Aerosmith a Guns N' Roses: 2 videoklipy s příběhem

Onehdá jsem si v rámci nostalgické chvilky pouštěl videoklipy z divokých devadesátých. Ať už si o hudební složce myslíte cokoli, klipy bez jakékoli pochybnosti odolaly zubu času. Řemeslné provedení bylo na úrovni filmů pro kina a scénáře vyprávěly opravdový příběh.

Od té doby jen úpadek.

Když se nad tím zamyslím, jde o obecnější jev. V roce 1991 nebyl u nás připojen na Internet nikdo, vyhledávače neexistovaly, v roce 2000 byl Internet široce rozšířen, vládnul Google a Seznam. V roce 1991 mělo mobilní telefon několik bohatých pošuků, v roce 2000 ho vlastnili téměř všichni.

Jaký pokrok nastal za dalších 17 let? Přišly jen drobné inovace, které se podařilo skvěle prodat.

Možnou příčinu naznačují také tyto videoklipy. Sálá z nich touha po svobodě, vyzývají mládež k rebelii, ke střetu s generací rodičů. Z tohoto střetu pak, ostatně jako vždy v historii, vyrůstal pokrok. Třetí tisíciletí přineslo pasivní teenagery, kteří nevyčnívají z řady, spokojeně konzumují a nic nechtějí měnit.

Naše civilizace se potácí nad propastí. Zaprdění politici to nezachrání. Mládežníci, co tak začít konečně dělat aspoň trochu bordel?

Dost řečí. Dívejte se a učte se.

Aerosmith: Cryin'


Guns N' Roses: November Rain


Kam dál?
...a bude hůř - Neprávem zapomenutý český film
Tomáš Klus: Něco jako Nohavica