3 nejčastější chyby (nejen) v evropských projektech
Co jsem si myslel jako tvůrce, to jsem si později potvrdil v roli hodnotitele, kde jsem posuzoval žádosti sepsané někým jiným. Neztrácejme čas radami jako, že je nezbytné dodržet základní rozpočtová pravidla, věnovat alespoň 10% času při psaní žádosti přemýšlení a že je velmi dobré v rychlosti proletět podmínky zadavatele. Zaměřme se na 3 zásadní chyby v evropských projektech, které v konkurenci roku 2015 (i při omezeném výskytu) snadno způsobí neúspěch. Všechny chyby mají jedno společné: Přerostlé ego žadatele. 1) Snaha exhibovat Líčit v projektu románovým způsobem historii svého života či v rozsahu několika normostran detailně popisovat každou akci, kde se organizace nachomýtla? Hodnotilé si rádi počtou, předpokládají projektoví spisovatelé. Čím víc stránek, tím lepší projekt! Důsledkem je, že se ztratí to podstatné. Žadatel se mohl blýsknout a mohl ukázat svou výjimečnost. Utopil ji v moři slov. 2) Snaha uplatnit svou vizičku Všichni, kdo dávají peníze, jsou pitomci. Stát, obce, kraje, Evropská unie, nadace, soukromí donátoři. Prostě všichni. Já mám svou vizi, kterou jim vecpu! Roubování skvělých představ tam, kam nepatří, může uspět jen v případě opravdu přelomových myšlenek. Za posledních 25 let se žádná taková v sociální oblasti a školství neobjevila. 3) Snaha za každou cenu upíchnout stávající pracovníky Z lidského hlediska lze tuto snahu chápat. Ovšem pro hodnotitele projektů jde o velký prohřešek, který je navíc na první pohled viditelný v rozpočtu nebo projektových aktivitách. Jsou-li přifářeny s žádostí logicky nesouvisející aktivity nebo došlo-li v rozpočtu k přemanažerování, je jasno. Zaměstnanci musí dělat takovou práci, aby si na sebe vydělali. To je kapitalismus. Dobrá rada závěrem Klidně si udělejte radost a napište do žádosti nového notebooka. Ale ať nestojí víc než 13 litrů! :o) Kam dál? Osmiletá gymnázia: Pro koho jsou vhodná Štítky: Ekonomika a management |
Poslat komentář
<<< Zpět na titulní stránku