Stravenky: Zrušit vs. nezrušit - Věčný souboj

Evergreen. Vždycky, když začíná téct státnímu rozpočtu do bot, objeví se hlasy požadující zrušení stravenek.

Za starých časů musel zaměstnavatel umožnit pracovníkům stravování v tom smyslu, že každý (kdo maká přes poledne) musí mít možnost dát si důstojně oběd. Odrbávalo se to právě stravenkami.

V rámci toho, jak je líp, došlo ke změně. Četl jsem aktuální výklad Zákoníku práce. Prý stačí zajistit koutek, kde lze sníst jídlo.

Stravenky tudíž ztratily svůj původní smysl.

Jejich odpůrci argumentují:

- jedná se o paralelní měnu,

- vydavatelé stravenek bezpracně bohatnou,

- hospody a obchody musí platit x procent ze svých tržeb,

- jde o nesystémovou daňovou výjimku,

- dochází k čachrům na černém trhu,

- za stravenky se nakupují cigarety a chlast,

- pokud by zaměstnanci dostali daňově zvýhodněnou částku odpovídající stravenkám každý měsíc ke své výplatě, byli by na tom stejně.

Jde o argumenty pravdivé.

Nicméně opomíjejí psychologický efekt stravenek.

Lidé s daleko lehčím srdcem utrácejí, nemusejí-li použít hotovost. Koupí, odcházejí a v peněžence mají pořád stejně bankovek.

Proto se tak velké oblibě těší platební karty, cálování mobilem atp. Nejkrásněji je to vidět u kreditních karet, kde jsou utráceny peníze, které člověk nemá.

Tudíž ochota dát za oběd papírek (či pípnout stravenkovou kartu) je mnohem větší než vysolit na dřevo 130 korun.

Dělal jsem v organizacích, kde stravenky nebyly. 80 % zaměstnanců tam nechodí na obědy.

Ve firmách, kde jsou (dle mé zkušenosti), 80 % pracovníků zajde skoro každý den.

Samozřejmě u těch, kteří vydělávají pěkné love, jsou procenta jiné. Stravenky je nezajímají.

Pro obyčejné lidi výrazně zlepšují kvalitu života.

Nebuďme lakomí, zachovejme stravenky a zvyšme jejich hodnotu tak, aby za 1 bylo možné pořídit normální slušné jídlo.