Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo | TADY uvidíš víc | Jasně a přehledně

Dopis pro vedoucí

Od ledna jsem v rámci úřadu na nové pozici. Pomalu přichází čas na hodnocení. A popravdě, nebude to žádná hitparáda.

Pořád spoustu věcí nevím. Navíc jako bychom mluvili s vedoucí (a její zástupkyní) různými jazyky.

Tak jsem se rozhodl, že napíšu paní vedoucí dopis.


Vážená paní ...,

věřil jsem, že budeme touto dobou dál. Že toho budu umět víc.

Běžnou agendu zvládám, občas se zeptám.

Kde jde o záležitosti, které jsem řešil 3x (4x, 5x), tam někdy tápu a docházím k chybným závěrům.

Když říkám lidem ve svém okolí, že zpracovávám tisíce stran dokumentů a teď neumím, co jsem dělal od začátku roku 3x (4x, 5x), přijde jim to normální.

Je spousta agendy, která se zopakovala v řádech desítek či stovek úkonů. Soustředil jsem se, abych je zvládal. Soustředil jsem se na praxi, na získání rutiny u často vykonávaných věcí.

Zaměřuji se na to, co se dělá jednou za měsíc nebo ještě méně. Zaměřuji se na teorii, jejíž znalost je nezbytná, abych byl v práci samostatnější a rychlejší.

Obrovskou kupu informací jsem začal třídit, aby se nitky pospojovaly.

Třeba z toho vznikne manuál pro nováčky :)

Jste stejně jako ... náročná. Chcete tu práci dělat lépe, než ji dělali jiní v minulosti. Abych se mohl zlepšovat, potřebuji náročné vedení.

Ostatně, to je jeden z důvodů, proč jsem na úřadě 5,5 roku. Jste moje 3. vedoucí. Všechny náročné. Ambice? Udělat vše správně.

A to se mí líbí. Mám rád, když jsou věci hotové. Ne se trápit pro chyby, kvůli kterým nejsou věci hotové.

Jste trpělivá. Já houževnatý. Zatím trochu tupě houževnatý. Věnujete mi s ... spoustu času.

Jdeme spolu už pěkný kus cesty.

Žádná idylka s duhou. Často zamračeno. Sluneční paprsek, aby člověk pohledal.

Dnes máme lepší počasí, než bylo před měsícem. Škaredý duben.

A za měsíc bude ještě hezčí.

S přáním všeho dobrého


...

Štítky: , ,

Hromadná doprava, pořádná otrava

Inspirací k tomuto článku mi byl mladý zelený Stropnický, jenž po přesunu na dědinu dospěl k názoru, že na vesnici to bez auta nejde. Neinspiroval mě poprvé, kluk ušatý.

Jo, abych nezapomněl. Název jsem ukradl z písničky Ivo Jahelky.

Abych rozvedl, co znamená ono nejde, dám zde čtenářům málo znalým problematiky konkrétní příklad.

Máme to 17 kilometrů do krajského města, obec je dobře dopravně obsluhována, mnohé jiné mohou závidět.

Chtěl-li bych se dostat do práce (dědina příležitostmi neoplývá) na 8:00 s tím, že malého hodím do oční třídy ve městě (vesnická školka ji nemá), museli bychom vstát v 6:00.

6:42 bychom vyrazili ze zastávky, 7:30 jsme na autobusovém nádraží. Trolejbusem ke školce, tam (vždy uvádím optimistické odhady) 7:50. Odbavení, rozloučení. 8:00. To už jsem měl být v práci!

Nezbude než vstávat kolem 5:00.

Autobusy jezdí po hodině. Ze školky tudíž vyrážím v 7:00, na úřadě pípám (anžto je hromadnou dopravou špatně dostupný) nejdřív v 7:30.

Končím 16:00.

Velké setkání ve školce v 16:30. Na autobusovém nádraží jsme cca 16:50. Autobus jede v 17:35. Doma jsme kolem 18:15.

Pokud se rozhodneme použít auto, vstaneme v 6:00. Ranní putování ukončím v 7:40 pípnutím. A kolem 17:15 jsme doma.

