Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Další informace
Poutač - Psycholog v Pardubicích

Jak jsem otvírala víno

Mikroblog
...aneb proč ženská potřebuje chlapa.

Náhoda tomu chtěla, že jsem jeden sobotní večer trávila v klidném prostředí našeho domova, a to jen s mým otcem skrzeva bolest zad úředně zdravotně (krátkodobě) zneschopněným. Vize toho večera byla jednoznačná: prostě POHODA. Dám si nějaké dobré vínko a s otcem, zdatně mi sekundujícím popíjením piva, shlédnu několik perel české kultury. Nejprve Šakalí léta, film, kterýžto jsem viděla naposled v 8 letech, a tak by bylo vhodné si ho oživit, a následně jednu z her Járy Cimrmana, které teď vychází na DVD s nejmenovaným periodikem.

Pro své účely jsem již v pátek v Intersparu v akci zakoupila jednu lahev růžového vína značky Chenet (odrůda Cinsault Grenache), která se mi pěkně chladila v ledničce. Těšíc se a mnouc si ruce, jak si na vínku pochutnám, jsem se chvíli před půl osmou vydala k ledničce s jasným cílem – víno vyjmout a následně ho otevřít. První úkol proběhl bez problémů. Druhý už ale tak snadný nebyl.

Já totiž víno běžně neotvírám. Jak říkávám, mám na to lidi. Což je prima, když kolem vás nějací využitelní lidi jsou. To ovšem tentokrát nebyl můj případ. Akci jsem započala sebevědomě se vzpomínkou na asi jedinou úspěšnou zkušenost tohoto druhu, kdy se mi asi po čtvrt hodině a s vypětím všech sil zdařilo rozdělat bílé Canti. Chenet půjde taky, říkala jsem si, a vytáhla z šuplíku jedinou dostupnou vývrtku, kterážto vypadala dosti „jetě“. V mé mysli se začaly vynořovat lehké pochybnosti – jen abych ji nezdestruovala (v horším případě bez otevření vína), proletělo mi hlavou. Nicméně zavedení vývrtky do špuntu (nikoli korkového, ale jakéhosi gumového) proběhlo bez problémů.

Mohla jsem tedy začít tahat. Běžná poloha – víno na stole - se neosvědčila. Strčila jsem tedy flašku klasicky mezi kotníky, jednou rukou přidržovala a jala se tahat takto. Nic. Maximalizace síly. Nic. Špunt se ani nepohnul. Přesouvám se do obýváku a na lahev si klekám. Opět nic. Otec nabízí, že pravou rukou nemůže, ale levou by to zkusil. Hrdě odmítám slovy „máš kontrolku, to musím zvládnout sama“. Po několika minutách hledám jiné řešení než silové. Otec radí trochu na špunt ťuknout, hnout s ním směrem dolů, využít rozvolnění a vytáhnout ho nahoru. Vyšlo to první – aneb dolů jsem ho trochu dostala. Nahoru s vypětím všech sil, ovšem opět jen do původní polohy.

Přichází klasické a pijáky oblíbené řešení č. 2: když špunt nejde ven, půjde snad dovnitř. Jako nejšikovnější náčiní k tomuto účelu jsme objevili kvedlačku a kladivo. Já držela flašku, zatímco papá ťukal kladívkem do vršku kvedlačky. Pak přišel průlom: bohužel však ne v kýženém otevření flašky, ale - kvedlačka to nevydržela a „hlavička“ se jí rozpadla! No, to bude mít maminka radost.

Chvíli jsme ještě ťukali na dřívko od kvedlačky, nicméně efekt byl jen ten, že ve špuntu začala vznikat jakási prohlubeň. Trochu vína vyplavalo nad něj. Rozradostněni tímto úspěchem jsme byli přesvědčeni, že je to v suchu. Teď už to rozhodně půjde! Jenže hrdlo je u Cheneta hrozně dlouhé. Takže to nešlo. Otec to začal fyzikálně zdůvodňovat s využitím jakýchsi mně nedostupných znalostí o tlaku. Cesta tudy prý nepovede. Inu, zkusíme opět vývrtku. Po navrtání z ní ven sice čouhal jen kousíček, ale otec mě povzbuzoval slovy: teď, když už se hnul, když už se uvolnil, tak to půjde. A šlo to. Ovšem opět jen do původního stavu. A toho ještě dosáhl otec tou svou levačkou, neb hrdost i lítost vůči němu už jsem vzdala a místo ní si celou svou vahou lehla na flašku, abych mu ji držela.

Je krásných za deset osm a situace nás začíná pomaličku točit. Přemýšlíme nad tím, který ze sousedů by nám mohl pomoci. Ten odvedle je křivák a svůdce bůhvíkolika žen. Takže, abych tam lezla s flaškou vína v ruce, nepřipadá v úvahu. Odnaproti odjeli na víkend pryč a Havlíček nad náma je zas dost slušný tatík od rodiny… a přece nechceme vypadat jako ochlastové, že. Ani důchodci z ostatních bytů asi nebudou to pravé ořechové. Co tedy dělat? Po x dalších svépomocných pokusech nám svítá, že dostat špunt ven ani dovnitř není v našich silách. Vzdát se ale také nelze, neb sobotní večer bez vína? To by si mohl myslet jen někdo, kdo mě fakt špatně zná.

Láhev vína s provrtaným špuntemKdyž to nejde nahoru ani dolů, musí to tedy jít jedině... skrz. No, a tak ke slovu přišel náš Black and Decker. Takhle se snad k obsahu dostaneme. „Najdi nejširší vrták“, zavelel otec. Po zapojení vrtačky jsem se už jen spokojeně dívala, jak se ve špuntu tvoří dírka, kterou víno přes sítko přelijeme do skleničky. Bordelu ale za špuntu vůbec nebylo tolik, kolik bychom očekávali. V zásadě všechen jsme stihli odsypat, tak se na hladině pohybovaly jen dva kousky gumy. Haleluuuuja! Happyend byl korunován nápadem nacpat do flašky dírou brčko, kterým jsem následně veškerý obsah spokojeně vylokala, a to dokonce bez oněch dvou gumových kousků. Názorný obrázek a důkaz, že nekecám, vidíte zde napravo.:))

Na závěr postačí konstatování, že večer byl krásný. Fakt jsme si ho užili. A jaké z toho plyne poučení? Inu, snad jen ta stará pravda, že ve dvou se to lépe táhne. Protože je mi jasné, že kdybych měla zůstat single, musela bych si kupovat jen víno s odšroubovatelným zavíráním. A těch je na trhu zoufale málo! (Takže můj přítel si může být jist, že se mě nijak snadno nezbaví.:)) )

Štítky: , ,

 Místo pro Vaše hodnocení:
Zrcadlo aktuálně: Vyšší mzdy = vyšší ceny. Čemu na tom nerozumíte?

Diskuse o článku Jak jsem otvírala víno

Anonymous Karel K.:

Ta vína se šroubovacím uzávěrem, alespoň co jsem tak zkusil, nejsou většinou tak chutná, jako s korkem.
Také jsem takhle jednou zápasil. Dopadlo to tak, že jsem vydlabal dírku šroubovákem skrz a následně tímže šroubovákem zatlačil špunt dovnitř :)
Každopádně dnes bych se s tím tak nemazal a vrtačka by byla druhé, co bych zkusil :-D Samozřejmě bez příklepu :-D

 
Blogger Agape:

Ahojky:) Díky za komentář.
Co se týče vín se šroubovacím uzávěrem - vím o jednom dobrém rakouském (myslím, že je to značka Storch), ale je to hodně slaďonké a je potřeba se po tom vyspat, neb jinak bolí hlava. A pak už jen o jednom poměrně drahém a máloprocentním (New Age).:)

 
Blogger rony:

Ako vybrat stupel zvnutra flase:

Video z youtube:

http://www.youtube.com/watch?v=3045dXMiObQ

a nas vlastny pokus na overenie, ze to skutocne funguje:

http://www.youtube.com/watch?v=y92SAYs73Ac

 
Anonymous Martin:

Asi minulej tejden sem taky otvíral víno s touhle gumovou zátkou a nebyl s tím problém, možná to bylo i tím že sem použil vývrtku tohoto typu: http://www.dokuchyne.cz/vyvrtky/vyvrtka-elegant.htm A pak už nepotřebuješ chlapa na otvírání vína ;-)

 
Blogger Holden Caulfield:

Martinovi: Hezká reklama. Pro ty, kteří by si chtěli kliknout, uvádím předem cenu tohoto zázraku, je to svěžích 644,- Kč vč. poštovného a balného. To budu radši vrtat nebo po punkersku urazím hrdlo :-)

 
Anonymous Martin:

No to sem hodil první co sem našel, ale jak autorka psala že pije víno ráda, tak by se jí to určo vyplatilo. A dát 644,- tady na nějakejch 50-60 let není až taková investice nemyslíš? ;-)

 
Anonymous Anonymní:

Hehe, to je jako sranda? Že někdo neumí otevřít standardní vinnou lahev a ještě se tím chlubí na netu? Asi si taky založím blog a rozepíšu se o svých problémech s přecházením ulice, cestováním MHD a podobných vzrušujících záležitostech.. ;-/

 
Blogger Agape:

to: Martin - jo, to, na co upozorňuješ, je velmi dobrá věc. Kdysi jsme to doma mívali, ale pak to podlehlo zkáze a teď tam zbyla jen ta obyč vývrtka a to ještě ne v úplně ideálním stavu (celou dobu jsem čekala, kdy se ta část, kterou se to drží v ruce, urve od kovového zbytku).

to: anonymní - neřekla bych, že by šlo o chlubení, spíš to fakt byla sranda. A nevěřím, že by ta láhev byla úplně standardní, neb to by ji můj silák tatík i tou levačkou otevřel. A co se problémů s MHD a přecházením ulice týče, klidně se poděl, co by ne? Net je zatím, zdá se, docela svobodný. :-)

 
Blogger Uanka:

Ahojky moje holka:), musím říct, žes mě fakticky pobavila, silně mi to připomnělo moji velmi podobnou scénu. Ale bohužel, já byla doma "tragicky" single, takže jsem se do flašky opravdu nedostala (úplně stejný uzávěr,víno ale nebylo chenet). Díky tvrdohlavosti (nevím jestli skleněné lahve, zátce nebo samotného vína) to odskákalo poněkud dražší šampaňský:). A tvou story se opět potvrdilo, jak úžasného, nápaditého a ochotně pomáhajícího tatínka v dceřině velké krizi máš:)))!

 
Anonymous Anonymní:

Ahoj,to mně moc pobavilo, právě jsem single mám chuť na víno, a co bys řekla? Nejde otevřít :D Hledám návod na netu :D

 
Anonymous Anonymní:

Já jsem se taky pokoušela otevřít víno. Nejdřív vývrtkou, ale to se špunt ani nehnul. Tak jsem chtěla udělat v zátce díru šroubovákem. Ale když jsem šroubovák vytahovala, rozlomilo se hrdlo...Takže, jsem potom mohla zátku lehce vyndat :D. A teď už piju. :P

 
Anonymous blog.vinobal.cz:

Nedávno jsem na blogu přidával video, jak víno otevřít botou. Možná to příště pomůže :-)

http://blog.vinobal.cz/2010/07/jak-otevrit-vino-bez-vyvrtky-botou/

 
Anonymous Anonymní:

Tyjo a manža se na mě díval jak na vraha, když nám koupil nějaké dobré bílé vínko tady a pak jsem na něj šla klasicky vařečkou... den předtím se nám ulomila ručka na otvíráku na vínko a museli jsme improvizovat :-) nakonec jsme holt vařečka štýl museli použít :-)

 

Tady může být Váš názor.

Poslat komentář




<<<  Zpět na titulní stránku