Reforma školství 1: Proč je třeba RVP a ŠVP, minulost, současnost

Navzdory výměnám ministrů a vytrvalému nezájmu médií u nás už několik let probíhá kurikulární reforma základního a středního školství. V prvním díle našeho miniseriálu se podíváme na to, zda je reforma vůbec nutná.

Stručně a velmi zjednodušeně o co jde (pro reformou nikdy nepolíbené): Dříve musel každý učit podle centrálně daných osnovy, v rámci reformy si každá škola sepisuje svůj Školní vzdělávací program (ŠVP), který musí být v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem (RVP). Školám je tak poskytována mnohem větší volnost, s tím je spojena i větší odpovědnost za kvalitu poskytovaného vzdělání. RVP pro základní školy je jeden, pro speciální ZŠ také, pro gymnázia jsou dva (běžné a se sportovní přípravou), pro střední školy a učiliště existují desítky RVP podle oborů.

Školy poskytující základní vzdělání (včetně víceletých gymnázií) musely začít učit v prvním ročníku daného stupně podle ŠVP od 1. září 2007. Gymnázia, část středních škol a učilišť nabíhají na ŠVP k 1. 9. 2009, další SŠ a učiliště později.

Minulost

Na školství je (podobně jako na fotbal a politiku) u nás odborníkem takřka každý. Všichni jsme vzdělávacím systémem prošli nebo ještě procházíme. Určitě se shodneme, co by mělo zmizet: biflování neužitečných informací, nerudní a nekvalifikovaní učitelé, šikana.

Když zapátrám v paměti a vybavím si, co mě na základní škole (na SŠ byla atmosféra specifická: všechny spojovala nenávist ke "Starému", tj. k řediteli, boj proti němu upozadil vše ostatní) nejvíc vadilo, bylo to:

1) Naprostá nekompetentnost vyučujících v oblasti dětské psychologie. Učitelé s dobrou náturou od pána Boha to zvládali přirozeně a my je měli rádi. Učitelé, kterým nebylo dáno do vínku, se s tím prali a my je nesnášeli, případně měli za komické figurky. Důsledkem u mě byla nepřetržitá série třídních důtek a to jsem nedopadl nejhůř. Vzpomínám třeba na oblíbenou třídní učitelku, která se k nám pravidelně přidávala při šikanování spolužáka nebo kámoše, který byl díky nerozpoznání dyslexie považován celou ZŠ za pologramotného idiota a nyní je respektovaným odborníkem s vysokoškolským diplomem.

2) Bazírování na pitomostech, jež byly součástí vzdělávacího obsahu a které se učily jen kvůli tlaku osnov, přípravě na přijímačky či z důvodu posedlosti svým předmětem ze strany vyučujícího. Tento problém vnímali o hodně intenzivněji spolužáci, kterým to nelezlo do hlavy.

Nevzpomínám si, že by některý učitel byl vysloveně zlý, chovali-li se či dělali-li něco špatně, bylo to kvůli nevědomosti. Všichni se snažili vykonávat svou profesi podle svých možností nejlépe, jak mohli. Ale dobrá vůle nestačí. Kdyby mě (inženýra ekonomie) nechali zítra operovat slepé střevo nebo řídit termonukleární reakci, skončilo by to katastrofou, i když bych se snažil sebevíce. Učitelům chyběly klíčové kompetence (více o nich příště) k výkonu jejich profese.

Současnost

Doba se mění. Proto se musí měnit i školství. Budu-li parafrázovat dokument NIDV: "Nemůžeme si dovolit připravovat dnešní děti ve včerejších školách předvčerejšími metodami na zítřejší problémy."

Něco se stát muselo. 20 let po revoluci, v době informačních technologií, prostě nemůže dál efektivně fungovat stará dobrá "komunistická škola" postavená na prvorepublikových a Rakousko-Uherských základech.

Ukončení diktátu centrálně daných osnov bylo beze sporu nutností. O tom, co nastupuje místo nich a zda je to nejvhodnější z možných variant, můžeme polemizovat. O potřebě změny nikoli.

Podívejte se také na článek Reforma školství 3: Co na to učitelé?

Stránky komiksu Vesnička