Moji oblíbení režiséři 1 - Pedro Almodóvar

Onehdy se mi v hlavě usídlil nápad, že bych mohla sepsat svoje postřehy týkající se mého nového koníčka - sledování filmů. Dnes bych Vás tedy chtěla pozvat k prvnímu dílu seriálu, v kterém představím své nejoblíbenější režiséry.

Musím se přiznat, že po velkou část svého života jsem žádnou obří fanynkou filmů nebyla. Můj přístup se ale zásadně změnil a musím říct, že v poslední době si filmy fakt hrozně moc užívám. Je škoda, že v televizi se ty dobré objevují tak málo často.

Holden Caulfield:
"A pokud už se kvalitní film na některém ze 4 celoplošných programů objeví, bývá to takřka zásadně kolem půlnoci. Tvůrci programového schématu tím asi dávají najevo, že lidé, kteří mají vkus, nevstávají do práce :o) Také mají zřejmě problémy se čtením, proto se v hlavním vysílacím čase neobjevují filmy s titulky. Dabing je drahý, tak se to dobré kvalita, nekvalita prostě šoupne k půlnoci."

Přesto to ale byla paradoxně televize, která mě k mému novému koníčku přivedla. Před nedávnem totiž dvojka vysílala film s názvem Volver, jehož tvůrcem je Španěl Pedro Almodóvar, kterému bych s veledíkem za jeho umění a talent chtěla věnovat tento článek.

Pedro Almodóvar - Objevitel ženské duše

Volver je Almodóvarův zatím poslední film, natočen byl v roce 2006. Jeho hlavní hrdinku Raimundu půvabným způsobem ztvárnila Penelope Cruz. Těžko si představit působivější a zároveň přirozenější způsob ženství, než jaké nám tahle sama o sobě krásná herečka ve filmu ukazuje. Raimunda jako matka živící rodinu, chránící vlastní dceru "až za hrob" a skrývající děsivé tajemství o svém dětství. Raimunda aktivní, milá, rozhodná, pevně si stojící za svým názorem, obětavá i nebojácná. Raimunda v předivu vztahů jako dcera, sestra, neteř, manželka, matka, svůdkyně i provozovatelka restaurace. Pohled na ni Vám vřele doporučuji. Je fascinující.

Almodóvar přesný, nadnesený i úchylný

Almodóvar ve svých filmech divákům předkládá dokonalé psychologické studie postav. Celkově mi tenhle režisér ale připadá docela hodně zvláštní. Zdá se, že jeho klíčovým tématem je téma rodu a rodové a sexuální identity. Ve svých filmech experimentuje s různými jejich variantami. Najdeme zde postavy lesbických žen, transvestitů i homosexuálních mužů, řeší také tematiku incestu, lehkého sado-masochismu nebo vášně, která se nedokáže zastavit vskutku před ničím. Dokáže velmi citlivě a uvěřitelně popisovat a dokumentovat různé, často i velmi netypické vztahy. Umí divákovi představit vnitřní svět jeptišky ujíždějící na tvrdých drogách, umírajícího muže po změně pohlaví, zamilovaného mladíka bažícího po sexu a svatbě s pornoherečkou nebo matky, která právě ztratila svého jediného syna. Zajímavé je, že přes nastíněná témata není krutý ani syrový. Naopak je celkově spíše citlivý, barevný, nadnesený a optimistický. Poutavý, vzrušující, dojemný a místy i veselý... Napadá mě k němu metafora racka kroužícího na modré obloze v záři slunečního kotouče nad ním. Zamotané vztahy nám nabízí k tomu, abychom si je prohlédli, s klasickou španělskou lehkostí. Nedá se ale říci, že by chyběla katarze. Po shlédnutí jeho filmů mívám často pocit uvolnění a naděje... na druhou stranu mi v hlavě víří řada myšlenek, z nichž k některým se vracím i po delší době. Musím říct, že mě Amodóvar fakt přikoval k notebooku. Viděla jsem už 14 z 16 jeho celovečerních filmů a na ty dva zbývající se opravdu těším. Pokud jsem Vás ještě nenalákala, vězte, že na československé filmové databázi má hodnocení vyšší než 70% rovných 14 z jeho celovečerních děl. A za sebe musím dodat, že mě zaujaly i ty, které ho nedosahují. ;)

Krátce o jednom velkém vzedmutí

Jedním z těchto dvou je film Pepi, Luci, Bom a ostatní holky z party - jeho první celovečerák z roku 1980, který se ve Španělsku stal pro tehdejší mládež kultovní záležitostí. (Čemuž se fakt nedivím.) Příběh asi čtyřicetileté Luci, manželky policisty, která si potrpí na hrubší zacházení, její setkání s o generaci mladšími členy a členkami hard rockové kapely, její nové (nejen) lesbické zkušenosti, touha po pozici ovládaného... a na druhé straně šestnáctiletá Pepi, které Luci krátkodobě propadne... strhující vyprávění, otevřený přístup k sexu i drogám, pohled pod masku "počestného policisty", odkrývání na první pohled nejasných motivací různých vztahů, konstruování vyloženě alternativního pohledu na realitu... tenhle film má všechno, abyste si řekli "wau"...

Režisér "nejlepších mravů"

Za sebe musím říct, že jsem jeho nekonvenčností, pravdivostí i odhalováním určitých "společenských tajemství" okouzlená. Na druhou stranu je ale třeba podotknout, že Almodóvar (a zvlášť některá jeho konkrétní díla) prostě nejsou pro každého. Často se pohybuje na hranici etického nebo vkusného. Balancuje po ní s neuvěřitelnou samozřejmostí a láskou ke svým hrdinům, které neodsuzuje, nýbrž chápe. A dovedu si představit, že právě tahle jeho vlastnost by nemusela být pro některé lidi tak úplně příjemná nebo přijatelná. Nicméně má ve své filmografii i věci, které tolik pobuřující nejsou. Mezi ty bych zařadila například Ženy na pokraji nervového zhroucení nebo Květ mého tajemství. Tomu, kdo se nebojí, bych ale osobně doporučovala spíš Volver, Spoutej mě nebo již zmiňovanou Pepi, Luci, Bom a ostatní holky z party. ;)

Na závěr už zbývá snad jen zmínit krásnou Almodóvarovu libůstku, kterou bych v tomhle článku nechtěla opomenout. Zaměřte se na grafiku začátečních titulků. Nevím, kdo je jejím autorem, ale je fakticky dokonalá :)

Kam dál?
Moji oblíbení režiséři 2 - Emir Kusturica


Stránky komiksu Vesnička