Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace

Čtenářský deník - K. H. Mácha: Máj

Několik slov o autorovi

Největší český romantický spisovatel Karel Hynek Mácha se narodil roku 1810 v Praze a zemřel roku 1836 v Litoměricích. Byl prozaikem (Cikáni, Pouť Krkonošská, Marinka, Křivoklad), dramatikem i básníkem (V svět jsem vstoupil, Máj). Ke spisovatelovým zálibám patřilo cestování (např. pěšky do Itálie), rád se toulal po českých hradech a zříceninách a kreslil je. Hrál také ochotnicky divadlo.

Vydání

Mladá fronta, Praha 1952

O díle

Lyricko-epická skladba Máj se skládá ze čtyř zpěvů a dvou intermezz. V úvodu díla je zařazena dedikační báseň Čechové jsou národ dobrý, která má vyloženě vlasteneckou tematiku, čímž se od samotného Máje liší.

Tématem Máje je tragédie mladé lásky. Mladý „hrozný lesa pán“ Vilém miluje dívku Jarmilu. Ta se ale nechá svést jeho otcem, který kdysi Viléma jakožto dítě opustil. Vilém svého otce zabije, čímž vykoná dvojnásobnou pomstu. Za to je uvězněn, následujícího dne má být popraven a jeho tělo má být vpleteno do kola.

Děj prvního zpěvu se začíná rozvíjet v okamžiku, kdy zamilovaná Jarmila čeká na svého milého (Viléma) na skále nad jezerem. Vilém nepřichází, což ji činí nešťastnou. Po chvilce však zahlédne loďku, což jí dodá naději. Ale z loďky nevystoupí Vilém, nýbrž jeho posel, který jí sděluje, že Vilém má být druhého dne popraven – a to prakticky její vinou. Tuto ránu Jarmila neunese a končí svůj život skokem ze skály.

Ve druhém zpěvu se děj přemisťuje do žaláře za Vilémem, jehož trýzní myšlenky na zítřejší popravu. Z jeho vzpomínek se dozvídáme historii celého příběhu. Vilém se bouří, není smířen se svým osudem, nepovažuje svůj trest za spravedlivý.

Následuje první intermezzo, jež hovoří o přípravě duchů na hřbitově na příchod nového mrtvého – zřejmě Vilémovy představy v polospánku.

V třetím zpěvu se opět vracíme k Vilémovi, jeho obavám a pocitům. Je už ráno a krása přírody je zde postavena do protikladu s tragickým lidským osudem. Viléma vyvádějí na vrch, kde se má konat poprava, lidé se sbíhají, dav hučí. „Strašný lesa pán“ se v myšlenkách loučí se životem, Jarmilou i se svou milovanou vlastí. Pak je jeho hlava sťata a tělo vpleteno v kolo.

Druhé intermezzo je žalozpěvem loupežníků nad ztrátou jejich pána.

Ve čtvrtém zpěvu vstupuje do děje autor. Básník se ztotožňuje s poutníkem, který se po sedmi letech dostává na místo, kde byl Vilém popraven, uvažuje nad jeho osudem a nakonec si povzdechne nad osudy všech tří postav – sebe jakožto Hynka, Viléma i Jarmily (zvolání Hynku, Viléme, Jarmilo!!!).

Po jazykové stránce je text také zajímavý. Básník užívá bohatou slovní zásobu, mnoho rozmanitých přívlastků, nechybí metafory ani personifikace. Je zde velmi dobře patrná hra barev, popisy jsou vystižné a podrobné, někdy nám ovšem může dělat potíže některou situaci si představit, protože je třeba se opravdu soustředit a mít fantazii.

Poznámka 1

Toto vrcholné Máchovo dílo vyšlo poprvé roku 1836 a kritikou bylo přijato velmi nelibě.

Poznámka 2

Zajímavé je, že Vilém ve svém zoufalství vůbec nevolá Boha. Přemýšlí sice o tom, co bude následovat po smrti, ale neobjevuje se zde žádný motiv křesťanského nebe, před popravou také nehovoří s knězem.

Citáty z Máje


“Budoucí čas?! – Zítřejší den?! –
Co přes něj dál, pouhý to sen
či spaní je bez snění?
Snad spaní je i život ten,
jenž žiji teď; a příští den
jen v jiný sen jej změní?
Či po čem tady toužil jsem,
a co neměla širá zem,
zítřejší den mi zjeví?
Kdo ví? – Ach žádný neví-“ (str. 27)

„Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
Lehounký větřík s nimi hraje;
A vysoko – v daleké kraje
Bílé obláčky dálným nebem plynou,
A smutný vězeň takto mluví k ním:
´Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
Co ramenem tajemným zemi objímáte,
Vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
Vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
V tiché se slzy celí rozplýváte,
Vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
I tam, kde svého naleznete břehu,
Tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
Kolébku mou i hrob můj, matku mou
Vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
Šírou tu zemi, zemi jedinou!-“ (str. 47)

Kam dál?
Láska a rozchody: Jak přežít rozchod

Štítky:

Diskuse o článku Čtenářský deník - K. H. Mácha: Máj



Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku