Čtenářský deník - J. Arbes: Ďábel na skřipci

Několik slov o autorovi

Český pokrokový novinář Jakub Arbes (Národní listy, Šotek) a spisovatel žil v letech 1840-1914. Je tvůrcem tzv. romanet (např. Newtonův mozek, Svatý Xaverius, Etiopská lilie, Ďábel na skřipci, Šílený Job…), dále sociálních románů (Štreajchpudlíci, Mesiáš, Moderní upíři) a psychologicky zaměřených studií o umělcích (Mácha, Sabina). Byl také divadelním kritikem a dramaturgem Prozatimního divadla v Praze.

Vydání

Nákladem J. Otty v Praze; součástí desátého dílu Arbesových sebraných spisů

Postavy

Mladý spisovatel – ústřední postava romaneta. Je vypravěčem příběhu. Je to mladý muž se sklony k filosofii, pravděpodobně zásadový a čestný.
Doktor – asi padesátiletý finančně velmi dobře zajištěný lékař, který své peníze získal na úkor chudších lidí
Komisař – bystrý padesátník, jehož synovcem je Edvin
Edvin – syn komisařovy sestry, v mládí vystaven utrpení kvůli bezcitnosti a bezohlednosti doktorově
Spisovatelova žena, doktorův sluha, vojáci…

Místo: Praha

Doba: konec devatenáctého století

Ďábel na skřipci - Děj

Hlavním hrdinou příběhu je mladý spisovatel. Vypráví nám svou historku o jedné sázce uzavřené mezi doktorem a komisařem, jeho přáteli. Tito dva muži se v hospodě vsadili o to, zda komisař chytí či nechytí ďábla. Několik dní po téhle události pošle komisař svého sluhu k doktorovi s dopisem, že ďábla již lapil, ať s sebou vezme přítele spisovatele a přijdou. Dále je popisováno tajemné prostředí komisařova bytu, v jehož výklenku na židli sedí tmavá postava se zvláštníma žhnoucíma očima. Zjistit, zda to ďábel je, či není, je úkolem doktora a spisovatele. Mladík zapisuje a lékař se snaží logickými otázkami ze stvoření vymámit, čím je; dostávají se však spíše do filosofické debaty. Posléze doktora napadne nechat obviněného v originále recitovat jednu Hugovu báseň, aby si ověřil jeho vševědoucnost. Dalším úkolem je přeložit tyto verše. Místo překladu ale počne „ďábel“ vyprávět smutnou historii týkající se jeho matky a doktora, který ji zavrhl, ačkoli mu zachránila život. Doktor v připomínce tohoto období svého života vzkřikne „ďábel!“. V tomto okamžiku literát omdlí a probudí se až doma na kanapi ošetřován svou ženou.

Půl roku nato se mu dostane jistého vysvětlení některých okolností. Za prvé – doktor byl zamilován do jeho ženy a plánoval jeho vraždu. Místo léku na bolest hlavy dal spisovateli lahvičku jedu. Ten nezemřel jen díky tomu, že komisař toto předpokládal a již předem mu ve víně podal protijed. Tento protijed ale nedostal spisovatelův pes, který kvůli jedu z rozbité lahvičky zemřel. Další zjištění bylo, že údajný „ďábel“ byl komisařův synovec Edvin, syn jeho nebohé sestry, která před lety zemřela v chudobě. Další zápletka v příběhu hovoří o tom, že Edvin byl nešťastnou láskou jedné vdané ženy, přítelkyně spisovatelovy manželky.

Citáty z knihy Ďábel na skřipci

„Člověk miluje jen potud zásady filosofické, pokud mu lahodí a pokud jsou mu pohodlny; jakmile se mu stanou závadou v některé, sebenepatrnější libůstce, zahodí je jako kteroukoli jinou zvetšelou okrasu.“ (29)
„Jsou momenty v životě lidském, v nichž spočívá více poezie, nežli ve verších všech věků. A v těchto momentech kouzlívá srdce lidské ryzí básně neskonalé krásy.“ (30)
„Neštěstí a zločin bývají tak úzce spojeny, že nelze rozeznati, kde první končí a druhý počíná.“ (35)