Školní psycholog a jeho klienti

Školní psycholog je ve škole k dispozici mnoha různým klientským skupinám. Ve třetím (a zatím asi závěrečném) díle mého miniseriálu o něm bych se chtěla věnovat tomu, co těmto klientským skupinám může nabídnout. Začněme u učitelů. :)

Školní psycholog a pedagogický sbor

Možnosti školního psychologa pro práci s pedagogickým sborem tkví především ve zlepšování vzájemných vztahů mezi pedagogy pomocí různých metod team-buildingu. Důležitá je i činnost „osvětová“, kdy psycholog může organizovat různé přednášky či semináře s cílem rozšířit povědomí učitelů o pedagogické psychologii či psychologii vůbec. Těmito přednáškami může reagovat i na aktuální problémy školy, jako mohou být např. šikana, zneužívání návykových látek žáky/studenty, záškoláctví, agresivní chování žáků aj.

Školní psycholog a jednotlivý učitel

Spolupráce s učitelem je pro školního psychologa zcela zásadní. Ve směru pomoci učiteli psycholog může:
a) diagnostikovat a na základě toho učiteli poskytovat doporučení, jak s jednotlivými žáky pracovat
b) individuálně pracovat se žákem či s celou třídou, s nimiž si učitel neví rady
c) pomoci nahlédnout zvenku na vlastní pedagogický styl, na způsob komunikace se žáky a pomoci ho pozitivně měnit
d) pomoci při zablokované komunikaci mezi třídou a učitelem
e) stát se prostředníkem mezi učitelem a rodiči.

K dispozici může školní psycholog v některých případech učiteli být i v řešení jeho osobních problémů. K této tematice se však jednotliví psychologové vymezují různě. U řady z nich převažuje názor, že je lepší poskytnout učiteli spíše kontakt na jiného kolegu kvůli konfliktu jednotlivých rolí – vztah psycholog – kolega učitel se tím totiž mění na psycholog – klient a to by nemuselo vždy být úplně dobré pro jejich pokračující spolupráci na profesionálním poli.

Školní psycholog a školní třída

Ve školní třídě psycholog může přispívat k dobrým vztahům mezi žáky a k prevenci negativních jevů. Práce se třídou je zásadní v tom, že si v jejím rámci psycholog vytváří prostor pro pozdější – již individuální – práci se žáky. Záleží samozřejmě na tom, kolik času se třídou tráví. Existuje možnost organizování různých dobrovolných aktivit mimo vyučování, které mohou mít buď team-buildingový nebo na jednotlivé žáky zaměřený charakter (kurzy typu „emoční inteligence“ „můj styl učení“ atd.). Využívat se dají také suplované hodiny, které ale mají nevýhodu ve své nepravidelnosti a nepředvídatelnosti. Na některých školách psychologové také učí předměty typu rodinná výchova či psychologie. Zde je ale riziko křížení role psychologa a učitele v jedné osobě, které se stává reálným např. v situaci, kdy má psycholog - učitel známkovat.

Školní psycholog a jednotlivý žák

Žáci sami o sobě jsou pro školního psychologa hlavními klienty. Spektrum problémů, které s nimi řeší, je široké a přirozeně se odvíjí od toho, na jaké škole psycholog působí. Tematicky může sahat od problémů s učením, přes profesní orientaci třeba až k potížím s rodiči, v kolektivu vrstevníků nebo s láskou. S jinými problémy logicky přicházejí žáci na základních školách a s jinými ti na školách středních. Ve vztahu k žákům je pro psychologa zásadním imperativem mlčenlivost a dodržování etických pravidel obecně. Podobně důležitá je schopnost školního psychologa odhadnout, kdy potíže žáka překročí jeho vlastní kvalifikaci, a rozhodnout, kdy je potřebné jeho předání do rukou vhodného odborníka (např. klinického psychologa, psychiatra, pracovníka krizového centra...). Pozice školního psychologa je dobrá v tom, že po intervenci takového odborníka může klienta znovu převzít a sledovat jeho situaci dál.

Školní psycholog a rodiče žáků

Rodiče musí být o pravidlech poskytování služby školního psychologa informováni. Z etických standardů profese stejně jako z vyhlášky MŠMT č. 72 z roku 2005 vyplývá, že pro intervenci (nejedná-li se o krizovou) je u žáků mladších osmnácti let požadován jejich informovaný souhlas s činností psychologa ve vztahu k jejich dítěti. Samotným rodičům může psycholog poskytovat služby informační, konzultační i poradenské. V rámci některých terapeutických přístupů se doporučuje pracovat s celou rodinou „problémového“ žáka. V takovém případě je pak velmi žádoucí rodiče pro spolupráci získat.

Tolik tedy k tomu, co hlavně psycholog může škole a jejímu osazenstvu nabídnout. Každá škola je ale specifická a má své vlastní potřeby a nároky. Ty je třeba s psychologem komunikovat a to nejlépe hned na počátku jeho angažmá ve škole (přičemž samozřejmě v jeho průběhu mohou být korigovány, zpřesňovány či měněny). V rámci takové debaty, do níž se mohou angažovat hlavně ředitel, učitelé a psycholog, pak všechny strany zjistí, co z očekávání a nápadů lze či nelze realizovat.

Zdroje: Lazarová: Netradiční role učitele (2005) a Zapletalová: Školní psycholog: kritická místa profese (2001)

Stránky komiksu Vesnička