Čtenářský deník - K. H. Borovský: Tyrolské elegie

Několik slov o autorovi

K. H. Borovský se narodil roku 1821 a zemřel roku 1856. Byl to český politik, novinář a spisovatel. Založil český politický tisk, v němž kritizoval protičeskou politiku rakouské vlády a katolickou církev (redaktor Pražských novin, Národních novin a kutnohorského Slovana) Aktivně se účastnil českého politického života druhé poloviny čtyřicátých let devatenáctého století. V období 1848 – 1849 byl stoupencem liberálního křídla č. politiky, mluvčím, nár výboru a poslancem zemského i říšského sněmu. Od r. 1849 tvrdě vystupoval proti nastupující bachovské reakci, proto byl 1851 převezen do vyhnanství do Brixenu, kde zůstal do r. 1855.

Dílo

novinové články: Epištoly Kutnohorské, Duch Národních novin
próza: Obrazy z Rus
satirické básně: Křest svatého Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie (napsáno v červnu 1852)
+ četné epigramy

Vydání: Jiří Chvojka, Havlíčkův Brod

Ilustrace: Josef Lada

O skladbě:

Satirická báseň Tyrolské elegie líčí nucenou cestu K. H. Borovského z Německého Brodu do Brixenu. Začíná popisem jeho zatčení a rozloučení s rodinou a dále hovoří o samotné cestě, o místech, kudy projížděli, kde se zastavovali atd. Vypráví i o známé pověsti, jak Havlíček sám na voze jede do další hospody, kde počká na četníky, jež ho měli cestou hlídat, po tom, co se jim splaší koně a poděšení strážci zákona vyskáčí z vozu. Zda je tato legenda pravdivá, nevíme – stojí jen na Havlíčkovu slovu. Naopak komisař Dedera, který jej do Brixenu doprovázel, ve své zprávě píše, že Borovský z vozu vyskočil také - potom, co zjistil, že koně není možné zvládnout.

Báseň je rozdělena do devíti slok. Údernost veršů mi místy připomíná Villona. Slovní zásoba odráží dobu národního obrození, tudíž některá slova nejsou současnému člověku známá (např. žandarm, krágle, poděbradka, stafáž, turbace a další). Některá slova se zase vyskytují v tvarech, které dnes už běžně neužíváme – např. diškutýrovat, hošek, teprva, alpejská (krajina), postiljon, outraty, jsemť aj. Havlíček si ve své básní často oslovuje měsíček a říká svou elegii jakoby jemu (= apostrofa). Jednou nebo dvakrát se také obrací na čtenáře a na rakouskou vládu. Používá i řečnické otázky.

Postavy

Karel Havlíček Borovský + jeho žena, sestra a dcera, komisař Dedera, žandárové, postilion

Místo: bývalé Rakousko

Čas: rok 1851

Citáty z Tyrolských elegií

„Och, to byla pro mne chutná chvilka,
neboť neznám žádnou větší slast
nežli vidět slavnou policii
ouzkostí se třást!“ (29)

„Ach, ty vládo, převrácená vládo,
národy na šňůrce vodit chceš,
ale čtyřmi koňmi na opratích
vládnout nemůžeš!“ (31)

„Tam jsem zatím – mustr delikventů! –
bez ochrany povečeřel hezky,
než za mnou stráž s odřenými nosy
přikulhala pěšky.“ (33)

Kam dál?
Jak se učit (nejen) na maturitu a na VŠ zkoušky