Už Ti přišel ten telefon?

Větou z nadpisu rozverně častovala jedna má kolegyně druhou.

Jde už o zralejší ženy, obě vdané a poměrně důstojné osoby.

Srdéčko mi zaplesalo. Kapitalismus funguje. Za půlku výplaty dorazí z Číny naleštěné štestí.

Pro slabosti něžného pohlaví jsem měl vždycky pochopení. Říkal jsem si, že jde o vzhled, o designový soulad.

Ty dnešní placky vypadají všecky stejně.

Bez brýlí vidím houby, úplná shoda :)

Občas kliknu na článek s recenzí podobného zázraku. Rožek přístroje tam obvykle bývá v maximálním rozlišení a obřím zvětšení, aby bylo jasné, že jde o vizuální perlu.

Nicméně značka prodává.

A vidět tu dětskou radost z 5x vyšší útraty, než je třeba? Krásné.

Samozřejmě kolegyňky ani zdaleka nevyužijí skvělou výpočetní kapacitu.

Možná se jim bude hodit interní úložiště. SD karty jsou moc levné, fuj!

Ať nejsem úplný nelida.

Drahým přístrojům si troufám přiznat jedno výrazné plus. Umí krásné fotky i za nepříznivých podmínek.

Nicméně, proč o tom píšu?

Nostalgicky vzpomínám, jak jsem v roce 1994 koupil za pracně našetřené peníze hi-fi věž. Super. Mám ji do dneška. To byl poslední podobný nákup, ze kterého jsem měl radost.

Valím pragmaticky. Cena x výkon.

Třeba kolegyním závidím :)

Jsou šetrné spotřebiče ekologické?

Chcete si koupit elektrický spotřebič a už to na vás řve.

AAA+.

AAAAAAAA+++++++.

Kolik vody ušetříte. Kolik za prací prášek. Kolik za čistící prostředky.

Pomalu se blíží doba, kdy budou tyto spotřebiče nejen plnit svou funkci, ale také vyrábět energii, vodu, čistit vzduch a po skončení cyklu vyplivnou nějakou tu drogerii.

Ale vážně.

Když jsme pořídili myčku, koupili jsme i tablety doporučované výrobcem. V dobré víře jsme zapnuli úsporný program. A víte, co se stalo? Nádobí bylo umyto na prd.

Inu, smířili jsme se s osudem. Musíme pouštět nejdrsnější program. A ani pak nebylo umytí hif-fi.

Ostatné jsou i lidé, kteří nádobí umyjí ve dřezu a až pak ho šoupnou do myčky.

Po nějaké době začala být myčka zapatlaná.

Inu, vzorně jsme doplnili své zásoby o další chemii doporučovanou výrobcem.

Pak mi kolegyně v práci poradila, ať používáme tablety Jar Platinum (bohužel tato zmíňka není sponzorována). Od té doby pohoda, nádobí čisté, myčka čistá, není třeba ničím doplňovat.

Tak si říkám, jestli nejde o ekologičtější chování než u těch, kdo předmývají ve dřezu a pak bouchnou úspornou myčku doplňovanou chemií nad rámec tablet.

Navíc nižší teploty lépe svědčí usazování nečistot, přístroj dřív odchází.

Podobné to máte s vysavačem. Pořádná děla jsou zakázana. Tak to člověk valí nějakým prdítkem. Trvá to tím pádem dýl. A proto je (možná) spotřebované množství elektřiny stejné. Plus prdítko houby vydrží a musí být častěji nahrazováno novým.

Tak můžu pokračovat třeba u šlehače.

Nebo u notebooku v režimu spánku. Samozřejmě, sežere výrazně míň energie než spuštěný. Ale kdo nevypíná, jen uspává, ten přístroji nesvědčí. A výroba notebooku to je ekologická zátěž jak kráva.

O údajně k životnímu prostředí šetrných věcech typu elektromobil darmo mluvit...

Jak zbohatnout a zůstat slušným člověkem

Zbohatnout lze snadno.

Pár návodů najdete třeba tady.

Daleko vyšším levelem je zbohatnout a zároveň zůstat slušným člověkem. Vždycky, když už to vypadá, že někoho takového máme, přijde jen další zklamání. Třeba nedávno se zostudili do té doby výhradně zbožňovaní šéfové našeho výrobce antivirových programů.

Dost tlachání.

Bohatý je, kdo vydělá aspoň 50 000 čistého každý měsíc. Za takové peníze se dá královsky žít.

50 000 měsíčně, to je takových 400 korun na hodinu čistého, nechcete-li obětovat život práci.

Slušnost, to není jen hezké chování k lidem.

Je slušné mít na potravinách v maloobchodě marži vyšší než 100%?

Je v pořádku, když idol mládeže napálí ceny vstupenek tak, že děti z chudších rodin nemohou na akci jít?

Je etické stanovit ceny za své běžné služby tak, aby byly pro výraznou část populace nedostupné?

Chcete-li 400 korun/hodina čistého a chcete-li poctivě platit odvody v takové výši, aby na vás vyšel aspoň průměrný důchod, dostáváte se na nějakých 600,-/hodina.

To už je částka, která je pro výraznou část populace těžko k zaplacení. Kdo vydělá 13 000 čistého, popřípadě má takový důchod, pro toho je podobná suma opravdu hodně peněz.

Pak si vemte, že jsou profese, které investují obří sumy do vzdělání, vybavení, supervize atp. Profese, kde hodina práce vyžaduje hodinu (či několik hodin) příprav. Chtějí-li takoví zbohatnout, musí vydělat 1 500 na hodinu a více. Kolik procent spoluobčanů si může dovolit platit?

Těžko najít cestu, jak zbohatnout a zároveň zůstat slušným člověkem.

Snad jen prodávat spoustu produkce s nízkou marží. Viz Tank ONO. Ale takový kšeft dnes těžko na zelené louce vybudujete.

Nebo se třeba věnovat téměř zdarma distribuovanému umění pro masy...

Úřad mimo centrum města = Skvělý nápad

Již jsem zde zmiňoval rušení pracovišť a naňahňání všeho do krajských měst.

Dnes napíšu o dalším manažerském majstrštyku.

Jedná se o přesuny úřadů z centra.

Dle hezkých vizí se obvykle postaví na zelené louce nový areál, kde občan vyřídí všechno, kde bude spousta parkovacích míst a zeleně, kam bude často jezdit hromadná doprava.

Realita?

V díře, kde je pouze nonstop benzínka a zaplivaný diskont, se pořídí stará barabizna, která se opraví.

Opraví se tak, že nesplňuje ani nejzákladnější požadavky na kancelářskou budovu. Například je pozapomenuto na klimatizaci. Nebo schází pořádné parkoviště.

Do lokality nezajíždí z nádraží téměř žádné přímé spoje.

Pro občany a úředníky zkrátka ráj.

Prostředí krásné. Z obřího okna, které v létě vyhřeje kancelář na 39 stupňů Celsia, si užívám výhled na opuštěné polorozbořené kdysi snad skladiště s rezavou plechovou střechou.

Kdyby aspoň někoho napadlo (tento jistě velmi lukrativní prostor) koupit, shodit to a udělat plac pro auta...

Občané se musí motat do řitě, kde (skoro) nic jiné nevyřídí. Mnozí se před tím ochomýtnou v centru, tam ještě pořád sídlí pár odborů a tam se dozví skvělou novinu, že musí jinam.

Hezké české kolečko po úřadech (obvykle okořeněno návštěvou zdravotní pojišťovny) nabobtnává na krásný půlden i víc.

Stejně jako u zrušených pracovišť se jedná o změny nevratné. Žádná budoucí vláda nenajde peníze na zpětný krok k normalitě.

Snad aspoň někoho napadne, že nejvíc uspoříme, když úředník, který právě není ve styku s veřejností, bude čučet do počítače u sebe doma.

Všední den - Na práci nemám čas

Znáte ty lidi, které musí vedení před koncem roku ukecávat, aby vybrali dovolenou. Kteří chodí do práce dřív, než je třeba. A odcházejí později.

Jsou to takoví vládci času.

Někde doma v koupelně (nebo v garáži?) pomocí tajemných postupů prodlouží svůj každý den o x hodin.

Mnohým z nich stačí kolem 5 hodin spánku, aby byli čilí jako rybičky.

Jsem na druhé straně barikády.

Někdo mi čas krade.

Když si vysním ideální všední den, nezbývá mi ani na 1/5 úvazku.

Posuďte sami.

Bavíme-li se o snu, nechť někdo (asi tajemnou silou) dopraví dítě na 8:00 do cca 17 kilometrů vzdálené školky.

Další aktivity nebudou v rámci časového rozpisu realizovány pokaždé, nestihly by se. Taky bude záležet, kde zrovna bude poletovat manželka.

10:00 - 11:30
Vstávání, hygiena, tulení, vaření oběda.

11:30 - 13:00
Oběd, polední zprávy ČT, díl seriálu.

13:00 - 15:30
Siesta, tulení, četba, seberozvoj, Internet.

15:30 - 18:00
Vyzvednutí dítěte ze školky, drobný nákup, fackování věcí po baráku, zatápění atp.

18:00 - 20:00
Dělání blbin s dítětem, příprava večeře pro něj, jeho koupel, uložení k spánku.

20:00 - 22:30
Příprava naší večeře, večeře, díl seriálu nebo film.

22:30 - 0:30
Tulení, relaxace, hygiena, ulehnutí k spánku.

Povězte mi: Kde mám tady naškrabat 8,5 hodiny?

Einstein a relativita dle TV seriálu

Každý autor jednou narazí, co se kvality tvorby týká, na dno.

Já právě teď.

Budu totiž psát o fyzice. Měl jsem ji začátkem 90. let jako předmět na základní škole.

Dále mé znalosti pocházejí ze sci-fi.

A co se týká aktuální úrovně poznání, žiju v domnění, že při hledání podstaty všeho nebyla nalezena žádná základní částečka, ale bylo objeveno, že není nic.

Tož, jak jsem to pobral ze seriálu Génius - Einstein?

Čas není absolutní.

Ilustrováno na příkladu dvou od sebe vzdálených naprosto současně šlahnoucích blesků a jedoucího vlaku. Pozorovatel stojící opodál vidí oba blesky současně. Pokud vlak valí rychlostí blížící se rychlosti světla a 1. blesk sjede na úrovni dalšího pozorovatele ve vlaku, uvidí on 2. vzdálený blesk později, ačkoli udeřily současně.

Jel-li by vlak nadsvětelnou rychlostí, neviděl by 2. blesk pasažér nikdy. Světlo by ho nedohnalo.

Nějak nepobírám, co mají tyto hrátky společného s tím, že oba blesky sjely ve stejný okamžik.

Připadá mi to podobný princip jako blesk a hrom. Obojí uhodí +- současně. Zvuk letí pomaleji. Nejdřív uvidím blesk, pak uslyším hrom.

Zrychlení a gravitace souvisí

Zůstalo mi skryto, proč je tato myšlenka geniální.

Čím z větší výšky padám, tím padám rychleji. Až do určitého momentu, od kdy je rychlost konstantní.