Hodina spánku navíc.

A celková úspora 2 hodiny času každý všední den. 40 hodin za měsíc. Jako odpracovat týden navíc.

Tak a teď mi řekněte, jestli se najde tak drsný odpůrce automobilismu, který by do toho šel.

Ne na nějaké pokusné období. Ale na 2 roky. Realita. Žádná reality show.

Jak píšu opakovaně:

Do školy blízko. Do práce blízko. Na úřad blízko. K doktorovi blízko. Za kulturou blízko. Do obchodu blízko. Využívat home office. Raději si nechat zboží dovézt, než pro něj jet.

Jinak se z dopravy posereme.

A můžeme investovat, jak chceme. Je to marné, je to marné, je to marné...

Štítky: ,

Podle sebe soudím Tebe

Pokud mám vybrat nejmoudřejší pořekadlo, volím tohle:

Podle sebe soudím Tebe.

Vysvětluje spoustu nedorozumění. Od těch na úrovni běžných mezilidských vztahů až po ta globální.

Je zde jasná souvislost s emocemi.

Člověk je jako tvor přirozeně dobrý. A chce dobro také pro ostatní. Bohužel ne vždy pro všechny ostatní.

Nemá-li někdo, co považujeme za důležité, máme tendenci k lítostivosti.

V práci mám aktuálně 2 nejbližší nadřízené jako přes kopírák. Obě kolem 40 let, bezdětné, dokonalé úřednice. Kdyby bylo mistrovství republiky ve zpracovávání dokumentů, byl by pohár doma.

A ostatní je takovým tím hodným způsobem litují.

Přitom není prokázáno, že by lidé, kteří zvolí jako svou cestu samotu, byli méně šťastní a jejich životy méně naplněné.

Samota je relativní. Každý má příbuzné, se kterými je ve větším či menším kontaktu.

Děti stojí spoustu energie, času, peněz. Kdo ušetří, může investovat jinam. A třeba nakonec vydělat. I když, co děti dávají, to lze těžko popsat. Nesdělitelná zkušenost.

Zpět k tématu.

Zamyslíme-li se nad pořekadlem Podle sebe soudím Tebe v mezinárodním kontextu, musíme se nutně zeptat, co je to štěstí.

Automaticky předpokládáme, že kde hmotně strádají a dožívají se o desítky let nižšího věku než my, tam nemohou být šťastní.

Nemá-li někdo, co považujeme za důležité, máme tendenci k lítostivosti.

A jde-li o záchranu lidských životů (dětí!), náš civilizační okruh se již pěknou řádku staletí snaží pomoci. Zda s úspěchem, nechám na Vás.

Pár poučení závěrem:

1) Na lítost se vykašlete.

2) Pomáhejte jen tam, kde o to stojí. Nepodmiňujte pomoc tím, že druhá strana ztratí sama sebe.

Štítky: , , ,

Pár měsíců normální existence

Pomalu nám končí zajímavá doba, kdy jsme dostali od osudu neočekávanou možnost zpomalit.

Někteří bohužel přišli o práci. Věřím, že se do ní brzy vrátí.

Jiní přišli o peníze. Ty se zase přikutálí.

Všichni jsme si užili (a ještě užijeme) více či méně velkou porci strachu. Každý dle svého naturelu.

Jsou i lidé, kteří zažili největší příval práce v životě. Ale obecně se dá říci, že jsme jako společnost zařadili o dva rychlostní stupně níž. A jeli jsme bezpečnou padesátkou.

Mnozí měli takovou příležitost po spoustě let.

A pomineme-li finanční trable, mnozí si to užili.

Nikomu nic nescházelo. Krom komických záležitostí jako droždí nebo toaleťák. Měl-li bych doplnit, pořád máme problém sehnat Jesenku a Pikao v tubě.

Ukázalo se, že lze zvládat práci (školu) za polovinu času.

Kolegyně to daly v pohodě. A měly ještě x hodin, aby mi pomohly.

Pro mě to byl očistec. Nastoupil jsem v lednu a než jsem se rozkoukal, seděl jsem 6 týdnů sám v kanclu, protože nás rozpůlili. 10 a víc hodin za den.

Naštěstí po 2 dnech 2 dny volna + případný víkend.

A o tom chci na závěr napsat.

Manželka na homeofficu, přirovnal bych k půl úvazku. Já takový 0,6 úvazek. Normální důstojná existence bez jazyka na vestě.

Akorát dítěti chybí kolektiv. Skoro pořád ve společnosti dospělých.

Doplnit tedy snížené úvazky o 3 dny školky/týden a byl by ráj na Zemi.

Třeba nám prožité trable otevřou oči.

Štítky: , , ,

Dnes nic

Opravdu jsem chtěl něco napsat. Nekecám.

Ale opékání špekáčků se protáhlo. Takže smůla.

Čerstvý článek vyjde ve čtvrtek 7. května.

Štítky:

Krize jako nástroj sebepoznání

Moje sociální bublina je specialista na pozitivní vidění současného stavu věcí. Přiznám se, že někdy mě to až trošku štve, jak to někteří prezentují jako na můj vkus až příliš zalité sluncem. A v tomhle článku nemám v úmyslu se vyhýbat negativním aspektům.

Ačkoli pozornost v něm chci upřít hlavně na možnosti učení se ze současného dění.

Dělala jsem si malý brainstorming, co mě v této souvislosti napadá.

Krize nás známkuje jak ve škole.

Jsem součástí party „holek“ mezi 33 – 35 lety. Přirozeně spolu vedeme (video) hovory o tom, jak prožíváme současnou situaci. Zdá se mi, jako by nám to každé vystavovalo vysvědčení ve smyslu: „jak jsme ten život doposavad zvládly“ – protože jsou jasně obnažována slabá i silná místa našeho fungování. Zjednodušeně lze shrnout, že silná jsou v tom, co nás teď ukotvuje a přináší spokojenost, slabá v tom, co nás štve a rozesmutňuje, kde naše fungování, jednoduše jak se říká, „drhne“...

Vidím tam kategorie jako:

A) rodina – 1) rodičovství, 2) partnerský vztah, 3) vztahy s širší rodinou. Hodnocení ukazuje, zda a jaký partnerský vztah jsme utvořily, jestli teď zažíváme ponorku nebo si spíš užíváme, že jsme spolu více... Vnímáme reakce našeho partnera na nás a naše zvládací strategie, jak moc je ve vztahu přítomná vzájemná (ne)podpora... Zrcadlí se nám také úroveň, s jakou se nám v dlouhodobém horizontu daří budovat vztahy s vlastními rodiči a (případnými) tchánovci, všímáme si ještě více než obvykle, jaké jsou naše děti – co se nám výchovně podařilo či daří, kde selháváme...

B) finance – 1) práce, 2) celkové finanční zabezpečení a rezervy. Chování zaměstnavatele k nám nyní jasně ukazuje, nakolik si naší práce váží, jak moc nás vidí jako nahraditelné, obor a místo s jakou stabilitou jsme si zvolili, a samozřejmě z celé situace vystupuje, jak moc důležitá je naše práce pro společnost jako takovou. Na našich vlastních reakcích zase můžeme dobře pozorovat, které části naší činnosti vidíme jako prioritní, které máme tendenci zanedbávat či se jim vyhýbat, jak loajální jako zaměstnanci jsme, či jak přistupujeme k péči o svůj byznys... Také sklízíme ovoce toho, nakolik chytře jsme byli schopní starat se o své peníze, jestli máme rezervy či dluhy, případně v jak dobře zvolených hodnotách – docela to dle mého názoru koreluje s mírou aktuálně zažívaného stresu.

C) „volitelné“ – 1) volný čas 2) přátelské vazby. Dostáváme informace o tom, které koníčky nám chybí či nás naopak „drží nad vodou“, dle způsobů, jakými nakládáme s volným časem, si můžeme snadno udělat hierarchii toho, co reálně upřednostňujeme a o čem jsme si to doposavad jen myslely... Je evidentní, kdo se ozve, komu se ozvete vy a s kým vztah holt tak intenzivní není...

„Inventuru“ výše uvedeného si jde samozřejmě udělat i za normálního stavu, ale ve ztíženém se to (alespoň mně) rýsuje jasněji.
Taky si silněji uvědomuji, jak na mě působí jednotlivé tři mé pracovní činnosti – co jsem ochotná jim dávat, co mě stojí a co přinášejí...

Snad mi to pomůže se lépe orientovat při zvažování aktuální otázky, kudy, jak a kam dál v tomhle měnícím se světě... I Vám k těmto úvahám hodně štěstí a tvořivosti ;-)

Štítky:

Daňové přiznání: Formulář? Raději čestné prohlášení

Podívejme se, kdy má formulář smysl.

Typickým příkladem je třeba tiket na Sportku. Je jednoduchý, přehledný, strojově zpracovávaný, po celé ČR stejný. Krom tipovaných čísel obsahuje jen málo možností ke kreativitě. Najdete na něm vše, co potřebujete.

Jistě, můžete přijít do trafiky s lístečkem, kde vlastnoručně popíšete svou cestu k milionům a slečinka to do mašiny přepíše. Nebo jí můžete šeptat do ouška.

Ale vzhledem k frontě za Vámi se shodneme, že formulář představuje ideální řešení.

Což nelze říci třeba o daňovém přiznání.

Donedávna jsem si naivně myslel, že existuje 1 formulář pro daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Nikoli. Kreativitě se meze (téměř) nekladou.

Například jedna naše nejmenovaná politická strana před lety zjednodušovala daně tak, že se přiznání k dani z příjmů ze závislé činnosti vešlo na 1 list.

1 list, který je bez příloh k ničemu. Dříve se přílohy zavíraly do 2 listu, vznikly tak přirozené desky. Nyní se různě připínají a odepínají z onoho 1 listu.

Důležité ovšem je, že lze podat přiznání na 1 listu. Prakticky ovšem pouze nulové, jelikož jakékoli příjmy dokládáte přílohami.

Hoši, děkujem!

Tím, jak je formulářů x verzí, je vše dokonale znepřehledněno pro občana i úředníka. Jsou zde třeba kolonky, které vyplňuje méně než 1 procento lidí. Na některých formulářích kolonky přebývají, jinde chybí.

Pokud ovšem schází, co je pro formulář zásadní, musí se to složitě opravit, byť by i bez opravy dával smysl.

Přitom obrovská většina lidí by mohla napsat něco jako:

Já, Antonín Vomáčka, rodné číslo: 1234567890, čestně prohlašuji, že jsem v roce 2019 vydělal u firmy Vopička v superhrubé mzdě 500 000 korun a na zálohách zaplatil 70 000. Dál jsem měl příjem 110 000 z nájmu bytu (uplatňuji 30 % paušál), zaplatil 20 000 na úrocích z hypotéky a dal 20 000 na penzijní spoření. Přikládám prohlášení manželky, že neuplatnila daňové zvýhodnění na syna Rudolfa Vomáčku, rodné číslo 1122334455. Případný přeplatek mi pošlete na číslo účtu: 987456/3210.

Datum, podpis. + Přílohy


Učme děti na školách, jak podobná prohlášení psát. Ukončeme nadvládu formulářů. Nejen těch daňových. Udělejme z úřadů lidštější místa. Bavme se o podstatě věcí, ne o tom, že aby mohl být formulář platný, musí být vyplněna ta a ta kolonka.

Ukončeme honbu za centralizací. No co, tak bude úřad v Horní Polomi rozhodovat trochu jinak než v Dolní Polomi. Důležité je, že v rámci zákona.

Nenechejme se dál svazovat pustou byrokracií, která bezesporu přinesla v určitém stádiu historie obří pozitiva, ale v roce 2020 (také bezesporu) přišel čas posunout se dál.

Samozřejmě platí, důvěřuj, ale prověřuj. Tady by se muselo hodně přitvrdit. Viz související text:
Čestné prohlášení - Klidně lžete

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů   Počet sledujících