Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace

Čtenářský deník - H. de Balzac: Otec Goriot

Několik slov o autorovi

Francouzský romanopisec Honoré de Balzac se narodil roku 1799 a zemřel roku 1850. Téměř stem románů a povídek se společným titulem Lidská komedie podal obraz lidských vztahů ve společnosti ovládané penězi. Řada výrazných postav prochází několika romány cyklu (např. Rastignac, Vautrin, Nucingen…). Mezi jeho nejznámější díla patří vedle Otce Goriota také Lesk a bída kurtizán, Ztracené iluze, Evženie Grandetová, Velikost a pád césara Biroteaua, Bratranec Pons, Sestřenice Běta a další

Vydání

Mladá fronta, Praha 1970

Postavy

Goriot – starý člověk, jehož vášní byly jeho dcery. Vášeň však byla příliš veliká. Zničila jej.
Evžen de Rastignac – mladý student práva. Je ctižádostivý, citlivý, naivní, ještě nezná zákony pařížské společnosti. Pomalu je poznává a vyzývá celý svět na souboj. Gorily jej nazve svým synem a Rastignac o něj velmi obětavě pečuje.
Anastázie de Restaud – Goriotova starší dcera, manželka hraběte de Restaud, jejím milencem je pan de Trailles, který ji svými dluhy způsobenými hráčskou vášní uvrhne do neštěstí. K smrtelnému loži svého otce přijde až, když ten ztratí vědomí. Pozbývá svého majetku a ztrácí také své děti, protože svého milence zkoušela zachránit tím, že prodala manželovy šperky. Ten na to přišel a zlomil nad ní hůl. Navíc její milence prchá z Paříže. Tragédie Anastázie je tak dokonalá.
Delfína de Nucingen – Goriotova mladší dcera, manželka bankéře Nucingena, milenka Rastignacova. Celý příběh se zdá, že alespoň ona má svého otce doopravdy ráda, ale nakonec se ukáže, že tomu tak není. Neobjeví se (stejně jako Anastázie) ani na pohřbu. V knize je naznačeno, že se s ní ale Rastignac bude dále stýkat.
Paní de Beauséant - Rastignacova sestřenice, bohatá šlechtična; její milenec pan d´Ajudo ji opustí, načež ona navždy odjíždí z Paříže. Rastignacovi je v Paříži průvodkyní a dopomůže mu ke všem známostem.
Paní Vauquerová – vdova pronajímající penzionát. Žena chtivá pěněz. Z nájemníků má nejraději Vautrina, a tak ji velice rozruší, když je zatčen.

Nájemníci (kromě Goriota a Rastignaca):
Vautrin – bývalý galejník (zvaný Smrtifouk), cynický čtyřicátík, mozek pařížského spolku nejlepších zlodějů. Přesvědčuje Rastignaca, aby s ním uzavřel obchod a stal se manželem slečny Viktoríny, která díky Vautrinovi (který nechá zabít jejího bratra v souboji) zdědí obrovské jmění. Rastignac nakonec odmítá, ačkoli o tomto plánu hodně přemýšlí.
Poiret – starší muž, který příliš inteligence nepobral. Pořád jen vše opakuje po svých společnících.
slečna Michonneauová – zrádkyně Vautrina. Bez jejího přičinění by nebyl zatčen. Po tomto incidentu je stará panna všemi vykázána z penzionátu.
mladý medik Bianchon – mladý lékař, který ještě vidí jak nemoc, tak pacienta. Obětavý, citlivý, nejlepší přítel Rastignaca.
Paní Couturová + její schovanka Viktorína – matka Viktoríny zemřela, když bylo dítě ještě malé a její otec se jí nehodlal ujmout. Vzala si ji k sobě tedy vdova Couturová - nejlepší přítelkyně matky děvčete - a stará se o ni jak o vlastní. Obě dámy jsou velmi zbožné. Po tom, co je zabit syn Viktorínina otce, stanou se královsky bohatými.
Sylvie – kuchařka u Vauquérové
Kryštof – sluha u Vauquérové
Tereza, Konstancie – komorné Goriotových dcer
Pan de Trailles, pan d´Ajudo + další šlechtici a šlechtičny, Rastignacova rodina – matka, otec. sestry, bratři

Místo: Paříž

Čas: začátek 19. století

Děj

Ústřední postavou románu je bývalý úspěšný obchodník s nudlemi Goriot, který se po smrti své ženy plně oddal svým dcerám Anastázii a Delfíně. Miloval je víc, než cokoli jiného pod sluncem, obětoval pro ně úplně vše. Provdal je s obrovským věnem a za bohaté manžely. Zeťové jej však vyštvali od obou jeho pokladů a i dcery se za otce postupně začínaly stydět. Nakonec se s ním stýkaly jen potají a o samotě. On se chodil dívat, jak jezdí v kočáře, obdivoval jejich šaty, jejich vlasy, jejich šperky a byly tím jediným, co zaměstnávalo jeho hlavu od rána až do večera. Dcery jeho obrovské náklonnosti ale zneužívaly a neustále chtěly peníze. Otec jim je nikdy neodmítnul dát, a tak se stalo, že z pěkného bytu se musel vystěhovat až do podkrovní světničky a jako chudák se stal sousedem nemajetného studenta Rastignaca. Ten – ač pochází z venkova z nepříliš bohaté staré šlechtické rodiny - touží po majetku, po uznání a po společenském postavení. Chce také zlepšit finanční situaci své rodiny, která na něj spoléhá. Pomalu však zjišťuje, že studiem práv těchto cílů nedosáhne a začne se chovat jako mladý zámožný šlechtic.

Nechá se uvést ke své vzdálené sestřenici, půjčí si peníze na lepší šaty a snaží se proniknout do společnosti, která ho jako sympatického mladého muže, jenž má peníze, vítá. Náhodou je představen paní de Nucingen – Goriotově mladší dceři. Této dámě se začne dvořit, až si postupně získá její srdce. S její láskou dobude i náklonnosti Goriotovy. Vše by bylo v pořádku, kdyby paní de Nucingen (kvůli špatným obchodům manželovým) i paní de Restaud (kvůli dluhům jejího milence) se nedostaly na mizinu. Goriot se zoufale snaží své dcery chránit a pomáhat jim, prodá poslední zbytky věcí z dob své majetnosti, ale stejně ve svých očích selhává. Není schopen svým dcerám pomoci a toto citové vypětí – pro něho opravdu ukrutné – se stává příčinou jeho smrti. Tragédií je, že starý otec vedle svého smrtelného lože shledává jen Rastignaca a mladého medika Bianchona. Blouzní, touží ještě naposled spatřit své dcery, ale ani jedna přes Rastignacovo naléhaní nepřijde – Anastázie právě v tom okamžiku přichází o své děti, hádá se s manželem a ačkoli nakonec uteče, přichází pozdě; Delfína omdlí po prudké hádce o peníze se svým chotěm, musí k ní lékař, pouští jí žilou. Goriot umírá sám a velmi trpí. V posledních minutách si vyčítá své chování k dcerám, kterým dal vše. Prožívá duševní muka, když stále nepřicházejí.

Peníze na jeho pohřeb nezíská Rastignac ani od jednoho ze zeťů (majetky dcer spravují jejich manželé), proto má Goriot jen krátký levný obřad, který platí Rastignac a jeho přítel medik. Ani jedna z dcer svého otce na poslední cestu nevyprovodí.

Citáty z knihy Otec Goriot


„Takoví lidé se do něčeho zakousnou a nemohou od toho upustit. Prahnou jen po určité vodě, načerpané z určité studánky, a často ještě zahnívající; aby se z ní mohli napít, zaprodali by své ženy, své děti, upsali by duši ďáblu. Jedněm je touto studánkou hra, burza, sbírka obrazů nebo hmyzu, hudba; druhým zase žena, která jim umí připravit lahůdky. A tito lidé, nabídnete-li jim všechny ženy světa, pohrdnou jimi, nechtějí leč tu, jež uspokojí jejich vášeň. Často je tato žena vůbec nemiluje, je na ně hrubá, příliš draho jim prodává drobty uspokojení. Nuže, a přece to naše šprýmaře neomrzí a zastavili by svou poslední pokrývku, aby jí mohli přinést poslední groš.“ (Vautrin o vášni – prakticky popisuje Goriota; str. 42)

„Čím chladněji budete počítat, tím rychleji půjdete dopředu. Bijte se bez lítosti, budou se vás bát. Berte muže a ženy jen jako dopravní koně, které zanecháte zchvácené na každé zastávce, tak dojdete k vrcholu svých tužeb.“ … „Zmocní-li se vás opravdový cit, ukryjte jej jako poklad; neprozraďte ho nikdy, byl byste ztracen. Nebyl byste už katem, stal byste se obětí. Budete-li kdy milovat, uchovejte dobře své tajemství! Neprozraďte je dříve, dokud jste se dobře nepřesvědčil, komu otvíráte své srdce. Abyste si předem uchránil tuto lásku, která zatím neexistuje, naučte se nedůvěřovat tomuto světu.“ (z naučení jeho sestřenice Rastignacovi; str. 66)
„Hle, to je život, jaký skutečně jest. Není o nic hezčí než obyčejná kuchyně, ja tam právě tolik zápachu, a chceme-li jíst, umažeme si ruce; snažte se jenom pečlivě zbavit té špíny, v tom je celá morálka naší doby. (Vautrin k Rastignacovi; str. 87)

„Touha se rodí právě tak z překážek jako ze snadných úspěchů. Všechny lidské vášně jsou určitě vzbuzovány nebo podporovány jednou nebo druhou z těchto příčin, jež rozdělují říši lásky.“ (str. 110)

„Příteli je Bůh? Ach ano, Bůh je a stvořil nám lepší svět, nebo je naše země nesmyslem.“ (rozrušený Rastignac k Bianchonovi po smrti Goriota; str. 209)

Kam dál?
20 nejoblíbenějších stránek ze Čtenářského deníku

Štítky:

Diskuse o článku Čtenářský deník - H. de Balzac: Otec Goriot



Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku