Reforma školství 3: Co na to učitelé?

Dva roky jsem pracoval jako manažer Národního projektu Koordinátor, jehož hlavním cílem bylo proškolování pedagogů ze základních škol o kurikulární reformě. Za tu dobu jsem se setkal se stovkami učitelů, ředitelů i jejich zástupců z Královéhradeckého, Pardubického a Jihomoravského kraje.

Učitelé, se kterými jsem byl v kontaktu, se rozcházeli v názorech, vyznávali různé přístupy k výuce, způsoby hodnocení žáků a přístupy k nim. Jedno ale měli všichni společné: každý byl přesvědčen, že metody, které používá, jsou pro žáky přínosné. Nesetkal jsem se s flákači, ale s lidmi pro něž je povolání spíše posláním a upřímně se snaží dělat svou práci co možná nejlépe.

Problémy školy je opravdu zajímaly, záleželo jim na každém jednotlivém žákovi. Často se po skončení programu školení diskutovalo do pozdních nočních hodin o reformě a dalších aspektech práce ve školství.

Dobrá vůle z Vás dobrého učitele neudělá

Ovšem dobrá vůle bohužel ke kvalitnímu výkonu povolání nestačí, příprava na výkon učitelského povolání se dříve soustředila zejména na látku, kterou je třeba předat. To nejdůležitější, tzn. jak to předat a jak přistupovat k žákům, zůstávalo Popelkou. Naštěstí se situace začíná pomalinku polehounku zlepšovat. Pokud by měly vysoké školy jasné zadání od státu, přestaly by zneužívat své autonomie k zakrývání neschopnosti + lenosti některých svých papalášů a šlo by to rychleji.

Učitele bych dle přístupu k reformě rozdělil takto:

1) Hurá, konečně můžeme učit jak chceme

Na první pohled by se mohlo zdát, že do této skupiny budou patřit především mladší učitelé. Není tomu tak, všechny věkové kategorie byly zastoupeny plus minus rovnoměrně. Mnozí pedagogové byli dlouhá léta frustrováni tím, že nemohli dělat svou práci, tak jak by chtěli, kvůli diktátu osnov. Pro ně byla reforma darem z nebes.

Nejprve byli samozřejmě zděšeni nepřehledností a šíleným newspeakem v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Jakmile se ale prokousali k tomu, co se jim snažili autoři kostrbatě sdělit, byli rádi. Po nás chtěli, abychom je nasměrovali k tomu, jak realizovat své představy a přetavit je do Školního vzdělávacího programu.

2) S čím nás to zas otravují?

Stát nemá u učitelů dvakrát na růžích ustláno. Není se čemu divit, kromě systému odměňování pracovníků školství (čím jsi starší, tím víc bereš peněz) stačí zmínit Internet do škol a státní maturity: větší případy neschopnosti, tuposti, korupce lze najít snad jen u armádních zakázek.

Ve spojení s konzervativním přístupem k výuce, obavami ze zbytečného papírování a oprávněnou nechutí k další práci zadarmo, vznikla u některých pedagogů (především starších) obrovská nechuť ke změnám. Na nás bylo přesvědčit je o nutnosti reformy, o tom, že když už se Školní vzdělávací program musí dělat, ať se to udělá dobře, protože se podle toho bude muset učit. Většinou jsme byli úspěšní, snad se podařilo plamínek poznáni rozšířit od proškoleného tzv. koordinátora na celou školu.

Co přináší ŠVP pro rodiče?

Každý školní vzdělávací program je unikátní, vypracovaný pedagogickým sborem konkrétní školy. Je to živý dokument, který by měl být přístupný široké veřejnosti. A věřte tomu, že to může být zajímavé počtení. Pokud váháte, na jakou střední nebo základní školu své dítě dát, případně přemítáte nad změnou, porovnejte školní vzdělávací programy. Kromě osobních referencí je to nejlepší pomůcka pro správné rozhodnutí.
Komiks Vesnička - Podnikatel Chudík není jako Cermat.