Psychoterapie 1 - co nám může dát?

U mého minulého článku (Školní psycholog - k čemu je?) se v rámci diskuse objevila pochvala, která mě potěšila. Prý našim čtenářům rozšiřujeme obzory. V této tendenci bych chtěla pokračovat i dnes. Chtěla bych Vám krátce představit, co se skrývá pod stále populárnějším pojmem "psychoterapie", a poukázat na pár věcí, nad nimiž se v rámci tohoto tématu dá zamýšlet. Tento článek bude jen první částí ze dvou. Pokusím se zde nastínit, co dobrého může psychoterapie člověku přinést.

Pojem psychoterapie je sám o sobě dosti široký a např. náš uznávaný odborník Kratochvíl vymezuje psychoterapii dvěma různými způsoby – za prvé jako vědní disciplínu a za druhé jako činnost – léčebné působení. Toto druhé pojetí psychoterapie využiji ve svém článku. Psychoterapii zde tedy budu vnímat jako "léčbu duše".

Kdybychom se měli zamyslet nad tím, kolik různých metod psychoterapie nebo psychoterapeutických škol ve světě existuje, pohybovali bychom se v rámci stovek. Jeden náš vyučující onehdy dost trefně poznamenal, že kdyby tolik teorií vyvinula jiná věda, tak se jí ostatní vysmějí. ;) Nicméně každý z těchto psychoterapeutických přístupů se dokázal prosadit, což znamená, že taky asi dokázal někomu pomoct. Zde by bylo na místě citovat jiného našeho vyučujícího, který danou problematiku shrnul slovy, že "žádný přístup nepomůže každému, ale každý přístup pomůže alespoň někomu". Já zde nebudu psát o jednom konkrétním přístupu, škole nebo autorovi. Psychoterapii budu brát obecně, pojímat ji jako celek. Přestože se totiž jednotlivé metody liší ve svých akcentech, ve své podstatě jsou postavené na vzájemném vztahu mezi dvěma lidmi, z nichž jeden se snaží (na základě své kvalifikace) pomoci tomu druhému.

Pojďme se už ale vrhnout na to, co (alespoň z mého úhlu pohledu) může psychoterapie klientovi přinést.

Přínosy psychoterapie

Jejím nesporným přínosem je to, že nabízí lidem možnosti do budoucna, dává naději. Psychoterapie vznikla, protože po ní byla společenská poptávka. Odpovídá na volání „Komu si mohu postěžovat, že se můj život změnil v trychtýř, kterým se propadám dolů? Kdo pochopí mé soužení, mé bezesné noci, mé flirtování se sebevraždou? (…) Kdo mě utěší?“, jak ve své knize Když Nietzsche plakal píše Irvin Yalom. Reflektuje také to, o čem hovoří Yoram Yovell v Nepříteli v mém pokoji - a to, že: „Každý z nás stojí před úkolem najít smysl svého života – navzdory přítomnosti smrti, tělesným i duševním bolestem, promarněným příležitostem a neutišitelné touze po milovaném, navždy ztraceném člověku.“ Psychoterapie nám může pomoci najít rámec a poskytnout nám prostor, v kterém takové hledání můžeme bezpečně realizovat. Celkově se dá říci, že psychoterapie má nepřeberné množství úkolů. Pokusíme-li se je ilustrovat na Maslowově pyramidě potřeb, může člověku pomáhat dosahovat snad všech cílů kromě těch fyziologických (neb ty jsou – kromě daného jedince - přece jen úkolem spíše klasické medicíny a sociálních služeb). Psychoterapie, je-li dobře a odborně prováděná, nám může dát velice mnoho. Může zvýšit kvalitu života (zbavit nás neodůvodněných strachů, úzkosti, nutkavých myšlenek, depresivních stavů...) a třeba i život zachránit stejně jako nabídnout nám podněty k dalšímu osobnostnímu či sociálnímu rozvoji.

Nechci se zde ale tvářit tak, že psychoterapie je všemocná. Není. O tom, jaké má limity a o tom, jaká se v ní zároveň skrývají rizika či eticky sporná místa, si budete moci přečíst ve druhém díle tohoto článku.


Stránky komiksu Vesnička