Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač

Zrcadlo | Kde uvidíte víc. Jasně. Stručně.

Práce na úřadě - Pohůdka

Pokud si představíte typický úřad, je to ten náš. Jsem tam tři a půl roku.

Co se za tu dobu stihlo?

- Na oddělení je nás dlouhodobě kolem 10, 3 lidé přišli, 2 odešli,
- změnilo se vedení oddělení i odboru,
- dvakrát jsme se stěhovali,
- několikrát se přepisovaly sáhodlouhé metodické pokyny, další byly vytvořeny,
- důležité zákony byly novelizovány,
- byl zaveden naprosto nesmyslý systém hodnocení úředníků,
- mnohokrát byla stávající praxe rozbořena českými soudy,
- došlo k opakované aktualizaci klíčových formulářů,
- vstoupil v platnost Zákon o státní službě.

Klídek, že?

Jednání s veřejností bývají často plná nejrůznějších svízelí. Občané a organizace mají bordel v papírech.

Všem vycházíme vstříc.

Většinu musíme nutit, aby udělali, co je třeba.

Mohli bychom tupě postihnout slušné lidi, kteří se jen ztratili v houštině zákonů, vyhlášek, smluv, dohod, pokynů, rozhodnutí a směrnic. Místo toho trpělivě pomáháme.

Za to jsme pak po zásluze trestáni dle stupidního systému hodnocení úředníků.

Když vidíme, že je někdo velká svině, postupujeme z ostra.

V případě závažných neúmyslných pochybení jsme spravedliví.

Vše pod dohledem tvrdých a drsných médií.

Onehdá jsem četl, že průměrná měsíční výplata ve veřejném sektoru přesáhla tu v sektoru soukromém.

Veřejné instituce velmi často najímají nekvalifikované pracovníky na ostrahu, úklid, údržbu atp. od soukromých firem. Třeba dědula v kukani na vrátnici úřadu tudíž nesnižuje průměrnou mzdu státních zaměstnanců, ale snižuje průměrnou mzdu v privátní sféře.

Co se chystá?

V rámci odboru nás pracuje v průběhu času plus mínus dvacet. Na jaře se nám chystají 4 místa sebrat, což pro 1/5 týmu znamená přesun jinam. Do výrazně horších podmínek. Jinými slovy výzva k odchodu neboli vyhazov bez odstupného.

Pohůdka, že?

Zajímá Vás:
Absolventi jako úředníci? Ano, pokud stát nabídne home office

Štítky: ,

Povinné poplatky? Raději vše ZDARMA

Stát milosrdně ponechává občanům peníze, které posléze vybere prostřednictvím povinných poplatků veřejným institucím.

Zdarma není nic. Ani vzduch. Nebyly-li by investovány spousty miliard, byl by v mnoha regionech ČR nedýchatelný.

Bylo by škoda kvůli této očividnosti slovo zdarma zrušit. Je sexy.

1) Za co platí každý

Královnou pitomých plateb je nesporně ta za odpad. U domácností jde o čirý nesmysl.

Nikdo se tomu nevyhne. Něco jako smrt :)

V naší vesnici si musíte vzpomenout a zacvakat. Dostanete nálepku. Přidáte ji k dalším na popelnici. Zároveň obdržíte plastové visačky, kterými před vývozem zdobíte minisklad svého odpadu. Každý kvartál dojdou, musíte pro ně na obecní úřad.

Proč není placeno z daní? Aby se mohly vyhodit stovky milionů za výběr peněz.

Jako další v pořadí se nabízí koncesionářské poplatky.

Chápu, že nemohou být hrazeny přímo ze státního rozpočtu. Média by pak byla závislá na politicích, což samozřejmě nemůžeme připustit.

Ať se tedy celkové vybrané poplatky vydělí počtem občanů s příjmem a ten je jim automaticky stržen podobně jako třeba daně.

Samozřejmě nejen zaměstnancům, ale také důchodcům, lidem na dávkách...

Zvyšování každý rok o inflaci, žádné otravování s přihlašováním, vyřizováním inkasa, buzerací neplatičů.

Úspory za administraci poplatků použije Česká televize k nákupu práv na Ligu mistrů.

2) Za co platí většina lidí

Zde jsou nejabsurdnější poplatky ve školce a v základní škole.

Erár s velkou slávou daruje daňový bonus na dítě. Aby pak (nejen) tyto peníze za velkého úsilí zpátky vybral prostřednictvím základních škol a školek.

Co z toho kdo má? Ředitelé, učitelé a účetní dozajista spoustu radosti.

Jídlo, výlety, školkovné, kroužky... Vše v režii veřejného školství musí být zdarma dostupné pro všechny děti.

Ať se zruší trapné daňové úlevy a přídavky. Ať se o tyto výdaje poníží sociální dávky. A ať se také podílejí bezdětní, kteří šetří minimálně 50 000,-/rok za 1 potomka. Naše ratolesti je budou živit v důchodu.

3) Za co platí smolaři

Tady zmíním obrovské částky, které musí vynakládat rodiče vážně nemocných dětí, aby pořídili vše, co je třeba k léčbě.

Jsme na tom tak špatně? Opravdu bychom neunesli drobné zvýšení zdravotního pojištění?

Styďme se!

Zajímá Vás:
Moje tělo je můj hrad = Dobrý vtip
Proč platí jídlo v nemocnicích zdravotní pojišťovny? Bůh ví

Štítky: , ,

Dítě = To nejlepší, co mě mohlo potkat

Nemám žádný zvláštní talent, schází mi píle a trpělivost.

Holt lidstvo nikam neposunu.

Kolik z nás ano?

Dělám práci tak, aby se mnou byli spokojeni.

Smysl života jsem v kariéře zatím nenalezl a asi už ani nenajdu.

Peníze jsou fajn. Aby jich člověk vydělal hodně, musí investovat hodně času. Ten mu pak schází, když chce sklízet ovoce své námahy.

Kdo zbohatl, většinou nenašel sílu v rozumnou dobu přepnout do klidového režimu a žije v kolotoči zbytečného hromadění.

Můj tatínek by se rád zeptal Andreje Babiše:

Proč to děláš? Myslíš, že si peníze vezmeš do hrobu?

Podobně se lze tázat dalších nejmajetnějších, kteří myslí jen a pouze na sebe.

Dítě mi prosvětlilo existenci.

Malému budou za dva měsíce 3 roky.

Jak ho popsat?

Pan Spock by řekl: Fascinující.

Vztah k vlastnímu dítěti je nesrovnatelný s jakýmikoli jinými vztahy.

V podstatě mi zůstala jediná starost: Aby se měl dobře.

Radost, kterou dělá člověku dítě, je nesrovnatelná s jakoukoli jinou radostí.

Dítě, je tím nejlepším, co mě mohlo v životě potkat.

Zajímá Vás:
Odebrané děti v Norsku - Michaláková je asi pěkná blbka
Když máte rádi pravidelnost, je s dítětem pohoda

Štítky: ,

Má Google a Facebook platit novináře?

Asi jste už zaregistrovali, čemu se musí bránit Google a Facebook.

Média, která vytvářejí obsah, chtějí platit za titulky, anotace článků a náhledy obrázků. Facebook s Googlem to obloží reklamou, na níž bohatnou.

Média investují nemalé prostředky do novinářů a do výdajů, které jsou s nimi spojeny. Internetoví giganti parazitují.

Facebook si netroufám posuzovat, je mi cizí.

Co se týká Googlu (i jiných vyhledávačů), existuje pro nespokojence jednoduchá rada. Stačí úpravou souboru robots.txt zakázat indexování obsahu.

Takový web se stane pro vyhledávače neviditelným, nemohou tudíž na něm parazitovat. Neviditelným se stane také pro valnou část návštěvníků. A jeho místo rádi zaujmou jiní.

Z toho je zřejmé, kdo má navrch.

Média tvořící obsah se bez Facebooku a Googlu neobejdou.

Facebook a Google v klidu přežijí bez všech velkých médií. Mají totiž armády nezávislých novinářů, kteří nadšeně nahradí pyšné pobočky velkých vydavatelských domů.

Co se týká kvality, byl bych bez obav. Produkce českých fabrik na obsah je většinou pár milimetrů od žurnalistického dna.

Vynikne to při srovnání s novinami a časopisy. V práci máme monitoring tisku. Než dá někdo něco na papír, třikrát si to rozmyslí, jde o drahou srandu. Na Internetu se zadarmo jen tak plácá.

Je zde také etický rozměr. Nemělo by být placeno úplně všem, na jejichž obsah je odkazováno? Proč já nemám dostat od Googlu s Facebookem za své články nic a velký webový magazín ano? Jen protože je velký?

Pro vyhledávače může být cestou tlačit nahoru kvalitní obsah, za který zaplatí.

Resumé

Dokud budou novináři z velkých médií povětšinou pouze chrlit tuny internetového odpadu za účelem maximálního počtu kliknutí na titulek, nezaslouží si od Googlu a Facebooku nic.

Související text:
Novináři, přestaňte nám konečně lhát o nezávislosti médií

Štítky: , ,

Michal Viewegh – Hyenismus

Jak se někteří lidé chovají k Michalu Vieweghovi?

Tady je slovo hyenismus na místě.

Pan Viewegh byl pozván do Brna, aby několik dní učil budoucí hvězdy české literatury psát. Nebyl spokojen s ubytováním a celkovou koncepcí akce. Odjel tedy po prvním noclehu. Honorář nedostal.

Dle pořadatele bylo ubytování a vše ostatní v pořádku, účastníkům vrátil peníze, tudíž nebylo z čeho vyplatit pana Viewegha.

Nad celým příběhem zůstává rozum stát.

Pokud se zeptáte obyčejného člověka na 3 naše současné spisovatele, jméno Michal Viewegh padne téměř ve 100 % případů.

Pozvete-li si top sportovce, hudebníka, spisovatele nebo třeba politika, je jasné, že musíte zařídit top ubytování.

Nemusí to být rovnou prezidentské apartmá. Ale také ne zařízení jako pro středně příjmového neznámého. Obzvlášť dorazí-li celebrita (stejně jako v tomto případě) s potomstvem.

Michal Viewegh se pořád ještě nedal do pořádku po úprku z hrobníkovy lopaty. Možná nebude už nikdy jako dřív.

Ostatně tady je české zdravotnictví ve středověku. Zachrání i téměř beznadějné pacienty. Zajistí vyléčenému relativní komfort. A pak bohužel skončí. Nikdo systematicky nepracuje na návratu k předchozímu stavu.

O tom, v jaké je Michal Viewegh kondici, se můžete přesvědčit každý týden v příloze Lidových novin, kam pravidelně přispívá.

Je zřejmé, že devadesátiminutovou přednášku před vzdáleným davem dá. Charisma mu zůstalo. Také je zřejmé, že několikadenní akci pro hlouček studentů nedá.

Organizátor musí být (i s ohledem na zajištěné ubytování) pěkný blb, člověk naprosto neempatický a krutý.

To lze říct také o bývalém nakladateli Michala Viewegha, který dal do prodeje obří množství jeho knih za zlomek obvyklé ceny.

A v podobném ranku se pohybuje i bývalá spisovatelova životní partnerka. Nechová se adekvátně stavu svého ex.

Ať už vám, lidi, provedl Michal Viewegh cokoli, uvědomte si, že není a možná už nikdy nebude zdravotně v pořádku. Bojuje, jak umí. Nechce škodit, ale občas škodí. Nemá věci pevně v rukou.