V seriálu ilustrováno na výtahu, kde si Einstein uvědomil, že jel-li by výtah dolů stejně rychle, jako by on (uvnitř) padal, nic by nevážil, poletoval by. A kdyby kabina extrémně rychle valila nahoru, vážil by víc.

Krom vlivů gravitace mi při těchto úvahách scházel vliv odporu vzduchu. Nebo jsem to nepobral?

Seriál Génius - Einstein si určitě pusťte.

Můžete pak taky humpolácky mudrovat o fyzice :)

Skromný život - Nápor na psychiku :)

Nevybral jsem si skromný život kvůli záchraně Země či z nějaké jiné chvályhodné pohnutky.

Máloco mě zaujme. Nejraději ze všeho trávím čas s rodinou.

Dávám s odřenýma ušima normální úvazek, sním o zkráceném nebo home officu.

Jak asi můžu vydělat 6 milionů na fajn bydlení?

Tudíž jde o skromnost z nutnosti.

Naštěstí jsem nikdy nepodléhal módním vlnám. Fandou do elektroniky a aut jsem byl na základce. A na ten žvanec se vždycky peníze najdou.

Přesto je tu oproti časům minulým něco zásadně jinak.

Kdybych měl popisovat, kde všude jsem bydlel, vydalo by to na vydatný seriál. 10 míst? Víc? Občas žádný luxus. Několikrát plíseň na zdech, společné hajzly a jiné veselosti.

Vždycky bylo jasné, že tam nejsem na pořád.

Zatímco teď jsem pevně ukotvený v rámci rodiny.

Vědomí, že pokud se neprodám za peníze, budeme na tom (plus nějaké ty desítky procent během spousty let) stejně.

Je to zlehka depresivní.

Můžu opravit fasádu a koupit nová okna. Dám za to minimálně 50 současných měsíčních příjmů. A stejně pak nepůjde o mé vysněné bydlení. Které by stálo kolem 250 mých aktuálních čistých výplat.

Jsem nenáročný tvor. Rozum mi říká, vše je OK.

Ale mám rád hezké prostředí. A sere mě, že nežijeme v hezkém prostředí.

Všude je něco :)

Jinak jsem šťastný jako blecha. 3,5leťák má za se sebou příměstský tábor, spokojený dělá blbiny s Legem. Domů jsme přijeli 16:07. Manželce se daří v soukromé praxi, navíc je letní typ. Idylka...

Koho volit? Vietnamec vs. KDU-ČSL

Onehdá jsem navštívil bývalé spolužáky v Praze. Když jsem zmínil, že asi nepůjdu volit, dívali se na mě jako na Pána pekel. Tudíž musím.

Ačkoli je naprosto zřejmé, že naši zástupci ovlivňují naprosté nic.

Jako zodpovědný občan jsem poctivě vyplnil volební kalkulačku. Většina otázek mi byla naprosto lhostejná, což jsem poctivě zaznačil. Na základě 2 šlo těžko získat vhodný tip.

EU je mi šumák. Kdo bude zvolen, nemůže změnit její chod. Relativně rozumné partaje jako Piráti a ODS jsou v pohledu na Brusel vnitřně rozpolceny.

Dilema, koho hodit, lze tudíž vyřešit pouze jinými než klasickými politickými úvahami.

Jako mazaná volba se jeví Tran Van Sang. Sympatická tvář by nezapadla. Kandiduje za PRO Zdraví a Sport, což je seriózně působící partička.

Vietnamská komunita si zaslouží mít svého zástupce v Evropském parlamentu.

Ovšem nakonec asi zvítězí KDU-ČSL.

Proč?

Vliv našich europoslanců v rámci obřího parlamentu je a zůstane marginální.

Jejich funkce jim otevírá mnohé dveře, kam se lokální politici nedostanou. Toho lze využít při řešení konkrétních kauz.

Europoslanci za KDU-ČSL jsou aktivní. Ať už si o jejich konání myslíme cokoli, objektivně se snaží pomáhat. Využívají váhu svého mandátu.

Dostali možnost být ve hře, jsou ve hře.

Názorově jsou lidovci v mnoha oblastech mimo mé preference. Ale za svůj přístup si hlas zaslouží.

Spolužáci v Praze snad budou spokojeni.

Tlachání o mužských ambicích a ženské svobodě

Hormonální antikoncepce ženské osvobodila.

I když ne všechny zobou, všechny si užívají nebývalé svobody. Po celou historii lidstva byly otrokyněmi biologie. Rodily, byly těhotné nebo měly na krku mrňavé děti.

Posledních 50 (u nás 30) let jsou volné a neumějí si s tím poradit.

Nabývá to trapných rozměrů, kdy si jedny nepřechylují příjmení, jiné nastupují do práce 3 měsíce po porodu, další budují tzv. kariéru a na děti se úplně vykašlou.

Muž je prý v krizi.

Kecy.

Ráno do práce, večer z práce. Muž před stovkami let, muž teď. Změnilo se akorát to, že i ženy makají, tzn. část starosti o domácnost jde za chlapama.

Zatímco chlapi jsou na tom furt stejně, ženské v nové roli tápou.

Společenské tlaky na ženy jsou obrovské.

Muži stačí, když podá výkon jako zaměstnanec, umělec, sportovec atp. a je oceňován. Nejen oceňován, také jemu samotnému to stačí.

Ženská musí být vdaná, mít dokonalé děti, dokonalého manžela, musí skvěle vypadat, mít uklizíno, musí zvládat práci, jezdit na drahé dovolené, utrácet za kraviny a ještě musí být furt dobře naladěná.

Jen tak dojde uznání v soutěživém ženském kolektivu.

Chlap má výhodu také v tom, že může být okolím dočasně poplácáván po ramenou, chová-li se jako ambiciózní velkohubý snílek, který nakonec sem či tam něco opravdu zrealizuje.

O svobodu jsem přišel, když jsem propadl konzumu a nenašel způsob, jak plus minus eticky zbohatnout.

Profesní ambice jsem zahodil, když jsem poznal, že bych musel pracovat s lidmi, kteří nemají nikdy hotovo.

Zůstávají tudíž ambice osobní.

O nich možná jindy.

Proč lidi prudí a jak reagovat na prudiče

Příčiny prudění

Lidi prudí povětšinou proto, aby ukázali, že jsou ještě na světě.

Nemají, jak by se jinak projevili.

Nemají, co by kloudného sdělili.

Vybojovali si místo na slunci tím, že prudí.

Pak zde máme ještě prudiče intelektuály.

Prý vědí.

Na rozdíl od moudrých rádců nenechávají možnost svobodné volby.

Vytrvale prudí stále s tím samým, byť zkušenosti mnohdy ukázaly, že se mýlí.

Jak reagovat na prudiče

Prudění jde s nadhledem ignorovat. Stojí to trochu nervů a sebezapření.

Nebo je možné vyjít prudiči vstříc. Tady je velké riziko recidivy. Prudič povzbuzen úspěchem nastoupí ke druhému a posléze i dalším levelům.

Bojovat? Marnost. Ty nejhorší prudiče nezmění nic.

Závěrem

Každý občas prudí. Dávejme si bacha a držme tohoto démona v přijatelných mezích.

Zajímá Vás:
Proč se Češi neusmívají?
Volba kariéry dříve a dnes

Má Google a Facebook platit novináře?

Asi jste už zaregistrovali, čemu se musí bránit Google a Facebook.

Média, která vytvářejí obsah, chtějí platit za titulky, anotace článků a náhledy obrázků. Facebook s Googlem to obloží reklamou, na níž bohatnou.

Média investují nemalé prostředky do novinářů a do výdajů, které jsou s nimi spojeny. Internetoví giganti parazitují.

Facebook si netroufám posuzovat, je mi cizí.

Co se týká Googlu (i jiných vyhledávačů), existuje pro nespokojence jednoduchá rada. Stačí úpravou souboru robots.txt zakázat indexování obsahu.

Takový web se stane pro vyhledávače neviditelným, nemohou tudíž na něm parazitovat. Neviditelným se stane také pro valnou část návštěvníků. A jeho místo rádi zaujmou jiní.

Z toho je zřejmé, kdo má navrch.

Média tvořící obsah se bez Facebooku a Googlu neobejdou.

Facebook a Google v klidu přežijí bez všech velkých médií. Mají totiž armády nezávislých novinářů, kteří nadšeně nahradí pyšné pobočky velkých vydavatelských domů.

Co se týká kvality, byl bych bez obav. Produkce českých fabrik na obsah je většinou pár milimetrů od žurnalistického dna.

Vynikne to při srovnání s novinami a časopisy. V práci máme monitoring tisku. Než dá někdo něco na papír, třikrát si to rozmyslí, jde o drahou srandu. Na Internetu se zadarmo jen tak plácá.

Je zde také etický rozměr. Nemělo by být placeno úplně všem, na jejichž obsah je odkazováno? Proč já nemám dostat od Googlu s Facebookem za své články nic a velký webový magazín ano? Jen protože je velký?

Pro vyhledávače může být cestou tlačit nahoru kvalitní obsah, za který zaplatí.

Resumé

Dokud budou novináři z velkých médií povětšinou pouze chrlit tuny internetového odpadu za účelem maximálního počtu kliknutí na titulek, nezaslouží si od Googlu a Facebooku nic.

Související text:
Novináři, přestaňte nám konečně lhát o nezávislosti médií

Nejlepší pivo je točené = Naprostá pitomost

V ideálním světě je pivo nejlepší točené.

Nežijeme v ideálním světě.

Na úvod jest třeba zmínit pivo v kelímku. Tady je dobrou strategií děsit se dopředu a pak v lepším případě říct, že to není zas tak hrozné.

Z pohledu úředníka mi připadá zajímavé zeptat se, co říká finančák na běžnou situaci u takového středního koncertu, kdy se návštěvníkům prodá 5 000 podměrečných piv, zatímco nakoupeno bylo 4 000 piv. Při standardní rockové ceně 50,-/kelímek jde na jedné akci o rozdíl ve výši krásných 50 000,- korun.

Nicméně opusťme pivní dno.

A podívejme se do úžasných českých hospod.

Tady dostanete dobré točené pivo zhruba v 50 % případů, pivo skvělé pak jen výjimečně.

Co Vás čeká, nemáte-li štěstí či prověřenou hospodu?

- pivo smradlavé s hnědým povlakem na pěně,
- pivo vyčpělé bez bublinek,
- pivo s přílišným množstvím oxidu uhličitého,
- pivo čepované do špinavé sklenice nebo do sklenice vonící Jarem,
- pivo pod mírou,
- pivo natočené do suchého půllitru.

Doplňte dle vlastní zkušenosti.

Já doplním častý dotaz při příchodu do knajpy: Dá se to pít nebo si mám rovnou objednat lahvové?

Nesporně zajímavou informací, co se týká české pivní kultury, jest, že ani lahvové nemusí být dobrou volbou. Většina výrobců totiž flašky zdobí alobalem. Není nad to, když vám číšník čůrne decku do sklenice a Vy tam vidíte cosi se ligotat, blyštit + třpytit.

Ale to odbočuju.

Podívejme se na ekonomickou stránku. Zprůměrujeme-li vesnickou a městskou cenu točeného půllitrového škopku (nepíšu o vodě s pivní příchutí, mám na mysli pivo), jsme na 40,- korunách.

V polovině případů Vás nečeká žádný zázrak.

To znamená 80,- Kč za dobrý či skvělý půllitr.

Jedná se přibližně o pětinásobek akční ceny v marketu.

Pivovary o výše zmiňovaných 6 nešvarech dobře vědí. Důkazem jsou samolepky, letáčky a podtácky s povídaním o čistých trubkách atp.

Věřím tomu asi stejně jako řečem o pivu dělaném dle tradičních postupů. Kde brali v 19. století chmelové granule a extrakty?

Výzva pro kormidelníky pivovarů:
Přestaňte se chovat jako slečinky. Seberte odvahu, zanechte blbých reklamních keců a začněte u točeného piva garantovat kvalitu!

Pokud skvělé manažerské mozky nevědí, jak toho dosáhnou, ochotně (jako vždy nezištně, vy lakomí troubové) poradím. Stačí dát slevu hospodám, kde se k pivu chovají slušně. Kdyby náhodou někdo lhal, zaplatí smluvní pokutu ve výši slevy za poslední kvartál.

Jak se dostane plast z ČR a SR do moře?

Nijak.

Nebo snad věříte, že když hodíte u nás do vodního toku kus plastu, tento navzdory čističkám, jezům atp. dopluje do moře, kde ho sežere třeba velryba?

I pokud by to bylo možné, je zde jedno zásadní ale.

Ale vždyť přece Češi (až na pár magorů) do svých potoků a řek plasty neháží.

Jsem přesvědčen, že stejně se chovají Slováci, Němci, Francouzi, Poláci, Nizozemci...

Na druhé straně bych mohl vyjmenovávat mimoevropské země, kde jsou dle sdělení jejich návštěvníků lidé pěkné prasata. Sami zapátrejte v paměti a i Vám se vybaví, kde do vody sypou s oblibou plasty a jiný odpad.

EU plánuje zakázat některé výrobky z plastu.

Plasty jsou levné a praktické. Kdyby za ně existovala odpovídající náhrada, prosadí se sama.

Všechny zásadní inovace se prosadily nikoli nátlakem shora, ale zkrátka tím, že přinesly zlepšení.

Zákaz povede ke zdražení, jako bonus přinese horší použitelnost zboží.

Rozhodně nevyřeší znečišťování moří a oceánů.

Tam pomůže pouze drsný nátlak civilizovaných zemí na ty státy, kde jsou občané čuňata.

V rámci EU se výrazná část plastů recykluje, nevidím kolem nás rostoucí skládky. Vidím skládky rekultivované nebo ty, které slouží třeba solárním elektrárnám.

Zákaz plastů je dalším krokem, který otravuje a prodražuje život obyčejných lidí.

Z tohoto ranku lze dále jmenovat například plánované zvýhodnění elektromobilů, budou jezdit na dálnici zdarma, budou moci do zákazů atp. Pokud by byly elektromobily ekonomicky konkurenceschopné vůči klasickým vozům, proč ne. Takto budete potkávat na pěších zónách krom BMW, Audi či Meďáků i Tesly a později dokonce elektrické BMW, Audi, Meďáky. Dálnici zaplatí bohatcům všichni ostatní.

Také můžeme zmínit již druhé kolo digitalizace televize. Pro velký úspěch bude národ už zase kupovat krabičky či nové bedny. Bylo-li by vyhlášeno referendum, zda nechat vše, jak je a neutrácet za pitomosti, výsledek je jasný.

Třešničkou na dortu je plánovaná digitalizace rozhlasu. Všechna rádia vyměnit! Zase se chudí o trochu odrbou. Tady se ovšem mocní přepočítají. Staré přístroje půjdou do šrotu. Jsem přesvědčen, že velká většina z nich nebude mít nástupce. Proč by dnes někdo vrážel prachy do rádií? Máme je 4. Koupíme 0. Český rozhlas přežije díky poplatkům, soukromé stanice zapláčou.

Nezbývá, než opět několikrát sborově:

Hoši, děkujem!

Kupujte levné jídlo, zhubnete a ušetříte hned 2x

Dnešní článek pojmu zeširoka. Snad se i k dvojitému šetření a štíhlému pasu dostaneme.

Ti, kdo ještě dnes hlásají ideály, si zaslouží uznání. 21. století v České republice je nezlomilo.

Ač morálně dozajista navýši, mnohdy idealistům chybí empatie. Proto se cítí ztraceni. Nepochopeni. Vždycky byli mimo bůčkem odkojenou dělnickou třídu. Ovšem vždycky dokázali nahlédnout do duše prostého lidu.

V současnosti bohužel nikoli.

Vysvětlím na příkladu:

Dovolená v zahraničí patří ve vyspělých společnostech ke standardu.

U nás ji velká část rekreantů financuje z toho, jak si celý rok odtrhávají od huby. Zatímco jinde v civilizovaném světě si lidé žijí dobře furt, tady je třeba se k pár týdnům pohody protrpět.

Obyčejná zahraniční dovolená pro pár se dvěmi dětmi? Dva měsíční příjmy živitele rodiny. Skromná hypotéka sežere za rok tři měsíční příjmy. Inkaso taky. Náklady na provoz auta jeden. Jsme na devítí měsíčních mzdách hlavního živitele!

A zbývá obrovská spousta výdajů.

Nějak to nevychází.

Kde je údajná prosperita?

Český člověk si cestu vždycky najde.

Já ji objevil v ledničce.

Když chceme až moc šetřit nebo jsme-li obdarováni nějakou přelevnělou šmakuládou, mizí tato laskomina velmi zvolna. Mám fóbii z vyhazování jídla, téměř vše nakonec spotřebujeme.

Pokud koupíme něco echt dobrého, zmizí to jak pára nad hrncem.

Zaplatili jsme málo, jedli jsme dlouho. Zaplatili jsme moc, zdlábnuto rychle.

Budeme-li pořizovat jenom a pouze ty nejlevnější hnusy, sníme toho výrazně míň. Nižší cena za 100 gramů, méně spotřebovaných stogramovek měsíčně. Ušetříme hned dvakrát.

Navíc snížíme svůj kalorický příděl. Jako bonus lze u nejakčnějších dobrot očekávat zrychlené zažívání. Logický důsledek? Zhubneme.

Předpokládám, že příští Nobelova cena za ekonomii zamíří do České republiky :)

Také Vás zajímá:
Proč Češi milují hnusné jídlo
Škrob: Potravináři milovaná vysokokalorická náhražka

Upřímnost versus slušnost, toť jest věčný souboj

Když po revoluci vzrostly možnosti k cestování na západ, často jsme se od lidí, kteří tam strávili delší dobu dozvěděli, že jsou tamní lidé neupřímní. Obzvláště zkazky z USA byly výživné, Američané se prý usmívají a na otázku jak se mají odpovídají: "Skvěle." i pokud jim právě tornádo vzalo dům s celou famílií + oblíbenou želvičkou.

Na druhé straně jsme se od cestovatelů dozvídali, jak jsou Češi pořád zakabonění. Jak každého s dobrou náladou měří podezíravým pohledem.

Uplynulo téměř 30 let.

Bez dobré nálady a úsměvu se dnes neobejde pomalu ani uklízečka.

Kyselým ksichtům teď krátkodobě nahrává rekordně nízká nezaměstnanost. Ovšem jakmile lidí bez práce přibude, opět se neschovají nikam.

Dobrá nálada má výhodu, že se šíří jako mor.

Zažil jsem to třeba během studií na vysoké škole.

Začínal jsem ještě v devadesátých letech, kdy nebylo potřeba nic moc předstírat. Často jsem tudíž na výuku dorazil ve stejném rozpoložení, v jakém jsem po probuzení. Manželka by mohla vyprávět :) V takovém stavu nešlo setrvat déle než pár minut. Stačilo, aby mě zahlédl hlouček spolužáků.

Nic tak upřímně pozitivního jsem v kolektivech, jimiž jsem později prošel, nezažil.

Snažím se přijít do práce a nekabonit se. I kdyby na chleba nebylo.

Zároveň se vyhýbám předstírání radosti. To už by bylo příliš.

Určitě nejsem sám, kdo to podobně pytlíkuje.

Pozdravit, usmát se, poprosit, poděkovat.

Základy slušného chování.

Ale co když se právě cítím pod psa?

Mám přestat bojovat a upřímně všem ukázat, jak na tom jsem?

Vyzíská na tom někdo něco? Dobře, já ušetřím energii.

Může být celkové skóre kladné?

Související texty:
Co je dnes potřeba - Zařadit se a mít postoj
Proč se Češi neusmívají

Zrušili Ligu mistrů. Zlikvidovali vše, co jsem měl rád

Dle klišé přichází chlap o své záliby, když si vezme semetriku, která mu je zakáže.

To není můj případ. Mám hodnou ženu.

Přesto, když zavzpomínám na to, co mě bavilo v době studií, musím trpce zaplakat. Zbylo jedno velké prázdné smutné NIC.

Tento zkurvený systém mě připravil o:

Knížky

Četba byla mou zálibou číslo jedna. Bohužel (stejně jako většina VŠ vzdělaných) čučím výraznou část pracovní doby do monitoru nebo papírů. A čtu.

Poslední, co chci po příchodu domů, je zase číst.

Kino

Do kina jsem chodíval klidně i několikrát v měsíci. Často se sešla větší parta, pořídili jsme občerstvení a užili si pohodový večer.

PseudoDyznylend, který se snaží nabídnout předražená multikina? Řev místo zvuku? Desítky minut otravných reklam? Diváci, kterým v ruce svítí mobil?

Pohoda pryč. Nic pro mě. Jdu párkrát do roka.

Párty v parku

Poseděli jsme na dece nebo lavičce, probrali život, vínko popili, někdy i poezii nahlas početli. Pak jsme někdy vylézali dírou v plotě, protože už vyšly hvězdy.

Dnes?

Zákaz pití alkoholu. Všudypřítomné kamery, které v HD rozlišení snímají každého návštěvníka.

Pokud bych se chtěl účastnit reality show, nelezu do parku, ale přihlásím se do Prostřena. Tam je pohoštění zdarma a možná bych i vyhrál :)

Hospoda

Na přelomu tisíciletí jsem dával za malou dvanáctku 9,90. Ucucl jsem jich 9, přispěl na kulečník a měl útratu 100,- (včetně mohutného tuzéru).

Teď jsme (minimálně) na 2,5 násobku.

Vynásobíme-li tehdejší (rok 2000) průměrnou mzdu číslem 2,5, dostaneme se přes 33 000,- korun. Tak dobře na tom opravdu nejsme.

K tomu připočtěte zákaz kouření, kvůli kterému větší půlka lidí místo pokecu pořád někde poletuje. Přidejme velkou nechuť lidí ke komunikaci tváří v tvář.

A hospoda, jak jsme ji znali, je minulostí.

Liga mistrů

Posledním hřebíčkem do rakve bylo zrušení Ligy mistrů.

Od podzimu 2018 už nebude na veřejně dostupné televizní stanici.

U Ligy mistrů naštěstí dýmá jiskřička naděje. Ekonomika šlape, lidi vyhazují peníze za kraviny (např. za placené televizní kanály) a sponzoři mají tak obrovské zisky, že je jim šumák, kolik potenciálních zákazníků vidí reklamu.

Až bude hůř, Liga mistrů se vrátí. Snad.

Kam dál?
Chystají se prapodivné změny herního modelu 1. fotbalové ligy. V roce 2011 jsem napsal:
1. česká fotbalová liga - Play-off a posunutí sezóny

Vystoupit z EU? To může chtít jen blázen nebo blb

Je hořce komické sledovat špičky české žurnalistiky, jak seriózně diskutují se zástupci euroskeptických stran o našem vystoupení z unie.

Když probíhalo referendum o vstupu, byl jsem proti. Nesouhlasil jsem s podmínkami, byl jsem proti závazku k přijetí eura. Česká republika měla být při vyjednávání ostřejší. Důsledky? Třeba zánik cukrovarnictví a rozmach řepky.

Byli jsme z Bruselu posraní, přistoupili bychom na cokoli.

Později vzali taky Rumunsko. Laťka nebyla nastavena nijak vysoko.

Nicméně co se týká nutnosti být členem EU, tu jsem nikdy nezpochybňoval.

Ne že bych byl příznivcem mnohonárodnostních soustátí.

Třeba rozdělení Československa jsem vítal. Říkal jsem si, že až Rusáci naberou dech do plic, možná jim budou stačit bratia a vždy k Slovanům přirozeně lnuvší Maďaři. No a my s Polákama zůstaneme západu.

Dost humoru.

Hlavním přínosem Evropské unie je volný pohyb zboží a služeb.

Příslušností k EU dáváme světu najevo, kam patříme.

Miluju Dostojevského, protože v jeho postavách poznávám sebe a lidi z okolí. V každém z nás je kus Rusa. A nemyslím si, že by to byla ta lepší část.

Příklon k západu je pro Českou republiku klíčový.

Češi totiž mají rádi pohodlíčko. A jak říkal onehdá Vladimír, za pohodlí se tvrdě platí. Těžko se budeme mít dobře, když nebude ekonomika šlapat.

A euroskeptici jako Václav Klaus, ml. sami přiznávají, že můžeme o třetinu zchudnout.

Pro něj a čerstvě zbohatlé šéfy SPD to nic moc neznamená. Pro naši rodinu by znamenaly dlouhodobě o třetinu nižší příjmy pád do naprosté chudoby.

Už teď je 834 000 lidí v exekuci. Po vystoupení z EU 2 miliony? 3 miliony?

I kdyby nás Rusko nechalo na pokoji a vládli bychom si sami, nebyla by to žádná hitparáda. Ostatně před vstupem jsme si víc než 10 let dělali, co chceme. Byl to snad nějaký zázrak? Více než bilion v prdeli, například jen za televizi Nova 10 miliard.

Buďme rádi, že jsme rádi. Soustřeďme svou energii na řešení reálných problémů. Netřepme zbytečně hubou o takové fantasmagorii jako je prosperující ČR mimo EU. Začátkem devadesátých let, kdy se tvořil nový svět, jsme se možná mohli udělat pro sebe. Ale ten vůz už jel.

Vzkaz politikům: Chovejte se při jednání se zástupci Bruselu a politiky ostatních členských států slušně. Tím myslím celkové dekórum, ne jen nemlaskat, jíst příborem, nevyhrožovat, netrucovat, nechytračit, používat deodorant...

K nadpisu:
Když někdo prosazuje odchod z EU, musí být nutně bláznem nebo blbem? Ne, také může být dobrým hercem a lhářem.

Hitler měl poslat do Ruska cyklisty, nic by je nezastavilo :o)

Tento článek jest ódou na ty nejodolnější, nejvytrvalejší, nejodhodlanější. Jest ódou na cyklisty.

Obdiv. Tak lze vyjádřit můj postoj k amatérským kolařům. Nezastaví je nic, všechno překonají, vyjíždějí za jakýchkoli podmínek na jakékoli cesty.

Závidím jim. Také jsem mezi ně patřil. Byl jsem hodně aktivní, bez kola jsem nedal ani ránu. Do doby, kdy jsem si to osamoceně svištěl z kopce po lesní cestě a vítr mi vlál ve vlasech. Připadal jsem si svobodně. Připadal jsem si jako král světa. Probral jsem se až v sanitce. Následovala měsíční rehabilitace. Pak jsem to s bicyklem ještě mnohokrát zkoušel. Ale radost byla pryč.

Aktuálně potkávám cyklisty jako chodec nebo řidič.

Potkávám je v zimě, kdy je ještě ráno tma. Šinou si to úzkou namrzlou silnicí. Kolem nich duní kamiony.

Vidím, jak se proplétají centrem města v tom nejhustším provozu.

Předjíždím je na mezinárodní silnici, když teplota přesahuje 36 stupňů ve stínu.

Ani déšť je neodradí od vyjížděk po frekventovaných dopravních tepnách.

Cyklistika znamená pro mnohé kolaře víc než koníček. Jde o životní styl, jehož nedílnou součástí je zvládání utrpení.

Speciálně zřízené stezky téměř nelákají. Chybí na nich adrenalin. Schází výfukové plyny. Nemůže dojít k hezkému lidskému kontaktu třeba s rumunským řidičem tiráku.

Už slyším ty naštvané hlasy: Teď bude kafrat o bezpečnosti!

Nebudu.

