Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo | TADY uvidíš víc | Jasně a přehledně

Vyžeňme auta z center velkých měst!

Dnešní doba je zvláštní v tom, že zde máme dle vnímaní velké části lidí politiky, kteří buď mají úplnou pravdu nebo jsou úplní idioti.

Takto svět nefunguje. Zeman, Babiš, Trump, Merkelová, Putin, eurooptimisti, europesimisti, zelení, pravice, levice... Všichni mají názory, které jsou správné a řešení, která fungují. Stejně jako mají pomýlené názory a nefunkční řešení.

Kdo mě aspoň trochu zná, ví, že se dívám na zelené aktivisty velice kriticky.

Ovšem i oni mají svůj kus pravdy.

Například je potřeba s nimi souhlasit, co se týká vyhánění aut z center velkých měst.

V minulých 10 dnech jsem navštívil Prahu a Vídeň. Hlavní dojem z obou metropolí?

Auta, auta, auta. Smrad, hluk, stres, prach.

Vídeň je na tom o malinko líp, v úplném středu jezdí jen koně. V Praze např. pár metrů od Staroměstského náměstí automobilismus jenom kvete.

Nenapadá mě, proč do center měst musí nezbytně jezdit tolik lidí. Třeba v Pařížské ulici doplňují 3x za den do obchodu hodinky?

Moji milí zelení přátelé jsou bohužel při prosazování měst bez aut málo drsní. Navrhují třeba:

- v lichý den jen liché konce SPZ, v sudý den sudé,
- zákaz vjezdu vozů s naftovými motory,
- povolení vjezdu jen pro elektromobily.

Já říkám: Do historického centra velkého města autem nikdo! Jen hromadná doprava, hasiči, sanitka. Nad policií váhám.

Když vynese typan 2 metráky na Sněžku, není sebemenší problém zásobovat obchody pěšky. Aspoň si majitelé zaslouží ty přestřelené ceny.

Automobilisté mají srdce na pravém místě. Správně se ptají, co se spoluobčany, kteří nemohou chodit.

Jedná se o velký problém. Odhaduju, že cca 30% lidí, které jsem viděl v historickém centru vylézat z luxusních aut, pak přesedalo do invalidního vozíku.

Přiznám se, jak tohle řešit, nevím.

Ale na vyhnání aut trvám!

Související text:
Otravné dojíždění, ucpané silnice - Známe viníky

Štítky: ,

Co lze říct na 100%? Češi jsou konzervativní

Úvahy, jaký je (či není) ten který národ, obvykle sklouzávají do generalizování banalit.

Snad si udržím pevnou půdu pod nohama.

Co se Čechů týká, lze beze sporu říci, že jde o kované konzervativce.

Podíváme-li se na divoké 20. století, kdy se nám nejrůznější mocnosti marně snažily vnutit své pravdy, zjistíme, že jsme odolali nikoli díky silné morálce, ale kvůli odporu ke změnám.

Máme rádi staré dobré časy, které ovšem byly pro každého někdy jindy.

Hurá akce a převratné novinky bereme s rezervou, rádi si počkáme, až je prověří čas.

Samozřejmě i mezi Čechy se najdou srdcaři.

Frustrovaní srdcaři.

Ať už prosazují cokoli, vědí, že nemají šanci přesvědčit a nadchnout konzervativní většinu.

Dostanou-li se shodou okolností k moci, jsou papežštější než papež. Vzpomeňme třeba na podlézání sovětským soudruhům nebo přeakčnělé plnění pokynů z Bruselu.

Češi nejsou mstiví. Mají sloní paměť, každou křivdu v sobě dlouho nesou, klidně stovky let. Ale berou svět s dobrotivým nadhledem.

Marně přemýšlím, jestli existuje stát, který kolektivně nenávidíme.

Stačí nám málo. Ovšem na to svoje si nenecháme šáhnout.

Než se rvát, raději moudře ustoupíme. Těžko třeba říct, kdo jiný by nechal Slovensko jen tak jít po tom, co by tam desítky let masivně investoval.

Díky tomu, že jsme tvrdě konzervativní, je Česká republika klidným přístavem v dnešním rozbouřeném světě.

Neposrali jsme se z aristokracie, nacistů, komunistů, kapitalistů.

Neposereme se ani z neomarxistů, ekoaktivistů, eurohujerů, oligarchů...

Kam dál?
Typický český blb: 7 základních charakteristik

Štítky:

17. listopad po 30 letech: Bitva pamětníků

Jak se blíží výročí sametové revoluce, pomalu začíná přípravná dělostřelecká palba před bitvou pamětníků.

Část z nich se ostře vymezila proti tvrzením jiných aktérů listopadových událostí v MF Dnes.

A to máme teprve srpen.

Od revoluce uplyne 30 let. Vzpomínky za tu dobu notně vyblednou. Nelze dojít k pravdě, sejdou-li se účastníci téže události ke svědectví. Jejich životní cesty se mnohdy zásadním způsobem rozešly. Způsobili si příkoří. Třeba se i nenávidí.

Můžeme čerpat z autentických dobových záznamů, nedávat prostor bulvárním plkům, vyzývat pamětníky ke slušnosti a důstojně si užít oslavu doby, kdy jsme ze sebe vydali to nejlepší.

Tehdejší ideály? Nenásilí, pravda, svoboda, odpuštění, dobrý život pro všechny.

Dnešní ideály? ...

Koncem roku 1989 mi bylo necelých 10 let.

Na co si vzpomínám?

17. listopadu na ORF1 dávali ve zprávách demonstraci živě. Tatínek prohlásil, že studenti dostanou na prdel.

Jakmile se rozjela StBácká fáma o zabitém studentovi, dostala revoluce křídla.

Havla podporovali i někteří komunisti (samozřejmě nemyslím ty, kteří ho zvolili) a troufám si říci, že na jeho straně byla většina SSM.

Hodně lidí věřilo premiérovi Adamcovi.

Vypískání Štěpána bylo super. Generální stávka vše dokonala.

No jo, ale jak to bylo doopravdy? Kde se nacházely klíčové body revoluce? Víme to po 30 letech? Nebo je ještě brzy?

Místo kladení těchto a podobných otázek se dočkáme trapné bitvy pamětníků s hnusnou pachutí současné politiky.

Ano, (nejedna) ostuda bude.

Štítky: ,

Skromný život - Nápor na psychiku :)

Nevybral jsem si skromný život kvůli záchraně Země či z nějaké jiné chvályhodné pohnutky.

Máloco mě zaujme. Nejraději ze všeho trávím čas s rodinou.

Dávám s odřenýma ušima normální úvazek, sním o zkráceném nebo home officu.

Jak asi můžu vydělat 6 milionů na fajn bydlení?

Tudíž jde o skromnost z nutnosti.

Naštěstí jsem nikdy nepodléhal módním vlnám. Fandou do elektroniky a aut jsem byl na základce. A na ten žvanec se vždycky peníze najdou.

Přesto je tu oproti časům minulým něco zásadně jinak.

Kdybych měl popisovat, kde všude jsem bydlel, vydalo by to na vydatný seriál. 10 míst? Víc? Občas žádný luxus. Několikrát plíseň na zdech, společné hajzly a jiné veselosti.

Vždycky bylo jasné, že tam nejsem na pořád.

Zatímco teď jsem pevně ukotvený v rámci rodiny.

Vědomí, že pokud se neprodám za peníze, budeme na tom (plus nějaké ty desítky procent během spousty let) stejně.

Je to zlehka depresivní.

Můžu opravit fasádu a koupit nová okna. Dám za to minimálně 50 současných měsíčních příjmů. A stejně pak nepůjde o mé vysněné bydlení. Které by stálo kolem 250 mých aktuálních čistých výplat.

Jsem nenáročný tvor. Rozum mi říká, vše je OK.

Ale mám rád hezké prostředí. A sere mě, že nežijeme v hezkém prostředí.

Všude je něco :)

Jinak jsem šťastný jako blecha. 3,5leťák má za se sebou příměstský tábor, spokojený dělá blbiny s Legem. Domů jsme přijeli 16:07. Manželce se daří v soukromé praxi, navíc je letní typ. Idylka...

Štítky: , ,

Kontrola dotací - Situace se zhoršuje

V době, kdy média referují o tom, jak budeme muset z těch či oněch důvodů vracet miliardy Bruselu kvůli nedostatečné kontrole dotací, Nejvyšší správní soud omezil nezávislou kontrolu a rozhodl, že kdo u některých projektů financovaných z veřejných peněz pochybí, nebude tratný (aplikace § 14f ZRP).

Dřív to obvykle fungovalo tak:

Bylo-li podezření na nesrovnalost u čerpání dotace, prověřil vše finanční úřad. Pokud se podezření potvrdilo, část peněz musel dotyčný vrátit. Výjimečně u velkých průšvihů všechno.

Navíc bylo vyměřeno penále za dobu od porušení povinností do zaplacení odvodu. Penále bývalo za určitých okolností prominuto. Dělo se tak často.

Jak to obvykle funguje teď:

Poskytovatel dotace (nejčastěji ministerstvo) získá podezření, že něco není OK. Vyzve hříšníka k nápravě, je-li možná. A v některých případech vyzve k vrácení části (nebo celé) dotace.

Bez penále.

Příklad? Vydyndám 10 milionů. Na podmínky dotace kašlu. Třeba na to nepřijdou. A když budu odchycený? Vrátím 10 mega. Nic víc. Zadarmo jsem si pohrál s erárníma penízkama, heč :)

K finančnímu úřadu se dostanou jen případy, kdy nebude příjemce souhlasit. Půjde o zlomeček celkového počtu.

Finanční úřady začínají kontrolu dotací utlumovat, agendy ubude.

Hlavní břemeno zůstane na poskytovateli. Kdo veřejné peníze rozdá, ten bude zároveň kontrolovat jejich využití. Střet zájmů jako vyšitý. Nejvyšší správní soud z toho udělal obvyklou praxi. Zde je kritika ze strany EU oprávněná.

Opravdu nechápu, co může Česká republika takovým přístupem získat.

Kam dál?
S. R. O. globálně zrušit! Přichází éra osobní odpovědnosti

Štítky:

Libra od Facebooku: Další pokus prodat nic?

Snaha prodávat nic je stará snad jako peníze samy.

Prodávat cosi nehmotného je v pořádku. Nedostanete za oběživo nic, co můžete chytit do ruky, dostanete informace. Někdy potřebné, jindy zábavné. Nesplňuje-li informace tato kritéria, schází jí přidaná hodnota, kterou by nám dala. Blíží se to tudíž nákupu ničeho.

U služeb je vždy přítomna práce. Ať už je tedy výsledek jakýkoli, bylo na něj spotřebováno určité množství lidského času. Něco za něco.

Jak jsou na tom hmotné produkty?

Často bývá jako příklad blbosti uváděno kupování vody.

Jistě, je-li placeno za obyčejnou kohoutkovou zabalenou v plastu, pořizujeme opravdu téměř nic. Respektive dáváme mnohonásobně víc, než musíme, za kapalinu, kterou máme vždy při ruce.

Jinou kapitolou jsou vody čerpané z hlubokých vrtů. Zatímco do běžné pitné vody je odjakživa splachováno deštěm vše (čest výjimkám), aby to pak bylo pročištěno na úroveň dle (dokonalých?) norem a absolutně netušíte, co k Vám opravdu doteklo, voda tahaná z hloubky bývá prosta chemických sajrajtů. Zatím.

Každopádně u vody v láhvi kupujete aspoň obal.

V případě pořízení kryptoměny získáváte téměř krystalicky čisté nic. Platíte za jakési potvrzení, že vlastníte něco, čehož hodnota nebyla (až dosud) garantována významnou autoritou. Můžete namítat, že podobně fungují cenné papíry. Ano. Ovšem účelem cenných papírů není být platidlem.

Kryptoměny tuto ambici mají. Bohužel je absolutně nenaplněná. Jsou v obrovské většině případů pořizovány za účelem spekulace. Množství míst, kde za ně jde koupit něco skutečného, je komicky nízké. A roky běží...

Aktuálně se do tohoto světa vrhá Facebook se svou librou. Prezentuje své plány téměř jako charitu. Chtějí mj. pomoci lidem, kteří si nemohou založit účet.

Kdo má 1) peníze, 2) připojení k Internetu a 3) může prokázat svou totožnost, založí si v naprosté pohodě bankovní účet odkudkoli na světě. Facebook bude dozajista vyžadovat stejné 3 náležitosti.

Jde tudíž o to vnutit lidem nic. Za provizi.

Moc Facebooku je obrovská. Naštěstí už se aktivně hlásí regulátoři. Dle těch moudřejších má Facebook fungovat jako banka s vlastní virtuální měnou. Tudíž žádná anonymita a žádné divoké spekulace. Dostane-li licenci v zemích, kde řádí vysoká inflace, třeba to bude i k něčemu dobré.

Na rozdíl od jiných vydavatelů kryptoměn má totiž Zuckerbergovo impérium autoritu větší než mnohé vlády.

Zajímá Vás:
Optimistická sociální síť - Nápad za 1 000 000 000 $
Má Google a Facebook platit novináře?

Štítky: ,

Merkelová se třese, tajemno jako za války

Když spojenci tajili špatný zdravotní stav F. D. Roosevelta, dalo se to pochopit. Z kolečkového křesla ho před focením přenesli na obyčejnou židli, aby působil na vojáky jako silný vůdce.

Když pak prezentovali komunisti jako švarného junáka rozpadajícího se Brežněva a jeho předgorbačovské následovníky, působilo to tragikomicky.

Po skončení této éry to vypadalo, že se blýská na lepší časy.

Třeba takový Václav Havel povolil zveřejnění i takové intimnosti, jakou je vývod z boku.

Má-li politik sloužit zájmům veřejnosti, musí mít občané pravdivé informace o jeho zdravotním stavu, který (je-li špatný) může zásadním způsobem ovlivnit výkon funkce.

Příkladem šel v posledních letech Pavel Bělobrádek, dokonce přiznal užívání antidepresiv.

Těžko říct, co si v tomto ohledu myslet o Miloši Zemanovi.

Jeden čas vypadal opravdu špatně a nejen na sociálních sítích se šířily zaručené zvěsti o jeho brzkém konci v souvislosti s rakovinou.

Jsou 2 možnosti:

1) Buď se zázračně zotavil.

2) Nebo informoval o svém zdraví pravdivě.

Osobně se kloním ke druhé možnosti. Rakovina není chřipka. Náročnou léčbu lze jen těžko utajit.

V souvislosti s třesem Angely Merkelové to vypadá, že se vrací staré časy.

Evidentně není v pořádku.

Ačkoli Německo neválčí a (snad) není totalitní zemí, kancléřka odmítá prozradit, co jí je.

Prý nechce působit před lídry jako jsou Putin nebo Trump slabě.

Vysvětlení jako ze zvláštní školy.

Ruské a americké tajné služby samozřejmě detailně informují své vůdce o reálném zdravotním stavu Angely Merkelové.

Tudíž jsme svědky trapného divadla pro veřejnost.

Pokud se nepodaří představení důstojně ukončit, můžeme se dočkat obřího faux pas, až jednoho krásného dne odpadne úplně.

Třeba se mýlím a opravdu je v pořádku. Přeju jí (stejně jako komukoli jinému) jen to dobré.

Kam dál?
Hříchy našich politiků (od roku 2008 se nepolepšili)

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů