Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo | TADY uvidíš víc | Jasně a přehledně

Libra od Facebooku: Další pokus prodat nic?

Snaha prodávat nic je stará snad jako peníze samy.

Prodávat cosi nehmotného je v pořádku. Nedostanete za oběživo nic, co můžete chytit do ruky, dostanete informace. Někdy potřebné, jindy zábavné. Nesplňuje-li informace tato kritéria, schází jí přidaná hodnota, kterou by nám dala. Blíží se to tudíž nákupu ničeho.

U služeb je vždy přítomna práce. Ať už je tedy výsledek jakýkoli, bylo na něj spotřebováno určité množství lidského času. Něco za něco.

Jak jsou na tom hmotné produkty?

Často bývá jako příklad blbosti uváděno kupování vody.

Jistě, je-li placeno za obyčejnou kohoutkovou zabalenou v plastu, pořizujeme opravdu téměř nic. Respektive dáváme mnohonásobně víc, než musíme, za kapalinu, kterou máme vždy při ruce.

Jinou kapitolou jsou vody čerpané z hlubokých vrtů. Zatímco do běžné pitné vody je odjakživa splachováno deštěm vše (čest výjimkám), aby to pak bylo pročištěno na úroveň dle (dokonalých?) norem a absolutně netušíte, co k Vám opravdu doteklo, voda tahaná z hloubky bývá prosta chemických sajrajtů. Zatím.

Každopádně u vody v láhvi kupujete aspoň obal.

V případě pořízení kryptoměny získáváte téměř krystalicky čisté nic. Platíte za jakési potvrzení, že vlastníte něco, čehož hodnota nebyla (až dosud) garantována významnou autoritou. Můžete namítat, že podobně fungují cenné papíry. Ano. Ovšem účelem cenných papírů není být platidlem.

Kryptoměny tuto ambici mají. Bohužel je absolutně nenaplněná. Jsou v obrovské většině případů pořizovány za účelem spekulace. Množství míst, kde za ně jde koupit něco skutečného, je komicky nízké. A roky běží...

Aktuálně se do tohoto světa vrhá Facebook se svou librou. Prezentuje své plány téměř jako charitu. Chtějí mj. pomoci lidem, kteří si nemohou založit účet.

Kdo má 1) peníze, 2) připojení k Internetu a 3) může prokázat svou totožnost, založí si v naprosté pohodě bankovní účet odkudkoli na světě. Facebook bude dozajista vyžadovat stejné 3 náležitosti.

Jde tudíž o to vnutit lidem nic. Za provizi.

Moc Facebooku je obrovská. Naštěstí už se aktivně hlásí regulátoři. Dle těch moudřejších má Facebook fungovat jako banka s vlastní virtuální měnou. Tudíž žádná anonymita a žádné divoké spekulace. Dostane-li licenci v zemích, kde řádí vysoká inflace, třeba to bude i k něčemu dobré.

Na rozdíl od jiných vydavatelů kryptoměn má totiž Zuckerbergovo impérium autoritu větší než mnohé vlády.

Zajímá Vás:
Optimistická sociální síť - Nápad za 1 000 000 000 $
Má Google a Facebook platit novináře?

Štítky: ,

Merkelová se třese, tajemno jako za války

Když spojenci tajili špatný zdravotní stav F. D. Roosevelta, dalo se to pochopit. Z kolečkového křesla ho před focením přenesli na obyčejnou židli, aby působil na vojáky jako silný vůdce.

Když pak prezentovali komunisti jako švarného junáka rozpadajícího se Brežněva a jeho předgorbačovské následovníky, působilo to tragikomicky.

Po skončení této éry to vypadalo, že se blýská na lepší časy.

Třeba takový Václav Havel povolil zveřejnění i takové intimnosti, jakou je vývod z boku.

Má-li politik sloužit zájmům veřejnosti, musí mít občané pravdivé informace o jeho zdravotním stavu, který (je-li špatný) může zásadním způsobem ovlivnit výkon funkce.

Příkladem šel v posledních letech Pavel Bělobrádek, dokonce přiznal užívání antidepresiv.

Těžko říct, co si v tomto ohledu myslet o Miloši Zemanovi.

Jeden čas vypadal opravdu špatně a nejen na sociálních sítích se šířily zaručené zvěsti o jeho brzkém konci v souvislosti s rakovinou.

Jsou 2 možnosti:

1) Buď se zázračně zotavil.

2) Nebo informoval o svém zdraví pravdivě.

Osobně se kloním ke druhé možnosti. Rakovina není chřipka. Náročnou léčbu lze jen těžko utajit.

V souvislosti s třesem Angely Merkelové to vypadá, že se vrací staré časy.

Evidentně není v pořádku.

Ačkoli Německo neválčí a (snad) není totalitní zemí, kancléřka odmítá prozradit, co jí je.

Prý nechce působit před lídry jako jsou Putin nebo Trump slabě.

Vysvětlení jako ze zvláštní školy.

Ruské a americké tajné služby samozřejmě detailně informují své vůdce o reálném zdravotním stavu Angely Merkelové.

Tudíž jsme svědky trapného divadla pro veřejnost.

Pokud se nepodaří představení důstojně ukončit, můžeme se dočkat obřího faux pas, až jednoho krásného dne odpadne úplně.

Třeba se mýlím a opravdu je v pořádku. Přeju jí (stejně jako komukoli jinému) jen to dobré.

Kam dál?
Hříchy našich politiků (od roku 2008 se nepolepšili)

Štítky: ,

Státní úřad: Pyramida strachu

Úřad by měl být ostrůvkem stability v dnešním rozbouřeném světě.

Počet úředníků by měl zůstat, nepřijde-li zásadní reforma, neměnný.

Vysoce postavení úředníci by měli plnit zadání politiků, ti obyčejní by pak měli postupovat dle zákonů.

V České republice máme k tomuto ideálu hodně daleko.

Zběsile se nabírají úředníci, aby se za pár let propouštělo.

Přijímání probíhá selektivně, propouštění plošně. U našeho odboru se, co pamatuju (4,5 roku + x let z vyprávění), snižuje počet pracovníků. Nastoupil jsem za paní, která skončila. Za jiné, kteří odešli, nebyla přijata náhrada. Teď se plošně propouští a ačkoli nám lidi ubývali, bude se to týkat také nás.

V rámci čachrů se systemizovanými místy dojde k nepříjemným přesunům pracovníků v rámci úřadu.

Médii co chvilku proběhne zpráva, jak bylo zameteno s nějakým vysoce postaveným úředníkem.

Často jsou to ti nejlepší. Plnili skvěle zadání od politiků. To se ovšem změnilo. Tak byli odejiti.

Naši politici nechápou roli úřadů. Proto za věrné služby odměňují odstavením.

Chaos prohlubují neustále měněné metodiky (Pražáci řádí jako černá ruka) a rozsudky Nejvyššího správního soudu. Jak jsem kdysi zmiňoval, dozvíme se tam například, že může znamená v určitých případech musí.

Proč se zkrátka nejede podle jednou vyloženého zákona, kde se po x letech upřesní pár drobností?

Nejzásadnější příčinou je, že čím dál větší počet lidí nerozumí psanému textu. Hledají tudíž složitosti tam, kde žádné nejsou.

Co se týká působení na úředníky, vzniká pyramida strachu.

Ti obyčejní v základně se bojí, s jakou změnou zas Pražáci přijdou. Nebo kam budou v rámci úřadu přesunuti.

Výše postavení mají strach, že se ztratí v houštině všeobecného bordelu, udělají chybu a šlechta jim to dá sežrat.

Ti úplně nahoře zas trnou obavami, co politici vymyslí a je to bude stát místo.

Doplním už jen tweet:

Zajímá Vás:
Absolventi jako úředníci? Ano, pokud stát nabídne home office

Štítky: ,

Proč jsou voliči blbější než dřív

Moji rodiče mají oba výučňák. Rozhodně je nejde označit jako kavárenské intelektuály.

Nicméně vlastní obří sbírku knih. Nejen beletrii, ale také třeba knihy od Gorbačova nebo Kennedyho.

Prarodiče na tom byli stejně.

Nejde o výjimku, rozhlédněte se po svých starších příbuzných a známých.

Byli zvyklí na dlouhé texty. Museli si pamatovat předchozí obsah. Dát vše do souvislostí, jinak by pro ně čtení nemělo smysl.

Doba se změnila.

Několikařádkový výkřik vám nedá kontext.

O výrazné části mých vrstevníků si troufám říct, že jsou blbí jak jetel.

Mladší generace odkojená krátkými útržky na Internetu? Darmo mluvit.

Mladí určují směr. Pro inzerenty mají výrazně větší cenu než lidé 65+.

Došlo tudíž k obrovské bulvarizaci médií. Novinové články stručnější. Zpravodajské spoty se proměnily v klipy, kde se musí něco dít, ovšem už není třeba nic moc sdělit.

Vrcholem stupidizace je, když zajímavý rozhovor na Internetu není v textu, ale musíme sledovat mluvící hlavy.

