Obec pronajme hospodu. Jít do toho?

Zaslechl jsem hlášení místního rozhlasu. Obecní úřad nabízí k pronájmu hospodu včetně zařízení a vybavení. O ceně taktně pomlčeli, kdo má zájem, nechť kontaktuje starostku. 

Do zmíněné hospody jsem párkrát nakoukl. Nejde o žádný pajzl, vypadá slušně. Leč dlouhodobě je prý ve ztrátě a koronavirus jí zasadil poslední ránu. 

Přiznávám, kdybych se topil v penězích, pořídil bych si restauraci. 

Nepatřím mezi ty, kdo podobným podnikům přinášejí obživu. Ale rád zajdu tak dvakrát do měsíce, posedím, popiju a je-li možnost něco normálního sníst, také jídlo dám. 

Hodně mi tento rituál chybí. Naposled jsem byl v září. 

Mám poměrně jasnou představu, jak by měla hospoda na vesnici, kde schází turistický ruch, fungovat. 

Čistota a příjemná obsluha je samozřejmostí jako všude jinde. 

Dál bych se zaměřil na jednoduchost. Žádné stovky nápojů a desítky jídel. Dobré pivo, základní sortiment značkového alka a nealka, pár obyčejných jídel. 

U piva bych šel do levnější značky, která má velkou marketingovou podporu a získává si stále větší oblibu. Točil bych dvanáctku Radegast. Desítku bych nechal na výběru štamgastů. 

Nabízel bych hezky vypečené špekáčky na pivu, skvělý nakládaný hermelín...

Hosté by dostávali zdarma slané oříšky a brambůrky, aby měli větší žízeň. 

Ovšem mám obavu, že častí návštěvníci mají jiné požadavky. Jde jim především o příznivé ceny. Nejsou ochotni dát za pivo o 5 korun víc oproti patoku. A vyžadují trpělivého posluchače pro své kecy.

Hospoda, jež je k pronájmu, se sice nachází uprostřed obce, ale dědina je dlouhá jako týden před výplatou. Ochota chodit 2 kilometry tam a 2 zpět se (obzvláště při špatném počasí) limitně blíží nule.

Navíc si lidi odvykli. 

No nic. Promyslím. Uvidím. Možná vznesu dotaz, kolik si obec měsíčně představuje. Jestli je opravdu vše k dispozici, nemusel by to být drahý špás. 

Termín stanovili do 15. ledna.

Vánoční prázdniny

Čerstvý článek bude ve čtvrtek 7. ledna 2021. 

Užijte si svátky :)

Tesco online nákupy - Zkušenosti

Tesco potraviny online už využíváme nějaký ten rok. V posledních měsících tam řešíme většinu nákupů potravin a drogerie. 

Za co je můžeme pochválit a na co si dát pozor? 

Tesco potraviny online - Klady

Velký palec nahoru zaslouží řidiči. Vždy přijedou v určený čas, jsou dobře naladění a ochotní i nad rámec svých povinností. 

Ceny za dopravu se pohybují mezi 59 a 99 korunami dle času, který si zvolíme. Do Tesca to máme cca 25 kilometrů, vychází to tudíž šul nul. 

Teplota chlazeného a mraženého zboží byla zatím pokaždé OK. 

Pečivo čerstvé, obaly nepoškozené. 

Pokud se Vám zboží nelíbí, můžete ho bez problémů vrátit. 

Ceny jsou stejné jako v Tesco hypermarketu včetně akcí. Výběr produktů mají obří. 

Tesco potraviny online - Zápory

Stává se, že nabízejí i to, co nemají. V takovém případě buď nepřivezou nic nebo zboží nahradí jiným, které je podobné. Náhrady bývají semtam mimo mísu (místo 100% juice dají 20% vodičku, vyberou něco za dvojnásobnou cenu atp.). Naštěstí se to stává minimálně. Z desítek objednaných položek jde o nižší jednotky. 

Už několikrát se nám stalo, že bylo maso těsně před koncem trvanlivosti. Třeba pstruha jsme museli vrátit, přišel v den, kdy měl být spotřebován a nevypadal dvakrát svěže. Vyřešeno přes infolinku slevou na další nákup.

Na co si dát pozor

Nakupujete za ceny, které jsou platné v den doručení, tzn. je-li položka v akci dnes a má být doručena pozítří, kdy už akce neplatí, bude vás stát běžnou cenu. Samozřejmě vás na to během nákupu upozorní. 

Před několika týdny musel management Tesca ukázat svou aktivitu. Přišli tudíž se skvělou novinkou. Pokud změníte výběr položek, musíte pokaždé kartou znovu zaplatit. Díky této úžasné inovaci se nám dvakrát stalo, že platba na Internetu neproběhla a museli jsme zacvakat u řidiče.

Proč konkurence spí?

Tesco je jediným z velkých řetězců, kdo v takovém rozsahu rozváží zboží. 

Přitom k tomu není potřeba vlastnit vozový park ani žádné technologické vymoženosti. Řidiči jsou externisté, jezdí se svými dodávkami. Zboží je v běžných bedničkách. Chlazené a mražené pak v obyčejných boxících obložené ledem.

Myslím, že konkurence do toho nejde zkrátka z toho důvodu, že přes Internet nakoupíte jenom to, co opravdu potřebujete. Zatímco z krámu mnohdy přinesete i nechtěné, což samozřejmě generuje obří tržby navíc.

Resumé

Pokud to máte do většího obchodu dál, můžeme Tesco potraviny online jen doporučit.

Děti se mu (jí) budou smát...

Mnohokrát jsem zaslechl (z druhé ruky), že pokud dítě nebude mít ten správný model mobilního telefonu, značkové oblečení, drahý notebook a kdejaké další blbiny, budou se mu ostatní ve škole (školce) smát a stane se terčem šikany. 

Korunu tomu nasadila rehabilitační sestra, která se při projíždění mých zad zmínila o dětech, které jsou vysmívány, protože je rodiče vozí málo drahým autem. Škodovka prý v žádném případě, ideální jsou SUV německých značek. 

Velkou část dětství jsem prožil v 90. letech. 

Kamarádili jsme se podle osobních sympatií, brali jsme jako normální, že někdo má víc. Třeba ve skautu se scházely děti od nejchudších po nejbohatší (také např. od úplných ateistů po kované katolíky). 

Na střední škole jsem měl spolužáka, který jezdil novým Audi a motocyklem Honda 750. A taky jsem měl spolužáky, jejichž rodina nevlastnila ani omlácenou 120ku. Ve společném dělání rutiky nás to nijak nelimitovalo.

Nicméně doba se posunula. Tlak médií na konzum zde máme od nejútlejšího věku. Viz předchozí článek. 

Zatímco já jako pětiletý zažil akorát tak pana Vajíčka a reklamu na spoření mladých, dnešní děti jsou zpracovávány globálními kampaněmi za miliardy. 

Plus rodiči, pro něž jsou peníze a společenský status vším. 

Často jde (jak ukazuje letošní rok) o bohatství, které je taženo dluhy. 

Tito lidé mají desítky let vysoce nadprůměrné příjmy, ale nevlastní (téměř) nic. Vila na hypotéku. Provozovna v nájmu. Auta na leasing. Telefony pořízené (samozřejmě na firmu) v rámci ultravýhodných akcí se dvouletým závazkem. 

Když pak přijde výpadek příjmů, nastává panika. 

Hrozí děsivý pád do hlubin nižší střední třídy. 

Děti, jež machrovaly s majetkem, který nebyl jejich rodičů, posmívaly se ostatním a šikanovaly, se mohou rázem dostat na druhou stranu barikády. 

Nevidím to tak tragicky. 

Samozřejmě, může se vyskytnout rozmazlený spratek. Ale že by byla dynamika dětského kolektivu postavena na údajném bohatství rodičů? Nevěřím. 

To si spíš dospělí dělají alibi pro svou hrabivost.

Výchova dětí: 1 skvělá rada

K dítěti by měli dávat manuál, zaslechl jsem někde.

Nedávají, prodávají. Knihy s tímto tématem patří k nejúspěšnějším. Názorově jsou široce rozkročeny od nevýchovy až po ty, které propagují jasné strukturování činností. 

Oproti motivačním spiskům je zde pro autory jedna velká výhoda. Zda měli pravdu, se ukáže, až bude mít dítě důchodový věk a bude možné zhodnotit, jak naložilo se životem. 

Zatím jsem nezachytil studii, která by metody z knih porovnávala například se školními výsledky. 

Zbývá tudíž věřit, že alespoň u dětí autorů cajk. 

Samozřejmě, jsou zde všeobecné zákonitosti. Pokud Pepíček neměl stabilní rodinné zázemí, dostane se na zcestí s větší pravděpodobností než Toníček, který měl k dispozici oba své vlastní rodiče. 

Ovšem vydržet ve vztahu je daleko složitější než valit podle knížky. 

Nicméně, ať nezakecám tu skvělou radu. 

Radu, která je univerzálně platná a při její aplikaci mohou všichni jen vydělat. 

Nepouštějte dětem reklamy! 

Jistě, mnozí tvrdí, že reklamy nepůsobí. Smějí se jim. Mají za to, že firmy jen tak vyhazují obří peníze. A pak jdou do toho správného obchodu, kde cpou do vozíků to správné zboží. 

Omo, Omo, pere s ním jen homo. Říkaval jeden můj spolužák. A můžete hádat, jaký prací prášek se jim vyjímal v koupelně. 

Děti jsou na reklamní sdělení citlivější. 

Jistě jste zažili scénky, kdy se chlapeček či holčička agresivně dožaduje koupě toho či onoho. 

Jistě jste zažili situace, kdy je k Vánocům, narozeninám atp. požadováno, co bylo vnuceno reklamou. 

Často jde o předražený šunt, který je právě v módě a dítě si s ním nijak extra nepohraje. 

My necháváme možnost svobodné volby. Od Ježíška nebylo požadováno nic. A v obchodě pokud už něco,  tak malé lízátko nebo pitíčko. 

Cílit reklamu na děti nebo třeba na přestárlé není dvakrát etické. Nemám na to prodat člověku, kterému to pálí, využívám tedy jiné způsoby. Tak uvažují mnohé firmy. 

Nemusíte svým ratolestem odpírat pohádky. Stačí udělat 2 jednoduché věci: 

1) Do prohlížeče nainstalovat doplněk, který blokuje reklamy. Na YouTube téměř stoprocentní účinnost. 

2) Nepouštět televizi, místo toho stahovat. 

Vyzkoušejte, neprohloupíte.

Opravdu lidi nevylézají?

Můžeme donekonečna meditovat, zda jsou roušky k něčemu. Můj laický názor? Asi na nich něco bude, když je lékaři po celém světě používají při operacích. 

Co je jisté? 

Pokud se lidé nepotkají, těžko mohou někoho nakazit. 

Co se týká tendence k vyhledávání přímého kontaktu, nabízí se Gaussova křivka, která má téměř univerzální platnost.

Většina lidí by měla krom nezbytných případů nevylézat. V jednom extrému by pak měli být ti, kdo na opatření kašlou a ve druhém ti, kdo žijí v úplné izolaci. 

Média naznačují, vše v cajku. 

Nejen zkazky z okolí ovšem naznačují, že je realita jiná. 

Zamysleme se například nad našimi politiky, kteří byli přichyceni při lochtání točeného piva. Restaurace zavřeny krom výdejních okének. Platí zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti. Pro koho se tudíž zlatý mok čepuje? Je naražena bečka jen v případě, když přijde poslanec?

Nevím, jak ve městech, kde vše hlídá neustále bdělá policie. 

Na vesnicích se kropí v garážích, stodolách, rodinných domcích, chalupách... Kdo ví, zda se vrátí provoz zpět do hospod, kde je potřeba platit 3x víc. 

Do toho mnozí výtečníci jezdí napříč republikou, aby mohli splknout face to face. 

Rodiče jsem neviděl více než 2 měsíce, jsou 200 kilometrů daleko. Mamince se stýská po vnoučatech. Stěžovala si mi, že můj bývalý spolužák s rodinou z Prahy jezdí za sousedy každých 14 dní. 

Vezmeme-li si, jak tohle chování rozšiřuje okruh lidí, kteří mohou být nakaženi, musíme (slovy klasika) varovně pozvednout obočí. 

Pokud se podíváme na opačný pól, máme zde důchodce ve věku 80 a více let, kteří se díky panice úplně odstřihli od světa. Neopouštějí byt. Nákupy jim vozí třeba skauti.

Následky na zdraví a psychice pomalu přicházejí.

Lidí, co nevylézají, je minimum. 

Těch, co na opatření kašlou a nevynechají příležitost k družení, je dle mého odhadu pětina. 

Jsou to ti samí, kdo budou muset vyrazit na hory. Nejlépe do zahraničí. 

Abychom si to zase na jaře užili. 

I když vlastně ne. Zachrání nás tajemná vakcína, kterou si kvůli těmto vemenům rádi necháme vstříknout do žil. 

Při podobných experimentech vždy vzpomenu třeba na olovo nebo DDT. Taky bezpečné, posvěcené moudrými hlavami. Až do doby, kdy se provalilo, jaké je to svinstvo. 

To už jsem ochotnější věřit na kolektivní imunitu.

Jak vidláci z USA zničili lepší svět

Kolem poloviny 90. let, když jsem v rámci dospívání chytal moudrost, jsem narazil na Osha. 

Souvisí to s explozí toho, co k nám komáři nepouštěli. Hudba, film, literatura za poslední dekády se po pádu režimu vyvalily v obřím množství. 

Osho byl myslitel. Jeho učení lze asi nejlépe shrnout do názvu jedné z knih: Život, láska, smích. 

Kolem Osha vzniklo společenství následovníků. Nejednalo se o církev. Příznivci byli vyznavači různých náboženství i ateisté. Nešlo o typický kult, Osho nevyžadoval uctívání, ovšem také se mu nebránil. 

Trousil svá moudra a užíval si vydělané peníze. Dokázal v klidu x let mlčet. 

Před časem jsem náhodou narazil na dokument od Netflixu Wild Wild Country. 

Pojednává o tom, jak Osho se svými sanjásiny zkoušeli v USA založit komunitu. 

Přistoupili k tomu s dětskou naivitou. Věřili, že je Amerika svobodnou zemí. Koupili obří pozemek a vystavěli téměř soběstačné město. 

Ač vybrali území, kde dávají lišky dobrou noc, byla poblíž vymírající vesnice a v ní typičtí vidláci. Než by sousedy přivítali jako příležitost, od začátku šli proti nim. 

Anžto měli vidláci kontakty na vyšších místech, začalo reálně hrozit, že bude město srovnáno se zemí. 

Roztočil se naprosto šílený kolotoč, kde se obě strany neštítily téměř ničeho. Pod kotel přikládaly už tehdy (začátek 80. let) všeho schopná média. 

Nebudu víc prozrazovat, podívejte se sami. 

Dokument zdařilý. Velký prostor získaly všechny strany sporu. 

Co vytknout? 

Tvůrci nechali až moc prostoru k tomu, aby si divák věci domyslel. Utíkal Osho z Indie kvůli politice nebo po něm šli strážci zákona? Nevíme, zmíněny obě varianty. Jaká byla úloha Osha ve vedení? Co vyplynulo z jeho odposlechů? Nevíme.

Jde o drobné vady na kráse. Netflix vytvořil skvělou dokumentární minisérii.