Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Jak pomoci Romům? Individuálním přístupem

Mikroblog
Téměř celý rok 2008 jsem pracoval v romském středisku, které poskytuje sociální služby ve vyloučených lokalitách. Na úvod musím napsat: je třeba poděkovat všem lidem pomáhajícím přímo v terénu. Za mzdu blížící se té minimální odvádějí záslužnou a velmi obtížnou práci. V rámci současného systému dělají maximum.

Je evidentní, že to, jak stát nastavil mechanismy pomoci, nefunguje. 20 let od revoluce je dost dlouhá doba k tomu, aby i ti nejzabedněnější pochopili, že tudy cesta nevede. Bohužel politici umanutě stojí na svém, čímž způsobují kromě neřešení problematiky nárůst extrémismu, s nímž pak hrdinně bojují.

Systém hází všechny do jednoho pytle

V současné době pomoc směřuje do tzv. sociálně vyloučených lokalit. To samo o sobě není špatná myšlenka. Zádrhel je v tom, že obyvatelé těchto lokalit nejsou jednolitou masou. Vím, že každé rozdělení pokulhává, přesto se pokusím na základě svých zkušeností o klasifikaci do 3 skupin:

a) Ti, kteří jsou motivovaní, snaží se vědomě zlepšit svou situaci a potřebují jen popostrčit.
b) Lidé nekvalifikovaní, ztracení v našem složitém světě. Potřebují získat základní znalosti, dovednosti a návyky k uplatnění ve společnosti (omlouvám se za vulgární příklad: je to, jako kdyby se k nám přesunul negramotný člověk z roku 1800).
c) Ti, kteří cíleně zneužívají pomoci od státu + neziskového sektoru, se svou situací jsou dlouhodobě spokojeni a kriminální činností (lichva, drogy...) srážejí na kolena ostatní.

Naprostou nezbytností je neřešit problémovou lokalitu, ale služby poskytovat individuálně konkrétním lidem s tím, že ne každý obyvatel lokality si zaslouží být uživatelem sociálních služeb a příjemcem dávek.

Návrh opatření

1) Je třeba, aby byla pomoc směřována výhradně skupinám a) a b). Lidé se často pohybují po lokalitách, stěhují, mají mezi sebou složité příbuzenské vazby, proto je problematické rozlišit, kdo patří ke které skupině. Problematické a obtížné ano, nemožné ne.

2) Je lehké zjistit, kdo přispíval do systému (platil daně, sociální, zdravotní) a kdo ne. Lidé, kteří do systému nepřispěli, nemohou mít nárok na dávky automaticky.

3) Obyvatelům sociálně vyloučených lokalit pomáhá spousta subjektů, pro nepoctivce je nadlidským úkolem lhát všem stejnou lež. Tyto subjekty by měly společně pod záštitou státu vytvořit databázi žadatelů (těch, kteří do systému nepřispěli nebo přispěli málo), v níž by se daly dohromady údaje ze sociálky, od policie, od lékařů (nic intimního - např. zdali jsou děti naočkované atp.), zdravotně sociálních pomocnic, terénních pracovníků, ze školy. Mozaika poskládaná z těchto střípků by byla důležitým vodítkem pro určení komu a jak pomáhat. Pochopitelně by záleželo na svobodném rozhodnutí každého jednotlivce, zda v takové databázi být a pomoc přijímat.

4) Dále je třeba pečlivě zkoumat reálné majetkové poměry. Novou plazmovou televizi si nekoupíte, pokud jste chudí. Dávky nejsou tak vysoké, aby to stačilo na rozmařilý životní styl, kdo si žije na vysoké noze, ten by neměl brát nic, pravděpodobně patří do c).

5) Je potřeba udělat rázný konec zadlužování, ať už u legálních nebo nelegálních lichvářů (preventivní programy, změny legislativy...) a realizovat racionální program oddlužení u těch, kteří se snaží zlepšovat svou situaci.

6) Pečlivě sledovat individuální rozvoj člověka, akcelerovat pomoc v případech, kdy jsou pokroky, naopak radikálně ubrat tam, kde dochází ke zhoršení. A hlavně reagovat pružně. Dítě má neomluvené hodiny? Příští měsíc dávky na polovinu. Dítě se dostalo na střední školu? Okamžitě navýšit pomoc (mluvím-li o pomoci, nemyslím samozřejmě jen peníze).

7) Žádoucí chování u dětí odměňovat, nežádoucí trestat. Je třeba motivovat obyvatele sociálně vyloučených lokalit k přísnější výchově dětí. Setkal jsem se např. s tím, že pracovnicím nízkoprahového zařízení pro děti tito andílci nadávali opakovaně do pičí. Nejsou-li rodiče ochotni takové situace radikálně řešit a děti trestat, měl by systém potrestat rodiče. Pokud se všichni tváří, že se nic neděje, děti získávají naprostý pocit beztrestnosti. Pravděpodobnost, že je něco osvítí a v dospělosti se začnou chovat slušně, se limitně blíží nule.

Cíl opatření: Dobré příklady

Záměrem je vytvořit dobré příklady akcelerací pomoci u těch, kteří se snaží a jejím snížením (až k nule) u lidí neplnících požadovaná kritéria. Tím, že se ze systému vyřadí ti, kteří jej pouze mazaně zneužívají a hodlají zneužívat celý život, logicky zůstane daleko více peněz a volných kapacit služeb pro ty, kteří chtějí se svou situací něco dělat nebo alespoň okatě nesabotují jakékoli snahy o pomoc.

