Čtenářský deník - V. K. Klicpera: Každý něco pro vlast

Několik slov o autorovi

Václav Kliment Klicpera, český prozaik a dramatik, žil v letech 1792 – 1859. Byl představitelem obrozeneckého dramatu. Opustil tradiční rytířské motivy a vytvořil základy historického dramatu. Do této části jeho tvorby spadají hry jako Blaník, Božena, Soběslav, selský kníže a Jan za chrta dán. Dále psal veselohry – např. Divotvorný klobouk, Každý něco pro vlast, Rohovín čtverrohý, Zlý jelen. Je i autorem romantických povídek (Točník) a deklamovánek.
(pozn. – v letech 1819 – 1846 vyučoval na gymnáziu v Hradci Králové)

Vydání

Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1960

Postavy

Paní správcová (Johana) – žena, která se snaží mít doma ve všem hlavní slovo. Podle ní jí velice jí záleží na vychování a mravech – spíše se však zdá, že ráda má toho, kdo jí podlézá.
Pan správce – inteligentní, rozšafný, pokrokový a spravedlivý muž
Správcovic dcera Minka – krásná mladá dívčina, která má být provdána. Je zamilována do Jesenského a on do ní.
Jesenský – tvrdohlavý, sebekritický asi třicetiletý měšťan. Vzdělaný, inteligentní. Před nikým neohýbá hřbet.
Pytel – mlynář, oblíbenec paní Johany (neustále jí totiž lichotí). Johana za něj chce Minku provdat, s čímž její otec nesouhlasí. Pytel si za svoji zásluhu přivojuje to, že vypočítal, kolik je potřeba v městečku chovati volů, aby nikdy nedošlo maso a také, že
Partes – učitelský mládenec, který ze svých žáčků doufá vychovat neporazitelnou armádu
Mláto – vinopalník, všude neustále vysazuje topoly a domnívá se, jaké dobro tím nekoná.
Skořápka – sládek, vychloubá se, kolik ptáků už chytil a zabil, domnívá se, že je to užitečné.
Čtyři vdovy – Voříškova, Votrubova, Boudova, Rákosova
+ další postavy – učedníci, školáci

Místo: české městečko, které je pod ochranou knížete

Doba: pravděpodobně 18. nebo 19. stol.

Děj

Příběh začíná rozhovorem matky Johany s dcerou Minkou. Z nevinné rozmluvy o klobouku se vyklube hádka o budoucího ženicha. Minka vychvaluje svého Jesenského, kterého nemůže její matka ani cítit, protože jí neříká „jemnostpaní“, avšak otec ho uznává. Nakonec se čtenář dozví, že na stole leží psaní od knížete, který měl vyvolit nového přednostu. Tohoto nového přednostu dostane Minka za muže. Celý děj se tedy odehrává v jednom dni, kdy Pytel, Partes, Mláto a Skořápka podlézají paní Johaně a všichni doufají, že se na ně usměje štěstí a přednostou se stanou oni, zatímco Jesenský v přednostovství ani nedoufá a před Johanou se dík své hrdosti neplazí. Minka je nešťastná, poněvadž už téměř nedoufá, že jejím manželem se stane Jesenský. Když ale na konci dne pan správce dopis od knížete přede všemi otevře, může se zaradovat. Zásluhy všech ostatních považoval kníže za nulové nebo dokonce škodlivé a pánům ze Skořápky a z Mláta jejich chytání ptáků a vysazování topolů dokonce zakázal, poněvadž to vede k přemnožování housenek. Jesenský se tedy k radosti pana správce stává přednostou a zároveň Minčiným manželem a paní Johana s tím nic nezmůže. Každému z ostatních čtyřech pánů (pán z Pytle, ze Skořápky, z Mláta a pan Partes) je doporučeno oženit se jednou ze čtyř vdov. Pan Partes je navíc jmenován opravdovým učitelem. Vše tedy končí ku spokojenosti všech krom paní Johany, která není schopná přenést přes srdce Jesenského jako svého zetě.

Citáty z knihy Každý něco pro vlast

„Pilně jsem se učil mravem a ouhlednou slušností jednoho každého, buď on kdo buď, sobě předcházeti; ale k pochlebnosti, která jest i mne, i toho, s kýmto jednám, nehodna, nikdy sebe nesnížím. Na rozkaz tvého vlastního otce příkladem svým proti proudu toho titvorného lísání – které tady panuje a jemužto se lidé vzdělaní posmívají – veslovati mám, a sám sobě bych vážnost matky vsého děvčete takovými skříňkami lapati měl?“ (164; Jesenský)