Lež, dluhy a lež

Odkud takový nadpis?

Ze seriálu Ženatý se závazky. Jednalo se o krédo rodiny Bundů.

Měli ještě druhé, které nebylo tak hlubokomyslné. Znělo, vzpomínám-li si správně, dudy, dudy, dudlajdá.

Nicméně vraťme se k tomu prvnímu.

Vedl jsem onehdá hovor s inženýrem K., kterýžto byl překvapen mou ztrátou ideálů, pragmatismem, dalo by se snad i říci také cynismem.

Inženýr K. má stabilní zaměstnání, které ho baví. Je vedoucím malého kolektivu, pracoviště se nachází na vesnici. Bydlení neřeší, má služební byt.

Žije si v takovém hezkém skleníku.

Většina národa je jinde. Musí existovat dle prvního Bundovského kréda.

Lež, dluhy, lež

Kolik procent úspěšných uchazečů o zaměstnání by nebylo přijato, kdyby uváděli v rámci výběrového řízení čirou pravdu?

70 procent?

Kolik procent pracovníků by přišlo o místo, kdyby zítra nakráčeli do arbeitu a hezky slušně všem (šéfovi obzvláště) řekli svoji pravdu?

90 procent?

Lež a přetvářka. Toť modly 21. století. Tajné modly.

Dluhy zotročují. Dluhy berou ideály. Dluhy nutí k pragmatismu.

Byt dá k dispozici málokterý zaměstnavatel. Zbývá nájem nebo hypotéka.

Nájem je fajn, pokud člověk nevyžaduje stabilitu. Než jsme si pořídili malého, žili jsme spoustu let spokojeně v nájmu. Téměř nic jsme nevlastnili, když se nám chtělo, přesunuli jsme se.

Dítě je to nejlepší, co může člověka v životě potkat. Stojí za to věnovat se mu. Stabilita šetří energii. Proto hypotéka.

Když nebudeme hypotéku splácet, přijdeme o dům.

Zkrátka: musíme se mít dobře. Což ovšem něco stojí. Nejen finančně.

Také Vás zajímá:
S. R. O. globálně zrušit! Přichází éra osobní odpovědnosti
Jak přežít ze státního důchodu? Chodit volit