Výchova dětí: 1 skvělá rada

K dítěti by měli dávat manuál, zaslechl jsem někde.

Nedávají, prodávají. Knihy s tímto tématem patří k nejúspěšnějším. Názorově jsou široce rozkročeny od nevýchovy až po ty, které propagují jasné strukturování činností. 

Oproti motivačním spiskům je zde pro autory jedna velká výhoda. Zda měli pravdu, se ukáže, až bude mít dítě důchodový věk a bude možné zhodnotit, jak naložilo se životem. 

Zatím jsem nezachytil studii, která by metody z knih porovnávala například se školními výsledky. 

Zbývá tudíž věřit, že alespoň u dětí autorů cajk. 

Samozřejmě, jsou zde všeobecné zákonitosti. Pokud Pepíček neměl stabilní rodinné zázemí, dostane se na zcestí s větší pravděpodobností než Toníček, který měl k dispozici oba své vlastní rodiče. 

Ovšem vydržet ve vztahu je daleko složitější než valit podle knížky. 

Nicméně, ať nezakecám tu skvělou radu. 

Radu, která je univerzálně platná a při její aplikaci mohou všichni jen vydělat. 

Nepouštějte dětem reklamy! 

Jistě, mnozí tvrdí, že reklamy nepůsobí. Smějí se jim. Mají za to, že firmy jen tak vyhazují obří peníze. A pak jdou do toho správného obchodu, kde cpou do vozíků to správné zboží. 

Omo, Omo, pere s ním jen homo. Říkaval jeden můj spolužák. A můžete hádat, jaký prací prášek se jim vyjímal v koupelně. 

Děti jsou na reklamní sdělení citlivější. 

Jistě jste zažili scénky, kdy se chlapeček či holčička agresivně dožaduje koupě toho či onoho. 

Jistě jste zažili situace, kdy je k Vánocům, narozeninám atp. požadováno, co bylo vnuceno reklamou. 

Často jde o předražený šunt, který je právě v módě a dítě si s ním nijak extra nepohraje. 

My necháváme možnost svobodné volby. Od Ježíška nebylo požadováno nic. A v obchodě pokud už něco,  tak malé lízátko nebo pitíčko. 

Cílit reklamu na děti nebo třeba na přestárlé není dvakrát etické. Nemám na to prodat člověku, kterému to pálí, využívám tedy jiné způsoby. Tak uvažují mnohé firmy. 

Nemusíte svým ratolestem odpírat pohádky. Stačí udělat 2 jednoduché věci: 

1) Do prohlížeče nainstalovat doplněk, který blokuje reklamy. Na YouTube téměř stoprocentní účinnost. 

2) Nepouštět televizi, místo toho stahovat. 

Vyzkoušejte, neprohloupíte.

Jak vidláci z USA zničili lepší svět

Kolem poloviny 90. let, když jsem v rámci dospívání chytal moudrost, jsem narazil na Osha. 

Souvisí to s explozí toho, co k nám komáři nepouštěli. Hudba, film, literatura za poslední dekády se po pádu režimu vyvalily v obřím množství. 

Osho byl myslitel. Jeho učení lze asi nejlépe shrnout do názvu jedné z knih: Život, láska, smích. 

Kolem Osha vzniklo společenství následovníků. Nejednalo se o církev. Příznivci byli vyznavači různých náboženství i ateisté. Nešlo o typický kult, Osho nevyžadoval uctívání, ovšem také se mu nebránil. 

Trousil svá moudra a užíval si vydělané peníze. Dokázal v klidu x let mlčet. 

Před časem jsem náhodou narazil na dokument od Netflixu Wild Wild Country. 

Pojednává o tom, jak Osho se svými sanjásiny zkoušeli v USA založit komunitu. 

Přistoupili k tomu s dětskou naivitou. Věřili, že je Amerika svobodnou zemí. Koupili obří pozemek a vystavěli téměř soběstačné město. 

Ač vybrali území, kde dávají lišky dobrou noc, byla poblíž vymírající vesnice a v ní typičtí vidláci. Než by sousedy přivítali jako příležitost, od začátku šli proti nim. 

Anžto měli vidláci kontakty na vyšších místech, začalo reálně hrozit, že bude město srovnáno se zemí. 

Roztočil se naprosto šílený kolotoč, kde se obě strany neštítily téměř ničeho. Pod kotel přikládaly už tehdy (začátek 80. let) všeho schopná média. 

Nebudu víc prozrazovat, podívejte se sami. 

Dokument zdařilý. Velký prostor získaly všechny strany sporu. 

Co vytknout? 

Tvůrci nechali až moc prostoru k tomu, aby si divák věci domyslel. Utíkal Osho z Indie kvůli politice nebo po něm šli strážci zákona? Nevíme, zmíněny obě varianty. Jaká byla úloha Osha ve vedení? Co vyplynulo z jeho odposlechů? Nevíme.

Jde o drobné vady na kráse. Netflix vytvořil skvělou dokumentární minisérii.

#MeToo - Už mi to docvaklo

Tak už mi docvaklo, o co jde u #MeToo.

Brzo.

Celou dobu jsem žil v mylném domnění, že jde o zlatokopky, kterým neklaply plány a mstí se. Nebo o zvlčilé baliče, kteří zneužívali své moci či omámení obětí.

Byl jsem vedle jak ta jedle.

Oči mi otevřel celkem zdařilý seriál The Morning Show.

Jestli ho chcete sledovat, raději dál nečtěte, spoiler!

Na služební cestě došlo k techtle mechtle TV moderátora a jedné slečny z týmu.

Nebyla jeho přímou podřízenou. Nebyla opilá. Nic od něj nechtěla vydyndat. Nijak k němu nevzhlížela. Balič byl maximálně korektní.

Slečna s ním šla dobrovolně a ráda na pokoj.

Následně proběhlo úplně normální intimní sblížení. Žádný náznak problémů. Ani pokus o výmluvu. Pohoda jazz.

Jenomže slečně se to po čase rozleželo.

A byla z toho fakt špatná. Uvědomila si, že to vlastně celé nechtěla. Už na cimře u moderátora na tom byla (dle následného vyprávění) psychicky velice zle.

On ovšem neměl možnost, jak cokoli poznat.

Tudíž hlavní sdělení #MeToo pro ženy vnímám takto:

Mějte odvahu říci ne! Je to milionkrát lepší než udělat blbinu, které pak budete litovat.

A pro muže:

Skvělý balič může hodně uškodit. Pánové, kroťte se!

Merkelová se třese, tajemno jako za války

Když spojenci tajili špatný zdravotní stav F. D. Roosevelta, dalo se to pochopit. Z kolečkového křesla ho před focením přenesli na obyčejnou židli, aby působil na vojáky jako silný vůdce.

Když pak prezentovali komunisti jako švarného junáka rozpadajícího se Brežněva a jeho předgorbačovské následovníky, působilo to tragikomicky.

Po skončení této éry to vypadalo, že se blýská na lepší časy.

Třeba takový Václav Havel povolil zveřejnění i takové intimnosti, jakou je vývod z boku.

Má-li politik sloužit zájmům veřejnosti, musí mít občané pravdivé informace o jeho zdravotním stavu, který (je-li špatný) může zásadním způsobem ovlivnit výkon funkce.

Příkladem šel v posledních letech Pavel Bělobrádek, dokonce přiznal užívání antidepresiv.

Těžko říct, co si v tomto ohledu myslet o Miloši Zemanovi.

Jeden čas vypadal opravdu špatně a nejen na sociálních sítích se šířily zaručené zvěsti o jeho brzkém konci v souvislosti s rakovinou.

Jsou 2 možnosti:

1) Buď se zázračně zotavil.

2) Nebo informoval o svém zdraví pravdivě.

Osobně se kloním ke druhé možnosti. Rakovina není chřipka. Náročnou léčbu lze jen těžko utajit.

V souvislosti s třesem Angely Merkelové to vypadá, že se vrací staré časy.

Evidentně není v pořádku.

Ačkoli Německo neválčí a (snad) není totalitní zemí, kancléřka odmítá prozradit, co jí je.

Prý nechce působit před lídry jako jsou Putin nebo Trump slabě.

Vysvětlení jako ze zvláštní školy.

Ruské a americké tajné služby samozřejmě detailně informují své vůdce o reálném zdravotním stavu Angely Merkelové.

Tudíž jsme svědky trapného divadla pro veřejnost.

Pokud se nepodaří představení důstojně ukončit, můžeme se dočkat obřího faux pas, až jednoho krásného dne odpadne úplně.

Třeba se mýlím a opravdu je v pořádku. Přeju jí (stejně jako komukoli jinému) jen to dobré.

Kam dál?
Hříchy našich politiků (od roku 2008 se nepolepšili)

Proč jsou voliči blbější než dřív

Moji rodiče mají oba výučňák. Rozhodně je nejde označit jako kavárenské intelektuály.

Nicméně vlastní obří sbírku knih. Nejen beletrii, ale také třeba knihy od Gorbačova nebo Kennedyho.

Prarodiče na tom byli stejně.

Nejde o výjimku, rozhlédněte se po svých starších příbuzných a známých.

Byli zvyklí na dlouhé texty. Museli si pamatovat předchozí obsah. Dát vše do souvislostí, jinak by pro ně čtení nemělo smysl.

Doba se změnila.

Několikařádkový výkřik vám nedá kontext.

O výrazné části mých vrstevníků si troufám říct, že jsou blbí jak jetel.

Mladší generace odkojená krátkými útržky na Internetu? Darmo mluvit.

Mladí určují směr. Pro inzerenty mají výrazně větší cenu než lidé 65+.

Došlo tudíž k obrovské bulvarizaci médií. Novinové články stručnější. Zpravodajské spoty se proměnily v klipy, kde se musí něco dít, ovšem už není třeba nic moc sdělit.

Vrcholem stupidizace je, když zajímavý rozhovor na Internetu není v textu, ale musíme sledovat mluvící hlavy.

Četba neprobíhá rovnoměrně. Občas člověk zrychlí, jindy zpomalí, někdy se vrátí.

Jistě, video můžete pauznout a popřemýšlet. Nebo šoupnout zpět. Ale kdo to dělá?

Blbnutím byli zasaženi všichni. Když se podíváme, kdo drží otěže u nás a ve světě, důsledek je jasný.

Za sebe můžu říct, že jsem byl před 15 lety daleko chytřejší a orientovanější, než jsem teď.

Otázkou je, zda můžeme nalézt cestu zpátky.

Stojí za přečtení:
V Africe pohoda a hlad, v Evropě shon a plná břicha
Nezaměstnaní na dávkách, politici mimo realitu

Fake news a hoaxy: Pravda a nový pořad @CzechTV

Znáte to.

Probíráte se svou oblíbenou sociální sítí a narazíte na příspěvek, který vás zaujme. Co se týká lajkování nebo sdílení, má jednu zásadní vadu. Nejste si jisti, zda je pravdivý.

Jsou tudíž tyto možnosti:

1) Nešířit.

2) Jako správný informačně gramotný občan začít googlovat a ze seriózních (často zahraničních) zdrojů zjistit, jak to doopravdy je. Až pak posunout dál.

Druhá alternativa vypadá lákavě. Dozvíte se, jaká je pravda. Šíříte ověřené informace.

Odvrácená strana? Extrémní časová náročnost. A možnost, že se stejně ničeho nedopátráte. Schválně někdy vyzkoušejte.

Kde kapacita běžného člověka nestačí, mají nastoupit profesionálové.

Českou televizi si platíme, aby nám sdělovala pravdu.

Samozřejmě @CzechTV má (jak už jsem zde několikrát psal) jako každé zpravodajské médium svůj názor. To ovšem nesmí být překážkou objektivity u informování o faktech.

Žurnalisté neustále skuhrají, jak jsou čtenáři v zajetí fake news a hoaxů. Jak pochybné weby manipulují voliči, kteří pak špatně hlasují.

Hoaxy a fake news jsou atraktivní, protože lidi baví nebo děsí.

Pravidelný pořad, kde je zábavnou formou prezentováno, co právě letí sociálními sítěmi a co je (či není) pravda?