Už to není ten Michal Viewegh, jako býval dřív.

Štítky: , ,

Multimiliardáři a charita: Andrej Babiš za 18, jiní bez 2 za 20

Andrej Babiš se neobjevil jen tak. Vzešel z lůna českých (nyní již multi-) miliardářů.

Mirka Dušína byste mezi nimi hledali horko těžko.

Někdo bohatne ne zrovna košér podnikáním (hazard, rychlé půjčky, předražené bydlení, špinavá energetika...), jiný zas prchl do daňového ráje nebo se snaží všemi cestami ojebat Českou republiku, další pak kombinuje již zmíněné.

Časopis Forbes, který dává dohromady seznam nejbohatších Čechů, připojil také 10 nejštědřejších dárců roku 2017.

Dovolil jsem si spojit obě tabulky dohromady.

Vzal jsem 10 nejbohatších Čechů a podíval se, zda figurují v top 10 dárců.

U těch, kteří tam byli, jsem pak (snad správně) spočítal, jaké procento svého majetku loni rozdali.

Kolik dávají miliardáři na charitu

Tabulka - Charita: Babiš, Kellner, Křetínský

Jak jste jistě zaregistrovali, 3 výtečníci skrblili a ač se dostali mezi deset nejbohatších, chybí mezi nejštědřejšími.

Kdo se tedy dle Forbesu v roce 2017 plácl přes kapsu výrazně víc než oni? Radim Passer, Ivo Valenta a Martin Vohánka. Tito (zatím pouze) miliardáři rozdali kolem procenta svého majetku.

1 % by mělo být pro slušného (multi-)miliardáře minimem.

Zajímá Vás:
Jak lidi legálně oškubat o prachy a jak zbohatnout
Proč velmoci prohrávají války

Štítky: ,

Proč neuspěly videohovory a virtuální realita

Technické novinky jsou lidem cpány horem dolem.

Přes obří marketingovou masáž bývají ovšem snahy o jejich prosazení často marné.

Proč?

Stává se to, pokud inovace vycházejí z pomazaných hlav na vyšších místech, nikoli z potřeb a tužeb zákazníků.

Chytré mozky třeba napadne, že telefonování pouze se zvukem je málo a všichni baží po tom, aby se navzájem viděli. Velcí páni manažeři se bohužel nepodívali do svého nitra. Plus se zapomněli zeptat drahých poloviček.

Teď vrcholí vlna veder. Tento článek píšu jen v trenýrkách. Jakou asi radost bych měl, kdyby mi zavolala s mimořádkou šéfová a já na ni vystrkoval holý pupek? Jak by byla nadšená ona?

Jakou asi radost by měly ženy, které bez make-upu ani nevynesou koš, pokud by byly u každého telefonátu viděny?

Dalším krásným příkladem nechtěné inovace je virtuální realita.

Během studií koncem devadesátých let proběhla první vlna snah tuhle pitomost prosadit.

Helma tehdá stála kolem 50 000,- a jediné, co se s ní dalo dělat, bylo procházet se po Marsu (či co to bylo) nebo hrát hry typu Doom 2 v rozlišení naprosto nedostačujícím pro virtuální realitu.

Od té doby jsme zaznamenali x pokusů vnutit falešný svět spotřebitelům.

Ceny brutálně klesly. Hry a další aplikace se pekelně zlepšily.

Pořád nezájem. Téměř nikdo totiž netouží být úplně mimo a ztratit se z tohoto světa.

Přišly tudíž snahy prosadit rozšířenou realitu. Ani takový gigant jako Google neuspěl. Jeho brýle skončily v propadlišti dějin.

Jedinou možností jak lidem vnutit, co nechtějí, je to nařídit.

Viz opakovaná digitalizace televize a připravovaná digitalizace rozhlasu.

Sebelepší marketing nepomůže, pokud tlačí nesmysl, který nikdo nechce.

Štítky:

Zrcadlo - přehled textů