Skromný život - Nápor na psychiku :)

Nevybral jsem si skromný život kvůli záchraně Země či z nějaké jiné chvályhodné pohnutky.

Máloco mě zaujme. Nejraději ze všeho trávím čas s rodinou.

Dávám s odřenýma ušima normální úvazek, sním o zkráceném nebo home officu.

Jak asi můžu vydělat 6 milionů na fajn bydlení?

Tudíž jde o skromnost z nutnosti.

Naštěstí jsem nikdy nepodléhal módním vlnám. Fandou do elektroniky a aut jsem byl na základce. A na ten žvanec se vždycky peníze najdou.

Přesto je tu oproti časům minulým něco zásadně jinak.

Kdybych měl popisovat, kde všude jsem bydlel, vydalo by to na vydatný seriál. 10 míst? Víc? Občas žádný luxus. Několikrát plíseň na zdech, společné hajzly a jiné veselosti.

Vždycky bylo jasné, že tam nejsem na pořád.

Zatímco teď jsem pevně ukotvený v rámci rodiny.

Vědomí, že pokud se neprodám za peníze, budeme na tom (plus nějaké ty desítky procent během spousty let) stejně.

Je to zlehka depresivní.

Můžu opravit fasádu a koupit nová okna. Dám za to minimálně 50 současných měsíčních příjmů. A stejně pak nepůjde o mé vysněné bydlení. Které by stálo kolem 250 mých aktuálních čistých výplat.

Jsem nenáročný tvor. Rozum mi říká, vše je OK.

Ale mám rád hezké prostředí. A sere mě, že nežijeme v hezkém prostředí.

Všude je něco :)

Jinak jsem šťastný jako blecha. 3,5leťák má za se sebou příměstský tábor, spokojený dělá blbiny s Legem. Domů jsme přijeli 16:07. Manželce se daří v soukromé praxi, navíc je letní typ. Idylka...