Třeba soutěž, kde populární tváře tipují?

Moderátor Čtvrtníček a ladění do černohumorna?

Tak si představuju nový pořad České televize.

Zajímá vás:
Cesta na Mars jako globální reality show
Cikáni stavějí barák – Sledujte v TV novou reality show!

Naši a světoví politici: 1 hňup vedle druhého

Vynechejme dlouhé úvody.

Miloš Zeman
- alkoholik a sprosťák obklopený eskadrou skorozločinců.

Andrej Babiš
- lhář, podvodník, StBák.

Angela Merkelová
- bába, která pozvala do Evropy přičmoudlou verbež.

Jean-Claude Juncker
- senilní alkoholik.

Vladimir Putin
- sviňucha likvidující opozici, ilegálně zabral část Ukrajiny.

Theresa Mayová
- slabá, nekonzistentní, zoufalá politička.

Donald Trump
- hrubián a velkohubý ťápala.

Si Ťin-pching
- zloun, který potlačuje lidská práva a zakázal medvídka Pú.

Emmanuel Macron
- gerontofilní sadista schvalující mlácení poklidných demonstrantů.

To bychom letem světem měli ty pro nás nejdůležitější.

Na Twitteru jsem napsal:

Za války spojenecká média mlčela o invaliditě F. D. Roosevelta.

Ještě v 90. letech byla shoda u všech novinářů (i bulvárních) na tom, že je dobré podporovat důvěru ve zvolené politiky. Opilý Václav Havel? Nikdy nikde.

21. století? Zlatý věk ostudy. Každý vyobrazen jako blb.

— Zrcadlo | Uvidíš VÍC 🇨🇿 (@blogzrcadlo) March 26, 2019

Jsou dnešní politici horší, než byli předchozí? Nebo novináři zvlčeli?

Ne. A ne.

Zatímco dříve měla média exkluzivitu a co šlo mimo ně, jako by neexistovalo, dnes musí konkurovat sociálním sítím.

Téměř každý může zaznamenat nejrůznější prohřešky politiků. Kdyby je novináři ignorovali, stejně by došlo k jejich rozšíření.

Proto nezoufejme. Byli-li by velcí státníci minulosti pod takovým drobnohledem jako dnešní politici, také by působili jako úplní pitomci.

Musíte si přečíst:
Hříchy našich politiků

Michael Jackson zakázán, na řadě je Rock'n Roll

Po řádění mediální inkvizice ve filmové branži zde máme první zakázanou hudební megastar.

Rozhlasové a televizní stanice po celém světě vyškrtávají ze svých playlistů Michaela Jacksona. Mrtvého nelze pohnat před soud, je to tedy pouze na základě podezření.

Ať už to bylo jakkoli, na příkladu krále popu je krásně vidět, jak se svět změnil.

K horšímu.

Zakazovat umělce na základě domnělých či opravdových poklesků?

Dříve tak postupovaly totalitní režimy.

Třeba komunisté za dob normalizace. Tehdá se z neznámého zdroje vynořily pornografické fotky Marty Kubišové. Dnes je nelze dohledat. Každopádně pamětníci se shodují, že šlo o podvrh.

Svobodný svět toleroval i takové zrůdy jako byl Charles Manson, který měl jako vůdce sekty na svědomí 7 životů.

Jeho hudební tvorba nevalné kvality je stále k dispozici.

Začátkem devadesátých let použila Mansonovu píseň skupina Guns N' Roses na svém albu The Spaghetti Incident?. Aby ještě víc provokovali, zapomněli ji uvést v seznamu skladeb.

Přišel bojkot? Zakazovalo se přehrávat skladby v rádiu? Vypustila MTV jejich videoklipy?

Nikoli. Došlo pouze na pár udivených dotazů od novinářů.

Michael Jackson je první vlaštovkou.

Cenzoři už si brousí nože na rockové muzikanty. Až to rozjedou, nastane teprve správný fičák.

Například u nás definuje trestní zákoník v § 185 odst. 1 znásilnění takto:

Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

Euforie po koncertě, povolené i nepovolené návykové látky v krvi, zbožňovaný idol. Bezbrannost jako vyšitá.

Nelze se domnívat, že globální hvězdy byly po příletu do každé země instruovány, jaký je zde minimální věk pro legální sex se ženou či mužem.

Je jen otázkou času, kdy se začnou oběti rozpomínat a spustí se lavina.

Kam dál?
Jsem moc rád, že jsem byl mladý v 90. letech
Kníže pornofolku Záviš - 3 písničky z YouTube

Ochránci autorů vs. Ulož.to: Směšný souboj

Evropská unie chce přimět Ulož.to a podobné servery, aby neumožňovaly nahrávání obsahu chráněného autorským právem.

Do toho zuří mediální přestřelka ohledně soudu, který rozhodl, že Ulož.to musí ve vyhledávání zablokovat 6 českých filmů, mj. Obušku z pytle ven natočeného v roce 1955, ze kterého jsou zřejmě naživu už jen děti hlavního hrdiny.

Argumenty obou stran sporu jsou úplně mimo mísu, lze se jim jen trpně pousmát.

Bijci za svobodu z Ulož.to

Ulož.to prezentuje celou kauzu jako souboj o svobodu.

Samozřejmě velmi dobře ví, že celý jejich byznys stojí a padá s nelegálním obsahem. Bude-li tento teoreticky úplně nedostupný, mají po žížalkách.

Šéfům Ulož.to slouží ke cti jejich transparentnost. Jsou českou společností, která spadá pod českou jurisdikci. Sami ochránci autorů přiznávají, že proto jdou právě po nich. Stačilo vynaložit minimální úsilí, virtuálně se přesunout mimo EU a byl by klid.

Ulož.to hraje o čas. Musí si být dobře vědomi dlouhodobé neudržitelnosti současného stavu.

Připitomělí ochránci autorů?

Ochránci autorů ze sebe dělají pitomce.

Přece nemůžou být tak tupí, aby jim uniklo, že je stahování za zenitem. Nejen mládežníci sledují ilegální obsah on-line na chytrých telefonech. A to nikoli na Ulož.to, kde by museli dát symbolický poplatek, ale na pochybných stránkách zaplevelených reklamou.

Přece nemůžou mít tak krátkou paměť, aby nevěděli o předchůdcích Ulož.to, jako byl například Rapidshare a aby jim unikl dříve masově oblíbený warez.

Pro později narozené vysvětlím jednoduchý princip. Film byl rozdělen na několik zabalených zaheslovaných částí a nahrán do úložiště. Pak bylo na warezáckém webu zveřejněno heslo a adresy, kde jednotlivé kusy sídlí. Uživatel stáhl, odemkl, sloučil a bylo.

Dosáhnou-li ochránci autorů svého, tato praxe se vrátí.

Od stahování to odradí jen ty, kdo neumí extrahovat komprimované soubory, tzn. úplné lamy. Jejich počet odhaduji na nižší jednotky procent uživatelů.

Nezbude než přitvrdit

Budou-li ochránci autorů chtít uspět, musí hodně přitvrdit a připravit se na sáhodlouhý boj.

Jedinou možností, jak pirátům zatnout tipec, je neumožnit na žádném zařízení přehrávání bez zaplacení. Technicky to možné je. Teď jen přesvědčit zákonodárce.

Staré mašiny časem odejdou nebo budou povinně aktualizovány. Nové se budou smět prodávat jen, budou-li blokovat nelegální obsah.

Pak nás sranda přejde.

Související text:
Autorské právo - Spravedlnost nebo absurdita?

Česká televize je na dobré cestě

Byly časy, kdy jsem nad Českou televizí lámal hůl.

Pokračováním seriálů Arabela, Sanitka a Nemocnice na kraji města se ČT dotkla dna. Nadějné projekty jako Zdivočelá země končily nízkorozpočtovou trapností.

Nevěřil jsem, že může nastat zlepšení.

Kupodivu nastalo.

Seriály jako Případy 1. oddělení, Rapl nebo Svět pod hlavou (zde jde o koupenou licenci) snesou přísnější měřítka.

Minisérie často mají filmové parametry. Třeba Dukla 61 nebo koprodukční Marie Terezie dozajista neurazí ani v kině.

Daří se končit dřív, než je úplně pozdě, čehož je hezkým příkladem třeba První republika.

Česká televize dál mohutně podporuje tuzemskou kinematografii, kde se díla, na nichž se podílí, povětšinou drží v nadprůměru. Jen to chce víc odvahy. Občasným fiaskům jako Zahradnictví nebo filmový Doktor Martin se asi nejde vyhnout.

Co se týká zpravodajství, střední proud s příchutí pravdy a lásky od pražských novinářů očekávám. Pak tudíž nejsem překvapen, když ho dostanu.

Zpravodajství ČT je seriózní, konzervativní a předvídatelné. Mnohdy také rozplizlé a nudné.

Jako má od veřejnoprávní televize být.

Nejslabší stránka České televize? Publicistika.

Chybí moderátor(-ka) politických debat vlčák (dračice). Čímž rozhodně nemíním klon Michaely Jílkové.

ČT by se měla v daleko větší míře věnovat oblastem, o nichž se vedou sáhodlouhé bezvýsledné diskuse. Měla by široké veřejnosti srozumitelně trpělivě sdělovat, kde je pravda. Témata jako například očkovaní dětí si o to už dlouho říkají.

Dále by bylo záhodno začít nabízet možná řešení. Jak pomáhají sociálně vyloučeným v zahraničí? Jak se starají o důchodce? Co zdravotnictví nebo školství? A co na to české kapacity?

Podobné záležitosti prezentovat zábavně, ale vyhnout se svodům bulváru.

Držím palce, ať se ČT nadále daří. Ať zvyšuje laťku u původní tvorby. Ať je aktivní tam, kde jako veřejnoprávní médium aktivní má být.

Jo a vraťte mi Ligu mistrů! :)

Kam dál?
Zrušili Ligu mistrů. Zlikvidovali vše, co jsem měl rád

Má Google a Facebook platit novináře?

Asi jste už zaregistrovali, čemu se musí bránit Google a Facebook.

Média, která vytvářejí obsah, chtějí platit za titulky, anotace článků a náhledy obrázků. Facebook s Googlem to obloží reklamou, na níž bohatnou.

Média investují nemalé prostředky do novinářů a do výdajů, které jsou s nimi spojeny. Internetoví giganti parazitují.

Facebook si netroufám posuzovat, je mi cizí.

Co se týká Googlu (i jiných vyhledávačů), existuje pro nespokojence jednoduchá rada. Stačí úpravou souboru robots.txt zakázat indexování obsahu.

Takový web se stane pro vyhledávače neviditelným, nemohou tudíž na něm parazitovat. Neviditelným se stane také pro valnou část návštěvníků. A jeho místo rádi zaujmou jiní.

Z toho je zřejmé, kdo má navrch.

Média tvořící obsah se bez Facebooku a Googlu neobejdou.

Facebook a Google v klidu přežijí bez všech velkých médií. Mají totiž armády nezávislých novinářů, kteří nadšeně nahradí pyšné pobočky velkých vydavatelských domů.

Co se týká kvality, byl bych bez obav. Produkce českých fabrik na obsah je většinou pár milimetrů od žurnalistického dna.

Vynikne to při srovnání s novinami a časopisy. V práci máme monitoring tisku. Než dá někdo něco na papír, třikrát si to rozmyslí, jde o drahou srandu. Na Internetu se zadarmo jen tak plácá.

Je zde také etický rozměr. Nemělo by být placeno úplně všem, na jejichž obsah je odkazováno? Proč já nemám dostat od Googlu s Facebookem za své články nic a velký webový magazín ano? Jen protože je velký?

Pro vyhledávače může být cestou tlačit nahoru kvalitní obsah, za který zaplatí.

Resumé

Dokud budou novináři z velkých médií povětšinou pouze chrlit tuny internetového odpadu za účelem maximálního počtu kliknutí na titulek, nezaslouží si od Googlu a Facebooku nic.

Související text:
Novináři, přestaňte nám konečně lhát o nezávislosti médií

Michal Viewegh – Hyenismus

Jak se někteří lidé chovají k Michalu Vieweghovi?

Tady je slovo hyenismus na místě.

Pan Viewegh byl pozván do Brna, aby několik dní učil budoucí hvězdy české literatury psát. Nebyl spokojen s ubytováním a celkovou koncepcí akce. Odjel tedy po prvním noclehu. Honorář nedostal.

Dle pořadatele bylo ubytování a vše ostatní v pořádku, účastníkům vrátil peníze, tudíž nebylo z čeho vyplatit pana Viewegha.

Nad celým příběhem zůstává rozum stát.

Pokud se zeptáte obyčejného člověka na 3 naše současné spisovatele, jméno Michal Viewegh padne téměř ve 100 % případů.

Pozvete-li si top sportovce, hudebníka, spisovatele nebo třeba politika, je jasné, že musíte zařídit top ubytování.

Nemusí to být rovnou prezidentské apartmá. Ale také ne zařízení jako pro středně příjmového neznámého. Obzvlášť dorazí-li celebrita (stejně jako v tomto případě) s potomstvem.

Michal Viewegh se pořád ještě nedal do pořádku po úprku z hrobníkovy lopaty. Možná nebude už nikdy jako dřív.

Ostatně tady je české zdravotnictví ve středověku. Zachrání i téměř beznadějné pacienty. Zajistí vyléčenému relativní komfort. A pak bohužel skončí. Nikdo systematicky nepracuje na návratu k předchozímu stavu.

O tom, v jaké je Michal Viewegh kondici, se můžete přesvědčit každý týden v příloze Lidových novin, kam pravidelně přispívá.

Je zřejmé, že devadesátiminutovou přednášku před vzdáleným davem dá. Charisma mu zůstalo. Také je zřejmé, že několikadenní akci pro hlouček studentů nedá.

Organizátor musí být (i s ohledem na zajištěné ubytování) pěkný blb, člověk naprosto neempatický a krutý.

To lze říct také o bývalém nakladateli Michala Viewegha, který dal do prodeje obří množství jeho knih za zlomek obvyklé ceny.

A v podobném ranku se pohybuje i bývalá spisovatelova životní partnerka. Nechová se adekvátně stavu svého ex.

Ať už vám, lidi, provedl Michal Viewegh cokoli, uvědomte si, že není a možná už nikdy nebude zdravotně v pořádku. Bojuje, jak umí. Nechce škodit, ale občas škodí. Nemá věci pevně v rukou.

Už to není ten Michal Viewegh, jako býval dřív.

Proč být na TWITTERu a koho tam sledovat

Udělal jsem malý soukromý průzkum a zjistil jsem, že z lidí, které znám osobně, je na Twitteru jenom jediný.

V ČR není Twitter populární. Bohužel.

Twitter je totiž ideální sociální sítí pro všechny, kdo nechtějí trávit brouzdáním moc času.

Dříve omezoval příspěvky na 140 znaků, což občas nutilo k otravnému přemýšlení o krácení. Dnes dostupných 280 znaků je tak akorát, vyjádřit se jde, vykecávat nikoli.

Twitter nebombarduje uživatele reklamou a nestaví na nakukování do soukromí.

Na Twitteru se stručně a přehledně dozvíte, co se právě děje. Pobavíte se tam bez nánosu pitomostí.

Aktuální příspěvky z @blogzrcadlo vidíte v levém menu, na mobilech by se měly vyskytovat dole pod přehledem článků.

Koho na Twitteru sledovat?

Politici a podobná stvoření

@realDonaldTrump, to je povinnost. Píše povětšinou sám a z jeho vyjádření pak novináři skládají hlavní zprávy.

@MirekTopolanek jede. Kdo ví, co má za lubem. Trefný, sarkastický, vtipný.

@PREZIDENTmluvci stojí na opačné straně barikády. Jiří Ovčáček spolehlivě rozesměje a kupodivu i spoustu zajímavých informací podá. Slabší chvilku má občas každý.

Sportovci a další umělci

Z našich sportovců předvádí třeba @Petra_Kvitova, jak má vypadat normální příjemná komunikace s fanoušky. Osobní, nebulvární, lidská.

Média a novináři

@Reflex_cz patří na Twitteru mezi českou špičku. Je sympatické, že málokdy (vůbec?) odkazuje na placené texty.

To takový Miloš @cermak nepředstírá tweetování pro srandu králíkům a občas jde hodně po penězích. Krom toho je také hodně dobrý.

@karelkilian je tím jediným, koho na Twitteru osobně znám. Píše poutavě, odkazuje na zajímavé texty.

Koho nesledovat?

Vyhněte se těm, kteří nepíší své příspěvky sami. Pokud někomu nestojím za to, aby dal dohromady pár slov, dlabu na něj.

Jak vybírat?

Vyberte si ke sledování lidi s různými pohledy na svět. Uzavření v bublině stejně smýšlejících vede nevyhnutelně ke zblbnutí.

Slušní lidé vs. divadelníci: Souboj neschopných

Většinou nepíšu o tom, o čem píší všude.

Notně propíraný brněnský souboj tzv. slušných lidí a provokujících divadelníků mě zlákal k uhnutí ze zavedených cestiček.

Vyjádřil se snad již každý, zatím jsem ovšem nezachytil pravdu nejzásadnější.

Slušní lidé a provokující divadelníci mají jedno společné. Jde o vrcholně neschopné lidi. Nezbývá jim, než si vybudovat místo na slunci prostřednictvím ubohostí.

Slušní ubozí

Ježíš nekázal proti provokatérům. Idiotští divadelníci nemohou být žádným způsobem proti němu, mohl-li by se vyjádřit, dozajista by řekl, že jsou mu šumák (i když je to hnus).

Jedním z Ježíšových hlavních témat byla pomoc bližnímu.

Pokud se podíváme na to, jakým způsobem například společnost zachází s nesoběstačnými přestárlými, kteří zůstali sami, zde vidíme prostor, kde se mohou projevit slušní lidé a zabojovat o změnu.

Chtěli-li by slušní lidé spíše moralizovat, mohli by svou aktivitu zaměřit proti organizované prostituci nebo dětské pornografii. Oba tyto fenomény jsou milionkrát škodlivější než imbecilní divadelní představení.

Tzv. slušní lidé ukázali, na čem jim nejvíce záleží. Tím obnažili svou ubohost.

Trapní kumštýři

Co bylo v Brně provozováno, je pornografie.

Pornografii samozřejmě nevyhledávám, ale víte, jak to je. Občas člověk špatně klikne, pak to nejde vypnout...

Do pornografie jde dno kumštýřů. Pro režiséry, kameramany, scénáristy (?) a herce jistě existují lákavější možnosti k uměleckému vyjádření. Bohužel se jinak neprosadili.

To samé lze říci o tvůrcích a aktérech nyní již slavného představení. Třeba herečka vytahující si z přirození českou vlajku dozajista snila o trochu jiné kariéře.

V záři reflektorů

I já tímto článkem zvýšil čas výše zmíněných individuí v záři reflektorů.

Pozornost médií = peníze. Také kvůli mé maličkosti se nebudou muset živit prací.

Ještěže nejsem závistivý.

Také Vás zajímá:
5 důvodů, proč nesledujeme televizi
Placené televize = Smrt oblíbených sportů

Optimistická sociální síť: Nápad za 1 000 000 000 $

Existuje spousta internetových platforem použitelných k šíření nenávisti, špatných zpráv a katastrofických vizí. Je s podivem, že žádný z velkých hráčů zatím nespustil sociální síť, jejímž hlavním krédem by byl optimismus.

Sociální sítě žijí z publicity, kterou získávají kvůli rozsévání negativismu. Do médií se Twitter, Facebook a spol. málokdy dostanou v jiné souvislosti, než když padnou ostrá vyjádření.

Odbočka

Andrejkovi můžete vytknout milion věcí. Ovšem za jedno ho musí každý soudný člověk pochválit. Líčí svět pozitivně. Když ho budete podporovat, bude líp. Pokud podporu ztratí, nenastane žádná katastrofa. Tak se prezentuje.

A za to mu patří dík.

Rejžovat na katastrofických vizích je snadné. Ovšem také nebezpečné.

Katastrofické vize se nikdy nesplní, otřesy přicházejí nečekaně z nečekaných stran. Předcházení mylně předpovídaným temným zítřkům vždycky něco stojí.

Pokud nebude po mém, hrozí obří škody. Svět nebude jako dřív. Odnesou to další generace.

Od koho jsme slyšeli tato vyjádření?

Třeba od Kalouskovců, když v době hospodářské krize vyřvávali, ať se neutrácí, jinak nastane epochální kolaps veřejných rozpočtů. Čímž způsobili paniku, díky které se ekonomika z krize vyhrabávala o x let déle, než by při rozumném přístupu musela.

Nebo od Okamuroovců (hrozné slovo), kteří vyřvávají, že přijmeme-li pár stovek uprchlíků, přejedou nás muslimské hordy. Důsledkem čehož přitvrdili politici hlavního proudu a nasraný Brusel nás v budoucnu dozajista odmění jistotou minimálně desetinásobku.

Zpět k sociálním sítím

Každá z předních sociálních sítí chce zlepšovat svět.

Prý tím, že umožní svobodnou výměnu názorů. Svobodnou s některými omezeními, např. nelze sdílet prso.

Ovšem proti šíření pesimismu, nenávisti, špatných zpráv a zla nedělají nic. Snad jen vyloženě kriminální aktivity potírají.

A uživatelé Facebooku pomalu mizí. Potíže s ochranou dat jsou dalším hřebíčkem do rakve.

Obdobné problémy čekají v budoucnu také další velké sociální sítě. Proč? Vždycky je nejvíc slyšet ten, kdo nejvíc křičí. Kdo se cítí ohrožen. Kdo vidí nebezpečí.

Vzniká poptávka po optimistické sociální síti. Sociální síti, kde by nikdo nekřičel.

Uživatelé by se ověřovali přes doporučený dopis, falešné profily by neexistovaly. Každý by se závazal ke slušnému chování a ke sdílení pouze takových věcí, které vypovídají o lepších stránkách světa.

Mám optimistickou sociální síť rozjet? Jsem už starší pán. Vlastním závazky a místo na úřadě.

Ale nebojte, dočkáte se. On mi to někdo ukradne...

Také Vás zajímá:
Všichni jste líní a neschopní idioti!
Jak žít?

Placené televize = Smrt oblíbených sportů

Sport spojuje lidi. Chudé a bohaté. Různých národností, vyznání, barev pleti. Izraelci milují fotbal. Íránci taky. Spravedlivě se porvat o vítězství, pak podat ruku na znamení přátelství.

Placené televize ideál boří. Kdo nemá chechtáky, nepatří do sportovní rodiny.

V ČR neměli možnost vidět živě lyžařský triumf Ester Ledecké na veřejně dostupné obrazovce. Závod vysílala placená televize.

Bude-li hrát na podzim Plzeň třeba s Barcelonou, bude vysíláno pouze na placené televizi.

Objeví-li se nový Messi, fanoušci v České republice ho uvidí jednou za 4 roky na mistrovství světa. Pokud ovšem i to nebude vysíláno na placené televizi.

Pomalu, ale jistě

Česká televize vysílá fotbalovou Ligu mistrů od vzniku této soutěže. Počet zápasů začal klesat, teď dávají v rámci hracího kola pouze jeden. Od podzimu 2018 nula. Vše na placené televizi.

Z olympiády v Soči odvysílala Česká televize přes 700 hodin. Letos si vymohla 190 hodin. Zbytek na placené televizi.

Trend je jasný.

Chamtivci, kterým je stud cizí

Každý vidí, kolik peněz se točí v rámci desítek nejoblíbenějších sportů. Všichni zainteresovaní královsky vydělávají. Odvětví se stabilně daří.

Důvodem, proč krátkodobě křečovitě dojit z diváků ještě víc, je sprostá chamtivost.

Špičkový sport nedostupný široké veřejnosti ztrácí svůj smysl. Hvězdy nemohou být vzorem pro mládež, když je mládež nemůže vidět.

Placená televize? Dotace 0,- Kč

Dotace vrcholovým sportovcům, jejichž výkony nemůže běžný divák sledovat? Proč? Aby měli bohatí rozptýlení?

Je třeba si uvědomit, že zpoplatňování sportovních přenosů zasáhlo celý svět.

Jak nás může reprezentovat sportovec, kterého v zahraničí nemůže téměř nikdo vidět?

Když už, tak už!

Chápu, Česká televize má oproti globálním obchodníkům s vysílacími právy muší váhu.

Ať se domluví všechny veřejnoprávní televize a od těch největších šejdířů nekoupí rok vůbec nic.

Buď díru obsadí komerční veřejně dostupné stanice. Nebo se hajzlíci kšeftmanští s pokorou k ČT a spol. vrátí.

Nevysílat veřejně vůbec nic? Hvězdy neviditelné pro 90 % sportovních fandů? Jak by vychcánci chamtiví udrželi kolotoč peněz v chodu?

Jejich strategie je jasná. Pomalu ukrajovat z koláče ve svůj prospěch. A doufat, že budou postupem času všichni platit.

Teď se ještě můžeme bránit.

Ale je zde, jak jsem onehdá psal, taky (v uvozovkách) optimistická varianta. Přijde hospodářská krize, lidi nebudou mít na pitomosti a vše se samo vrátí k normálu.

Také Vás zajímá:
O dopingu a sportech, které by se měly zakázat
Sportovní přenos: Seriózní zpravodajství nebo lidová zábava?

Ortel nad Slavíkem

Není třeba připomínat skandály, které Slavíka provázely dávno před vzestupem skupiny Ortel. Slavík ze skandálů dlouhodobě žije. Nebylo-li by skandálů, těžko by někoho zajímalo, zda opět vyhraje Mistr a zda se tentokrát osobně dostaví.

Je dobře, že Slavíka máme.

Populární hudba je významnou součástí kultury. Obklopuje nás možná víc, než si sami uvědomujeme. Formuje názory a módní trendy, ta inteligentnější nastoluje témata.

Účastnit se každoročně galavečeru, kam přijde smetánka smetánky a jsou dekorováni šampioni, by mělo patřit k bontonu.

Problém je, jak určit vítěze.

Odborná kritika je málo lidová, což by nebylo tak velkým problémem jako zub času, který jejím minulým ortelům mnohdy nedal za pravdu.

Anketa oblíbenosti je ošidná.

Chcete-li, aby byla vypovídající, máte 2 možnosti:

1) Přimějete stovky tisíc lidí hlasovat

V minulosti se to nejednou podařilo. Slavík tím získal punc národní události a byl plus minus skutečným odrazem obliby.

V takovém počtu hlasů se ztratí koumáci, kteří chtějí zmanipulovat výsledek. Na vítězství jim nestačí síly, dav je ubije čepicemi.

Dnes, kdy posluchači pro své (kdysi opravdové) miláčky nejsou ochotni obětovat téměř nic, přiměje k masové volbě snad jen slosování o deset či více milionů korun.

2) Uděláte sociologický průzkum

Vyberete reprezentativní vzorek z populace nad 10 let věku (odhaduji, že kolem 2 000 respondentů bude stačit), přeptáte se a získáte jasný přehled o tom, kdo je nejpopulárnější.

Prestiž Slavíka se dotkne hvězd.

Manipulace s hlasováním bude vyloučena. Nevznikne pouhý přehled oblíbenců těch lidí, kteří se rozhodli odeslat svůj hlas. Ovšem je otázkou, co sledovanost.

Slavíka by měl pořádat někdo s mozkem

Když komáři nepředali trofej vítězné Martě Kubišové, Slavíka to nezabilo.

To, že se aktuální pořadatelé rozhodli k obdobnému kroku, svědčí o jejich nevalné inteligenci. Historický kontext je jasný, dopad na skupinu Ortel předpokládatelný.

Zůstane-li počet hlasujících tak malý, že půjde snadno ovlivnit výsledek, bude se letošek opakovat. A bude-li postup pořadatelů stejný, opakovaný vtip už nebude vtipem.

Slavík zhyne.

Snad se tak nestane.

Poznámka:
Zjistil jsem, že články s názvem Ortel nad Slavíkem už kolují Internetem (např. komentář na webu Novinky.cz).

Také Vás zajímá:
HROM revival - Pocta legendárnímu časopisu
Zavřeli kvůli EET hospodu? Zřiďte klubovnu s korkovným

Parlamentní listy psaly pravdu, ostatní lhali

Pokud kliknete do levého menu na předchozí článek, zjistíte že jsem psal o tom, jak naši novináři informovali o kauze společnosti KM plus, spol. s r.o.

Samozřejmě jsem nemohl říct na plnou hubu, co vím.

Den na to mě šokovaly Parlamentní listy.

Ano, ty Parlamentní listy, které mají pověst mediální žumpy a řadí se mezi tzv. alternativní weby po bok zpravodajských serverů financovaných z Ruska.

Ano, ty Parlamentní listy, které ovládá kontroverzní senátor Ivo Valenta.

Tzv. seriózní novináři převzali informace od webu Seznam Zprávy, kde během srdceryvných videí podkreslených emotivní hudbou vyprávěl o svém trudném osudu majitel údajně Finančním úřadem zlikvidované firmy.

Aby se ukázala tragédie v plné nahotě, byla přítomna také rodina pana majitele. Děti dojmou i toho nejdrsnějšího tvrďáka.

Velká média (prý) zaměstnávají spoustu lidí, kteří mají ověřovat fakta.

Nikdo z velkých médií fakta neověřil.

Lež převzali také politici, například Lubomír Zaorálek.

Paranoidní okénko:
Co když za tím stála nějaká politická strana? Bylo pár dní před volbami. Stali se politici obětí lží publikovaných na webu Seznam Zprávy? Nebo to byli právě politici, kdo vše režíroval?

Jakmile média informují o události, o které něco vím, často se dopouštějí fatálních omylů.

Ostatně svobodná žurnalitika mi dala facku už v roce 1990, kdy jeden plátek mylně informoval o bydlišti mého strýce :)

Ale vážně. Před lety, když ještě každý neměl chytrý telefon, jsem byl svědkem toho, jak bouchl kamion s barvama. Začal hořet už ve vesnici. Řidič to zjistil, šlápl na to a blaflo to až kousek za dědinou. Senzace? Zapomeňte. Ticho po pěšině.

Čímž chci říct, že novináři mají za svůj morální úkol krom ověřování faktů a psaní pravdy také nastolování témat. Rozhodují o tom, co se událo. Sebevýznamnější věc se stává, je-li ignorována médii, ničím.

Selhávají-li novináři, jediným (notně pokrouceným) zrcadlem reality zůstanou sociální sítě.

Pojďme zpět k Parlamentním listům, tohle jsou fakta. A takhle vše pojaly Seznam Zprávy.

Nikdo z velkých novinářů, kteří píší pro slovutná média, nevyhrabal z insolvenčního rejstříku listiny, které hovoří jasně.

Tu práci si dali akorát v Parlamentních listech.

Zajišťovací příkazy: Novinářská stupidita nebo snaha ovlivnit volby?

Opravdu bych nevěřil tomu, že zrovna kauzy se zajišťovacími příkazy budou tím, co nejvíc rozezní mediální zvony těsně před volbami.

Čirou náhodou mám o zrodu jednoho zajišťovacího příkazu drobné povědomí. A čirou náhodou dopadl na jednu novináři adorovanou firmu.

Šlo o nad slunce jasné podezření na dotační podvod. Úřad řádně zadokumentoval důkazy, na základě kterých byla zřejmá obří škoda, která vznikla úmyslným jednáním.

V ideálním světě by majitel přišel o firmu a skončil ve vězení.

Česká realita je holt jiná.

Problém je v zákonech.

Jsou špatné a zbytečně složité. Nové jednoduché se nikomu psát nechtějí. Oblibě se těší překotné novelizace.

Aparát, který by měl v případě podezření na nekalé jednání zasáhnout, je nepružný.

Úředníci postupují dle zákona.

Nevím, jak v Praze.

Ale třeba u finančního úřadu na úrovni krajského a okresního města si neumím představit, jak by šlo tlakem shora zlikvidovat firmu. Na každém zásadnějším rozhodnutí se podílejí lidé od obyčejného referenta po ředitele úřadu. Všechno jde přes dvojí či trojí kontrolu, často se vyjadřují metodici nebo právníci.

Bylo by nezbytné zmanipulovat minimálně 7 lidí různého věku a pohlaví, kteří spolu pracují, jsou ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti, mají se rádi nebo neradi.

Všichni by museli na furt držet jazyk za zuby.

Sci-fi.

Nicméně novináři nic takového neřeší. Potřebují zazářit.

Buď jsou neschopní, a proto neověřují údajná fakta. Nebo pracují na objednávku, a proto neověřují údajná fakta.

Ty kecy. Roky budoval firmu, o všechno přišel...

Každý zná v okolí ty, kteří podnikají desítky let a zaměstnávají na černo, tají příjmy, čachrují s daněmi. Že odchycení trvá takovou dobu, je smutné. Stejně jako to, že někoho neodchytnou vůbec.

Tento článek vyšel mimořádně již ve středu (18. 10. 2017).

Pokračování:
Parlamentní listy psaly pravdu, ostatní lhali

5 důvodů, proč nesledujeme televizi

Pokud čekáte pseudointelektuální žvásty o tom, jak jsme vyhodili z obýváku bednu a teď sjíždíme televizní obsah na miniaturních monitorech, nedočkáte se.

Nesledujeme televizi jako médium. Jsme s manželkou fanoušky kvalitních filmů a seriálů. Vesele stahujeme. To nejlepší pak pouštíme přes HDMI kabel na pěkné velké obrazovce.

České televize nás bohužel vyštípaly z řad svých diváků. Krom příležitostné návštěvy Otázek Václava Moravce a pravidelného užívání si Ligy mistrů je pro mě televize mrtvá.

Kvůli přemíře reklamy skuhrat nebudu. Jaké jsou další důvody?

1) Naprosto šílené vysílací časy

Dobré pořady běží pozdě večer a končí v noci. Jako zářný příklad dávám dlouhodobě úspěšný cyklus Americké nezávislé léto. Náročnější divák zřejmě dle tvůrců programových schémat buď nepracuje nebo chodí na devátou.

Vstávám v šest. Čučet do půlnoci, pořešit hygienu a ulehat kolem půl jedné zkrátka nejde.

2) Příšerný dabing

Neovládám žádný cizí jazyk. Ale umím číst.

Udržet kvalitu dabingu při kvantech pořadů, které se namlouvají, není reálné. I kdyby měli všichni dobrou vůli. Což nemají.

Kdo je aspoň trochu citlivý, musí vnímat propastný rozdíl mezi originálem a tím, co na první dobrou páchají stachanovci českého dabingu.

3) Chybějící kontinuiuta

V televizi doběhne řada seriálu. Ač jsou už dávno natočené řady další a tvorba českého znění je možná ze dne na den, na pokračování se většinou čeká měsíce. Často marně.

4) Chaos v programech

V ČR máme desítky televizních stanic. V hlavním vysílacím čase a okolí běží každý den stovky pořadů.

Z tištěných ani webových programů se přehledně nedozvíte, co stojí za sledování. Trávit drahocenný čas jejich študováním plus následným lustrováním nabídky přes CSFD se mi ani v nejmenším nechce.

5) Zprávy jsou dlouhé jak týden před výplatou

Internetové zpravodajství má velkou nevýhodu v tom, že člověk rozklikne jen to, co ho zajímá. Logicky pak ztrácí přehled.

Hlavní televizní zprávy naneštěstí nabobtnaly do stopáže, která je z mého hlediska činí naprosto nesledovatelnými. Za běžný den se toho zas tolik nestane.

Ideální jsou půlhodinové Polední zprávy na ČT, ale to bych musel být rentiérem.

Kam dál?
Awkward a Girls - 2 seriály o holkách s malýma prsama
Cizinka - Seriál, který mě uhranul