Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Zrcadlo - Pro lidi, kteří myslí vlastní hlavou.

Morytáty nezaměstnaného

Mikroblog
Málokdy se stane, že mě ještě něco vyvede z míry. Za tu krátkou dobu, co žiji, jsem zažil toliko nástrah a protivenství, že to málokoho potká za celý život. Vesměs se divím, že mě z toho někdy nenaskakuje nad temenem svatozář. Však o tom, co se mě přihodilo teď, se ani nedá říct, že by mě to vyvedlo z míry. Spíš mě to pěkně nasralo!

Kariéra aneb jak 10 let poctivě makat a pak nedostat od pracáku ani vindru

Pro pochopení celé situace je třeba nejprve nastínit několik důležitých faktů z mého života. Po tom, co jsem v roce 1998 dostudoval střední školu a dovršil ji maturitní zkouškou, jsem nastoupil do nedaleké firmy na místo nákupčího. (Názvy firem, ve kterých jsem pracoval, nejsou důležité a navíc by se jednalo o neplacenou reklamu). Práce mě bavila a myslím, že i majitelé se mnou byli spokojeni. Pracoval jsem u nich 7 let. Ale jelikož jsem hlava horká, krev ve mě vře a pořád mně hoří za patama, chtěl jsem být nějaký čas sám, zkusit něco nového, někam se podívat.

Dal jsem výpověď a neprodleně nastoupil na místo řidiče náklaďáku k jiné firmě. U této firmy jsem pracoval 1 rok jako řidič vnitrostátní dopravy. Jak jsem však uvedl dříve, chtěl jsem se někam podívat, vidět zajímavé místa a taky si vydělat trochu víc peněz, proto jsem dal výpověď a opět neprodleně přešel do jiné dopravní firmy, kde jsem pracoval jako řidič mezinárodní kamionové dopravy 2 roky. Do doby, než firma ztratila nějaké zakázky a já, jelikož jsem byl na firmě jeden z nejmladších, jsem vyžral ty nejhorší práce.

Už mě to přestávalo bavit. To, co jsem chtěl, to jsem si dokázal a vždycky jsem věděl, že se touhle prací nechci živit do důchodu. Proto jsem dal výpověď a odešel. Žádnou práci jsem momentálně neměl. Ono totiž není zrovna jednoduché hledat job, pokud je člověk týden pryč a vrací se sem tam domů na víkendy. Nezahořkl jsem. Po dvou měsících jsem začal alespoň brigádně pracovat u jednoho kamaráda, který si koupil menší náklaďáček s hydraulickou rukou a zásoboval různé stavební firmy stavebním materiálem. Práce to byla dobrá a peníze pěkné, i když jsem věděl, že je to jenom brigáda. Intenzivně jsem proto hledal práci, kde bych byl takzvaně nastálo.

Netrvalo ani čtyři měsíce a nastoupil jsem u firmy jako řidič dodávky, práce to byla perfektní a můj nový šéf byl chytrý člověk a hlavně to, co řekl, platilo. Po tom všem, co jsem uzřel na silnicích, co jiní vidí jenom v tragických večerních zprávách, jsem začal darovat krev. Samozřejmě bezplatně, protože to možná jednou někomu zachrání život. Jenomže jak to tak bývá, po měsíci mě začal otravovat jeden pitomec, jestli bych nešel k nim na kamion. Prej majitel je fajn a platí dobře. Nakonec jsem se po měsíčním mazání medu kolem úst nechal přesvědčit a odešel z dobré firmy.

Nová práce stála za prd. Bral jsem minimální mzdu a zbytek byly prej nějaké procenta z fakturace. Takovým způsobem ovšem stát a řidiče okrádá většina autodopravců. Já se díkybohu setkal jenom s jedním takovým případem. Ale někteří jsou prej tak velkorysí, že dávají minimální mzdu a zbytek tzv. načerno neboli do ruky. Byl jsem placený z toho, co jsem odvezl. Nějakým prachmizerným procentem z fakturace. Navíc provoz kamionů řídila cizí spedice. Dispečer byl tak perfektní, že jsem stál třeba dva dny na místě. Když jsem mu po dvou dnech zavolal, jak to dnes vypadá, odpověděl, že fajn, že byl právě na stolici. Tak jsem po tomhle tříměsíčním martýriu, kdy jsem každý víkend stál na dílně s pokaženým autem, odešel.

Podtrženo a sečteno: Více než 10 let poctivé práce, 2 měsíce na podpoře bez brigády a 4 měsíce na podpoře s brigádou.

Šel jsem na pracovní úřad, kde mě sympatická úřednice sdělila, že nemám nárok na podporu v nezaměstnanosti, protože jsem minule, co jsem tam byl registrovaný, vyčerpal celou podpůrčí lhůtu a neodpracoval půl roku od ukončení podpůrčí lhůty. Když jsem namítl, že jsem nepracoval jenom dva měsíce a pak, že jsem se snažil alespoň brigádně, tak mě bylo oznámeno, že brigáda se na to nevztahuje. Sakra já nejsem přece žádný flákač, pomyslel jsem a mávl nad tím rukou.

