Quo vadis, česká politiko?

Fakt čumím. Po naprostém vítězství ČSSD v krajských volbách jsem byla zajedno s těmi komentátory, kteří říkali, že se to stalo jen proto, že si lidé nedovedli představit rozsah toho, co páchají. V představě o tom, co přinese druhé kolo senátních voleb mi bylo mi sociálních demokratů až trochu líto, neb jsem si říkala, že pravičáci zmobilizují síly a překvapí. Zvlášť když se do toho ještě s vypětím všech sil vložil náš ze zásady nestranný prezident Klaus. Nastala ovšem chyba lávky a levice slaví další superúspěch. Čeho je to dokladem? Lidé bdí. A stejně jako na začátku 90. let, ani dnes zde není vůle stát se antisociálním státem, který se o své občany nezajímá. Tohle prostě lidé nechtějí, což je fajn, neb já to taky nechci.

Fakt tleskám. Tleskám kampani a agentuře, která ji připravila. Tleskám Jirkovi, že se protentokrát dovedl držet zpátky a nevypustil do médií moc závadných výroků, které by mohly někomu vadit. Tleskám voličům, že se konečně rozhodli dát této příšerné vládě najevo, co je zač. Je příjemné vědět, že ač má český člověk hroší kůži, všechno si líbit nenechá. Neuvěřitelná arogance této vlády už totiž byla moc i na něj.

A fakt jsem zvědavá. Opravdu mě zajímá, jak socdemáci se získanými posty naloží. Jestli jsou aspoň trochu chytří, mohl by se mít obyčejný český člověk zas chvíli o trochu líp, neb kde budou moct, tam zabrání jeho oškubání, aby měli s čím jít do dalších parlamentních voleb. Jestli se ale místo dynamické síly, jakou se teď prezentují, stanou smrádkem ale teploučkem a budou si jen hovět ve svých funkcích, nepřinese to nic dobrého ani jim ani normálním českým lidem.

Takže nezbývá než věřit a držet palce… nechť jsou socdemáci dobrým novým větrem… a doufat, že ať to bude jakkoli, všechno to nakonec nějak přežijem… (aneb, byli jsme a budem, jak jsme byli dosud, ranami a trudem nezlomí nás osud :))) )