Dětský koutek na FSS a další trendy VŠ studia
Dětský koutek Dětský koutek na FSS byl založen z iniciativy lidí z "genderu", nejdříve Gender cetra při FSS, později také lidí z oboru Gender studies. Jeho cílem je pomoc studujícím (a také vyučujícím) rodičům. Nabízí možnost pohlídání dítěte buď chůvou přímo z koutku a nebo prostor, kde hlídání může zrealizovat někdo ze známých rodičů dítěte. Chůvami v koutku jsou dobrovolníci - převážně studentky (ale i někteří studenti) FSS. Prostor je vybaven různými hračkami (od knížek přes milion plyšáků až po skládačky a hry), přebalovacím stolem, dětskou matrací a řadou dalších užitečných věcí, které může hlídané dítko či jeho hlídající potřebovat. Organizační věci zajišťuje milá koordinátorka (sama také studentka FSS), která se snaží vycházet vstříc jak rodičům, tak hlídajícím studentům. Chtěla bych říci, že se mi ta myšlenka dětského koutku líbí a děkuji naší fakultě, že je v tomhle ohledu tak novátorská. Jeho přínos není "jen" v tom, že se pár maminek dostane na přednášky, na které by jinak nemohly nebo v tom, že vůbec mohou absolvovat prezenční studium. S nadhledem řečeno je to krok k větší solidaritě, vzájemné pomoci vyvěrající přímo z komunity a celkově k větší blízkosti mezi lidmi. K té přispívá také to, že dětský koutek pořádá v jarním semestru velikonoční - a v podzimním zase mikulášské - odpoledne, na němž se sejdou děti zaměstnanců i studentů různých fakult MU a pod (opět dobrovolnickým) vedením si zkouší různé aktivity, hry i soutěže. Trendy VŠ studia Se studiem to nikdy nebylo úplně jednoduché a nikdy zřejmě nebyla situace lepší než dnes, kdy si můžeme vybírat z mnoha a mnoha oborů a nové fakulty vznikají jak houby po dešti (což dokládá např. vývoj univerzity Hradec Králové nebo Univerzity Pardubice v posledních letech). Nikdy se taky na školy nebralo tolik procent lidí. Co bylo dříve snem (dostat se na VŠ) je dnes normální součástí životního běhu. (Což ostatně taky vede k tomu, že stát přestává mít peníze na to, aby to těm lidem platil a chce zavést školné). Pojďme se podívat na to, jaké hlavní věci se promítají do situace dnešních studentů, kteří nejsou "jen" studenty, ale třeba také pracujícími nebo rodiči. 1) Bez bakaláře ani ránu Se středoškolským vzděláním se dneska téměř nelze uplatnit. Alespoň Bc. musí mít i pracovníci profesí, kde dříve v pohodě stačila maturita (např. učitelky v MŠ, zdravotní sestry), Bc. má taky každá první mladá asistentka nebo sekretářka (nebo si ho aspoň dodělává) a jistě by se daly najít další příklady. Pokud člověk chce mít alespoň zhruba solidní práci, studovat jít musí. Po SŠ alespoň na ty tři roky. 2) Bakalář jde dálkově (resp. kombinovaně)... magistr už ne Řada lidí, kteří by (ať už po prezenčním nebo kombinovaném bakalářském studiu) chtěli pokračovat dál, naráží na neprostupnou zeď. Kombinované studium, při němž by se dalo získat Mgr. či Ing., existuje jen na hrstce škol a oborů. Fakultám se moc nechce rozdávat tyhle tituly "dálkařům". Pokud titul člověk chce, musí si zařídit život tak, aby dokázal dostát podmínkám prezenčního studia (a tudíž mít např. dostatečnou účast na povinných seminářích či cvičeních). Což je, nejen pokud máte doma malé dítě, dosti zapeklitá situace, pokud Vás z nějakých důvodů nemohou nebo nechtějí podporovat rodiče. 3) Rozvrhy sice sami, ale... nehází nám katedry klacky pod nohy? Pevně dané rozvrhy už dávno nejsou na všech školách. Možná je má i menšina, to nedokážu posoudit. Ani to, že si vytváříte rozvrh sami, nemusí být ale až taková výhoda. Mám takový pocit, že (alespoň v brněnských podmínkách) dochází k zajímavé změně. Možná je to náhoda, ale nejen na našem oboru, nýbrž i jinde, se začíná stávat to, že se povinné předměty rozhází tak, aby byl každý den nějaký (většinou jeden), tudíž, aby se si student nemohl naplánovat rozvrh třeba jen na dva nebo tři dny v týdnu, což dříve (alespoň na FSS, FF nebo Prf v Brně) nebýval velký problém. Stejně tak povinných účastí nějak přibývá... což dostává lidi, kteří při škole buď pracují (většinou na půl úvazku) nebo mají dítě, do problémů. To, že tihle lidé vůbec studují, je (mimo jiné) výsledkem určité (zřejmě bohužel jen chvilkové) benevolence odpovědných míst - co ale mají dělat teď? 4) Platím, platíš, platíme... Čtvrtou věcí, kterou je třeba zmínit, je fakt, že od státu máte na vystudování bakaláře 3+1 let, na navazující magisterské 2+1. (V případě dlouhého magisterského programu, které mizí do nenávratna, myslím, 5+1.) Pokud si studium příliš protáhnete (něco jako dříve rozklad ročníků), platíte za něj poměrně velké peníze (třeba u nás na univerzitě od 10 do 25 tisíc za půl roku - podle fakulty). A to nemluvím o tom, když třeba studujete ještě další obor či vysokou školu... les poplatků je fakt hodně složitý stejně jako les různých sociálních dávek. Nevím, na které z nich (jestli vůbec na nějaké) má nárok matka-studentka, ale když slyším třeba jednu spolustudující, že má malého chlapečka a manžel je učitel, říkám si, že musí být fakt dobří, že to všechno utáhnou... Závěrem Chtěla bych říct, že všem studujícím maminkám moc fandím (pokud se poctivě snaží o oboje - péči o dítě i studium). Jako tvor ženského pohlaví rozumím tomu, jak těžké je volit mezi tou věčnou dvojicí rodina - kariéra, a taky tomu, že řada z nás to chce (a musí) nějak zvládnout obojí (a to už vůbec nemluvím o tom, když se nám třeba původní plány nějak zvrtnou). Vzhledem k tomu, že stát na mladé rodiny z vysoka kašle (a nějakou solidní podporu pro ně nemá ve svém programu snad žádná parlamentní politická strana - na to se možná podíváme v nějakém dalším článku), je třeba každou, byť malou, pomoc ve směru k mladým maminkám a tatínkům vítat. A na konec zbývá už snad jen dodat: rodičům, ratolestem, dobrovolníkům, fakultě i tolerantním vyučujícím zdar! :-D PS: stránky dětského koutku FSS jsou tady.  Stránky komiksu Vesnička Štítky: Politika a společnost, Škola |
Autor: Agape, 23. 2. 2009 ↓ Diskutujte 
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku