Čtenářský deník - L. Carrol: Alenka v kraji divů a za zrcadlem

Několik slov o autorovi

Angličan Lewis Carroll (vlastním jménem Lutwidge Dodgson) žil v letech 1832-1898. Byl profesorem matematiky na Oxfordské univerzitě. Proslavil se dětskými fantastickými příběhy, které napsal pro svou malou kamarádku Alenku.

Vydání: Albatros, Praha 1988

Děj knihy

Hlavní postavou obou částí knížky je sedmiletá Alenka, která velmi ráda sní a také zkoumá věci. Je to prostě malé zvědavé děvčátko. V obou příbězích se nějakým způsobem dostane do jakéhosi jiného zvláštního světa. V prvním případě ji tam zavede bílý králík, kterého uslyší promluvit a pak jej následuje do jeho nory; v případě druhém sama objeví takzvaný svět za zrcadlem.

Alenka v kraji divů
Začátek tohoto příběhu je zasvěcen tomu, jak se Alenka neustále zmenšuje a zvětšuje. Vždycky se buď něčeho napije či něco sní a okamžitě mění velikost. Mezitím se setkává s různými stvořeními, s nimiž vede všelijaké rozhovory. Například s myší, kterou si ale pohněvá nešetrnými zmínkami o své milované kočce, s bílým králíkem, houseňákem, holubicí… Všechny postavy mají nějaké vlastní specifikum a chovají se nepochopitelně. (Například kuchařka do všeho sype pepř apod.)
Nakonec se Alenka naštěstí dostane do své normální velikosti. Po krátké návštěvě u vévodkyně potkává ševce a zajíce Březňáka, kteří už od 16. března svačí, protože se rozhádali s časem. Později se dostává na kroketovou slavnost, kterou pořádá srdcová královna.Vášní této postavy je nechat každému za sebemenší přestupek setnout hlavu. Její manžel, srdcový král, naštěstí zase všechny omilostňuje, takže výsledek je nula od nuly pojde. Na téhle kroketové slavnosti zažije Alenka kromě setkání s různými dalšími tvory (paželv, Noh…) také soud, který odporuje veškeré logice. Srdcový spodek je obviněn z krádeže vdolků, které napekla královna. Vyslýcháni jsou svědci, kteří o případu nic nevědí a motají do něho věci, které tam vůbec nepatří, porotci si zapisují nepodstatné poznámky lidí ze sálu, za důkazy se považují nesmysly, vládne všeobecný zmatek. Alenka tedy do procesu vstoupí, postaví se královně, která chce dát spodka popravit ještě před vynesením rozsudku, a dokáže, že se jí nebojí. Vždyť je to přece jen karta z lepenky a ona je oproti ní veliká. Pak se probouzí s hlavou v klíně své sestry.

Alenka za zrcadlem
Tenhle příběh začíná v pokoji s velikým zrcadlem. Zvědavá Alenka se rozhodne zjistit, jak vypadá svět za ním. Usne a začínají se dít věci…
Ve světě, do kterého se dostane a kde je mimochodem všechno úplně opačně (např., když se chcete dostat ke kopci, musíte mířit směrem od něj atp.) a existují tam opravdu zvláštní věci (např. mluvící květiny), se Alenka setkává s šachovými figurkami. V zahradě potkává bílou královnu a při rozhovoru s ní se rozhodne, že se také chce stát královnou. Bílá královna jí poradí jak na to – musí přejít sedm políček a za podpory svých ochránců se vyhnout všem nebezpečenstvím, která tam na ni čekají. Alenka prochází krajinou a poctivě přeskakuje potůčky, které od sebe jednotlivá políčka oddělují. Při své cestě se zase setkává s mnoha osobami, z nichž budu namátkou jmenovat např. průvodčího z vlaku, Kozla, Kolucha, bratry Tydlitáka a Tydlitka…
Jako v předchozí knížce, i tady se dějí divné věci – např. bílá královna začne ječet „au“ ještě předtím, než se píchne do prstu. Jakmile se do něj ale píchne, je zcela zticha a v klidu, poněvadž si své už prý odkřičela.
Zajímavé je setkání s Ovcí, s níž se Alenka nejprve baví jako s prodavačkou v obchodě, pak se bez jakéhokoli důvodu přesunou na loďku, kde spolu pádlují, a pak skončí zase v krámě.
Další příhodu, o které stojí za to se zmínit, prožije Alenka s Valihrachem, který jí dává hádanky a pak také vysvětluje někt. zákonitosti říše, v níž se ocitla. Mluví ovšem v hádankách, takže z té jeho řeči člověk stejně moc nepochopí.
Předoslední důležité setkání je s Lvem s Jednorožcem, kteří spolu bojují o královu korunu, za což jsou od krále odměněni kusem koláče. (nedivme se, zde je všechno možné)
A poslední z této řady je s Černým jezdcem, Alenčiným to ochráncem, zajímavou to postavou, která vymýšlí různé vynálezy a je neuvěřitelně nemotorná ( z koně padá po každých pár metrech). Jezdec Alenku doprovodí přes předposlední políčko. Ještě předtím, než Alenka přeskočí potůček, setká se se starcem, kterého rozveselí.
Po dosáhnutí kýženého osmého políčka se jí na hlavě objeví koruna, což ji rozradostní. Poté se setkává s oběma královnami. Ty naplánují slavnost na počest toho, že se Alenka stala královnou. Po jejím proslovu ale nastává totální zmatek (např. bílá královna se promění v kýtu) a Alenka se probouzí v náručí držíc své černé kotě.

Poznámka

Významnou úlohu v celé knížce hraje množství říkadel a všelijakých básniček, které si postavy navzájem recitují. (Že jsou místy opravdu nepochopitelné asi nemusím podotýkat.)

Postavy

Alenka - představuje postavu, která obhajuje náš svět a naše způsoby myšlení a chování proti světu úplně obrácenému. Používá nám přijatelnou logiku, ale je přístupná novým věcem, je zvědavá, snaží se věci poznat. Dostává se do situací, kde jí nepomáházdravý rozum (spíše jí překáží), do světa, který funguje podle jiných zákonitostí. Je zajímavé představit si sebe sama na jejím místě. Její příhody jsou málem k zešílení. Ona však, protože není „zkostnatělá“ se proti nastoleným situacím nestaví, prezentuje své názory a všechno jí to připadá sice divné, ale je dostatečně přizpůsobivá na to, aby se v protředí, do kterého se dostane, dokázala pohybovat.
Alenka je ale taky dost tvrdohlavá a nelíbí se jí, jak ji neustále všichni poučují.
Další postavy - z první části: srdcová královna se srdcovým králem, vévodkyně, kuchařka, kočka Šklíba, Bílý králík, Švec, Zajíc Březňák, Noh a další zvířata a ptácí a karty
- z druhé části: šachové figurky - černá královna a král, bílá královna a král, černý jezdec; Valihrach, Tydliták a Tydlitek, Lev a Jednorožec, Ovce a jiní

Místo: dvě neexistující reality

Čas: těžko popsat – pro některé postavy neexistuje, jinde se zas prožívá pozpátku…

Citáty z knihy Alenka v kraji divů a za zrcadlem

„Když já řeknu nějaké slovo,“ řekl Valihrach, „pak znamená to, co se mi zrovna líbí, aby znamenalo, a nic jiného.“ (120) (pozn. Je fakt zajímavé číst knížku, kde se postavy chovají podle tohoto výroku :o)) )

„Dbej na smysl, slova přijdou sama“ (54 – vévodkyně)
Podívej sena tu větev, co máš nad sebou,“ řekl komár „a uvidíš tam Ohniváčka. Trup má z biskupského chlebíčka, křídla z majoránky a hlavu z ohnivé rozinky pražené v kořalce.“ (98)

„…Dumal jsem, jak licousy
Barvit do zelena,
Aby barva vějířem
Byla pozastřena.
„Co vy máte, stařečku,
vlastně tedy za cíl?“
Pro jistotu po hlavě pěstí jsem ho bacil.

„Cíl mám,“ pravil stařeček,
„ten a žádný jiný:
spadeno mám na horách
všude na bystřiny.
Pálím je a potom z nich
stáčím jedlý olej,
Však mě z této roboty
Ruce věčně bolej.…“ (138 – část říkanky, kterou Alence přednášel černý jezdec)