Současný stav, kdy pracující obyvatel sociálně vyloučené lokality je na tom stejně jako nepracující a všem se směje do očí romská galerka, která jim vždycky před dávkami dobrosrdečně půjčí na nějaký ten superúrok (případně nezištně poskytne pervitin dětem), je naprosto neudržitelný.

Problém: sociální mobilita

Bohužel je tady zásadní brzda: Nízká sociální mobilita. Po revoluci stačilo začít tahat vysavače z Rakouska a během pár týdnů jste měli slušně rozjeté podnikání. Dnes je situace radikálně jiná. Onehdy jsem přemýšlel (je mi skoro 30 let), kdo se z mých spolužáků (ZŠ, SŠ, VŠ), známých, příbuzných, sousedů atp. nějak vyšvihnul, kdo si prožil americký sen. Z cca 200 lidí nikdo. Pár lidí má bohaté rodiče, ale že by někdo neměl nic a zažil v posledních 10 letech raketový vzestup, o tom nevím. Jak se tedy má dostat nahoru člověk z úplného dna?

Netvrdím, že by se mělo každé slovo z tohoto textu tesat do kamene. Článek má za cíl donutit Vás k přemýšlení a případně inspirovat odpovědné osoby k úvahám o změně přístupu k sociálně vyloučeným Romům.

Štítky: , ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Vystoupit z EU? To může chtít jen blázen nebo blb

Diskuse o článku Jak pomoci Romům? Individuálním přístupem

Blogger James T:

Konečně nějaký neextremistický názor, který není až tolik nerealistický. V článku jste prostě popsal jak by měl správně fungovat sociální systém a mělo by se to vztahovat i na ostatní.

S rómy nemám zrovna dobré zkušenosti, ale názory jako "všechny je vyhnat pryč" nebo "je všechny postřílet" prostě nejsou řešením.

 
Blogger Holden Caulfield:

Jsem moc rád, že i člověk z Chomutova, kde není situace zrovna nejrůžovější, může vidět věci racionálně. Mnou navrhovaná opatření se samozřejmě týkají všech obyvatel ČR.

 
Anonymous Anonymní:

Můžu ten článek šířit dál na jiné stránky ?
Pod článkem samozřejmě uvedu vaše jméno, jako jméno autora a odkaz sem, na blog ;)

 
Anonymous Anonymní:

Zapoměl jsem se podepsat...
Jaaryyn

 
Blogger Holden Caulfield:

Jaaryyn: Článek můžete dál šířit, jméno autora není třeba uvádět, stačí klikatelný odkaz vedoucí na Zrcadlo.blogspot.com
Jen bych chtěl poprosit, abyste neprováděl v textu žádné úpravy.

 
Anonymous Anonymní:

Není cikán jako cikán,mám jich pár v přibuzenském spojeni a nenechám na ně dopustit ikdyž nemají patřičné vzdělání celý život pracují a celá rodina čelí ÚSTRKUM ZE STRANY ČECHŮ.Znám plno jiných kteří jsou na tom mnohem hůř s morálkou a jsou BÍLÍ.Ale některé bych s chutí vystřelila na mars at bilé nebo černé v barvě a rase to není jen v lidech jací jsou. jsem jedna z těch bílych a chudych ale už né na dávkách.

 
Anonymous Anonymní:

JE DOBRÉ POMÁHAT ALE NÉ SLOUŽIT.DŘÍVE BYLY ZA POMOC VDĚČNÝ DNESKA VÁS NAPADNOU KDYŽ NENÍ PO JEJICH.DOKAVAD TO TAK BUDE JE POTŘEBA I EXTRÉMISTŮ KVULI ROVNOVÁZE .NENÍ DOBRÝ MIT SKINHEDSKÝ STÁT ALE ANI CIKÁNSKÝ.JSME LIDI TAK BYCHOM SE MOHLI PODLE TOHO CHOVAT!

 
Anonymous Anonymní:

S tímto článkem naprosto souhlasím. Stát by měl v tomto ohledu změnit přístup, a to razantně. Ať je to černý nebo bílý, nezaslouží si pomoc, když pro to nic nedělá.

 
Anonymous Anonymní:

Zcela souhlasím s tímto článkem. Rovněž mám krátkou zkušenost s prací ve vyloučené lokalitě. Přesně tak, je třeba rozlišovat, jsou zde obrovské rozdíly. Velmi obdivuji všechny lidi, kteří v takovýchto podmínkách dlouhodobě pracují a je mi velmi líto jejich nedocenění. Děkuji moc za tento příspěvek.

 
Blogger Petr Masner:

Děkuju moc za tak fudovaný článek. Děkuju za obětavou práci v terenu. Jak můžou být lidé šťastný? K tomu je třeba pochopit účel našeho stvoření, že je to naučit se, jak zdědit pravou lásku našeho velkého Manitů. :-) Pravá láska znamená žít pro druhé: tedy manžel pro manželku, rodiče pro děti, občané pro společnost atd. Jedno stěžejní vodítko je naše svědomí, vždy nám napoví kudy dál. Romský problém se bude těžko řešit, pokud maj Romové hodně křivd, to nevím. Jestli nemaj, tak to nebude zas tak těžké. My bílí také nejsme úplně šťastný, nebo ne? I mi máme dlouhou cestu před sebou, abychom mohli žít šťastný život. Třeba nás Romové ještě předběhnou. :-) Každopádně nám všem (i sobě) držím palce.

 

Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku