Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo | TADY uvidíš víc | Jasně a přehledně

Pozdní prázdniny

Během letních prázdnin Vás Zrcadlo neoblažilo tzv. dvojčíslem.

Ani zde nebyla pauza.

Ta přichází teď.

Čerstvý článek vyjde ve čtvrtek 26. září.

Do té doby se třeba přečtěte, co bylo napsáno loni v září.

Nebo před 5 lety.

Popřípadě v babím létě roku 2009.

Štítky:

Polské potraviny - Echt levné, echt dobré

Polské potraviny válcují v našich obchodech konkurenci.

A to nemluvím jen o hotových produktech. Je-li něco vyrobeno v ČR, je klidně možné, že suroviny přišly od našich severních sousedů.

Občas se vyskytne průšvih.

Ale vzhledem ke kvantům potravin, které k nám míří, jde o naprosto zanedbatelný počet případů.

Negativní publicitu živí čeští konkurenti. Lidé na to slyší. Zatím.

Tvrdit, že co je české, musí být automaticky kvalitní? Podobně naivní jako označovat za zdravé vše, co pochází z přírody.

Cítím příležitost.

Měl-li bych peníze a čas, představil bych Polákům koncept obchodního řetězce:

Polské potraviny - Echt levné, echt dobré

Poláci jsou velcí vlastenci. A rození kšeftmani, milují obchodování. Určitě by se chytli.

A dali by výhodné podmínky.

Prodejny by nabídly přehledně rozlišen jednak sortiment se supernízkými cenami, druhak skvělé polské potraviny.

Kvalitní jídlo totiž naši nákupčí od Poláků povětšinou nepožadují.

Objednali jste si laciné nic moc, dodali jsme.

Přístup českých výrobců je ostatně stejný. Strýc pracuje pro významného výrobce alkoholu. Když jeden z řetězců chtěl neznačkový tuzemák, měl 2 požadavky: co nejnižší cena a plachetnice na etiketě. Víc je nezajímalo.

Na rozjezd mám slogan:
Polské potraviny - Echt levné, echt dobré. Přijďte se přesvědčit!

Teď jen sehnat půl miliardy a jdu do toho.

Zajímá Vás:
Vystoupit z EU? To může chtít jen blázen nebo blb

Štítky:

Vídeň vlakem - 2 dny: Co ano, co ne

Do Vídně jsme se vypravili vlakem, přímých spojů tam jezdí nejen z velkých měst hodně.

Naivně jsme přišli na pokladnu a koupili si lístky. Byly brutálně předražené. Představte si příšerně předražené a vynásobte dvěma.

Takže nakupujte s předstihem jízdenky na konkrétní vlak. Kdo nemůže přes Internet, ať určitě vyrazí na nádraží o x dní dřív koupit lupen. Vyplatí se to.

Vystoupili jsme na hlavním nádraží.

V infocentru vyzvedli mapu a další více či méně užitečné papíry.

Váhali jsme, zda koupit speciální kartu, která zahrnuje MHD a nejrůznější slevy. Nakonec zvítězila 24 hodinová jízdenka. Karta by se vyplatila po absolvování více než 5 vstupů nebo při svezení kočárem.

Nejdřív jsme navštívili horní Belvedere. Je totiž kousek od nádraží. Skvělé staré obrazy a taky modernější skvosty. Samozřejmě tam mají šatnu.

Mimochodem, šatnu měli všude. Je zbytečné platit za úschovnu zavazadel. Stačí vyzvednout před zavírací hodinou.

Pak jsme hodili věci na hotel a zamířili na krátký okruh v Schonbrunnu. To je jiné kafčo než náš skromný Pražský hrad. Samozřejmostí je výklad v češtině, což ostatně platí u velké části vídeňských pamětihodností.

Druhý den jsme si dali po ránu park. Nádherný.

A pak vyrazili do centra.

Kde jsme udělali chybu s Mozartovým domem. Žil tam. Nedochovalo se nic. Neví se, k čemu která místnost sloužila. Jsou tam jen kopie odjinud a trapné pokusy o multimediální prezentaci. Slabota.

To Albertina byl jiný zážitek. Skvělí impresionisti. A nejen oni.

Stihli jsme i Sacher v Café Hawelka a pravý Vídeňský řízek u Valenty. Pozor, inspirováni Babicou ho jinde často nabízejí kuřecí či vepřový.

Resumé?

Kupte si lístek na vlak dopředu a vynechejte Mozartův dům. Vídeň na skok pak nebude mít chybu.

Další tip na výlet:
Krakov, město polských králů - Navštívit nebo ne?

Štítky: ,

Einstein a relativita dle TV seriálu

Každý autor jednou narazí, co se kvality tvorby týká, na dno.

Já právě teď.

Budu totiž psát o fyzice. Měl jsem ji začátkem 90. let jako předmět na základní škole.

Dále mé znalosti pocházejí ze sci-fi.

A co se týká aktuální úrovně poznání, žiju v domnění, že při hledání podstaty všeho nebyla nalezena žádná základní částečka, ale bylo objeveno, že není nic.

Tož, jak jsem to pobral ze seriálu Génius - Einstein?

Čas není absolutní.

Ilustrováno na příkladu dvou od sebe vzdálených naprosto současně šlahnoucích blesků a jedoucího vlaku. Pozorovatel stojící opodál vidí oba blesky současně. Pokud vlak valí rychlostí blížící se rychlosti světla a 1. blesk sjede na úrovni dalšího pozorovatele ve vlaku, uvidí on 2. vzdálený blesk později, ačkoli udeřily současně.

Jel-li by vlak nadsvětelnou rychlostí, neviděl by 2. blesk pasažér nikdy. Světlo by ho nedohnalo.

Nějak nepobírám, co mají tyto hrátky společného s tím, že oba blesky sjely ve stejný okamžik.

Připadá mi to podobný princip jako blesk a hrom. Obojí uhodí +- současně. Zvuk letí pomaleji. Nejdřív uvidím blesk, pak uslyším hrom.

Zrychlení a gravitace souvisí

Zůstalo mi skryto, proč je tato myšlenka geniální.

Čím z větší výšky padám, tím padám rychleji. Až do určitého momentu, od kdy je rychlost konstantní.

V seriálu ilustrováno na výtahu, kde si Einstein uvědomil, že jel-li by výtah dolů stejně rychle, jako by on (uvnitř) padal, nic by nevážil, poletoval by. A kdyby kabina extrémně rychle valila nahoru, vážil by víc.

Krom vlivů gravitace mi při těchto úvahách scházel vliv odporu vzduchu. Nebo jsem to nepobral?

Seriál Génius - Einstein si určitě pusťte.

Můžete pak taky humpolácky mudrovat o fyzice :)

Štítky: ,

Vyžeňme auta z center velkých měst!

Dnešní doba je zvláštní v tom, že zde máme dle vnímaní velké části lidí politiky, kteří buď mají úplnou pravdu nebo jsou úplní idioti.

Takto svět nefunguje. Zeman, Babiš, Trump, Merkelová, Putin, eurooptimisti, europesimisti, zelení, pravice, levice... Všichni mají názory, které jsou správné a řešení, která fungují. Stejně jako mají pomýlené názory a nefunkční řešení.

Kdo mě aspoň trochu zná, ví, že se dívám na zelené aktivisty velice kriticky.

Ovšem i oni mají svůj kus pravdy.

Například je potřeba s nimi souhlasit, co se týká vyhánění aut z center velkých měst.

V minulých 10 dnech jsem navštívil Prahu a Vídeň. Hlavní dojem z obou metropolí?

Auta, auta, auta. Smrad, hluk, stres, prach.

Vídeň je na tom o malinko líp, v úplném středu jezdí jen koně. V Praze např. pár metrů od Staroměstského náměstí automobilismus jenom kvete.

Nenapadá mě, proč do center měst musí nezbytně jezdit tolik lidí. Třeba v Pařížské ulici doplňují 3x za den do obchodu hodinky?

Moji milí zelení přátelé jsou bohužel při prosazování měst bez aut málo drsní. Navrhují třeba:

- v lichý den jen liché konce SPZ, v sudý den sudé,
- zákaz vjezdu vozů s naftovými motory,
- povolení vjezdu jen pro elektromobily.

Já říkám: Do historického centra velkého města autem nikdo! Jen hromadná doprava, hasiči, sanitka. Nad policií váhám.

Když vynese typan 2 metráky na Sněžku, není sebemenší problém zásobovat obchody pěšky. Aspoň si majitelé zaslouží ty přestřelené ceny.

Automobilisté mají srdce na pravém místě. Správně se ptají, co se spoluobčany, kteří nemohou chodit.

Jedná se o velký problém. Odhaduju, že cca 30% lidí, které jsem viděl v historickém centru vylézat z luxusních aut, pak přesedalo do invalidního vozíku.

Přiznám se, jak tohle řešit, nevím.

Ale na vyhnání aut trvám!

Související text:
Otravné dojíždění, ucpané silnice - Známe viníky

Štítky: ,

Co lze říct na 100%? Češi jsou konzervativní

Úvahy, jaký je (či není) ten který národ, obvykle sklouzávají do generalizování banalit.

Snad si udržím pevnou půdu pod nohama.

Co se Čechů týká, lze beze sporu říci, že jde o kované konzervativce.

Podíváme-li se na divoké 20. století, kdy se nám nejrůznější mocnosti marně snažily vnutit své pravdy, zjistíme, že jsme odolali nikoli díky silné morálce, ale kvůli odporu ke změnám.

Máme rádi staré dobré časy, které ovšem byly pro každého někdy jindy.

Hurá akce a převratné novinky bereme s rezervou, rádi si počkáme, až je prověří čas.

Samozřejmě i mezi Čechy se najdou srdcaři.

Frustrovaní srdcaři.

Ať už prosazují cokoli, vědí, že nemají šanci přesvědčit a nadchnout konzervativní většinu.

Dostanou-li se shodou okolností k moci, jsou papežštější než papež. Vzpomeňme třeba na podlézání sovětským soudruhům nebo přeakčnělé plnění pokynů z Bruselu.

Češi nejsou mstiví. Mají sloní paměť, každou křivdu v sobě dlouho nesou, klidně stovky let. Ale berou svět s dobrotivým nadhledem.

Marně přemýšlím, jestli existuje stát, který kolektivně nenávidíme.

Stačí nám málo. Ovšem na to svoje si nenecháme šáhnout.

Než se rvát, raději moudře ustoupíme. Těžko třeba říct, kdo jiný by nechal Slovensko jen tak jít po tom, co by tam desítky let masivně investoval.

Díky tomu, že jsme tvrdě konzervativní, je Česká republika klidným přístavem v dnešním rozbouřeném světě.

Neposrali jsme se z aristokracie, nacistů, komunistů, kapitalistů.

Neposereme se ani z neomarxistů, ekoaktivistů, eurohujerů, oligarchů...

Kam dál?
Typický český blb: 7 základních charakteristik

Štítky:

17. listopad po 30 letech: Bitva pamětníků

Jak se blíží výročí sametové revoluce, pomalu začíná přípravná dělostřelecká palba před bitvou pamětníků.

Část z nich se ostře vymezila proti tvrzením jiných aktérů listopadových událostí v MF Dnes.

A to máme teprve srpen.

Od revoluce uplyne 30 let. Vzpomínky za tu dobu notně vyblednou. Nelze dojít k pravdě, sejdou-li se účastníci téže události ke svědectví. Jejich životní cesty se mnohdy zásadním způsobem rozešly. Způsobili si příkoří. Třeba se i nenávidí.

Můžeme čerpat z autentických dobových záznamů, nedávat prostor bulvárním plkům, vyzývat pamětníky ke slušnosti a důstojně si užít oslavu doby, kdy jsme ze sebe vydali to nejlepší.

Tehdejší ideály? Nenásilí, pravda, svoboda, odpuštění, dobrý život pro všechny.

Dnešní ideály? ...

Koncem roku 1989 mi bylo necelých 10 let.

Na co si vzpomínám?

17. listopadu na ORF1 dávali ve zprávách demonstraci živě. Tatínek prohlásil, že studenti dostanou na prdel.

Jakmile se rozjela StBácká fáma o zabitém studentovi, dostala revoluce křídla.

Havla podporovali i někteří komunisti (samozřejmě nemyslím ty, kteří ho zvolili) a troufám si říci, že na jeho straně byla většina SSM.

Hodně lidí věřilo premiérovi Adamcovi.

Vypískání Štěpána bylo super. Generální stávka vše dokonala.

No jo, ale jak to bylo doopravdy? Kde se nacházely klíčové body revoluce? Víme to po 30 letech? Nebo je ještě brzy?

Místo kladení těchto a podobných otázek se dočkáme trapné bitvy pamětníků s hnusnou pachutí současné politiky.

Ano, (nejedna) ostuda bude.

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů   Počet sledujících