Manažerská etika

Manažerská etika je pro velkou část (nejen našich) vedoucích pracovníků spíše námětem k pousmání. Prezentují-li se zástupci firem v médiích, deklarují-li oficiálně své přístupy, předávají-li směšný dar na charitu (obvykle v řádech desetin procent ze zisku) nebo jednají-li s politiky, to se samozřejmě všichni tváří, že jde o všeobecné dobro, spokojené zákazníky, rodiny zaměstnanců. Ovšem při reálném rozhodování často vítězí nad vyššími motivy nové auto a vilka v podnikatelském baroku.

Etika je obecně dle filosofického slovníku

"filosofická disciplína, jejímž předmětem jsou hodnotící soudy, které se týkají rozlišování dobrého a zlého… Etika reflektuje morálku a táže se na její založení, zdůvodnění legitimizaci a legalizaci. Klade si otázky typu: Co je dobré? Jaký je smysl mého chování? Jak mám jednat? Co je ctnost? Co je spravedlnost? Proč mám jednat tak a tak? Obsahuje též řadu hypotéz o člověku a jeho povaze."

V souvislosti s podnikatelskou a manažerskou etikou se často hovoří o tzv. společenské odpovědnosti, povinnosti být prospěšným pro společnost, minimalizovat negativní účinky svého chování. Zkusme si nyní porovnat 5 základních typů společenské odpovědnosti s realitou.

1. Odpovědnost vůči spotřebitelům

Zákazník jako spotřebitel předpokládá, že výrobek, který kupuje, splní jeho očekávání. Nebudu se zde rozepisovat o neznačkových produktech, jejich výrobci si alespoň na nic nehrají. Neuvádí adresu provozu, stane-li se průšvih (závadná potravina), změní se obal a pokračuje se v krasojízdě. Bohužel tradiční čeští výrobci dlouhodobě snižují kvalitu svých značek v honbě za krátkodobým ziskem a nyní i se slzou v oku s výmluvou na světovou krizi. Zákazník očekává, že koupí-li si známou značku, dostane očekávanou kvalitu. Oblíbené označení "tradiční receptura" se stává výsměchem. U piva se nepoužívá chmel, ale extrakty a granule, Baťa prodává boty z Číny, Hamé své kečupy a omáčky hustí škrobem, stejně jako mlékaři pomazánková másla a smetany, v uzeninách není maso, Becherovka je sladší s méně alkoholem (šetří na dani), čokoláda na nanuku není čokoláda a základem zmrzliny už dávno není mléko. Pokračování by mohlo zabrat x normostran. Faktem je, že značka tvoří jen prázdnou šlupku a že stupidita části nakupujících pány manažery malinko vyviňuje (je etické vydělávat na něčí neinformovanosti a hlouposti?).

2. Odpovědnost vůči zaměstnancům

Daří-li se, jde-li o benefity, pak podnikatelé a manažeři neváhají ztotožnit se s firmou, syslit, co se dá. Jakmile přijdou horší časy, dochází k rozpojení: na jedné hromádce zůstává Moje (i když často ve vlastnictví podniku), na druhé hromádce Firma. Problémy se samozřejmě řeší z firemního a nejsou-li prostředky, propouští se, nevyplácejí se mzdy. Zažil jsem akce jako šéfův nový notebook, dům a mzda zaměstnancům před Vánocemi 22.12. hotově, protože "nevyšlo cash-flow" nebo o tři měsíce zpožděná výplata na soukromé škole se třídami v jedné budově, kde si vedení pořídilo na leasing auta. Zapátrejte v paměti, určitě vylovíte podobné vzpomínky. A zkuste se zamyslet, jestli znáte podnikatele či manažera, který se zmýlil (udělal špatné rozhodnutí) a který dobrovolně prodal svou vilku, aby odčinil svou chybu, např. aby mohl zaplatit dlužné mzdy pracovníkům nebo aby nemusel propouštět.

3. Odpovědnost vůči akcionářům

Nebudu vařit z vody, lacině plácat. Skutečně nevím, zda jsou firmy silné ve spravedlivém zveřejňování informací, neprotěžování jen některých akcionářů, vyloučení diskriminačních postupů.

4. Odpovědnost vůči veřejnosti

Zahrnuje zlepšování sociálního a kulturního života místní komunity, se kterou přichází podnik do styku. Zde se dá hovořit o tom, že firma zaměstnává lidi, ti mají peníze, zvelebují okolí, nakupují zboží a služby. Ale o tom, že by nějak masivně podniky pomáhaly svému okolí, zajímaly se aktivně o problémy komunity, snažily se o dlouhodobý (desítky let) rozvoj regionu atp. můžeme jen snít. V delším časovém horizontu by se to vyplatilo, ale krátkodobě to nic nenese, tzn. není to důvodem pro neuskutečnění exotické dovolené pana generálního ředitele. Bohužel v těžkých časech jsou ti nejbohatší často nejméně ochotni pomoci. V době všeobecného růstu cen akcií může být úspěšná na burze i cvičená opice, pokud se zvyšuje celosvětová poptávka po vyráběných produktech, i pologramotný trouba zvládá úspěšně řídit firmu. Když pak široká veřejnost v období krize očekává podporu a moudrá rozhodnutí od svých elit, na povrch nám vyplave, že tito obdivovaní jedinci jsou často jen nevzdělaní a arogantní prospěcháři, kteří se bojí o nahrabané penízky a absolutně netuší, co mají dělat.

5. Odpovědnost za životní prostředí

Na závěr konečně důvod k optimismu: kvůli tlaku veřejnosti a podpoře od státu (včetně zákonů, předpisů EU atd.) jsou firmy šetrnější k životnímu prostředí více než kdykoli v minulosti. Je vidět, že celospolečenský konsenzus v této oblasti nutí podniky jednat, represivní nástroje fungují. Snad se podobně jako životní prostředí zlepší i položky uvedené výše.

Kam dál?
Náš přístup k pracovní době: Jedna z příčin krize


Stránky komiksu Vesnička
Použité zdroje:
1) Vodáček, Vodáčková: Management,
2) Šroněk: Etika a etiketa v podnikání,
3) Základní pojmy etiky v kontextu dnešní doby, http://dino.saur.cz/view.php?cisloclanku=2008062301.