Četba neprobíhá rovnoměrně. Občas člověk zrychlí, jindy zpomalí, někdy se vrátí.

Jistě, video můžete pauznout a popřemýšlet. Nebo šoupnout zpět. Ale kdo to dělá?

Blbnutím byli zasaženi všichni. Když se podíváme, kdo drží otěže u nás a ve světě, důsledek je jasný.

Za sebe můžu říct, že jsem byl před 15 lety daleko chytřejší a orientovanější, než jsem teď.

Otázkou je, zda můžeme nalézt cestu zpátky.

Stojí za přečtení:
V Africe pohoda a hlad, v Evropě shon a plná břicha
Nezaměstnaní na dávkách, politici mimo realitu

Štítky: ,

Stravenky: Zrušit vs. nezrušit - Věčný souboj

Evergreen. Vždycky, když začíná téct státnímu rozpočtu do bot, objeví se hlasy požadující zrušení stravenek.

Za starých časů musel zaměstnavatel umožnit pracovníkům stravování v tom smyslu, že každý (kdo maká přes poledne) musí mít možnost dát si důstojně oběd. Odrbávalo se to právě stravenkami.

V rámci toho, jak je líp, došlo ke změně. Četl jsem aktuální výklad Zákoníku práce. Prý stačí zajistit koutek, kde lze sníst jídlo.

Stravenky tudíž ztratily svůj původní smysl.

Jejich odpůrci argumentují:

- jedná se o paralelní měnu,

- vydavatelé stravenek bezpracně bohatnou,

- hospody a obchody musí platit x procent ze svých tržeb,

- jde o nesystémovou daňovou výjimku,

- dochází k čachrům na černém trhu,

- za stravenky se nakupují cigarety a chlast,

- pokud by zaměstnanci dostali daňově zvýhodněnou částku odpovídající stravenkám každý měsíc ke své výplatě, byli by na tom stejně.

Jde o argumenty pravdivé.

Nicméně opomíjejí psychologický efekt stravenek.

Lidé s daleko lehčím srdcem utrácejí, nemusejí-li použít hotovost. Koupí, odcházejí a v peněžence mají pořád stejně bankovek.

Proto se tak velké oblibě těší platební karty, cálování mobilem atp. Nejkrásněji je to vidět u kreditních karet, kde jsou utráceny peníze, které člověk nemá.

Tudíž ochota dát za oběd papírek (či pípnout stravenkovou kartu) je mnohem větší než vysolit na dřevo 130 korun.

Dělal jsem v organizacích, kde stravenky nebyly. 80 % zaměstnanců tam nechodí na obědy.

Ve firmách, kde jsou (dle mé zkušenosti), 80 % pracovníků zajde skoro každý den.

Samozřejmě u těch, kteří vydělávají pěkné love, jsou procenta jiné. Stravenky je nezajímají.

Pro obyčejné lidi výrazně zlepšují kvalitu života.

Nebuďme lakomí, zachovejme stravenky a zvyšme jejich hodnotu tak, aby za 1 bylo možné pořídit normální slušné jídlo.

Štítky: ,

Změna? Lidé to vzdali

Lidé po celé republice demonstrují, protože chtějí změnu. Jakou? Chtějí, aby odstoupili 2 politici.

Je to podobné, jako by v roce 1989 požadovali revolucionáři odchod Husáka s Jakešem. A nic víc.

Ačkoli se to může jevit divné, v rámci systému je role jednotlivců jen málo významná.

Pokud by skončil Andrej Babiš, jeho voliči by nevysublimovali. Varianta, že by se s pokorou vrátili ke standardním stranám, se bez hlubších změn rovná sci-fi.

Skončil Bárta, přišel Babiš. Bárta 2.0. Pokračování příště.

Změna v politice

Nestačí silný lídr, který porazí Andreje.

Abychom mohli mluvit o běžném demokratickém souboji partají, jsou na to potřeba (alespoň) 2 charismatické osobnosti. Jako byli Klaus x Zeman nebo Topolánek x Paroubek.

Každý roste se svým soupeřem. To máte jako ve fotbale. Kdyby neexistoval Ronaldo nebo Messi, téměř jistě by existující šutér nepodával tak skvělé výkony, jako když mu dýchá na záda krutopřísný sok.

Tradiční politické strany v ČR generují už spoustu let slabé předsedy. Změnit to může jen výrazný průvan ve členské základně. Staré páky nic takového neumožňují. Umoří nováčky nudou.

