Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo | ZDE uvidíte víc | Jasně a přehledně

10 x já za 10 let

Nechali jsme se s manželkou inspirovat Jackem Canfieldem a nezávisle na sobě jsme sestavili, jak na tom chce každý z nás být za 10 let.

Psali jsme (povětšinou) v přítomném čase. Snažili jsme se být aspoň trochu konkrétní.

Dnes tady mám svoji desítku. Držel jsem se při zemi a byl jsem (doufám) zdravě optimistický.


10 x já za 10 let

Jsem zdravý. Všichni v mém okolí jsou zdraví a spokojení.

Mám manželku a 2 děti. Kluka a holčičku. Občas každý z nich zazlobí. Jsou skvělí. Máme se všichni moc rádi.

Bydlím na malé vesnici. Skoro na samotě. Máme to zařízeno hezky, jednoduše. Ve městě je k dispozici byt, kde v zimě 3x-4x za týden přespíme, v létě 1x-2x.

Na úřadě dávají home office. Chodím tam vždycky v úterý a ve čtvrtek. Navíc došlo na zkrácený pracovní týden a byla prodloužena dovolená na úroveň školních prázdnin.

Práci zvládám rychle. Jsem taková samostatná jednotka. Po těch letech vědí, že se na mě můžou spolehnout a nechávají mě být.

Pořád čekám, až vyhrajeme v loterii.

S penězi vycházím dobře. Zároveň stíhám trávit čas s blízkými tak, jak nám to všem vyhovuje.

Začal jsem cestovat. Někam se podíváme všichni, na jiné atrakce jede jen někdo.

Zbývá mi hodně času na koníčky: hudbu, filmy a hlavně na literaturu, kterou jsem dlouho zanedbával.

Děti už jsou celkem samostatné, zabaví se. S manželkou jsem často v našem doupěti, kde společně relaxujeme.

Těšte se na příště.

Čeká Vás manželčina desítka.

Štítky:

Všechno je, jak má být

V 17 jsem věděl všechno nejlíp.

V 25 jsem už měl nějaké zkušenosti.

Ve 33 jsem věděl, co jsem udělal špatně a jak bych se byl býval měl rozhodovat.

Teď v 39 letech je mi jasné, že to byly všechno jen žabomyší války. Hlavní je, aby si člověk udělal pořádek sám v sobě. Aby se uměl radovat z maličkostí. Aby byl smířený.

Výhodu má, kdo je odjakživa vyhraněný.

Ví.

Já vždycky zvažoval nejrůznější cesty.

Bydlet v nájmu nebo ve vlastním?

Nájem je, je-li sjednán dobře, bezstarostný. Člověk šetří obrovskou spoustu kapacit a neváže se. Nájem je zároveň vrcholně strategicky nevýhodný. Dožijete-li se, nemáte na stáří majetek a jste zatěžováni vysokými stálými platbami.

Bydlení ve vlastním vás uvrhne na desítky let do dluhů. Staráte se, jednou vše možná bude vaše. A v důchodu možná budete vysmátí.

Takhle je to se vším.

Můžete vzít jakékoli své minulé rozhodnutí a zjistíte, že jste mohli vydělat nebo také prodělat.

Pokud připočítáte vliv náhody, absolutně nelze odhadnout, co bylo či nebylo správně.

Logicky je tudíž nejlepší říci si:

Všechno je, jak má být.

Kam dál?
Vláda - Maminky od malých dětí, hurá do práce!
Co je v životě nejdůležitější

Štítky:

Tlachání o mužských ambicích a ženské svobodě

Hormonální antikoncepce ženské osvobodila.

I když ne všechny zobou, všechny si užívají nebývalé svobody. Po celou historii lidstva byly otrokyněmi biologie. Rodily, byly těhotné nebo měly na krku mrňavé děti.

Posledních 50 (u nás 30) let jsou volné a neumějí si s tím poradit.

Nabývá to trapných rozměrů, kdy si jedny nepřechylují příjmení, jiné nastupují do práce 3 měsíce po porodu, další budují tzv. kariéru a na děti se úplně vykašlou.

Muž je prý v krizi.

Kecy.

Ráno do práce, večer z práce. Muž před stovkami let, muž teď. Změnilo se akorát to, že i ženy makají, tzn. část starosti o domácnost jde za chlapama.

Zatímco chlapi jsou na tom furt stejně, ženské v nové roli tápou.

Společenské tlaky na ženy jsou obrovské.

Muži stačí, když podá výkon jako zaměstnanec, umělec, sportovec atp. a je oceňován. Nejen oceňován, také jemu samotnému to stačí.

Ženská musí být vdaná, mít dokonalé děti, dokonalého manžela, musí skvěle vypadat, mít uklizíno, musí zvládat práci, jezdit na drahé dovolené, utrácet za kraviny a ještě musí být furt dobře naladěná.

Jen tak dojde uznání v soutěživém ženském kolektivu.

Chlap má výhodu také v tom, že může být okolím dočasně poplácáván po ramenou, chová-li se jako ambiciózní velkohubý snílek, který nakonec sem či tam něco opravdu zrealizuje.

O svobodu jsem přišel, když jsem propadl konzumu a nenašel způsob, jak plus minus eticky zbohatnout.

Profesní ambice jsem zahodil, když jsem poznal, že bych musel pracovat s lidmi, kteří nemají nikdy hotovo.

Zůstávají tudíž ambice osobní.

O nich možná jindy.

Štítky:

10 nejoblíbenějších textů z roku 2018

Loni nás navštívilo přes 64 000 tisíc lidí, což je o nějakou tu tisícovku víc než v roce 2017.

Máme radost.

Akorát Facebook trošku zazlobil. Vymazal liky pro titulní stránku, aktuálně jsme na krásné čisté nule.

Tady máte 10 článků, které si získaly loni největší oblibu:

V Africe pohoda a hlad, v Evropě shon a plná břicha

Jak by to asi vypadalo v Africe, kdyby tamní obyvatelé stovky let makali jako Evropané?

Než tu mít Muslimy, to ať se radši vrátí Rusáci

Anketa zatím dopadá přibližně 50:50, z toho vyplývá, že jsou u nás Rusové podobně oblíbení jako Muslimové.

Slušní lidé vs. divadelníci: Souboj neschopných


Souboj se přesunul do soudní síně.

Proč lidi prudí a jak reagovat na prudiče

Každý občas prudí. Dávejme si bacha a držme tohoto démona v přijatelných mezích.

Nejlepší pivo je točené = Naprostá pitomost

Poslední dobou si všímám rozdílu mezi městem a vesnicí. Ve městě drahé dobré pivo a plný lokál. Na vesnici levnější horší pivo a skoro prázdná hospoda.

Za komunistů bylo líp, nebylo zač utrácet

Jestli to budou bohatí se svou rozežraností přehánět, komáři se vrátí ve velkém stylu.

Michal Viewegh – Hyenismus

Vypadá to, že je kolem Michala Viewegha konečně klid. Snad to tak zůstane.

Krbová kamna - Než topit málo, radši netopíme vůbec

Kvůli kůrovci prudce spadly ceny dřeva. Všimli jste si levnějšího otopu do krbovek? My platíme za dřevo stejně, brikety neustále zdražují. Nějak nám ten trh 30 let po revoluci nefunguje.

Pane profesore Drahoši, děkuji!

... aneb poděkování člověka, který pana profesora nevolil.

Lež, dluhy a lež

Chvilku to vypadalo, že bude stát odpouštět dluhy. Pak by se článek jmenoval Lež a Lež.

Kam dál?
10 nejčtenějších článků roku 2017

Štítky: ,

Česká televize je na dobré cestě

Byly časy, kdy jsem nad Českou televizí lámal hůl.

Pokračováním seriálů Arabela, Sanitka a Nemocnice na kraji města se ČT dotkla dna. Nadějné projekty jako Zdivočelá země končily nízkorozpočtovou trapností.

Nevěřil jsem, že může nastat zlepšení.

Kupodivu nastalo.

Seriály jako Případy 1. oddělení, Rapl nebo Svět pod hlavou (zde jde o koupenou licenci) snesou přísnější měřítka.

Minisérie často mají filmové parametry. Třeba Dukla 61 nebo koprodukční Marie Terezie dozajista neurazí ani v kině.

Daří se končit dřív, než je úplně pozdě, čehož je hezkým příkladem třeba První republika.

Česká televize dál mohutně podporuje tuzemskou kinematografii, kde se díla, na nichž se podílí, povětšinou drží v nadprůměru. Jen to chce víc odvahy. Občasným fiaskům jako Zahradnictví nebo filmový Doktor Martin se asi nejde vyhnout.

Co se týká zpravodajství, střední proud s příchutí pravdy a lásky od pražských novinářů očekávám. Pak tudíž nejsem překvapen, když ho dostanu.

Zpravodajství ČT je seriózní, konzervativní a předvídatelné. Mnohdy také rozplizlé a nudné.

Jako má od veřejnoprávní televize být.

Nejslabší stránka České televize? Publicistika.

Chybí moderátor(-ka) politických debat vlčák (dračice). Čímž rozhodně nemíním klon Michaely Jílkové.

ČT by se měla v daleko větší míře věnovat oblastem, o nichž se vedou sáhodlouhé bezvýsledné diskuse. Měla by široké veřejnosti srozumitelně trpělivě sdělovat, kde je pravda. Témata jako například očkovaní dětí si o to už dlouho říkají.

Dále by bylo záhodno začít nabízet možná řešení. Jak pomáhají sociálně vyloučeným v zahraničí? Jak se starají o důchodce? Co zdravotnictví nebo školství? A co na to české kapacity?

Podobné záležitosti prezentovat zábavně, ale vyhnout se svodům bulváru.

Držím palce, ať se ČT nadále daří. Ať zvyšuje laťku u původní tvorby. Ať je aktivní tam, kde jako veřejnoprávní médium aktivní má být.

Jo a vraťte mi Ligu mistrů! :)

Kam dál?
Zrušili Ligu mistrů. Zlikvidovali vše, co jsem měl rád

Štítky:

Squatting - Pro a proti

Aktuálně můžeme v médiích sledovat mečování o Kliniku.

Squatteři ztratili mé sympatie, když si neuklidili, ač návštěvu tvořenou exekutorem a jeho pohunky očekávali.

Takhle ne, mládeži!

Pojďme se na squatting podívat bez emocí. Pojďme si představit, jak squattují obyčejní lidé.

Pro squatting

Slušné bydlení je vlivem kartelů ve stavebnictví a přidružených oborech pro výraznou část obyvatelstva nedostupné.

Majitelé obrovské spousty nemovitostí se o ně z nejrůznějších důvodů nestarají.

Domy chátrají, každý rok vznikají v součtu mnohamiliardové škody.

Autovrak zabírající místo odtáhnou. Neudržovaný opuštěný dům je OK?

Zabývejme se zákonnou úpravou squattingu. Pokud se povede, zásadním způsobem zlepší dostupnost bydlení.

Proti squattingu

Majetek by měl být nedotknutelný. Legalizací squattingu můžeme otevřít Pandořinu skříňku.

I pokud jasně definujeme podmínky, za kterých lze obsadit opuštěný dům, budou vznikat soudní spory.

Část aktivistů může nahněvat jeden z klíčových parametrů legálního squattingu. Je totiž nezbytné platit za nájem a služby.

A je nezbytné nebýt úplné čuně.

Jak to vidíte Vy?

Štítky: , ,

Nezaměstnaní na dávkách, politici mimo realitu

Dlouhodobě nezaměstnaní žijící ze sociálních dávek jsou nepřetržitě v hledáčku politiků. Slušný pracující volič rád slyší, že je potřeba s těmito živly zatočit.

Poslední dobou rezonují tato 2 témata:

1) Bezplatné obědy pro všechny děti

Dle odpůrců mají rodiče platit obědy ze sociálních dávek a není u nás tím pádem nikdo, kdo si obědy svých ratolestí nemůže dovolit.

Svatá pravda.

Bohužel jsou dlouhodobě nezaměstnaní bez práce často z jednoho prostého důvodu. Ujeli na povolených či nepovolených návykových látkách a získali během spousty let pěknou závislost.

Už dávno neřeší dilema zda obědy pro děti nebo (například) flaška kořalky.

Zdarma jen pro ně? Poctivý občan se oprávněně bouří, proč má jen on přicházet o svoje (vydělané) peníze.

2) Zlobivci do práce!

Evergreen.

Pokud by byli dlouhodobě nezaměstnaní zaměstnatelní, už dávno někde hákují.

Jsou povětšinou v takové kondici, že doufat v jejich aktivní účast na 12 hodinové šichtě je podobné jako věřit v návrat Elvise.

Aby se stali konkurenceschopní vůči zahraničním dělníkům, je třeba komplexní program, který po malých krůčcích zkrotí závislosti a zlepší kompetence.

Tzn. je potřeba utratit spoustu peněz bez toho, aby bylo dosaženo žádoucích efektů během 1 volebního období.

Asi nechat být

V každé společnosti jsou přibližně 2 procenta lidí, kteří se nezapojují.

Vyplatí se je převychovat? Jde to?

Nebo má zasáhnout tvrdá ruka? Snížení dávek = vyšší kriminalita = vyšší náklady na bezpečnost, zahlcené soudy, přeplněná vězení...

Nebo je nejlepší současná česká cesta, kdy vyplácíme poměrně štědré dávky a necháváme zlobidla na pokoji?

Zajímá Vás:
Proč pobírají někteří Romové vysoké sociální dávky
Povinné poplatky? Raději vše ZDARMA

Štítky: ,

Zrcadlo - přehled textů