Chvála kapitalismu - Ať začnou zase vítězit ti nejlepší!

Tvrdit o současnosti, že žijeme v kapitalismu, je téměř stejně odvážné jako označit minulý režim za komunismus. Zatímco tehdy byl komunismus na horizontu (pomyslná čára, která se tím víc vzdaluje, čím víc se k ní přibližujeme), dnes máme kapitalismus za zády. Kdo ví, jak tuto slepou větev vývoje označí budoucí pisatelé dějin ekonomických teorií.

Volná soutěž - podstata kapitalismu

Podstatou kapitalismu je volná soutěž tržních subjektů (firem, lidí). Ten, kdo je nejlepší, měl by slavně vítězit.

Bohužel to bývá v praxi jinak. Do hry vstupují faktory jako korupce, známosti, protěžování zasloužilých bojovníků, nekalé praktiky proti konkurenci. To přináší výraznou neefektivitu ve fungování ekonomiky.

Stát by měl nastavovat pravidla a účinně je vymáhat tak, aby k těmto negativním jevům nedocházelo. Nečiní tak, naopak prostřednictvím konkrétních osob na vlivných postech prohlubuje rozsah vad systému a dusí hospodářký růst.

Nejbohatší lidé často nic nevytváří

Doby, kdy nejbohatší lidé svým podnikání vytvářeli pracovní místa a konkrétní statky, jsou nenávratně pryč.

Do popředí se dostali nýmandi, na které se usmívá štěstí. Nemám na mysli jenom spekulanty hrající na burzách a komoditních trzích ruletu o budoucnost světa, ale také vykuky jako zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg (doporučuji film Sociální síť).

Pojďme si na příkladu s akciemi ukázat naprostou absurditu virtuálního trhu s hodnotami. Akcie je podíl na majetku společnosti. 100% akcií = celá firma. Představme si podnik ve stabilním odvětví (tabák, energetika), který je na tom spoustu let přibližně stejně (zisky, investice, zadlužení...). Jak vysvětlíte, když cena akcií během relativně krátkého období klesne o 50 i více procent? Chcete říct, že se polovina majetku firmy propadla do země?

Se skutečností to nemá téměř nic společného. Ovšem peníze obchodováním získané skutečné jsou.

Jak se dnes bohatne na dluzích

Na Internetu ani jinde se většinou nedočtete, že Pepa Vopička nebo Tonda Vomáčka půjčují státům a kasírují od nich úroky. Schovávají se za jména obřích společností, s vydělanými penězi pak dále spekulují. Stát pro ně plní roli dojné krávy, která celý gembl naprosto nekapitalisticky financuje.

Nepochybné je, že věřitelé desítky let bohatnou. Obří dluhy s sebou logicky nesou obří výdělky.

Ve výši úroků je započítáno riziko nesplácení, nejde prodělat. I v případě, kdy se polovina dluhů umaže jako v případě Řecka. Půjčím-li Vám 1000 korun na 10 let za pouhých 5% ročně s tím, že mi to dáte najednou po skončení tohoto období, vydělal jsem 50%. Ve skutečnosti trvá období dluhů několikanásobně déle a úroky se u problematických zemí pohybují o hodně výš.

Řešení? Návrat ke kořenům

Řešením není kapitalismus pohřbít. Takové pokusy skončily vždy v lidských dějinách katastrofou.

Řešením je naopak starý dobrý kapitalismus resuscitovat.

Ať se ze spekulantů stanou páni továrníci! Ať neinvestují do hazardních hrátek na burze, ale do toho, aby zaměstnávali lidi a uspokojovali jejich potřeby! Ať nabídnou takové produkty (dostupné bydlení), kvůli kterým budou pracovníci motivování k velkým výkonům a realizaci svého potenciálu!

Ať přestanou vládnout osobní vazby, korupce a předsudky! Ať rozhoduje výkon! Ať začnou zase vítězit ti nejlepší!

Kam dál?
Náš přístup k pracovní době: Jedna z příčin krize