Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo | TADY uvidíš víc | Jasně a přehledně

Změna? Lidé to vzdali

Lidé po celé republice demonstrují, protože chtějí změnu. Jakou? Chtějí, aby odstoupili 2 politici.

Je to podobné, jako by v roce 1989 požadovali revolucionáři odchod Husáka s Jakešem. A nic víc.

Ačkoli se to může jevit divné, v rámci systému je role jednotlivců jen málo významná.

Pokud by skončil Andrej Babiš, jeho voliči by nevysublimovali. Varianta, že by se s pokorou vrátili ke standardním stranám, se bez hlubších změn rovná sci-fi.

Skončil Bárta, přišel Babiš. Bárta 2.0. Pokračování příště.

Změna v politice

Nestačí silný lídr, který porazí Andreje.

Abychom mohli mluvit o běžném demokratickém souboji partají, jsou na to potřeba (alespoň) 2 charismatické osobnosti. Jako byli Klaus x Zeman nebo Topolánek x Paroubek.

Každý roste se svým soupeřem. To máte jako ve fotbale. Kdyby neexistoval Ronaldo nebo Messi, téměř jistě by existující šutér nepodával tak skvělé výkony, jako když mu dýchá na záda krutopřísný sok.

Tradiční politické strany v ČR generují už spoustu let slabé předsedy. Změnit to může jen výrazný průvan ve členské základně. Staré páky nic takového neumožňují. Umoří nováčky nudou.

Zajít párkrát s transparentem na náměstí je jedna věc. Absolvovat desítky nablblých schůzí s vírou, že jednou budu moci něco ovlivnit, je věc jiná.

Změna v životě

Pokud se podaří zbavit českou politiku byznysových projektů a opět zavládne starý dobrý pravolevý střet, v našich životech se nezmění nic.

Noviny budou dál plné afér. Internet bude dál žít svými sociálními bublinami. Dál budeme s jazykem na vestě zajišťovat běžné fungování pro sebe a pro své děti.

Onehdá jsem manželce vytýkal, že dvakrát za sebou usnula chvilku po večeři. Co je to za život?

Dozvěděl jsem se, že rodiče malých dětí běžně odpadají kolem 21:00, tj. obvykle desítky minut po usnutí dětí. Má pravdu.

Obyčejná existence je extrémně finančně náročná. Většina lidí maká za byt, ošacení a stravu.

Můžete argumentovat svobodou a výjimkami.

Máme rok 2019. Doba nedostatku je dávno pryč. Naším cílem musí být, ať se mají dobře všichni.

Lidé myslí, že to nejde. Snahu o opravdovou změnu vzdali. Když už bojují, jsou těžce mimo mísu.

Doplním z Twitteru:

Štítky:

Den města ve Vítkově = Velice podařená akce

Manželka projevila přání zajít na koncert Xindla X. Ukázalo se, že krom narozeninového vystoupení letos nekoncertuje, akorát obráží festivaly.

Začal jsem pátrat, který navštívit.

Nemáme rádi monstrakce. Zvítězil Den města ve Vítkově. Ubytování v místě nebylo k dispozici, utábořili jsme se tudíž v nedalekém Fulneku.

Byla to naše premiéra, obě města jsme navštívili poprvé.

Ve Fulneku jsme se ubytovali v místním kulturním centru. Prošli jsme střed města, kde nás zaujalo zajímavě řešené náměstí a církevní památky nad ním.

Večer jsme zakotvili v Hospodě u Fojtíků. Točili skvělý Radegast 12ku. K jídlu jsem si dal žebra. Byl jsem varován, že jich bude málo. Čekal jsem tudíž pár kostí, ze kterých budu ohlodávat kousky masa. Místo toho jsem dostal dobře propečený bůček s kostí. Obsluha příjemná, atmosféra dobrá, fajn posezení.

Druhý den jsme se vydali do Příbora, kde jsme navštívili Freudův rodný dům. Popravdě, žádný zázrak. Ještěže jsme necestovali daleko.