Zajít párkrát s transparentem na náměstí je jedna věc. Absolvovat desítky nablblých schůzí s vírou, že jednou budu moci něco ovlivnit, je věc jiná.

Změna v životě

Pokud se podaří zbavit českou politiku byznysových projektů a opět zavládne starý dobrý pravolevý střet, v našich životech se nezmění nic.

Noviny budou dál plné afér. Internet bude dál žít svými sociálními bublinami. Dál budeme s jazykem na vestě zajišťovat běžné fungování pro sebe a pro své děti.

Onehdá jsem manželce vytýkal, že dvakrát za sebou usnula chvilku po večeři. Co je to za život?

Dozvěděl jsem se, že rodiče malých dětí běžně odpadají kolem 21:00, tj. obvykle desítky minut po usnutí dětí. Má pravdu.

Obyčejná existence je extrémně finančně náročná. Většina lidí maká za byt, ošacení a stravu.

Můžete argumentovat svobodou a výjimkami.

Máme rok 2019. Doba nedostatku je dávno pryč. Naším cílem musí být, ať se mají dobře všichni.

Lidé myslí, že to nejde. Snahu o opravdovou změnu vzdali. Když už bojují, jsou těžce mimo mísu.

Doplním z Twitteru:

Štítky:

Den města ve Vítkově = Velice podařená akce

Manželka projevila přání zajít na koncert Xindla X. Ukázalo se, že krom narozeninového vystoupení letos nekoncertuje, akorát obráží festivaly.

Začal jsem pátrat, který navštívit.

Nemáme rádi monstrakce. Zvítězil Den města ve Vítkově. Ubytování v místě nebylo k dispozici, utábořili jsme se tudíž v nedalekém Fulneku.

Byla to naše premiéra, obě města jsme navštívili poprvé.

Ve Fulneku jsme se ubytovali v místním kulturním centru. Prošli jsme střed města, kde nás zaujalo zajímavě řešené náměstí a církevní památky nad ním.

Večer jsme zakotvili v Hospodě u Fojtíků. Točili skvělý Radegast 12ku. K jídlu jsem si dal žebra. Byl jsem varován, že jich bude málo. Čekal jsem tudíž pár kostí, ze kterých budu ohlodávat kousky masa. Místo toho jsem dostal dobře propečený bůček s kostí. Obsluha příjemná, atmosféra dobrá, fajn posezení.

Druhý den jsme se vydali do Příbora, kde jsme navštívili Freudův rodný dům. Popravdě, žádný zázrak. Ještěže jsme necestovali daleko.

A odpoledne hurá směr Vítkov.

Město Vítkov nemá ani 6 000 obyvatel, taková větší dědina.

Očekával jsem tudíž vesnickou zábavu s hnusnou desítkou a občerstvením ve formě přepálených klobás či obdobných dobrot.

Příjemným překvapením byl už samotný sportovní areál. Valili jsme oči. Mnohá krajská města mohou závidět. Poblíž nás navíc zaujal krásný parčík.

Na místě akce pak příkladné čisto a spousta stánků se vším možným občerstvením. Božský Radegast 12ka za lidových 31 korun, nejrůznější drinky, zákusky, grilované ryby, kuřecí stripsy... Plus spousta atrakcí pro děti. Bylo jasné, že nejsme ve vidlákově.

Když jsme usedli na tribuně, bylo kolem 16:30. Zrovna zpíval Jarda Filgas. Na takového umělce trochu brzo. Těžké retro. Jardovi táhne na 50 a vypadá skvěle.

Následoval jazzík.

A pak lokální kapela Generace 75. Číslovka značí rok založení skupiny. Už při první skladbě Smoke on the Water mi spadla čelist. Pánové byli úžasní.

Potom Xindl X. Když vystupoval z káry, tvářil se jak pátý z Beatles. Ale koncert si viditelně užil. Stejně jako publikum, které mu zobalo z ruky.

Spokojeni jsme si objednali jediného místního taxikáře. Po cestě do Fulneku nás překvapil sdělením, že některým místním se zdálo vstupné moc drahé.

Posuďte sami. V předprodeji stál lístek 120 korun, na místě 200, důchodci a děti s výraznou slevou. Co jste za tyto peníze (mimo jiné) dostali? Akce začínala ve 13:00. Trvala do noci. V programu si vybral opravdu každý. Pro drobotinu Čiperkové, nejstarší generaci potěšil jazz, tu prostřední bigbít a bluesrock. Korunováno hvězdným Xindlem X.

Obrovská pohoda, žádné fronty. Organizátoři vše zvládli na výbornou.

Třeba dáme příští rok repete.

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů