Tak trochu jako kretén

Tento příběh se odehrál v době kdy mi bylo 17 let a podařilo se mi po absolvování autoškoly přemluvit rodinu, aby přispěla na můj první bike (Jawa 350). Toto období bych charakterizoval jako vrchol své pubertální kariéry, která byla skutečně velmi pestrá. Já a můj kamarád Venda Utreich, jsme se rozhodli vyjet na 3 denní motovandr.

Blankytně modrá obloha a strašlivé vedro zahajovaly tuto akci. Otvírám vrata garáže a vyjíždím bez helmy. Tento čin se asi po 300 metrech projevil jako špatný tah. Červený terčík mě přimrazil na místě policejního stanoviště. "Víte, čím jste se provinil, pane řidiči?". "Neměl jsem řádně připevněnou přilbu," blábolil jsem dle vyhlášky. Dostal jsem svou první pokutu, která činila 200,- Kč. Pan policista mě ještě domlouval, abych to příště nedělal, protože je to velmi nebezpečné. Seděl jsem jen tak bokem sedla na svém stroji, který stál na bočním stojanu a s předstíraným výrazem lítosti jsem přikyvoval. Po sáhodlouhém kázání, kterému dnes již dávám za pravdu, jsem předpisově odjel.

Když jsem si byl jist, že jsem z dosahu ruky zákona, prudce jsem přidal plyn. Jel jsem pár metrů a před prudkou levotočivou zatáčkou se začaly rýsovat zadečky tří slečinek, které se rozhodly vyjet si na kole. V rychlosti předjíždím a v zatáčce prudce klopím motocykl. Jsem přece frajer, ne? Najednou se začalo ozývat podivné skřípění a již se hrabu z drátů, které byly dříve plotem. Ještě než jsem proletěl pletivem, blesklo mě v hlavě, boční stojan? Ano, v rozrušení z konfliktu se zákonem, jsem si zapomněl vrátit boční stojan. Chichotání, které znělo z úst kolem projíždějících cyklistek, ve mě probudilo chuť k rychlosti. No a byla to taky jedna dobře mířená hrouda, kterou po mě hodil zdatný důchodce, jež se též nacházel na zahrádce jako já. "Ty kreténe kdo to bude opravovat?". Důchodce skutečně neměl vybrané chování. Po menších kosmetických úpravách motocyklu (narovnání padáků nohou), jsem kupodivu odjel. Motorka sice trošku zlobila, ale pak nastal proces, kterému já osobně říkám SAMOSPRAVENÍ. Na tento proces mám vážně kliku. Rozhašená věc se totiž sama bez jakýchkoliv zásahů uvede do původního stavu.

Do kempu Psovec und Psowec jsme se dostávali zrovna, když zapadalo sluníčko, které nám ozařovalo naše krásné ksichtíky. Vzduch nádherně voněl senem a z lesů vanul příjemný chlad, který přinášel žlutý pyl z lesních bylinek. Před námi brána kempu a za námi jen prach. Romantik zapláče a alergik taky. Ubytování proběhlo velmi rychle a za chvilku vše dostalo obrátky. Mohutná večeře se zalila alkoholem v místním pajzlu.

Na chatě nás vítal další alkohol, ale bylo ho málo a tak bylo nutno kolem třetí hodiny ráno opatřit další. Od přírody jsem velmi bystrý a tak sem si všiml, že vedle správcovy unimobuňky je asi 50 litrů tekutiny, která silně připomíná známý Moravský nápoj: burčák (byla vlahá červnová noc). Naše kroky tedy vedly přímo ke dveřím správcova obydlí. Rány na dveře neakceptoval. Někdy je až s pozoruhodné, jak si provozovatelé podobných zařízení neváží zákazníka. Museli jsme si tedy odlít bez dovolení.

Nalili jsme do sebe každý snad 3 dcl EX. Zbytek jsme vyhodili, protože burčák to skutečně nebyl. Následovalo double zvracení z okna. Ráno nám bylo oběma tak špatně, že jsem uvažoval o vypumpování žaludku a kofeinové injekci. Celé další konání vzalo drive. Museli jsme předčasně ukončit celý vandr, protože jsme byli snad otráveni.

Poučení je následující. Nikdy nepijte v kempu Psovec und Psowec to, u čeho si nejste 100 % jisti kvalitou!!!

P.S.: K tomuto příběhu se vážou dvě záhady.

Co jsme to tenkrát vůbec vypili??? Snad ďábelské sračky?
Kde se poděly zvratky, které měly být ráno pod oknem??? Snad je sežral pejsek paní správcové?