A odpoledne hurá směr Vítkov.

Město Vítkov nemá ani 6 000 obyvatel, taková větší dědina.

Očekával jsem tudíž vesnickou zábavu s hnusnou desítkou a občerstvením ve formě přepálených klobás či obdobných dobrot.

Příjemným překvapením byl už samotný sportovní areál. Valili jsme oči. Mnohá krajská města mohou závidět. Poblíž nás navíc zaujal krásný parčík.

Na místě akce pak příkladné čisto a spousta stánků se vším možným občerstvením. Božský Radegast 12ka za lidových 31 korun, nejrůznější drinky, zákusky, grilované ryby, kuřecí stripsy... Plus spousta atrakcí pro děti. Bylo jasné, že nejsme ve vidlákově.

Když jsme usedli na tribuně, bylo kolem 16:30. Zrovna zpíval Jarda Filgas. Na takového umělce trochu brzo. Těžké retro. Jardovi táhne na 50 a vypadá skvěle.

Následoval jazzík.

A pak lokální kapela Generace 75. Číslovka značí rok založení skupiny. Už při první skladbě Smoke on the Water mi spadla čelist. Pánové byli úžasní.

Potom Xindl X. Když vystupoval z káry, tvářil se jak pátý z Beatles. Ale koncert si viditelně užil. Stejně jako publikum, které mu zobalo z ruky.

Spokojeni jsme si objednali jediného místního taxikáře. Po cestě do Fulneku nás překvapil sdělením, že některým místním se zdálo vstupné moc drahé.

Posuďte sami. V předprodeji stál lístek 120 korun, na místě 200, důchodci a děti s výraznou slevou. Co jste za tyto peníze (mimo jiné) dostali? Akce začínala ve 13:00. Trvala do noci. V programu si vybral opravdu každý. Pro drobotinu Čiperkové, nejstarší generaci potěšil jazz, tu prostřední bigbít a bluesrock. Korunováno hvězdným Xindlem X.

Obrovská pohoda, žádné fronty. Organizátoři vše zvládli na výbornou.

Třeba dáme příští rok repete.

Štítky: ,

Jak žít, až nebude potřeba pracovat

2-3 procenta populace nebudou pracovat nikdy. Jak jsem už tady na Zrcadle zmiňoval, historie jasně ukázala, že je nucená práce ekonomicky neefektivní. Kdo ji využíval, špatně skončil.

Co zbývajících 97 % lidí?

Zavřeme oči, popusťme uzdu představivosti.

Každý včetně chronicky nezaměstnaných dostává 10 000,- měsíčně. Čtvrté a další dítě v rodině 5 000,-, ať z toho neděláme úplný Dyznylend :)

Zdroje jsou. Došlo totiž ke zdanění práce robotů. Za stroj, který udělá práci například 100 lidí, dostává stát odvody, jako by byla vykonána stovkou dělníků (úředníků, právníků, telefonistů...).

Kdo musí mít značkové hadry, drahou elektroniku, zahraniční dovolenou, luxusní bydlení, nové auto atp., musí vydělávat. Pracuje, kdo chce.

Další brigádničí, aby měli na mírný nadstandard.

Nepopiratelnou výhodou systému je, že zmizí zaměstnanci, kteří hoblují z donucení.

Pracovníky lze rozdělit do 3 kategorií:

1) Ti, kteří opouštějí organizaci maximálně v řádu měsíců. Obvykle generují čistou ztrátu.

2) Ti, kdo se drží nad vodou. Mohou zůstat spoustu let. Plní pokyny. Oscilují kolem průměru. Odvedou, co je třeba. Přinášejí plus minus zisk, ale zůstávají daleko za svými možnostmi. Vědí, že štěstí je jinde.

3) Srdcaři. Chodili by do háku snad i zadarmo. Mnohdy mají velmi chudý osobní život, mimo práci je nic neláká. U těch žádná změna.

Nebude-li potřeba pracovat, první sorta zůstane místo pohovoru doma.

Druhá skupina bude spokojenější a výkonnější, protože bude svobodnější.

