?
Internet a důchodci: Více než virtuální konflikt