Nepotřebuju Vás, pomyslel jsem si. Vždycky jsem se nějak protloukl, něco málo peněz mám našetřeno a s tím vyjdu do doby, než seženu jinou práci. Bydlení jsem nikdy nějak neřešil. Jak jsem říkal, přes týden jsem spal v kamionu a o víkendech byl u přítelkyně nebo u rodičů. Takže jsem se teď de facto musel vrátit k rodičům. Ale ouha, jsem doma tři měsíce, o práci nemůžu zavadit a peníze došly.

Sociálka to jistí. Nebo ne?

Šel jsem proto na sociální úřad, jestli bych nemohl dostat alespoň nějaké malé sociální dávky, abych z nich alespoň mohl přispívat rodičům na bydlení, když jsem jim ve třiceti zůstal na krku. A taky abych měl pár korun na palivo do auta, abych mohl jet někam hledat práci, něco si koupit, myslím třeba jenom základní věci jako hygienické potřeby, zaplatit si připojení k Internetu (cca 350 Kč/měsíc), na kterém vyhledávám práci apod. Když jsem vstoupil do chodby na sociálním úřadu, kde bylo aroma jako na veřejném WC, hanba mě fackovala. Opilec usínal na lavičkách a z rukou mu padaly lejstra, ve kterých žádá o příspěvek na bydlení. Myslím, že příspěvek zdárně dostal. Starší dáma vyřvávala do mobilního telefonu takové slovíčka, při kterých by se snad začervenal i ten největší sprosťák. Vše dokresleno dalším opilcem, který vylézal z toalet a ze zakasaných kalhot za ním povlával toaletní papír.

Polkl jsem naprázdno a věděl, že jsem právě zabředl do lidského póvlu, ve kterém nemám co pohledávat. No, ale nedá se, když už jsem se tak ponížil, že jsem sem přišel, vypiju pohár hořkosti až do dna. Po hodině jsem se dostal na řadu. Nevím, jestli je zdrávo, aby na takovémto úřadě seděl někdo tak arogantní jako úřednice, ke které jsem byl přidělen. "Odkud jste?", zeptala se babizna. Odpověděl jsem. "A jak se jmenujete?" A znovu: "Odkud jste? Co po nás chcete?" Ve stručnosti jsem jí řekl, jak se věci mají. "S kým bydlíte? Pobývá na té adrese ještě někdo jiný než jste uvedl? Vypíšete si žádost, přijde k Vám sociální pracovník a zkontroluje si, v čem bydlíte. Jaký mají příjem Vaši rodiče musíte taky doložit." Když jsem se nevěřícně podíval, neúměrně zvýšila hlas: "No já si to nevymyslela. Takový je zákon!" Hlavou mně proběhlo "Tak to je teda zákon úplně na hovno."

Co mají moji rodiče ksakru společné s tím, že já si chci požádat o nějaký malý příspěvek na to, abych mohl překonat tuhle dobu, než najdu práci? Přemýšlel jsem potichu. A jaký sociální pracovník? To jako, že se nám nějaký člověk bude procházet po našem domě a kontrolovat, kolik máme televizí, rádií, jestli máme ledničku, v čem spíme, kolik máme místností, všechno to zaznamená a na rozloučenou mu moji staří rodiče sdělí, kolik že to vlastně vydělávají? Ten proud myšlenek byl tak intenzivní jako nikdy před tím.

"Víte co, nechejte si to," odpověděl jsem. "Že se nestydíte. A sbohem." Vycházím ven a na lavičce, na které se předtím válel opilec s hajzlpapírem u prdele, seděla malá stařenka a usmála se na mě. Všechno to asi slyšela, jistě se na mě smála a myslela si, že alespoň někdo má trochu hrdosti. Pravděpodobně žádný příspěvek nedostala. Ten totiž v našem státě slušný člověk nedostane.

Ten dostanete jenom, pokud jste asociál a žijete jako prase! Za deset let poctivé a častokrát nelehké práce se k tomu náš systém takzvaného sociálního státu postavil takto: Nedostal jsem nic! Nejvíce alarmující je ovšem to, že do takovéto situace, kdy Vám vyprší podpora a nemáte nárok na nic, se může dostat každý slušný člověk v této zemi.
Tohle je moje odpověď, sociální státe: "Zařídím se podle toho!"
Komiks Vesnička - Emil a Rudolf žádají o sociální dávky.
Stránky komiksu Vesnička

Štítky: ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Ortel nad Slavíkem

Diskuse o článku Morytáty nezaměstnaného

Blogger Holden Caulfield:

Doplním svůj pohled:
Na příkladu z tohoto článku je krásně vidět, jak zrůdný je náš sociální systém. Člověk, který 10 let maká, odvede stovky tisíc na daních, sociálním a zdravotním pojištění. Dalo by se říct, že si "naspoří" pro případ nouze. Stát ty peníze sebere, rozdělí těm, kteří na práci v životě nešáhli a na sedřeného troubu nic nezbude. Že zákonodárce nefackuje hanba.