Osobně bych se motal kolem nějakých 20 hodin arbeitu týdně. 15, ať nežeru. Rozhodně bych měl méně pravidelný režim, byly by období úplně bez práce a období, kdy bych třeba i 40 hodin/týden dal.

Mám skvělou manželku, úžasné malé dítě (možná bude další), časově náročné koníčky (četba, hudba, filmy...), zabavím se. Nezakrním.

Jak píšu na Twitteru:

Štítky: , ,

Koho volit? Vietnamec vs. KDU-ČSL

Onehdá jsem navštívil bývalé spolužáky v Praze. Když jsem zmínil, že asi nepůjdu volit, dívali se na mě jako na Pána pekel. Tudíž musím.

Ačkoli je naprosto zřejmé, že naši zástupci ovlivňují naprosté nic.

Jako zodpovědný občan jsem poctivě vyplnil volební kalkulačku. Většina otázek mi byla naprosto lhostejná, což jsem poctivě zaznačil. Na základě 2 šlo těžko získat vhodný tip.

EU je mi šumák. Kdo bude zvolen, nemůže změnit její chod. Relativně rozumné partaje jako Piráti a ODS jsou v pohledu na Brusel vnitřně rozpolceny.

Dilema, koho hodit, lze tudíž vyřešit pouze jinými než klasickými politickými úvahami.

Jako mazaná volba se jeví Tran Van Sang. Sympatická tvář by nezapadla. Kandiduje za PRO Zdraví a Sport, což je seriózně působící partička.

Vietnamská komunita si zaslouží mít svého zástupce v Evropském parlamentu.

Ovšem nakonec asi zvítězí KDU-ČSL.

Proč?

Vliv našich europoslanců v rámci obřího parlamentu je a zůstane marginální.

Jejich funkce jim otevírá mnohé dveře, kam se lokální politici nedostanou. Toho lze využít při řešení konkrétních kauz.

Europoslanci za KDU-ČSL jsou aktivní. Ať už si o jejich konání myslíme cokoli, objektivně se snaží pomáhat. Využívají váhu svého mandátu.

Dostali možnost být ve hře, jsou ve hře.

Názorově jsou lidovci v mnoha oblastech mimo mé preference. Ale za svůj přístup si hlas zaslouží.

Spolužáci v Praze snad budou spokojeni.

Štítky: , ,

Otravné dojíždění, ucpané silnice - Známe viníky

Úřady s oblibou ruší svá pracoviště v menších městech. Údajně se šetří na nájmu, energiích, úklidu.

Co pak?

Agenda se nevyřeší sama. Pracovníci jsou přesunuti. Obvykle rovnou do krajského města. Když už, tak už.

Dojíždějí každý den desítky kilometrů.

Lidi, kteří chtějí něco vyřídit, musí jet také desítky kilometrů.

Zaměstnanci úřadu ani občané z toho nemají sebemenší radost ani užitek. Navrch dostanou černé svědomí. Ničí totiž planetu.

Kdyby šlo jen o úřady, byla by to ještě pohoda.

Obří fabriky stahující pracovní sílu několika okresů. Slučované školy. Hypermarkety. Zrušená oddělení v okresních nemocnicích.

Centralizace nevyhovuje nikomu krom top manažerů. Přináší totiž rychlé úspory.

Na dlouhodobé celospolečenské náklady se nikdo neptá. Investice do dopravní infrastruktury, boj s emisemi, autovraky, nehody, celosvětový bordel okolo ropy...

Pokud budou mít lidi všechno při ruce, nebudou jen tak z plezíru každý měsíc projíždět tisíce korun a nebudou radostně ztrácet stovky hodin času ročně.

Budou cestovat delší vzdálenosti příležitostně.

Představte si ten ráj!

Vše, co potřebujete, máte v docházkové vzdálenosti. K tomuto ideálu směřujme.

Určitě si přečtěte:
Náš přístup k pracovní době - Jedna z příčin krize
Absolventi jako úředníci? Ano, pokud stát nabídne home office

Štítky:

Proč lídři tradičních stran nemohou být silní

Co se týká stranické politiky po roce 1989, ční nade všemi dva titáni.

Miloš Zeman a Václav Klaus se nestali šéfy běžných partají.

ČSSD byla obnovena po čtyřech dekádách. Původní členská základna se tudíž nikam moc necpala.

Zeman stranu nevedl od jejího znovuzrození. Ale byl to on, kdo z ní udělal významného hráče.

ODS je Klausovým dítětem.

Ani jeden z bývalých prezidentů si neprošel cestičkou, jakou musí absolvovat ti, kdo na pozice lídrů aspirují teď.

Byli neotřesitelnými vládci. Dokud se sami nevyšachovali.

Představa, že jeden z nich kandiduje na předsedu a není zvolen? Naprosto mimo realitu.

Současnost téměř odstavila významné revoluční postavy. Klíčoví hráči už nevycházejí z této líhně.

Jedná se téměř výhradně o zasloužilé kádry. Poctivě odseděli tisíce hodin schůzí. Cpali se dopředu. A zároveň zvládli nikoho významného proti sobě nepopudit.

Stoupali na žebříčku.

Každý posun je stál nějaké kompromisy. Mnohokrát si museli zavázat spolustraníky nejrůznějšími sliby.

Roky nudy.

Pak konečně první volená funkce. A úspěch v komunální politice, kdy je nutno vyvažovat vše nejen v rámci své strany. Přicházejí totiž koalice.

Mnozí silní odpadají, nemají zapotřebí trávit čas tak málo produktivně. Další dravci se zakutají v regionu.

Celostátní úroveň pak okupují ouřadové, kteří k sobě někdy pustí zlobivce, jehož ovšem často vyštípou.

Předseda nespojuje. Předseda se snaží nenaštvat žádnou důležitou frakci.

Předseda je měkkota. Najdeme 3 historické výjimky: lidový plácal Paroubek, hulvát Topolánek a feldkurát Katz Kalousek.

Čím Andrej Babiš všechny spolehlivě nejvíc naštve? Když si vychová nástupce.

Štítky:

Tento stát musí být pro všechny!

Určitě se dnes nerozepíšu o tom, že je třeba více naslouchat menšinám.

Rovněž nečekejte ódu na současný stav, kdy je primárně řešena agenda rozličných hodně nahlas křičících zájmových skupin. Okupují média se svými žabomyšími spory, vytvářejí falešnou důležitost u nepodstatných témat s vírou ve vlastní prospěch.

Má-li smysl bavit se o státu jako o společenství lidí, musíme definovat to, na čem se shodneme všichni. A to společně prosazovat.

Elementární shodu lze očekávat třeba u toho, že má Česká republika zůstat suverénním státem. Ovšem i tady můžeme zaslechnout odlišné hlasy.

Mějme vyšší nároky.

Řekněme si, co chce opravdu každý.

Dobrou smrt.

Pokud dojde na umírání nebo třeba nastane náhlé zhoršení zdravotního stavu, nikdo nechce trpět. Ať stát efektivně pomáhá rodinám, které potká taková situace. Ať je zabránění utrpení prioritou.

Na kvalitním a dostupném zdravotnictví se snad taky shodneme. Nikdo nechce čekat 3 hodiny na doktora, který má za sebou 40 hodin šichty. Tak s tím, do prkýnka, něco udělejme!

Dále bezesporu dospějeme ke konsensu v tom, že je nezbytné věnovat maximální péči dětem. Nastavme systémy tak, aby byly děti šťastné a mohly se rozvíjet.

Škoda každého zmařeného talentu.

Spravedlnost musí být rychlá a spravedlivá. Kdo nesouhlasí? Oficiálně nikdo. Ovšem realita je jinde.

Můžete dál doplňovat, co chtějí všichni a co musí náš stát, má-li mít smysl, zajišťovat.

Já přidám už jen tweet:

Štítky:

Zrcadlo - přehled textů