Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace

Diskriminace a rasismus v ČR

Diskriminace a rasismus jsou pro média vděčnými tématy. Vždy, když není o čem psát nebo vysílat, najde se v redakční poště dopis od člověka, který se setkal s těmito fenomény a cítí se neoprávněně znevýhodněn. A zpráva je na světě. Pálí naši společnost tyto problémy doopravdy nebo je to jen virtuální realita?

Diskriminace


Diskriminace je dle abz.cz "rozlišování, rozdílný, jiný přístup k jedné skupině než k jiné nebo k celku". Jak správně lidově říká inženýr K., který nechce publikovat: "Nejdřív by měli zakázat diskriminaci podle ksichtu."

Například u přijímacího pohovoru, je-li člověk příslušníkem skupiny, o které se v souvislosti s diskriminací mluví (ženy, starší lidé, Romové), může se bránit. Ale co když je někdo tlustý, plešatý, s řečovou vadou nebo se třeba jenom podobá bývalému manželovi personalistky? Je nepřijat také kvůli příslušnosti k určité skupině, kvůli vzhledu, kvůli tomu, co může jen těžko ovlivnit.

Všichni jsme diskriminováni tím, jací jsme. Jsme-li plně kvalifikovaní, výkonní, prostě skvělí, ale nelíbíme se osobě, se kterou jednáme, máme smůlu. Tak to je, bylo a bude. Ono totiž často nezáleží na pracovních výkonech, důležité jsou "opičky" kolem. Stejně jako při výběru obchodního partnera kritéria výhodnosti ustupují, rozhodují sympatie a dlouhodobě budované osobní vztahy.

Stát by do této problematiky vůbec neměl zasahovat. Lidé by sami měli dát najevo, že není dobré propustit maminku jen proto, že je maminkou. A manažeři by si měli uvědomit, že jde-li o peníze, musí jít sympatie stranou.

Rasismus


Dle slovníku cizích slov je rasismus "nevědecká protihumánní teorie o nadřazenosti lidských ras, nenávist k lidem určité rasy". Lidské rasy máme 4: europoidní, mongoloidní, negroidní a australonéská rasa. Řada novinářů a "lidskoprávních aktivistů" dokazuje svou naprostou nevědomost tím, že mluví o rasismu v souvislosti s Romy, kteří patří stejně jako většina obyvatel ČR do rasy europoidní. Správně by se měly používat pojmy jako etnická a národnostní nesnášenlivost nebo xenofobie, ty ale nejsou pro média dost "sexy".

Naše republika má přes 10 milionů obyvatel. K rasismu (jak jej nazývají média) se aktivně hlásí stovky lidí (tisíce, budeme-li počítat vlažné sympatizanty a nerudné jedince, kteří nenávidí každého). Například v roce 2005 zaznamenala policie v celé ČR 253 rasových trestných činů, jenom v Praze bylo v tom samém období celkem evidováno přes 87 000 trestných činů. Je zřejmé, že se jedná o jev naprosto marginální.

Na tzv. rasismu se přiživují stovky aktivistů. Místo toho, aby pomáhali, kde je třeba a snažili se o zlepšení situace příslušníků sociálně vyloučených komunit, jenom prázdně tlachají. Svými výkřiky do zahraničních médií nám dělají ostudu po celém světě. Parazitují na cizím neštěstí a ještě se tváří, jak jsou tolerantní a hodní.

Netvrdím, že se u nás člověk nemůže setkat s národnostní či etnickou nesnášenlivostí. Ale jsem přesvědčen, že se jedná o ojedinělé excesy a jen díky sdělovacím prostředkům + "lidskoprávním aktivistům" je vytvořen mylný obraz o masové rozšířenosti těchto jevů.

Upozornění: Tento článek je psán v polovině ledna 2009. Jsem si vědom, že se může situace změnit. Informace zastarávají.

Řešení

Všichni by měli chodit s papírovým sáčkem na hlavě, v rukavicích a místo oblečení používat pytel od brambor vycpaný slámou. Hlas by rozostřoval a upravoval speciální aparát, který by zajistil, že by nebyl poznat přízvuk ani jde-li o muže či ženu. Pak by byl zajištěn 100% rovný přístup ke každému :o)

Podívejte se také na článek Jak pomoci Romům? Individuálním přístupem.

Komiks Vesnička - Zlý skřítek Emil není rasista
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

Diskuse o článku Diskriminace a rasismus v ČR



Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku