Čtenářský deník - R. D. Bach: Racek

Richard David Bach

Američan, narozen roku 1936. Pilot, letecký instruktor, redaktor a spisovatel.
Jeho první dílo - Cizinec na zemi - vyšlo roku 1963, z jeho děl dále např. Dvouplošník, Dar křídel, Není takové místo jako Daleko. Racek, který vyšel poprvé roku 1970 a je stejně jako jeho ostatní díla znovu a znovu vydáván po celém světě, se dočkal dokonce i filmových zpracování.

Vydání

Lyra Pragensis, 1984

Děj

Příběh, který je vlastně jakýmsi moderním podobenstvím, se odehrává na skalnatých útesech, kde sídlí racčí hejno. Hlavní postavou povídky je mladý Jonathan Livingston Racek, který je trochu jiný než ostatní rackové: oni se totiž zabývají jen vyhledáváním potravy a jde jim pouze o přežití, zatímco on se snaží poznávat svou sílu, pokouší se překonat sám sebe a chce dosáhnout dokonalosti. V čem? V tom, co je rackům podle něho nejvlastnější – v létání. A tak Johnatan celé dny trénuje, zkouší dosáhnout maximální rychlosti, nejvyšších možných výšek, provádí nebezpečné výkruty, přichází na to, jaký let je nejnamáhavější a jaký nejméně namáhavý. Od svého snažení je všemi soustavně odrazován, Hejno mezi sebou nechce nikoho, kdo by takhle vyčníval – chtějí, aby Johnatan dostal rozum a soustředil se na to, na co ostatní – na potravu a přežití. Konflikt mezi Hejnem a Johnatanem vyvrcholí v momentě, kdy jeden jeho střemhlavý let málem skončí kolizí s jiným rackem. Je rozhodnuto, Johnatan je vyloučen ze společnosti, stává se Psancem.

Odlétá tedy pryč, žije sám a stále znovu a znovu trénuje všechny možné výkruty, dosahuje větší a větší rychlosti, objeví i pomalé létání. Po nějaké době se setkává s dvěma racky jako by z jiné dimenze, kteří ho odvádějí pryč, na jiné nebe, na jiný svět. Tam se Jonathan od ostatních a především od mistra Čanga učí nové a nové věci, stává se z něj moudrý Racek a poznává zákonitosti a smysl života. Dosáhne i toho, že je schopen přemístit se pouhou myšlenkou; stane se téměř dokonalým rackem tím, že uvěří, že jím je. Když se pak Johnatan rozhoduje, co dál se svým životem, napadne ho vrátit se na Zem a pokusit se předat své vědění těm rackům, kteří budou ochotni naslouchat. Ví, že ta práce bude těžká, ale věří, že se mu může podařit nějakého úspěchu dosáhnout a tak se skutečně na Zem vrátí. Na útesech, kde kdysi sám přebýval, potká jiné Psance – pět racků, kteří se, stejně jako on kdysi, pokusili objevit pravou podstatu létání. Stane se jejich učitelem a i s nimi se po nějaké době navrátí k Hejnu. To je zpočátku pozoruje s nedůvěrou a zčásti i nenávistí, ale nakonec se i mezi jeho členy najdou zapálení žáci. Johnatana dokonce nakonec považují za syna Velkého racka – jejich boha, což on sám samozřejmě nechce. (pozn. Zde mi to tak trochu připomínalo příběh o Buddhovi) Potom, co si Johnatan vychová nástupce (Fletchera), Hejno opět opouští a jde hledat další Hejno a další žáky, kterým by mohl pomoci najít sebe sama a pravou podstatu života.

Postavy

Johnatan Livingston Racek – mladý nezkušený racek, který touží přijít všemu na kloub se postupně vyvíjí v moudrého mistra, který pochopil smysl života a snaží se pomoci ostatním jej najít.
Další postavy: Johnatanovi rodiče, mistr Čang, Sullivan, Fletcher Lynd, Charles Roland, Kirk Maynard (racek s nemocným křídlem, který po tom, co mu Johnatan řekne, že může, začne znovu létat – pozn. Paralela s Ježíšovým: „vstaň a choď.)

Místo: nevymezeno

Čas: nevymezen

Citáty z knihy Racek

„Dovedeš si představit, kolika životy jsme museli projít, než nás vůbec napadlo, že život znamená víc než jídlo, boj nebo moc v Hejnu? Možná tisíc, možná deset tisíc takových existencí! Potom další stovka životů, než nám začalo svítat, že existuje cosi jako dokonalost a další stovka, než jsme přišli na to, že smyslem našeho života je tu dokonalost najít a ještě ji zdokonalit. Tohle pravidlo ostatně platí i tady: příští svět si volíme tím, co se naučímev tomto. Když se nic nenaučíš, bude to stejné, stejná omezenost a olovo na nahou.“ (42; z rozhovoru se Sullivanem v jiném světě)
„Celé vaše tělo, od jednoho konce křídla po druhý není nic jiného než vaše myšlenka vtělená do tvaru, který jste schopni vnímat. Zlomte řetězy vlastního myšlení a spadnou z vás řetězy vlastního těla.“ (65; Johnatan ke svým žákům)
„Nevěř svým očím, Fletchere. Ukazují nám jen naši omezenost. Dívej se mozkem, hledej, co už znáš, a tak se naučíš létat.“ (83; poslední naučení Johnatana Fletcherovi)