Rozbil jsem si na kole hubu na hrbolaté lesní cestě, kde žádný provoz nebyl. Šlo o moji chybu. Aspoň myslím, držkopád si nepamatuju. Z vyprávění vím, že jsem byl nalezen brzo. Třeba šla lesem rodina s dítětem, to mi vběhlo do dráhy a já nasadil život, abych ho zachránil :o)

Nicméně tento text není o mé maličkosti.

Tento text jest ódou na hrdinné cyklisty, kteří si mohou užívat tisíce kilometrů stezek v přírodě při hezkém počasí. Místo toho ovšem neohroženě vyrážejí na přecpané silnice za nejhorší možné sloty.

Jest ódou na ty, které nezastaví nic.

Závěrečná odbočka: Hitler cyklisty opravdu na samém konci války nasadil. Pozdě.

Kam dál?
O dopingu a sportech, které by se měly zakázat
Vzpomínka na studium v Kunovicích u Kratochvíla

Varovné obrázky na alkoholu - První návrhy

Na každé krabičce kuřiva máme varovný obrázek, který naturalistickým způsobem ukazuje, co nás může potkat, pokud podlehneme. Negativní celospolečenský dopad konzumace alkoholu je násobně větší než u cigaret.

Proto je logické, že nás u chlastu dřív nebo později nemine explicitní grafické znázornění důsledků nezřízeného pití.

Aby si nemohly tabákové firmy stěžovat na diskriminaci, varování bude také zabírat 60 procent plochy etikety.

Co s rozlévaným alkoholem? Není nic jednoduššího než uzákonit povinnost připojit ke každé skleničce letáček s nezbytnými informacemi.

Jaké varovné obrázky a nápisy nás čekají?

Alkohol může způsobit nekontrolovatelné blití!

Doplněna bude fotografie dobře vypadajícího sympaťáka, zlehka (ale jen zlehka) nezávislého teenagera, který se vyválel ve vlastních zvratcích.

Po alkoholu můžete být agresivní!

Tady bude vyobrazena žena ve středních letech s rozbitým obličejem.

Alkohol Vám může zničit život!

Sem se připojí fotka s pěkně špinavým a notně prochcaným bezdomovcem.

Kvůli alkoholu umírají lidé při dopravních nehodách!

Stejně jako jsou některé obrázky na krabičkách cigaret hodně drsné, také tady bude něco pro tvrďáky, spousta krve, vyhřezlá střeva, také mozek ukápne.

Alkohol rozbíjí rodiny!

Na city zahraje ubrečená holčička, které zjevně schází úplná rodina.

Varianty u konkrétních nápojů:

Nadměrné pití piva způsobuje obezitu!

Zde bude vyfocet sličný chlupatý padesátník v minislipech s pořádným bierbauchem.

Pokud vypijete láhev tvrdého alkoholu, zemřete!

Sem přijde výživná mrtvola.

Po vínu Vás může bolet hlava!

Tady nás obšťastní vyobrazení mladé ženy s krvavýma očima a výrazem ve tváři, ze kterého je na první pohled zřejmé, že jí v hlavě bouchá sada silvestrovských raket.

Dočkáme se odrazujících obrázků na alkoholu už v příští pětiletce?

Také Vás zajímá:
Pivní kultura končí, národ vyhlíží světlé zítřky
Zavřeli kvůli EET hospodu? Zřiďte klubovnu s korkovným

EXKLUZIVNĚ: Konec světa - Jak přežít?

Na Internetu bují stránky, které více či méně chytře radí ohledně přežití, pokud skončí svět, jak ho známe.

Shodují se v tom, že kdo je připraven, bude méně ohrožen. Což je ostatně pravda za jakýchkoli okolností.

Méně majetní fandové katastrofických předpovědí tak nakupují zásoby potravin a všechna možná udělátka sloužící pro snadnou existenci v polních podmínkách.

Ti bohatší rovnou investují do bunkrů nebo si pořizují byty v podzemních komplexech.

A pak jsou ti, kteří se ozbrojují.

Syslové

Udržují zásoby jídla, pití a paliva na několik měsíců. Vlastní elektrocentrálu.

Jde o koníčka, který sebere spoustu času, má-li se vykonávat důsledně. Už jen protočit potraviny, aby nestárly...

Ti, kteří syslí, doufají, že zůstane zachován funkční právní řád a věří, že půjde existovat na povrchu. To může nastat v rámci lokálních katastrof, kdy nemusí být pár dní hi-fi zásobování.

Bunkraři

Bunkraři propadli přesvědčení, že se stačí na pár měsíců hermeticky uzavřít a pak vítězoslavně vylézt.

V případě malé války dobrá strategie.

Pistolníci

Pistolníci oprávněně věří ve zhroucení právního řádu, v divoký západ.

A mají pravdu. Po katastrofě globálních rozměrů by bez pochyby zanikly rukama vlastních občanů státy, které nemají obří represivní aparát (například my).

Otázkou ovšem zůstává, zda je v takovéto situaci vlastnictví zbraně velké terno. Pokud ji máte, přidejte se k domobraně. Osamělý člověk mávající kvérem je tím nejlákavějším terčem.

Jak se připravit na konec světa

Především buďte nenápadní. O kom se ví, že syslí nebo má bunkr, ten bude mezi prvními okradenými.

Vaše přípravy mají smysl, když zůstanou utajeny.

Co se efektivního zásobování týká, s největší pravděpodobností se bude po konci našeho světa rozjíždět šnečím tempem.

Proto potřebujete být vybaveni něčím, co vydrží čerstvé desítky let, po čem je stále poptávka, co má univerzální použití.

Ano, je to kořalka. Poschovávejte spoustu kořalky a máte artikl, který zajistí přežití lépe než cokoli jiné.

Kam dál?
8 článků o tom, jak co dělat - Návody od Bacha po Vlacha