Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo | TADY uvidíš víc | Jasně a přehledně

Sraz po 16 letech: Samé dobré zprávy

Měli jsme sraz z vysoké. Po 16 letech.

Motáme se kolem čtyřicítky. Každý už toho hodně prožil.

Sešlo se nás 19.

A mám velkou radost, že rozhodně nenaplňujeme mediální představy o tom, jak je všechno na hovno.

Pár z nás klopýtlo. Ostatní taky, ale (zatím) bez následků.

Velká většina žije ve stabilním svazku, v žádném případě se nedá hovořit o 50 procentech rozvodů.

Snad až na 1 výjimku (kde se na tom pracuje) máme děti.

Všichni máme práci. Nebo jsou holky na rodičovské.

A všichni vypadají skvěle. Měl-li bych jmenovat, na kom se zub času podepsal nejvíce, bez špetky skromnosti zmíním sebe. Na mnohých roky nezanechaly stopy.

Bylo úžasné setkat se s takovým množstvím normálních lidí.

Excesy nehrozily.

Všichni poseděli, popili. Bez tvrdého alkoholu. Nikdo nešel spát v 10. Nikdo neřádil do 6.

Co mě zaujalo, byla večeře. Často bývám na oslavách, školeních a podobných akcích s rautem za divného, když se chci v normální čas normálně najíst. Takže naložím plný talíř a dám si jídlo. Pak už jen uzobávám. Tady jsem byl součástí hlavního proudu.

Naprosto skvělé bylo, že si nikdo na nic nehrál. Žádné předvádění vlastní dokonalosti.

Jsme z různých koutů republiky, máme různá zaměstnání, různé zázemí.

Když vidím, kolik toho máme společného, myslím, že nás těch 5 společně strávených let ovlivnilo víc, než se může na první pohled zdát.

Ať se všem daří :)

Štítky: , ,

Balada o mládí, práci a ztrátě iluzí

Říkejme mu třeba Tonda.

Tonda má kolem 30, nastoupil na úřad před pěti lety. Párkrát jsme se kdysi dávno potkali na školení. Na první pohled rozumný kluk. Dlouho jsem ho neviděl. Pracuje v jiné budově.

Dnes mail od Tondy. V adresátech stovky lidí.

Tonda z vlastního rozhodnutí na úřadě končí.

A nám píše důvody.

Shrnutí:

Tondův kolega Vopička je agresivní, vzteklý a hloupý. Tonda si na něj xkrát stěžoval (i písemně) vedoucí Vohnoutové. Vopičku ovšem vždy podržel další člen týmu Vomáčka, který Vohnoutovou (dle Tondova literárně vytříbeného naznačení) píchá.

Vopička je chválen, možná bude povýšen. Navzdory tomu, jaké je vemeno.

Ředitel úřadu řekl Tondovi, že často pomůže odchod 1 člověka a situace se uklidní.

Tonda tudíž balí svých 5 švestek. Ale dál bude bojovat za spravedlnost.


Dlouze bych se nyní mohl rozepisovat o tom, jak neprofesionálně se chovali manažeři úřadu a jaká je to škoda, když organizace přijde po 5 letech o zaměstnance, který byl za draho vzděláván, aby pak své znalosti využil jinde.

Mohl bych brečet nad obřím plýtváním ve veřejné správě. Nad vyhazováním peněz a ničením lidského potenciálu.

Místo toho napíšu, že je mi Tondy líto.

Vopičku, Vomáčku ani Vohnoutovou neznám. Nakolik psal Tonda pravdu, netuším.

Ale musel být opravdu hodně zklamaný, když rozeslal takový hromadný mail. Totální deziluze. Systém nefunguje. Nerozhoduje profesionalita, ale kamarádské vazby. Autority selhávají. Není kam se dovolat.

Jako poslední zoufalý pokus snaha oslovit plénum. Marnost.

Cizí lidi se za Tondu nepostaví, neví, co se stalo. A z blízkých každý drží basu. Věrnost tlupě.

Takhle končí mládí. Škoda, že končí zrovna zklamáním, který připravil náš stát.

Štítky: , , ,

Proč nemá stát financovat kulturu

Nejdřív na Twitteru pochválím ministra Zaorálka. A pak napíšu článek, jak stát nemá financovat kulturu.

Ještěže to nikdo nečte :)

Kultura musí být blízko lidem.

Vezměme balík peněz, který dává stát na kulturu a přerozdělme ho krajům, městům, obcím dle počtu obyvatel. Každý rok navyšme o % inflace.

Tady se také ukazuje, jak velkou chybou bylo ustavit kraje.

Kulturní život probíhá povětšinou v rámci okresu. Cestování domů nad ránem nepatří k běžnému uměleckému zážitku.

Ideální by bylo distribuovat peníze na kulturu po okresech. Ale rozumím, že jim schází aparát.

Vstupné musí zůstat tam, kde bylo vybráno.

Co se týká živého umění, tak (krom akcí typu festivaly) tvoří vždy většinu obecenstva místní. To, že chachar z Ostravy navštíví párkrát za život Národní divadlo je sice fakt, ale jeho kulturní každodennost leží jinde.

Praha má obrovskou spoustu peněz. Neví, co s nimi. Válejí se na účtu. Bez problému zvládne ufinancovat kulturní instituce na svém území.

O podpoře filmu rozhoduje rada moudrých, jejichž jména si můžete vygooglovat. Byl bych daleko raději, kdyby s veřejnými penězi zacházeli (prostřednictvím svých poradních orgánů) zvolení politici. Ideální praxe? Ať podpoří konkrétní film třeba částkou 30 000 000,- město Brno. Když to bude pitomost, primátor bude za hňupa.

Památky generují přidružený ekonomický profit také v rámci okresu. Těžko někdo navštíví během sobotního výletu třeba Svitavy a pak ještě, když už je to v rámci stejného kraje, také Pardubický zámek. Okresy pozbyly významu, starat se musí obce.

S památkami, muzei , galeriemi atp. souvisí také možnost několikrát do roka vyrazit aspoň na pár dní a najít rozumné ubytování. Což je většinou problém. Lidi raději 150 kilometrů odřídí, než by platili za nocleh. Výrazně ušetří. A druhý den už nic nenavštíví.

Ať je zde celostátní přísný dohled nad dodržováním pravidel. Ale financování kultury je třeba předat místním.

Nerozumím, proč o lokálních záležitostech rozhodujeme na celostátní úrovni. A to se netýká jen kultury.

Pražáci si něco kompenzují? :)

Stojí za přečtení:
Kultura - Absence vzácnosti zabila zájem lidí i kvalitu (listopad 2012)

Štítky: ,

Podpořme studenty, ať mají děti

Chtěli dřív mládežníci děti?

Definujme mládežníky jako lidi do 21 let věku.

Zatímco před revolucí měla průměrná prvorodička pod 25 roků, nyní má nad 30 let.

Mládežnice táhly průměr dolů.

Bylo téměř pravidlem, že na maturitním tablu byla fotka několika holčin označena dudlíkem. Procento těchto slečen, které přišly do jiného stavu plánovaně, se limitně blíží nule.

Svatba, kde se šťastný pár musel brát, byla běžnou záležitostí.

Klíčovým faktorem zde nebyla novomanželská půjčka. Ani dostupné jesle. Ani možnost snadněji přijít k bytu.

Klíčovým faktorem byla špatná dostupnost antikoncepce. Kondomy šly pořídit, ale jistě ne na toaletě během vesnické diskotéky nebo v nonstop večerce. Další možnosti existovaly, ale pro teenagery byly z oblasti snů.

Počet interrupcí v ČR přesahoval 110 000, počet narozených dětí byl kolem 130 000. Téměř 1:1.

Opravdu zde nevidím sebemenší náznak toho, že by dřív mládežníci po dětech toužili víc než teď.

Co s tím?

Prodlužuje se doba vzdělávání.

Většina mých spolužáků v 90. letech končila učňák a v 17 směr arbeit. Další si udělali maturitu a v 18 směr arbeit. Na VŠ jsme šli 3 z 24.

Člověku bylo 25 let a měl 7 let odpracováno (vojnu nechme vojnou). Pak začali i ti, kdo své vášně drželi na uzdě, uvažovat o rodině.

Dnes vezmou na VŠ každého, kdo tam chce. Vzdělávání se tudíž běžně končí ve 24 letech i později. Člověk má 7 let odpracováno a je mu 31. Začíná zvažovat své rozmnožení. Ovšem než vše klapne, může mu být 35 nebo více, což je pozdě.

Prováděná i navrhovaná opatření státu směřující ke zvýšení porodnosti jsou komická.

Nabízí se jediná logická varianta, co dělat:

Podpořme studenty, ať mají děti!

A než začnete prskat, co to píšu za pitomost, zamyslete se.

Studenti mají obrovskou spoustu volného času. Zátěž ve škole se absolutně nedá srovnat se 40 hodinami/týden v práci. Plus zkouškové a prázdniny.

Studenti obvykle bydlí s jinými studenty. S kamarády. Vzájemná výpomoc s hlídáním jasná.

Studenti slyší na peníze. Pokud dáte stipendium 15 000,-/měsíc každé mamince do 26 let věku, která se soustavně připravuje na budoucí povolání, budete čučet. Bude-li vypláceno každý rok pro 30 000 studentek, dostáváme se na zátěž pro státní rozpočet cca 5,5 miliardy. Pohodové číslo.

Další výhodou je, že ženy nebudou muset kvůli dětem přerušovat kariéru. Ukončí VŠ, šoupnou ratolesti do školky a můžou 40 let nepřetržitě hoblovat.

Budeme dál brečet, jak vymíráme?

Nebo podpoříme studenty, ať mají děti?

Štítky: ,

Čestné prohlášení - Klidně lžete

Během svého několikaletého působení na úřadě jsem se osobně nesetkal s nepravdivým čestným prohlášením, takže jsem tuhle problematiku nijak zvlášť neznal.

Ovšem přišlo školení.

Během sdílení, co kdo dělá, zaznělo u jednoho případu, že lhali v čestném prohlášení.

Inu, vznesl jsem dotaz.

Jak budeme dále v souvislosti s tím postupovat?

Zkušené kolegyně se mi vysmály. Policie nesedne na zadek kvůli nepravdivému čestnému prohlášení, které se týká roku 2015.

Snad neprozradím státní tajemství, když zjednodušeně popíšu, o co šlo.

Firma dělala výběrko za dotační peníze. Doklady už nemá. Ale díky Bohu našli v kompu cenové nabídky uchazečů. A čestným prohlášením stvrzují jejich pravdivost.

Nicméně v tabulkách se liší pouze ceny celkové, nikoli jednotkové.

Jasná lež.

Samotné nepravdivé čestné prohlášení může být sankcionováno pokutou.

Tudíž chápu Policii ČR, že se po podobných kauzách nevrhá jako slepice po flusu.

Ovšem při troše snahy jde na takovéto cigánění navázat trestné činy.

Třeba dotační podvod.

A to už jsou trochu jiné pálky.

Nicméně úřad na řešení lživých čestných prohlášení rezignoval, anžto nevěří policii.

Z čehož vyplývá:

Čestně prohlašujte cokoli. Pohoda jazz.

Štítky: ,

Zodpovědné spoření na důchod = Kolaps ekonomiky

Dnešní článek začnu netradičně. Odpovědí, kterou jsem napsal na Twitter:

Pojďme se na to podívat podrobněji.

Dle kalkulačky Komerční banky budu mít při spoření 2 000,-/měsíc, pokud si nechám pomoct státem, za 30 let skoro 1 a půl milionu.

Dejme tomu, že budu žít dalších 20 let. Jak mi to vypomůže?

Budu mít 6 250,- měsíčně navíc. Lákavé.

Ovšem při dnešních cenách.

Vezmeme-li inflaci od roku 1988 do roku 2018 dle kalkulačky inflace na Penize.cz, zjistíme, že česká koruna ztratila během 30 let hodnotu téměř pětinásobně (co jste tehdá koupili za 100 000 korun, teď za více než půl mega).

Najednou máte navíc k důchodu reálných 1 250,-

Předpokládejme, že nás nečeká taková divočina jako v 90. letech. I tak inflace minimálně dvě třetiny úspor sežere. Nechávám na zvážení každému, zda se vyplatí 30 roků spořit 2 000,-/měsíc, aby si pak člověk po dobu 20 let přilepšoval o 2 000,-/měsíc.

Druhý aspekt.

Pokud začne každý oproti tomu, kolik spoří teď, dávat mimo spotřebu navíc 2 tisíce, dá to za rok 120 miliard, které budou v ekonomice chybět.

Velká část z nich by byla utracena za výrobky a služby, daly by lidem práci. Stát by z nich desítky miliard vysosal prostřednictvím daní.

Česká republika má HDP na úrovni kolem 5 bilionů.

Jestli dobře počítám, odlilo by se z reálné ekonomiky 2,4 % HDP.

Došlo by k ekonomickému kolapsu.

Takže až zase uslyšíte naprosto nezávislého odborníka, jak radí, kolik si máte spořit, abyste v důchodu nemuseli vařit sekerkovou polévku k obědu a žužlat kořínky k večeři, zůstaňte v klidu.

Štítky: ,

Kruhový objezd na D35 - Brilantní řešení!

Nejen, že stavíme v České republice dálnice pomalu. My je také stavíme špatně.

Jakoby nikoho nenapadlo přemýšlet nad tím, jak budou navrhovaná řešení fungovat v běžném provozu.

Chobotnice korupce, chobotnice stupidity.

Hezké příklady najdeme třeba v okolí Olomouce.

Polem vede dálnice. Kolem žádné stavby. Žádný les. Prostě pole. Najednou bezdůvodné zúžení levého pruhu. Kdo to tam nezná a přehlédne značku, tulí se s kamionem.

Vrcholem je kruhový objezd na D35, jde o opravdu skvělé (možná i ve světě unikátní) řešení:


Zleva nahoře a zleva dole dálnice. Na první pohled jasná dálnice.

Ovšem před kruhový objezdem dálnice dle značek končí, za ním opět slavně začíná.

Odbočky, které jsou na fotce vpravo, vedou k nákupnímu centru a do města. Provoz na nich většinou minimální.

Vlevo dole vidíte část obří kolony, která zde bývá téměř pravidlem.

Pokud kliknete na zdroj ilustračního obrázku (stránka Mapy.cz), můžete se pokochat celou délkou fronty. V tomto případě šlo o krásných 1,4 kilometru.

Rozumím, když se něco opravuje (či nedej Bůh nastane nehoda), vznikají kolony.

Ovšem nerozumím, proč kolony způsobujeme sami třeba tím, že nějací dementi vymyslí, prosadí a postaví kruhový objezd na dálnici.

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů   Počet sledujících