 
Anonymous Karel K.:

A proto asi budu volit Národní stranu! Že jsou to extremisté a rasisté? Možná. Ale je to jediná ještě jakž-takž rozumná strana, která chce něco udělat s tím, aby dávky nedostávali ti, kteří nikdy nepracovali a ještě se chlubí, že nikdy pracovat nebudou.
Je potřeba s tímhle udělat rázný proces, protože aby člověk deset let poctivě makal a bylo mu po zásluze naprděno a jiný, který tam přitáhne se smečkou a huláká "có ty, dylyno!" dostává automaticky, to prostě není v pořádku!

 
Blogger Holden Caulfield:

Karle, já věřím politickému spektru mimo extrémy, viz historické zkušenosti. Ono se řešení najde, jen to bude hrozně dlouho trvat, jak už to v demokracii bývá.
3 obecné principy, na kterých by měl být postaven systém pro poskytování dávek:
1) Stát by se měl především postarat o důstojný život těch, kteří si nemohou pomoci sami, např. zdravotně postižení, přestárlí, nemocní atd.
2) Jedním z hlavních kritérií při rozhodování zda dávky poskytnout a v jaké výši, by mělo být to, kolik žadatel odvedl do systému.
3) Až v případech lidí, kteří do systému odvedli málo nebo nic, by se měl zkoumat příjem dalších členů domácnosti a provádět šetření v místě bydliště.

 
Anonymous Anonymní:

Všimli jste si, že z práce odešel dobrovolně? V době krize i mimo ni by se měli podporovat zejména ti, kteří práci ztratili a nemohou najít novou.
V celém příspěvku je jen jediná pravda - existují lidé, kteří se do sociální tísně mohou dostat bez vlastního přičinění.

 
Blogger Agape:

To: Anonymní
S Vaším pohledem příliš nesouhlasím. V článku je jasně uvedeno, že se k pisateli daná firma jako k zaměstnanci chovala značně neseriózně, pracovní podmínky hrozné. Představa, že podnikatel/firma může všechno a zaměstnanci musí trpět, protože když odejdou, je to jejich volba a takovým žádné peníze nedáme, je mi krajně nesympatická. Asociuje mi to raný drsný tovární kapitalismus - nechceš se totálně podrobit a podřídit našim (pochybným) praktikám? Nemusíš! Za dveřmi jsou stovky dalších, kteří čekají na Tvé místo...
Kde je v tom alespoň náznak nějaké spravedlnosti?

 
Anonymous Anonymní:

Souhlasím s autorem a s tím, že v nouzi by měl systém především zohledňovat kolik kdo odvedl.

Dávky jsou k tomu, aby člověk, který nemůže, nebo s obtížemi překonal krátké období (proč je kdo na pracáku, do toho nikomu nic - je jedno, jestli mě vyhodí, nebo dám výpověď - vadí jen ti, co dostanou pro hrubé porušení oprávněně)
Myslím si, že řadě lidí by bída prospěla - jako motivace.


PS: sám jsem byl po ukončení vojny do nástupu do práce asi 3měsíce vedený jako nezaměstnaný a nedostal jsem skoro nic (kdo by mě chtěl na 3měsíce) - pracuju 14 let a odvedl jsem státu na všech daních asi 5-7 milionů korun, ale vím, co bych dostal, kdybych byl v situaci jako autor.
Tohle je stát Socanů a Komančů, pro slušné a střední třídu tu není místo, ale stát buduje střední třída.

 
Blogger Radovan:

Na tento článek sem narazil naprosto náhodně.Jsem ve stejné situaci,vyčerpal sem podporu mezi tim sem měl nějakou brigádu.Výpovět mi dal zaměstnavatel z důvodu snižování počtu lidí ve firmě.Zrovna dnes sem byl na socce a měl sem naprosto stejné pocity jako autor článku.Tento systém státu neni pro slušný lidi kterým jednou za 10,20let trvá trochu dýl najít novou práci.But si člověk stihne najít práci včas a nebo je jak žebrák,nic mezi tím není.

 
Anonymous Anonymní:

Uvažovals třeba o tom poslat tenhle dopis někam dál ?? Třeba zveřejnit někde v mediích nebo tak něco je mi jasný že to asi zrovna obrovskej vliv mít nebude ale například mě to oslovilo dost. je mi jasný že ted máš spoustu jinejch starostí ale třeba až se ta situace zase vřeší.Jinak držim palce

 
Anonymous Anonymní:

Taky jsem se dostal do situace, kdy jsem z jedné práce odešel dobrovolně do jiné. V té druhé práci se mi líbilo. Ale taky snižování stavů, takže výpověď. Šel jsem se podívat na úřad práce. Šokující zážitek! Mezi klienty tamního úřadu bych nezapadl. Tak jsem raději šel dělat dočasně do ochranky do obchoďáku. Potom jsem práci sehnal.
Ale u jedné věci bych se pozastavil. Nevím, jestli autor článku, kdyby měl rodinu a děti, třeba i manželku na mateřské, jestli by byl tak "flexibilní" ve střídání zaměstnavatelů. Osobně bych si to netroufl.

 

Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku