Obec pronajme hospodu. Jít do toho?

Zaslechl jsem hlášení místního rozhlasu. Obecní úřad nabízí k pronájmu hospodu včetně zařízení a vybavení. O ceně taktně pomlčeli, kdo má zájem, nechť kontaktuje starostku. 

Do zmíněné hospody jsem párkrát nakoukl. Nejde o žádný pajzl, vypadá slušně. Leč dlouhodobě je prý ve ztrátě a koronavirus jí zasadil poslední ránu. 

Přiznávám, kdybych se topil v penězích, pořídil bych si restauraci. 

Nepatřím mezi ty, kdo podobným podnikům přinášejí obživu. Ale rád zajdu tak dvakrát do měsíce, posedím, popiju a je-li možnost něco normálního sníst, také jídlo dám. 

Hodně mi tento rituál chybí. Naposled jsem byl v září. 

Mám poměrně jasnou představu, jak by měla hospoda na vesnici, kde schází turistický ruch, fungovat. 

Čistota a příjemná obsluha je samozřejmostí jako všude jinde. 

Dál bych se zaměřil na jednoduchost. Žádné stovky nápojů a desítky jídel. Dobré pivo, základní sortiment značkového alka a nealka, pár obyčejných jídel. 

U piva bych šel do levnější značky, která má velkou marketingovou podporu a získává si stále větší oblibu. Točil bych dvanáctku Radegast. Desítku bych nechal na výběru štamgastů. 

Nabízel bych hezky vypečené špekáčky na pivu, skvělý nakládaný hermelín...

Hosté by dostávali zdarma slané oříšky a brambůrky, aby měli větší žízeň. 

Ovšem mám obavu, že častí návštěvníci mají jiné požadavky. Jde jim především o příznivé ceny. Nejsou ochotni dát za pivo o 5 korun víc oproti patoku. A vyžadují trpělivého posluchače pro své kecy.

Hospoda, jež je k pronájmu, se sice nachází uprostřed obce, ale dědina je dlouhá jako týden před výplatou. Ochota chodit 2 kilometry tam a 2 zpět se (obzvláště při špatném počasí) limitně blíží nule.

Navíc si lidi odvykli. 

No nic. Promyslím. Uvidím. Možná vznesu dotaz, kolik si obec měsíčně představuje. Jestli je opravdu vše k dispozici, nemusel by to být drahý špás. 

Termín stanovili do 15. ledna.